Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
jack:
Reaguji na váš názor,že i z mobilu slyšíte všechny tóny hudebního díla!
A já jsem nikdy nediskutoval o hudebním díle,já od začátku diskutuji o POSLECHU hudebních děl. Nemohu za to,že nedokážete udržet téma!!
protestant:
Nemohu za to, že nevíte, že neposloucháte hudební dílo, ale PROVEDENÍ hudebního díla. Odkazy z odborné muzikologické literatury jsem zde umístil. Stačí je neignorovat a nechat se poučit.
martiXXX says:
December 6, 2012 at 4:55 pm
S.V.H. – užívám příměrů, pokud to nedokážete pochopit z toho co jsem napsal výše, tak vám nic nepomůže. Tyhle věci nejdou zcela popsat slovy, protože slova jsou nedokonalá. Asi tak. Howgh
S.V.H.:
Pochopil jsem, že Vaše individuální náboženství Vás přivedlo k silnému tušení, že existuje něco, co nazýváte “duchovnem”. Více bohužel ne.
protestant:
Tohle jsem netvrdil. Tvrdím pouze, že ani reprodukce z mobilu Bachovým dílům neublíží. Žádný druh interpretace jim neublíží. Ta díla totiž nejsou závislé na té interpretaci ani na druhu reprodukce.
S.V.H.:
Konkrétní interpretace je jediný způsob, jak můžeme Bachova díla vnímat. Nechápu ale, proč to řešíme…
S.V.H. asi tak. Tyhle věci jsou nepřenosné. Je to souhrn toho co jsem. Nejsem stejný jako vy. Vy jste zase jiný. Vědeckou argumentaci používám ve vědě pro užitečné ale velmi omezené, dílčí věci. Tohle je tušení celku.
a nemám žádné individuální náboženství; spíš to je vztah k duchovnu; nemám žádná dogmata, tvrzení, atd.
Medea: já nejsem “odborník” na evoluci. Rozhodně bych nechtěl, abych byl takhle vykládán. Jsem jen obyčejný student a ona evoluce, která se mne nejúžeji týká, je na základě samotných písmen DNA.
Každopádně, ono náboženství nemusí mít samo o sobě žadný evoluční význam. Vsadil bych se, že poměrně dobře stačí ono nekritické přijímání informací, tedy klasické “magické myšlení” a snaha opakovat přesně postupy, aniž by se ony analyzovaly a odprostili od zbytečného balastu.
Zajímavé by mohlo být i vysvětlení pomocí Červené královny, že se jedná zkrátka o typ “módy”, jistý typ sexuálního chování.
Abych toto vysvětlil:
Samičky si vybírají, krom vlastního úsudku, i podle toho, jak si vybírají ostatní samičky. Protože vlastní úsudek je chybný a samička nikdy nemůže mít k dispozici dostatek informací (zejména v těch oblastech, kde je jednoduché lhaní), může a je i často lepší nedůvěřovat svému rozhodnutí a jít s davem. Protože kdybych se v úsudku zmýlil, tratím poměrně dost, jakmile se zmýlí celý dav, budou na tom všichni stejně špatně a vzhledem k tomu, že fitness je relativní vůči nejlepšímu jedinci, nestane se v podstatě nic.
Toto chování může nějaký identifikátor vyzdvihnout jako pohlavní znak a nesmyslně urychlit jeho evoluci. Jednou z teorií je to, že dojde k adaptaci na tento znak a krásný npř. ocas páva už ničím neohromí, když jej mají všici. Musí být ještě krásnější! Větší!
To ale může jít jen do nějaké míry. Dokud nebude daný znak příliš velkou zátěží pro organismus.
Jenže příští rozhodnutí může být zase jinde a amplifikovat jiný znak, či jiné chování. Imho tohle krásně sedí na naši kulturu a módu. Naše samičky se často předhánějí v tom, která z nich se lépe orientuje v módě a podobný požadavek mají i na své partnery. Největší zájem je o ty, které módu přímo udávají. Ačkoliv se jedná o naprosto nesmyslný znak, který nemá žádnou spojitost s jakýmkoliv přežíváním. Mění se ovšem dostatečně na to, aby to bylo zajímavé síto, závod, nikdy nekončící běh.
