Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
jack:
Mohl by jste mi vysvětlit,co má POSLOUCHÁNÍ hudby společného s jejím historickým vývojem??? Vždyť tam máte jasně napsáno POSLECH,nikoliv historický vývoj!
Psal jste snad o poslechu a kráse hudby J.S.Bacha. Jak jste najednou skočil do historického vývoje hudby asi chápete zase pouze vy!
protestant:
Vy nevíte, že přes 90 procent Bachovy hudby je hudba duchovní? Hudba k oslavě Boha. Hudba k bohoslužbě? Poslech Bachovy hudby velmi souvisí s vírou v Boha. Bez této víry by tato hudba NEEXISTOVALA.
Abyste alespoň trochu pochopil že souvislost mezi posloucháním hudby a vírou v Boha zvláště u Bacha je velmi úzká:
….Bachova duchovní hudba je nesporně nejvýraznějším vyznáním víry, které kdy hudebník napsal. Jeho duchovní profil odhalují okrajové poznámky v jeho soukromé Bibli, která se dochovala. Používal Lutherův překlad s vysvětlivkami württemberského profesora teologie Abrahama Calova, který je pokládán za nejvýznamnějšího zastánce čistého luterského učení v 17. století. Bach byl pilným čtenářem Bible. To dosvědčují kantorští učedníci, kteří během výuky bydleli v jeho domě. Bach konal ráno a večer pobožnosti se svým domácím sborem. Slova Písem, kterými zahajoval své kantáty, vybíral Bach na každou neděli církevního roku zřejmě po dohodě s kazatelem. Kompozici těchto děl jistě předcházela meditace nad slovy Bible.
Bach zdůvodňoval svou práci jako církevní hudebník z Bible. Na četných místech, kde je zmínka o hudbě k Boží oslavě, připojil své poznámky. “Při zbožné hudbě je vždy přítomen Bůh se svou milostí,” okomentoval 2 Pa 5,13, kde text hovoří o hudbě při posvěcení Šalomounova chrámu: “Když chválili Hospodina. .. naplnil oblak dům Hospodinův.” Bach věřil, že Bůh se připojí k hudbě svého lidu, který ho chválí. Zatímco pozdější mistři, jako Mozart a Beethoven, zdůrazní autonomii a absolutnost svého umění, Bach ví, že bez Božího požehnání je každá tvorba nedostatečná.
V Mirjamině písni (2.Mojžíšova 15,20n) zpívají muži a ženy Boží chválu střídavě. V Bachových dvousborových motetech a v Matoušových pašijích tato praxe zase ožívá. Je to víc než rafinované využívání” stereofonního vystoupení hudebního tělesa, rozděleného na více kůrů. Bach tomu rozuměl tak, že tím stojí v tradici Bible.
Hudbu při bohoslužbách chápal jako službu z pověření Ducha svatého. K 1 Paralipomenon 28,21, kde jde o práci při Božím domě, si poznamenal: “Krásný důkaz, že Duch svatý vedle jiných pořádků při bohoslužbách skrze Davida také nařídil hudbu.” Bach chápe biblický text podle Luthera jako slovo o “službě v Hospodinově domě” (nikoli “na domě”, jak stojí v našem ekumeníckém překladu).
Toto vědomí, že jako hudebník je nositelem duchovního poslání, je také vidět na jiných jeho písemných projevech. V žádosti o propuštění ze služeb města Mühlhlhausen píše roku 1708, že zde nemůže realizovat “konečný’ cíl, totiž církevní hudbu k Boží oslavě”……
http://www.ceskestudny.cz/clanek/johann-sebastian-bach/
Takže Iron Maiden je duchovní hudba? Takhle sem o tom nikdy nepřemýšlel, protestante…
Jistěže Iron Maiden jsou duchovní hudba
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/iron-maiden/no-prayer-for-the-dying-21401
To ovšem neznamená, že je z Boha. Duchovní svět je velmi rozmanitý
Na okraj ještě J.S.Bach: “Hudba, která neoslavuje Boha je jen pekelný hlomoz a rámus”
The use of religious imagery in the music of Iron Maiden is evident and constant throughout their career.
