Spirituální zážitky

Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.

Dva příklady:

William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:

A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.

Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.

Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.

***

Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.

Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.

Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.

***

William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.

Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?

Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.

***

Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?

Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…

Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.

A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.

***

Spirituální kontakt by přitom bez problémů mohl být takového druhu, že by se naturalistické vysvětlení hledalo jen obtížně. Bůh by např. dotyčné osobě mohl telepaticky zjevit nějaké ověřitelné informace. Mohl by jí sdělit, co se stane v dohledné budoucnosti. Přesně den a místo, kdy se zřítí letadlo, nebo vykolejí vlak, z příčin nezaviněných člověkem. Mohl by věřící osobě sdělit řešení nějakého matematiky za stovky let nevyřešeného problému. Mohl by více osobám najednou sdělit tu samou netriviální představu, a ty by si pak mohly své představy porovnat. Mohl by … vždyť si to pojďme vyzkoušet!

Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je

47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb

Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.

Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?

Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!

Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.

Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.

Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.

***

Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.

Závěr

Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.

Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.

Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.

Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).

1,159 thoughts on “Spirituální zážitky

  1. Michal Post author

    Podle svatého Tomáše je náboženství uznání toho, co řekl Bůh. Pro Chardina je to výpověď o tom, co si člověk sám představuje. Modernisté vyvozovali náboženství z psychologie. Chardin z fantazie.

    Pěkné! 🙂

  2. martiXXX

    Náboženství tady je. Je to fenomém, která prosakuje tisíci církvemi a obrovským množstvím lidí, kteří na to nejdou přes církve ale individuálně (meditace, mystika, atd.) a v moderní historii lidstva stále sehrával, sehrává a bude sehrávat obrovskou úlohu. Nadpřirozeno zřejmě souvisí s něčím základním v člověku a je možné, že na to tzv. “moderně” ateistický člověk nereflektuje z toho důvodu, že receptory pro náboženství byly narušeny primitivním materialistickým věkem; zbožněmím práce, přírody, násilí, kariéry, hmotného blahobytu….

  3. Medea

    Protestant: “Přesně tak Medea. Ono to totiž nejde. Bůh je nepopsatelný.”

    Keby bol Boh neopísateľný, tak by kresťania nemohli hovoriť ani o spáse, ani o zatratení, ani o stvorení sveta, ani o Ježišovej obeti, … pretože toto všetko vyjadruje vzťahy Boha k Jeho stvoreniu, teda aj toto je nejakým opisom Boha. Keby bol Boh neopísateľný, tak potom by kresťania nemohli hovoriť ani o jedinom Bohu, o Trojici, … 😀

  4. Čestmír Berka

    “moderně” ateistický člověk nereflektuje z toho důvodu, že receptory pro náboženství byly narušeny primitivním materialistickým věkem; zbožněmím práce, přírody, násilí, kariéry, hmotného blahobytu….

    To jsou ale bláboly. Před moderním ateistickým člověkem byl člověk jaký? – oduševnělý jedinec, který jen meditoval, čichal ke květinkám… hlavně že ti oduševnělí lidé s receptory pro náboženství zlatili i kříže a kopule chrámů a církve byly jedním z největších vlastníků půdy a lesů…

  5. Medea

    Mmm, Martix, nechceli ste napísať, že: Primitívny náboženský materializmus, bol nahradený moderným sekulárnym materializmom? 😀

  6. martiXXX

    Pro mě jsou ateistické argumenty jen částečně relevantní. Upozorňují na omezenost církví, ale to je u všech lidských organizací.

    Jaké má věda důkazy o tom, že neexistuje princip, který vyciťují, třeba i intuicí, takové spousty lidí. Je možné, že ateisti jsou slepou vývojovou větví, která bohužel receptory pro tyto věci ztratila :-). Ale zase jsou užiteční jinak, nezoufat 🙂

  7. jack

    martiXXX says:
    November 30, 2012 at 9:12 pm
    Jaké má věda důkazy o tom, že neexistuje princip, který vyciťují, třeba i intuicí, takové spousty lidí.

    jack:
    Na to nepotřebujete žádnou vědu. Stačí si položit pár otázek.
    Co třeba dokážete vyvodit vy z faktu,že lidé mají odjakživa odlišné cítění,odlišnou intuici a tím také odlišné náboženství a odlišné bohy?
    A proč se například křesťanství šířilo pouze jako mor,tedy z kontaktního přenosu informací.
    Dost divné,že cca.1500 let po Kristu,neměli s Kristem vůbec žádné prožitky a intuici například miliony původních obyvatel amerického kontinentu. Až když přijeli první křesťané a “naučili” je křesťanství svým mečem,tak teprve potom poznali Ježíše!
    Dost zvláštní na to,že křesťané vidí Ježíše všude kolem sebe!
    Ale proč nad tím přemýšlet,že? Jak říká Halík,nejde přece o to,jestli Ježíš a Bůh existují,jde o to,jestli se někomu ta představa líbí!

