Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Jinak ten spor jestli Hitler byl katolík nebo nebyl je směšný. Věří katolíci, že:
“Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem.” ?
Ano věří.
Byl Hitler pokřtěn?
Ano byl.
Páchal Hitler hříchy podle křesťanského učení?
Ano páchal.
Existuje katolík, který nikdy nezhřešil?
Neexistuje.
Takže buď neexistuje žádný “skutečný” katolík nebo byl katolíkem i Hitler.
Slávek: naprostá většina katolíků jsou jen formální katolíci .
Slávku, nebylo by tedy načase opustit povrchní půtky s formálním prožívání víry křesťanů, přestat s poklepáváním po ramenou, jak jsme ty naivní křesťánky argumentačně spráskali a začít hledat tu skutečnou podstatu Boha u těch nejlepších z křesťanů,u těch, kteří přinesli to nejlepší, u kterých vliv Boha na na jejich životy přinesl radikální změnu k dobrému či u Boha samotného?
Myslíte si, že žádní takoví neexistují?
Slávek: ”Jinak ten spor jestli Hitler byl katolík nebo nebyl je směšný. Věří katolíci, že:
“Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem.” “
Slávek, ak si definuješ kresťana, ako pokrsteného človeka, tak potom aj ja, ateistka, som kresťanka 😀 aj Nietzsche a Marx boli potom, podľa Teba, kresťania 😀
Bo: ”Dovedu si představit, že i superinteligentní (ale ne vševědoucí) Lucifer
zatoužil po té slávě a risknul to.“
Bo, a odkiaľ sa vzala tá hriešna túžba po sláve, v dobrom a bezhriešnom (tak bol totiž stvorený) Luciferovi?
Bo: ”Není mi jasné, proč se Médeo i Michale vždycky tak přivelmi ochotně zbavíte svobodné vůle.“
Bo, Lucifer bol stvorený ako dobrý a bez hriechu, tak ako sa potom mohla v jeho mysli zrodiť tá hriešna voľba?
Mmm, Bo, pripomínam, že Lucifer je mimoriadne rozumná a slobodná bytosť, s ktorou sa žiaden človek (okrem M., ktorá je, pochopiteľne, zo všetkých stvorení Bohu najpodobnejšia) nemôže porovnávať 😀
Bo: Co třeba tradiční setkání v Brně u Bílého beránka?
K tomu Hitlerovi:
Mohol si Boh zvoliť, pre svoje vykupiteľské dielo, menejcennú rasu? Ježiš bol Žid, aj apoštoli boli Židia, preto sa mi kresťanstvo nezdá kompatibilné s Hitlerovým rasovým učením 😉 Hitler sympatizoval s antikresťanským Nietzschem a s germánskym pohanstvom, teda podľa mňa Hitler nebol veriaci kresťan (ale pravdepodobne nebol ani ateista) a preto jeho formálne pro-kresťanské vyjadrenia, považujem skôr za propagandu adresovanú širokým masám.
http://en.wikipedia.org/wiki/Religious_views_of_Adolf_Hitler#Scholarly_Opinion
to medea:
http://chameleoncharlie.cz/2373/hitler-byl-cvrtecni-zid/
Slávek: Já si nemyslím, že tím že je někdo formálně křesťanem a že věří v trochu něco jiného než je oficiální katolická doktrína (jako třeba ten Hitler), tak je nějakým způsobem horší křesťan nebo člověk nebo snad toho o Bohu ví méně. Já si třeba myslím, že Hitlerova víra v Boha a Prozřetelnost přinesla do jeho života nepochybně radikální změnu, kterou by on sám a milióny dalších lidí hodnotili silně pozitivně.
Jinými slovy: jsem si naprosto vědom toho, že křesťanů a náboženství obecně existuje mnoho variant ale nemyslím si, že by pro mě byla nějakým způsobem přínosnější diskuze se zapáleným inteligentním křesťanem, než s formálním pověrčivým tradičním křesťanem z východního Slovenska.
Já k těm diskuzím přistupuji (a v tom se nepochybně liším od Michala) spíš jako takový biolog, který zkoumá jednotlivé druhy zvířat. Pro mě je obohacující, když poznám křesťana ze skupinky věřících, o kterých jsem nevěděl nebo někoho, kdo mi nabídne nový model jak se na věřící dívat. Proto mě zajímají i různé aspekty náboženské víry a to, jak vůbec náboženství vzniklo.
Otázka existence nebo neexistence Boha pro mě příliš atraktivní není.
Médea, já si křesťana definuju jako pokřtěného člověka, který se sám k víře v Boha hlásí. Do toho mi potom spadne jak Hitler, tak mnoho nominálních křesťanů, tak třeba protestant nebo letniční a charismatičtí křesťané nebo křesťané, kteří se prakticky neřídí podle své ideologie. Podle mě to celkem vystihuje realitu a je to užitečná definice.
Jsem ale schopen akceptovat i jinou definici, pokud bude dostatečně jasná a užitečná. Určitě tam ale nespadá definice “skutečného křesťana”, jak se to tu snaží prosazovat třeba protestant.
Slávek says:
December 4, 2012 at 3:29 pm
Médea, já si křesťana definuju jako pokřtěného člověka, který se sám k víře v Boha hlásí. Do toho mi potom spadne jak Hitler
protestant:
Skutečně se Hitler hlásil k židovskému rabimu Ježíši?