http://voices.yahoo.com/religious-imagery-music-iron-maiden-4259317.html
Michal: ”Médeo, tušíš jak je podle Křesťanů motivace ďábla? Proč je vlastně proti Bohu – vždyť musí vědět, že nemůže vyhrát. Nebo my to alespoň víme – nebo ne? Tak představují si snad křesťané ďábla jako slabomyslného?“
Diabol bol super-inteligentný 🙂
Podľa Akvinského, Boh každej bytosti určil jej prirodzené miesto vo svojom kráľovstve a ak rozumná bytosť (anjel alebo človek) slobodne odmietne toto určenie, tak sa dopúšťa hriechu. Podľa tej citovanej Akvinského úvahy, Luciferova “vzbura” nemusela mať charakter nejakej nebeskej vojny, mohlo to byť jednoduché odmietnutie prijať svoju prirodzenú pozíciu. Akvinský pripisuje Luciferovi pýchu, teda Lucifer, vo svojej pýche, mohol odmietnuť svoje prirodzené miesto v Božom stvorení a tým sa navždy stal padlým anjelom. Okrem neho to urobili aj iní anjeli.
Ja problém vidím v tom, prečo dobrý a bezhriešny (tak bol totiž stvorený) Lucifer cítil pýchu, odkiaľ sa v ňom bral nejaký odpor, podrobiť sa Božej vôli. Pýcha a úmyselné odporovanie Božej vôli, sú totiž hriechom, teda zlom, Boh však stvoril anjelov prirodzene dobrými, tak odkiaľ sa v nich tento hriech vzal? Vyhováranie sa na slobodnú vôľu, podľa mňa nič nerieši. Pretože anjeli, by mali prirodzene chcieť to, čo bolo v súlade s ich prirodzenosťou a ich prirodzenosť bola na počiatku dobrá a bez hriechu. Anjeli vedeli, že svojím rozhodnutím byť v súlade s Božou vôľou, ktoré bolo v súlade s ich dobrou a bezhriešnou prirodzenosťou, získajú večnú blaženosť, tak prečo, by mali konať proti svojej dobrej prirodzenosti?Prečo, by som si ja volila niečo, k čomu jednoducho nemám sklony, prečo, by som napr. slobodne a dobrovoľne zjedla niečo odporné, ak by na to nebol žiaden rozumný dôvod?
Anjeli a diabli neskôr zvádzali boje, ale na počiatku vekov mohla ich vzbura spočívať v jednoduchom odmietnutí poslušnosti.
Michal: ”Právě se objevil Hublesův teleskop, a já mám opravdu dost.Největší tragédie na tom všem je, že tenhle šílený paskvil, kde více méně každá věta je špatně, byl prosloven na Univerzitní půdě :/“
Mmm, mňa takéto kreacionistické kraviny nebavia, teda po piatich minútach som to vypla. Michal, kde vlastne bola tá debilná prednáška?
Bo: jistě, taková Futurama je taky duchovní dílo, neboť tam často zmiňují boha. To samé Simpsonovi. To samé Pulp Fiction.
Oh god…
Médeo, bylo to myslím někde na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně…
Jdu se kouknout cos mi psala ohledně toho ďábla! 😉
http://www.novinky.cz/domaci/286653-verici-vybirali-na-opravu-kostela-cirkev-za-statisice-radeji-nakoupila-pozemky.html
Jo jo… :/
Michal says:
December 4, 2012 at 7:11 am
http://www.novinky.cz/domaci/286653-verici-vybirali-na-opravu-kostela-cirkev-za-statisice-radeji-nakoupila-pozemky.html
Jo jo… :/
protestant:
Proč tohle ateisty překvapuje, když něco takového se děje v ateistické ČR dnes a denně. Různých podvodů, zpronevěr apod, jsou plné noviny. Že by očekávali, že církevní prostředi je jné?