Dalším zajímavým vysvětlením je Koukolíkova skupinová idiocie. Udržení skupiny pohromadě má větší váhu něž nějaké nepodstatné či relativně nepodstatné informace. Proto může být snaha skupiny vytvořit podobnou “módu” jako v prvním případě, kdo nejde s náma jde proti nám, a jakoukoliv neochotu interpretovat informace stejně, jako skupina, je známka nesouladu se skupinou a ostrakizací (doufám, že to slovo se tak píše). Toto dostává zajímavé konotace uvědomíme-li si, že náš mozek není nástroj, který by měl sloužit k logickému uvažování, to je fakticky jen vedlejší efekt. Náš mozek je nástroj k lhaní, k oblbování okolí (oblbnout samičku tak, že si bude myslet, jaký jsem skvělý samec, oblbnout ostatní tak, aby mi sloužili atp.). Nejlepší způsob jak oblbnout okolí je sám tomu uvěřit, sebeklam. To ukazuje i to, že lidé s velkou sebedůvěrou jsou hodnoceni lépe, než je jejich skutečná pracovní výkonnost/skutečné schopnosti. Takže ingeligentní člověk se pozná tak, že věří všem možným bludům a zároveň neztrácí kontakt s reálným světem, takže se ještě dokáže smysluplně rozhodovat na zákaldě faktů (ať si to připouští, nebo spíše ne).
to sem byl já.
MartiXXX: vědeckou argumentaci sem tě ještě neviděl použít. Imho naprosto nesmyslných a neopodstatněných axiomů/dogmat tu hlásáš desítky a velmi pravděpodobně si to vůbec neuvědomuješ.
Colombo, čo vlastne študuješ?
Matematickou biologii. Ale úžeji bioinformatiku. Analýza DNA dat.
martiXXX says:
December 6, 2012 at 4:30 pm
jack: žádný důvod? možná existuje citlivost některých lidí na svět; nemusí být vědecky konzistentní, protože tady mluvíme o CELKU.
jack:
Marti,možná že vůbec hmotně neexistujeme a jsme pouze myšlenkou v hlavě nějaké bytosti.
Vy neustále vytváříte nevyvratitelné hypotézy. Pomocí slůvka možná,můžeme vymyslet jakoukoliv teoreticky možnou absolutní pravdu.
Takových můžeme vymyslet miliardy,ale k čemu je to dobré. Uvažujme o tom,co se zdá z našich dosavadních poznatků jako pravděpodobné. Vycházejme při našich úvahách z faktů! Existence Boha se zatím pravděpodobná nezdá!!! To je prostě fakt.
protestant:
Na živý koncert Bacha nemůžete jít. Bach je již 262 let mrtvý. Zkuste to lépe.
jack:
Nevím z jaké díry jste právě vylezl,ale lidé chodí na živé koncerty zemřelých autorů.
Lidé totiž slovem živý označují skutečnost,že nejde o reprodukovanou hudbu,ale o hudbu produkovanou hudebními nástroji. Se skladatelem hudby toto vyjádření nemá nic společného!
Na to,že jste vysokoškolsky vzdělaný,jste ve svých znalostech dost omezený!!
protestant:
Tohle jsem netvrdil. Tvrdím pouze, že ani reprodukce z mobilu Bachovým dílům neublíží. Žádný druh interpretace jim neublíží. Ta díla totiž nejsou závislé na té interpretaci ani na druhu reprodukce.
jack:
A to píšete při naprostém vědomí??
Ale proč si zase odporujete. Dříve jste psal,že by se každý muzikant měl věnovat pouze jednomu hudebnímu nástroji,aby z něj nebyl šumař. A teď tvrdíte,že je úplně jedno,jestli Bacha budou interpretovat šumaři někde v hospodě nebo mistři svých nástrojů. Když tedy Bachovým dílům neublíží žádný druh interpretace ani reprodukce.
