Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
“No a co, kvůli tomu se nezblázníme!”
Nezvládl jsem se na to podívat v jednom kuse, to se nedá. Takhle křesťané mučí ateisty. 🙂
A ten konec s tím detektivem, tím tomu nasadil korunu.
“Tak a já jsem hotov”. 🙂
Michale,
dívej se na to takhle: nebylo-li by tohoto záznamu, mohl by ses mylně domnívat, že ThDr. Mgr. Šimon Konečný, Th.D., je vzdělaný a moudrý člověk.
Takhle máš jasno a navíc, což je velmi cenné, to pochází autenticky přímo od něj.
Machi,
jedna věta tam možna byla pravdivá. Téměř v závěru ThDr. pravil: “To je nesmysl.”
Pokud to mínil jako resumé, pak naprostý souhlas.
Ale jinak už vím, jak bude vypadat peklo, ve kterém skončím: navěky věků budu muset poslouchat takovéhle žvásty.
Michale, toto víš?
http://cs.wikipedia.org/wiki/Apostase_v_k%C5%99es%C5%A5anstv%C3%AD
Myslím, že video je velmi dobré, protože umožňuje ateistům prožít podobný pocit,jaký věřící zažívají, když čtou ateistické články a příspěvky o víře, náboženství a Bohu. 🙂
martiXXX says:
December 2, 2012 at 7:22 pm
jack: jen to, že souboj ateistů ateistů je zbytečný. Nic se tím nevyřeší. Já si myslím na základě své intuice a knih, které jsem přečetl. že duchovnost je reálná věc. Jsem mimo církve. Vy si myslíte, že ne. V každém případě se mnou nemůžete diskutovat o církevních dogmatech, protože to jsou lidské, nedokonalé věci.
jack:
To mě asi na všech věřících vadí nejvíce,tváří se,že nám prezentují něco rozumného a když se nad tím člověk zamyslí,tak je to nelogický paskvil,jako kdyby nad tím co píší vůbec nepřemýšleli.
Ano,”duchovnost” reálně existuje.
Církevní dogmata jste označil za lidské a nedokonalé věci,ale to je vaše intuice také!
Takže tímto jste nám nic rozumného nezdělil.
martiXXX says:
December 2, 2012 at 7:22 pm
Tady jde spíše o pochopení jakéhosi řádu věcí.
jack:
A ten řád věcí je podle vás asi to co říká vaše intuice,že? A to nechci brát v úvahu ani intuici ostatních lidí,to by bylo řádů věcí!
martiXXX says:
Pokud toho ateisté nejsou schopni a uzavírají s epouze do vědy, je to jejich věc.
jack:
Pořád mimo. Ateismus neříká naprosto nic o vzahu k vědě. Ateismus říká jen a pouze to,že NEVĚŘÍME vaší teistické povídačce!
martiXXX says:
Duchovno není lidský výtvor.
jack:
A čí je to výtvor,podle vás?
protestant:
No protože spáči mívají sny.
Rolník při spaní není rolník, to by oral, či sklízel obilí. Umělec při spaní není umělec, to by zpíval, na něco hrál, či maloval. Stejně tak vědec při spaní nebádá.
jack:
U vás je nejhorší to,že si vymyslíte nějakou blbost a potom se jí nedokážete ani držet.
Teď píšete,že při spaní není rolník rolníkem. To už je samo o sobě pěkná blbost,ale předtím jste psal,že rolník a umělec mají sny. Ale podle vás mají sny pouze “spáči”.
Jestli tedy chápete,tak nemůžete napsat,že rolník či umělec má sny! Samozřejmě podle vaší (ne)logiky!
protestant:
Ale má jacku. Zkuste použít logiku.