No samozřejmě že to očekávám, nejste snad v kontaktu a pod vlivem Ducha Svatého?
To, že jsi to uvedl dokazuje, že je to v církevním prostředí opravdu méně časté. Je to v podstatě pocta církvi. Dík.
Médeo, k tomu ďáblovi: Ta moje úvaha spočívala v něčem jiném. Představ si, že jsi křesťan. Je ti jako křesťanovi naprosto jasné a evidentní, že ďábel se bohu nikdy nemůže vyrovnat, že “odmítnout postavení” které ti Bůh určil a rebelovat proti němu (s jakým vlastně cílem?) je čiré bláznovství? Předpokládám že souhlasíš – pak je ovšem ďábel asi totálně slabomyslná a marná bytost, protože nechápe ani to co je zjevné i pro nás, smrtelné lidi.
Pro pořádek proberme i možnost že nesouhlasíš: pak vlastně říkáš, že KDO VÍ jak to celé dopadne, a že je klidně možné, že ďábel ve své rebelii proti Bohu uspěje… Říkáš, že ďábel má reálnou šanci na úspěch (a na okraj – na čem vlastně záleží, ZDA uspěje?).
IMHO druhá možnost je absurdní, proto zbývá první možnost, která ale implikuje že ďábel trpí mentální nedostatečností a není schopen realisticky zhodnotit svoje šance. To je v rozporu s jeho předpokládanou inteligencí – ergo celá tahle představa konfliktu Bůh-ďábel je IMHO nekonzistentní a marná 🙂 Howgh 🙂
protestant: To, že jsi to uvedl dokazuje, že je to v církevním prostředí opravdu méně časté. Je to v podstatě pocta církvi. Dík.
omyl, pokud se projdou statistiky podvádění v různých náboženských organizacích různých věr a srovnají se s defraudací v sekulárních organizacích, rozdíly jsou statisticky nevýznamné (odkazy na primární data nemám po ruce, ale filip tvrdý na svém blogu massive error je pravděpodobně má, afaik). totéž se týká vlivu víry na morálku, věřící nejsou morálnější než nevěřící, to jsou empirická data. jistě, můžete namítnout, že ne každé náboženství je “pravé”, a že ani každý ten, kdo se hlásí k nějakému “pravému” náboženství nemusí být “pravý” věřící, ale to je právě onen problém náboženství obecně; je to jen subjektivní iluze bez reálných konotací (nebereme-li za ty reálné konotace různé kognitivní funkce mozku).
Ianvs says:
(odkazy na primární data nemám po ruce, ale filip tvrdý na svém blogu massive error je pravděpodobně má, afaik)
protestant:
🙂 🙂 🙂
protestant: 🙂 🙂 🙂
co vás tak pobavilo, dobrý muži?
..to . že by na blogu filipa tvrdého byla nějaké nezaujatá objektivní data…
Protestante, zrovna teď mi jeden věřící tvrdil v diskuzi pod Glosou Dominika Duky “Katolická církev stála ve 20. století na straně svobody”:
Takže to vidím tak, že oba dva víme, že církve jsou stejně prohnilé nebo dobré jako jakékoliv jiné organizace. Neví to ale spousta věřících, neví to kardinál Duka a snaží se o svém názoru přesvědčit i ostatní.
Na druhou stranu si nemyslím, že je kardinál hlupák, takže si možná je vědom, že katolická církev že katolická církev stála ve 20.století často na straně fašismu, nacismu a jiných tyranií. Těžko ho podezírat, že nezná okolnosti vzniku státu Vatikán, neví o spolupráci nacistů a církve v Německu, neví o Frankovi nebo Antem Pavelicovi. Potom je to co říká lež a pokrytectví:
Duka>
Těžko podezírat kardinála z toho, že je hlupák a neví o ne zrovna láskyplném vztahu Masaryků ke katolické církvi. Otázka tedy zní: Je kardinál hlupák nebo pokrytec?