  8. Slavek

    Halik: Stěžejní otázka pak podle něj dokonce ani nezní, zda Bůh existuje, či ne. “Ponechává-li nás náš rozum (či přesněji moderní racionalita) v nejistotě, pak si můžeme položit prostou, leč stěžejní otázku: Chci, aby Bůh byl, nebo aby nebyl?”

    Slavek: jako zda se mi to, nebo Halikovi je fakt jedno, jestli Buh je? Vzdyt to je stejny jako u protestanta. On veri v Boha, ale vjeho reci to znamena jen ze chce, aby buh existoval. On v podstate nemluvi o objektivni realite, ale o svych tuzbach.

  9. Jarda

    Čestmír Berka says:
    November 30, 2012 at 8:56 pm

    “moderně” ateistický člověk nereflektuje z toho důvodu, že receptory pro náboženství byly narušeny primitivním materialistickým věkem; zbožněmím práce, přírody, násilí, kariéry, hmotného blahobytu….

    To jsou ale bláboly. Před moderním ateistickým člověkem byl člověk jaký? – oduševnělý jedinec, který jen meditoval, čichal ke květinkám… hlavně že ti oduševnělí lidé s receptory pro náboženství zlatili i kříže a kopule chrámů a církve byly jedním z největších vlastníků půdy a lesů…

    Jarda:
    A aby měli dost toho zlata, vyvražďovali “pohany” a ničili jejich kulturu.

  10. Jarda

    jack says:
    November 30, 2012 at 10:01 pm

    martiXXX says:
    November 30, 2012 at 9:12 pm
    Jaké má věda důkazy o tom, že neexistuje princip, který vyciťují, třeba i intuicí, takové spousty lidí.

    jack:
    Na to nepotřebujete žádnou vědu. Stačí si položit pár otázek.
    Co třeba dokážete vyvodit vy z faktu,že lidé mají odjakživa odlišné cítění,odlišnou intuici a tím také odlišné náboženství a odlišné bohy?

    Jarda:
    A což lidé kteří mají duchovní zážitky ze spiritismu, reiky, holotropního dýchání, co ezoterici, léčitelé, proutkaři, proutníci …..?

  11. protestant

    Michal says:
    November 30, 2012 at 7:33 pm
    Živý versus neživý Bůh – to je taky zajímavé téma, takhle postavit mě to zatím nenapadlo

    Protestante, co to vlastně znamená, že vaše společenství je s Živým Kristem? Není to spíš společenství s Mrtvým Kristem? A jak se to vlastně v praxi pozná?

    protestant:
    S mrtvou partnerkou bys dlouho živou rodinu neudržel.

  12. protestant

    jack:
    A co vědec,který například zkoumá vliv některých chemických látek na řidiče při řízení vozidla. Když pod vlivem těchto látek řídí vozidlo,tak je podle vás vědcem nebo řidičem??

    protestant:
    Tak je vědcem, který je zrovna v práci.

  13. protestant

    Michal says:
    November 30, 2012 at 7:31 pm
    Jardo vážně?! Tak to je teda sranda, protože na Halíka se často odvolává náš Protestant – ale z Chardinových výroků o sbližování Marxismu a křesťanství by se asi osypal

    protestant:
    Neosypal. Počítám s chybujícím člověkem. Marxismus zmátl tehdy mnoho intelektuálů. I naši Werich a Voskovcem se tomu neubránili.

  14. Jarda

    Právě na TV Noe sleduji pořad o Vesmíru. Zajímjavé, ještě se vůbec nezmínili o Pánu Bohu.
    Přesto mám všetečnou otázku: Napadlo mě, zda věřící vědec je Pánem Bohem nějak preferován. Máte nějaký příklad, že by věřící vědci měli větší/lepší vědecké výsledky než ateističtí?