Vy nejen neznáte co je víra, vy ani neznáte historii evropské hudby. O čem se pak s vámi bavit… 🙁
jack:
Tak tedy použijme logiku. Ptám se tedy z jakých premis a jakou logickou úvahou jste došel k závěru,že neznám historii evropské hudby a také by jste nám mohl osvětlit,jak toto téma (historie evropské hudby) souvisí s naším tématem,tedy že víru srovnáváte s poslechem hudby. Já v tom totiž žádné logické souvislosti nevidím!
A teď se podívejme logicky na vaše srovnání víry v Boha a poslechem hudby.
Dokonce přehlédnu skutečnost,že si pod slovem víra představujete spíše něco od slova vnímat než věřit!
Abychom mohli reagovat na hudbu,musíme nejprve nějakou slyšet. Jedná se tedy o reakci na smyslový vjem. V našem případě na vjem pomocí sluchu. Když si odmyslím skutečnost,že existují 2 základní typy (odlišné) sluchového vnímání,tak jde pořád o reakci na to co slyšíme,tedy reakci na SMYSLOVÝ vjem.
Mám ale za to,že když vy píšete o tom,jak mezi sebou (s vašimi bratry) vnímáte Ježíše,tak se jedná o MIMOSMYSLOVÉ vnímání. Protože já vašeho Ježíše žádným smyslem vnímat nemohu. Nevidím ho,neslyším ho,necítím ho,nemohu ho ani nahmatat.
Myslím,že to je dost relevantní rozdíl,jestli něco vnímám smyslově či mimosmyslově.
Už z tohoto důvodu je vaše neustálé přirovnávání víry v Boha s poslechem hudby naprosto mimo.
protestant: Jako obraz k originálu. Prostě obraz je a vždy bude pouhým obrazem. Nikdy nebude totožný s originálem.
jack:
Zajisté. Ale to není náš problém. Řešíme pouze to,jestli je obraz (představa lidí) dostatečně podobný originálu. Já říkám,že to nikdo neví a proto to nikdo nemůže hodnotit,protože nikdo nezná originál. Vy ale neustále hodnotíte představy lidí,jako kdyby jste věděl jak vypadá originál nebo jako kdyby jste jím dokonce byl vy sám.
Chápete to? Nebo musím použít nějaký příklad?
to jack:
To je mi vás líto:
Kdybyste znal historii evropské hudby alespoň na elementární úrovni wikipedie pakbyste nemohl nikdy prohlásit tento nelogický nesmysl:
“poslech muziky nemá vůbec nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti”
To byte totiž věděl, že :
“Jako středověká hudba je označována evropská hudba, která se vyvíjela v závislosti na rozmachu křesťanství. Již v prvních stoletích po jeho vzniku se vytvářely různé formy jednohlasého liturgického zpěvu (chvalozpěvy, hymny ad.), jehož pozdějším vrcholem byl gregoriánský chorál. Z ryze duchovní hudby se v pozdním středověku posléze vyvinula i hudba světská, včetně lidové.”
http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A1_hudba
protestant says:
December 3, 2012 at 5:07 pm
Myslím, že video je velmi dobré, protože umožňuje ateistům prožít podobný pocit,jaký věřící zažívají, když čtou ateistické články a příspěvky o víře, náboženství a Bohu. 🙂
jack:
Já myslím,že ateistům vadí hlavně to,že teistické články postrádají smysl.
Znamená to tedy,že teistům vadí na článcích ateistů to samé? Když tedy píšete,že prožíváme všichni podobný pocit.
protestant says:
December 3, 2012 at 6:17 pm
to jack:
To je mi vás líto:
Kdybyste znal historii evropské hudby alespoň na elementární úrovni wikipedie pakbyste nemohl nikdy prohlásit tento nelogický nesmysl:
“poslech muziky nemá vůbec nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti”
To byte totiž věděl, že :
“Jako středověká hudba je označována evropská hudba, která se vyvíjela v závislosti na rozmachu křesťanství. Již v prvních stoletích po jeho vzniku se vytvářely různé formy jednohlasého liturgického zpěvu (chvalozpěvy, hymny ad.), jehož pozdějším vrcholem byl gregoriánský chorál. Z ryze duchovní hudby se v pozdním středověku posléze vyvinula i hudba světská, včetně lidové.”
jack:
To snad ani nemůžete myslet vážně.