Ale bojím se,že jste ve světě se svým hloupým názorem sám,protože existuje celé odvětví spotřební elektroniky nazývané High End,které se zabývá vývojem a prodejem audiotechniky,která má co nejvěrněji reprodukovat hudbu!!
Takže s názorem,že na reprodukci hudby nezáleží se akorát (opět) ukázalo,že vůbec nechápete o čem je řeč!!
Colombo: ”náš mozek není nástroj, který by měl sloužit k logickému uvažování, to je fakticky jen vedlejší efekt. Náš mozek je nástroj k lhaní, k oblbování okolí“
Je jasné, že ľudské prsty nie sú primárne určené pre hru na klavíry a nos nie je určený na nosenie okuliarov 🙂 ale aj tak, by ma zaujímalo odkiaľ sa vzala u lovcov-zberačov-klamárov-podvodníkov, schopnosť zaoberať sa abstraktnou matematikou. Čo v našich lovecko-zeberačsko-klamársko-podvodníckych mozgoch nám umožňuje skúmať kradinálne čísla, beta obaly, Hilbertove priestory, …? V prírodnom prostredí doby kamennej sa človek s takýmito abstraktnými objektami pochopiteľne nestretával, ako teda jeho mozog získal túto schopnosť?
martiXXX says:
December 6, 2012 at 4:47 pm
Jack – taky nikoho nemusím přesvědčovat. Moje tušení je silné. Co máte furt s tím, že máte opravdu? Nemáte. Máte v ruce jen omezené “argumenty”, které mohou být za 500 let vykládané jako primitivní středověký přístup
jack:
Vaše tušení je mi k ničemu. K čemu vám je například mé tušení,že žijeme v Matrixu!!
O tom to je,můžeme vždy pracovat pouze s argumenty,které máme zrovna k dispozici.
Proto se také vědecké teorie upravují a někdy se od nich i upouští.
To co ale děláte vy je vymýšlení hypotéz bez jakéhokoliv vzahu na poznání!
Nikdo netvrdí,že je teoreticky nemožné,aby jste měl pravdu. Ale můžeme s klidem tvrdit,že předbíháte dobu,protože zatím pro vaše názory nemáme žádné indicie!!
Jak vám to mám vysvětlit,vždyť už jsem to vysvětloval na případu tvrzení o inteligentních bytostech v daleké galaxiii.
Není teoreticky nemožné,aby tam existovali,ale nemáme zatím žádný důvod tvrdit,že tam existují!!
Čemu na tom pořád nerozumíte??
protestant:
Nemohu za to, že nevíte, že neposloucháte hudební dílo, ale PROVEDENÍ hudebního díla. Odkazy z odborné muzikologické literatury jsem zde umístil. Stačí je neignorovat a nechat se poučit.
jack:
A co se tím mění,jestli řeknu,že poslouchám reprodukci hudebního díla nebo poslouchám reprodukci provedení hudebního díla? Kam až v těch nesmyslech chcete dojít?
Medea: jednoduše to mozek nezískal. Podívej se kolem sebe a řekni mi, kolik lidí zvládá orientovat se v Hilbertovském prostoru, chápe kardinální čísla atp.
Colombo, ako to myslíš?
Colombo: ”Podívej se kolem sebe a řekni mi, kolik lidí zvládá orientovat se v Hilbertovském prostoru, chápe kardinální čísla atp.“
Mmm, mozgy matematikov a matematicky vzdelaných ľudí to robia.
Medea: ale je k tomu nutno obrovský tréning.
Neviem, či by pokročilé matematické vzdelanie bolo realizovateľné aj u neandertálca 🙂 u homo sapiens sapiens realizovateľné je. Teda mozog homo sapiens sapiens, schopnosť pracovať s pokročilými matematickými abstrakciami získal.