    Představmě si takového věřícího vědce, např. dr. Grygara, který věří v Pána Boha, oslavuje Ho,veřejně jej propaguje, tvrdí, že na základě své vědecké práce může říci, že Pán Bůh existuje a naopak nevěřícího, ateistu, který tvrdí, že na základě svých výzkumů může říci, že žádný Pán Bůh není. Takového přece Pán Bůh nemůže mít rád, a tak mu nějak moc rozumu dát nemůže. To je přece logické.

  15. Michal Post author

    Pěkný postřeh! 🙂

    Ovšem věřící nás jistě upozorní, že Pán nás přece miluje všechny 😉

  16. Michal Post author

    Jak jsem upozornil v tomhle článku, pro porozumění Bohu stačí uvědomit si jediné: vždy se chová přesně tak, jako by neexistoval… 😉

    Odtud plyne i odpověď na Jardovu poznámku.

  17. Jarda

    Otázku jsem předložil i na Christnetu. A reakce?

    Charles Iňigo,
    Vaše logika, pane Pokorný, je nepokornou logikou pana Zacha.
    Ten se taky presentuje jako věřící katolík.

    Zdeněk Kučera,
    JP: A tak mě napadlo, zda věřící vědec je Pánem Bohem nějak preferován.
    ZK: Nic takového nelze předpokládat (v tom smyslu, v kterém to píšeš.)
    JP: Takového přece Pán Bůh nemůže mít rád, a tak mu nějak moc rozumu dát nemůže.
    ZK: Pán Bůh má rád všechny lidi, i ty nejvíce zlé. A dar rozumu nesouvisí s tím, jak je který člověk dobrý. Z Boží vůle měli a mají i někteří velmi zlí lidé velký dar rozumu, který použijí chytře, ale nikoli moudře.

    Tomáš Ryška,
    J.P.: Máte nějaký příklad, že by věřící vědci měli větší/lepší vědecké výsledky než ateističtí?
    TR: V Česku situace je trochu deformovaná, protože celá desetiletí zde měli ve vědeckém životě privilegia pouze ti vědci, kteří byli v KSČ. I přesto zde vyrostli velcí věřící vědci a učitelé – třeba profesor Jiří Bičák.
    Jinak věřících vědců bylo v historii docela hodně – v dřívějších dobách patrně většina. Koperník, Descartes, Pascal, Mendel – to byli lidé, pro něž víra byla velmi významná. Další věřili mě neznámým způsobem, určitě ale odmítali ateismus (Newton, Einstein). Takto by se dalo pokračovat.

    Jaroslav Karban,
    Jaroslav:
    Představmě si takového věřícího vědce, např. dr. Grygara, který věří v Pána Boha, oslavuje Ho,veřejně jej propaguje, tvrdí, že na základě své vědecké práce může říci, že Pán Bůh existuje
    jk:
    Tak si poslechni pana Krále na tomhle videu, od času 3:15:20
    http://www.youtube.com/watch?v=Lh9WaRaoD0Y&feature=player_embedded#t=11724s

  18. lucinka

    Jak říká Halík,nejde přece o to,jestli Ježíš a Bůh existují,jde o to,jestli se někomu ta představa líbí! t
    ak to asi Halik nepovedal, dovolim si tvrdit.
    Fakt je taky ze ani ateistom ani veriacim asi nejde o nejaky vedecky poznatok o existencii alebo neexistenci. Ide len o to ci sa Vám ta myšlienka paci alebo nie. Alebo u ateistov skor ako velmi sa im ta myslienka nepaci. To moze vysvetlit opoziciu mierumilovny materializmus – bojovny antiteismus. Dawkins aj Hitchcens okrem toho ze si nasadzuju masky vseznalkov, splietaju polopravdy a lži do vlastneho emotivneho výkladu sa tak radi ohanajú vedou. A pritom nedokazuju nic. Len fabuluju zo svojho postoja intelektualov zlataju dokopy veci vytrhnute z kontextu aby svojmu pologramotnemu stadocku ktore zvacsia cienoprdelnikov ani nevidelo, dokazali aka to je nemoralna vec ta viera. Biolog co tvari ako sociolog a filozof, zurnalista co si tak ceni objektivitu ze nevaha v zajme vyssieho dobra posliapať cest nebohej mnisky. Apropo veda – aku ulohu v zivote materialistu ma veda – hadam ho poznatky z fyziky a chemie naucia ako sa vyrovnat s dusevnou bolestou?

Comments are closed.