Nediskutujeme přece o VLIVU křesťanství či jiného náboženství na vývoj hudby!!!
Diskutujeme o tom,jestli je VNÍMÁNÍ hudby a VNÍMÁNÍ Boha srovnatelné!
To jakým způsobem vnímáme hudbu přece nemá vůbec nic společného ani s druhem hudby a ani s vývojem jakékoliv hudby.
Už je to dost trapné i na vás,nemyslíte?
problém ateistů je, že jakési relativní poznání, milion let od zvířat, což je daleko méně než nanosekunda ve vývoji vesmíru, považují za absolutní argument proti možným vyšším strukturám..připadáte mi ateisti, nezlobte se, jako velmi nekritičtí a opoždění 🙁
martiXXX says:
December 3, 2012 at 6:57 pm
problém ateistů je, že jakési relativní poznání, milion let od zvířat, což je daleko méně než nanosekunda ve vývoji vesmíru, považují za absolutní argument proti možným vyšším strukturám..připadáte mi ateisti, nezlobte se, jako velmi nekritičtí a opoždění 🙁
jack:
To je zase nelogické.Marti,kdybychom byli nekritičtí,tak už jsme vám dávno vše uvěřili a byli by jsme stejného názoru jako vy! Nekritičnost je právě v náboženství,které samo vyžaduje,aby lidé obecné náboženské názory kriticky nezkoumali!
to jack:
Napsal jste:
“poslech muziky nemá vůbec nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti”
Pokud jste tím mínil něco jiného, než , že poslech muziky nemá nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti, pak se naučte vyjadřovat.
jack:
Já myslím,že ateistům vadí hlavně to,že teistické články postrádají smysl.
Znamená to tedy,že teistům vadí na článcích ateistů to samé? Když tedy píšete,že prožíváme všichni podobný pocit.
protestant:
Přesně tak. Z hlediska věřícího postrádají smysl.
jack:
To je zase nelogické.Marti,kdybychom byli nekritičtí,tak už jsme vám dávno vše uvěřili a byli by jsme stejného názoru jako vy! Nekritičnost je právě v náboženství,které samo vyžaduje,aby lidé obecné náboženské názory kriticky nezkoumali!
protestant:
Totoje příklad výroku, který postrádá smysl.
protestant says:
December 3, 2012 at 7:04 pm
to jack:
Napsal jste:
“poslech muziky nemá vůbec nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti”
Pokud jste tím mínil něco jiného, než , že poslech muziky nemá nic společného s vírou v existenci nadpřirozené bytosti, pak se naučte vyjadřovat.
jack:
Mohl by jste mi vysvětlit,co má POSLOUCHÁNÍ hudby společného s jejím historickým vývojem??? Vždyť tam máte jasně napsáno POSLECH,nikoliv historický vývoj! 🙁
Psal jste snad o poslechu a kráse hudby J.S.Bacha. Jak jste najednou skočil do historického vývoje hudby asi chápete zase pouze vy!
protestant:
Přesně tak. Z hlediska věřícího postrádají smysl.
jack:
To je mi líto. U mě zase postrádá smysl váš případ,kdy se z vás stane teista,ale ani vy sám nevíte jak se to stalo. To je opravdu nesmyslné!! 🙂
protestant:
Totoje příklad výroku, který postrádá smysl.
jack:
Napište konkrétně co vám nedává smysl.
jack says:
December 3, 2012 at 7:15 pm
protestant:
Totoje příklad výroku, který postrádá smysl.
jack:
Mě pořád nedává smysl,že někdo zastává nějaký názor,ale vůbec nechápe PROČ,jako vy. Tomu říkám nekritický přístup k vytváření nebo (u vás) spíše k přebírání názorů.