Slávek: ”Médea, já si křesťana definuju jako pokřtěného člověka, který se sám k víře v Boha hlásí.“
Aha! Takže pokrstený človek, ktorý sa stal hoci aj vyznavačom Jova Kapitolského alebo Ahura Mazdu alebo deizmu … je tiež kresťan? 😀
.. nebo k židovským apoštolům Pavlovi, Petrovi či Jakubovi?
A k Hitlerově křesťanství: je nepochybné, že veřejně se Hitler ke křesťanství hlásil a je nepochybné že některé jeho myšlenky nejsou příliš kompatibilní s tím, jak je křesťanství dnes běžně chápáno. Taky jsem ochoten uznat, že to nebyl nijak horlivý křesťan a katolík. To jsou ověřená a známá fakta.
Všechny Hitlerovy údajné protikřesťanské citáty pocházejí z jednoho zdroje: špatně přeložených Hitler’s table talk, 1941-1944. Hitler prostě věřil v Boha, prozřetelnost a Ježíše chápala jako arijského bojovníka proti židům. Je také doloženo, že příliš nefandil katolické církvi a institucializovanému křesťanství, ale to se přece dá říct o většině dnešních katolíků.
Ještě další aspekt bych vypíchnul a to je ten, že Hitler se s postupem času od katolické doktríny více a více odchyloval.
Pol Pot byl ateista, Lenin byla ateista, komunisti byli ateisti. Mě tyhle argumenty, jestli Hitler věřil v něco vyššího nechávají chladným. Zda někdo je ateista nebo věří v něco vyššího podle mě nemá nic společného s tím jaký je to člověk nebo s morálkou. A také to nic nevypovídá o tom, zda něco vyššího existuje nebo neexistuje.
Ale inak tá situácia vo vojnovej Európe bola dosť bizarná 🙂 Milióny Nemcov sa hlásili ku kresťanstvu a súčasne milovali svojho Vodcu, hlásajúceho, de facto, rasovú menejcennosť Ježiša 😀 Slovenskí klérofašisti sľubovali večné priateľstvo a spojenectvo Ríši, mnohí talianski fašisti uctievali ateistu a nietzscheistu Duceho a súčasne boli zbožnými katolíkmi 😀
Médea, napsal jsem Boha s velkým B. Takže v našem kontextu se nejedná o Mitru ani Dia, ale o křesťanského Boha.
Rozumím tomu takto: Existuje náboženství, které se zove křesťanství. Jeho hlavní parametry jsou ty, že věří ve všemocného a jediného Boha, který se cca před 2000 roky zjevil na zemi jako Kristus. Když tomuto někdo věří a je pokřtěn zove se křesťanem.
Určitě existují nějaké hraniční případy, různé odpadlé směry, které si k tomu něco přidali, něco ubrali. Někdo z nich věří že Ježíš byl nehmotný, někdo hmotný, někdo věří v trojjedinost a můžeme se bavit, jestli toto ještě je křesťanství a toto už není …
Když se ale podíváme na větší obrázek, tak jednoznačně vidíme křesťany, muslimy, hinduisty a ateisty.
Existují potom přechodové formy, u kterých je jistě zajímavé, do které náboženské skupiny toho člověka zařadíme, ale je dobré si uvědomit, že jde jen o lidské škatulky, které nedokonale pasujeme na realitu, aby se nám o tom lépe přemýšlelo. Neměli bychom kvůli těm škatulkám ztrácet ze zřetele realitu.
Podobně arbitrárně třídíme živočišné druhy. Abych to shrnul:
Hitler byl podle mě křesťan a katolík. Tuto větu ale můžeme doplnit o nespočet detailů, které jeho vztah k náboženství upřesní.
Stejně tak můžeme říct že určité zvíře je “krysa”, ale potom můžeme doplnit k jakému poddruhu patří, jaké jsou její tělesné míry a jak se to konkrétní zvíře dále chová. (teď mě nechytejte za slovo, fakt nejsem biolog a krysách nevím skoro nic)
Na příkladu nacistického Německa je vidět, jak rozum křehký. Pravděpodobně nejvzdělanější národ světa podlehl kolektivnímu šílenství, jako lumíci. tady je vidět jak je v lidech silná zvířecí predispozice prostřednictvím genů a pudových fyzických reakcích bez ohledu na civilizační a rozumový křehký a tenký nátěr. Tady jde o stamiliony let vývoje, je to v nás, v našich reakcích. Pudové reakce včetně násilí a útěku, rozmnožování, atd. se jen tranformují do jiných forem – např. války, konkurenční boj, boj o svoji rodinu, pud sebezáchovy, strach ze smrti atd., atd.
Pro Slávka. Já věřím v něco vyššího, něco co je za existencí. Nejsem si ale na 100% jistý. vyciťuji to a myslím si, že jsou tady zajímavé indicie.Nepatřím k žádnému směru či organizaci. Co jsem tedy vlastně zač.
Slávek: ”Médea, napsal jsem Boha s velkým B. Takže v našem kontextu se nejedná o Mitru ani Dia, ale o křesťanského Boha.“
Slávek, Boha s veľkým B stotožňujem s Najvyššou bytosťou, teda okrem kresťanského Boha alebo muslimského Alláha sú to aj: Xenofanov Sfairos, Platónov Boh, Aristotelov prvý Nehybný Hýbateľ, stoický Nús, Plotinovo Jedno, Ahura Mazda, hinduistický Bráhman alebo deistický Boh, títo všetci, sú pre mňa Bohovia s veľkým B 🙂
Ten Jupiter Kapitolský, samozrejme nie, on je len najvyšší rímsky boh, teda nie Najvyššia bytosť.