Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Médea says:
November 30, 2012 at 12:57 pm
Jarda, ak si myslel na preexistenciu duše, tak tento názor bol zavrhnutý 5. ekumenickým koncilom roku 553 v Konstantinopole.
Jarda:
No, vidíš; a občas s tím někdo operuje dodnes.
Jarda:
Katolické; takže tebe se to asi netýká. Ty jsi vlasně heretik.
protestant:
Součástí katolické (obecné) církve jsou všechny dnešní církve.
Všechny vyznávají:
..věřím .. ve svatou církev obecnou (katolickou) …
Michal: “A to znamená, že by na rozdíl od “klasického Boha”, boha scholastiků, mohla existovat bytost, jejíž atributy by nabývaly daleko větších hodnot, než tvého boha. Mohla by být např. mocnější, věděla by víc, byla by moudřejší, inteligentnější, atd.”
Ach, dnes som úplne mimo, ten predošlý príspevok nemal byť. Odoslala moja ruka, ale bez mojej vôle. Možno som posadnutá zlým duchom. Nepoznáte niekto nejakého dobrého exorcistu? 😀
A čo ak ma posadol ten Svätý?
Protestant:
Slávek: to je jen další příklad víry v něco co neexistuje 🙂 Vy prostě jen chcete, aby existovala obecná církev, takže v ni “věříte”. Vy chcete aby Bůh existoval, takže v něj “věříte”.
Pokud svoji “víru” v Boha chápete jako víru v “katolickou církev” tak nemám námitek 🙂 A dokonce je mi teď jasnější mnoho nedorozumění. Vaše víra není tvrzením o tom co je, ale o tom, co chcete aby bylo.
Michal: “A to znamená, že by na rozdíl od “klasického Boha”, boha scholastiků, mohla existovat bytost, jejíž atributy by nabývaly daleko větších hodnot, než tvého boha. Mohla by být např. mocnější, věděla by víc, byla by moudřejší, inteligentnější, atd.”
Pokračujem v tej bohologickej úvahe:
Boh, by mohol byť nejaká kauzálne uzavretá a večná monáda, základná jednotka reality. Nič vonkajšie, by ho neovplyvňovalo, mohol by pôsobiť len sám na seba. Nič, by z neho nemohlo uniknúť a nič by sa do neho nemohlo dostať. Bol by superinteligentný, supersilný, ale len v rámci seba, nebol by však všemohúci ani vševedúci. Vo svojom vnútri by mohol pre svoje potešenie vytvárať svety.
“Přesně tak Medea. Ono to totiž nejde. Bůh je nepopsatelný.”
To je ovšem lidské tvrzení. A člověk je omylný. Také je těžké popsat něco zcela vymyšleného, zřejmě neexistujícího.
protestant:
Vševědoucí, má mentální stavy, jeho svobodná vůle ….. to jsou jen pokusy popsat Boha ze strany člověka. To není skutečný popis Boha.
jack:
Přemýšlejte trochu Protestante,žádný jiný popis Boha,než ze strany člověka neexistuje!
A jestli vy chcete správnost těchto popisů hodnotit,tak by jste musel znát ten jediný správný popis Boha! Vy ho znáte??
Protestant:
Normální lidé (a to i vědci) takové myšlení při sledování dobrého filmu vypínají a sledují zápletku filmu.
Ti co to nezvládají vypnout končí často v ordinaci psychiatra.
jack:
A co jste tím chtěl vyjádřit? Že věděc,který sleduje zápletku filmu,už není vědec?? 🙂
Kromě toho řešíme střídání racionálního a iracionílního myšlení. Nevidím na sledování filmu nic iracionálního!
Ale je dost divné,když vědec vysvětluje spoustu otázek racionálním způsobem a tam kde zatím racionílní vysvětlení nemá,tak si poslouží nadpřirozenou bytostí.
protestant:
Hokejistou je pouze na ledě či při treninku.
Když sedí v autě je řidičem, když sleduje film je divákem, když sedí v knihovně je čtenářem. Není stále hokejistou.
jack:
A co vědec,který například zkoumá vliv některých chemických látek na řidiče při řízení vozidla. Když pod vlivem těchto látek řídí vozidlo,tak je podle vás vědcem nebo řidičem?? 🙂
protestant says:
November 30, 2012 at 11:47 am
Přesně tak Medea. Ono to totiž nejde. Bůh je nepopsatelný.
jack:
To je nesmyslný výrok. Aby jste toto mohl tvrdit,tak by jste musel vědět jaký Bůh je,ale to jak sám tvrdíte nikdo nemůže říci. Takže jste v uzavřeném kruhu,škoda že to nechápete a pouze nelogicky blábolíte.
Docela pěkně je ukázána absurdita náboženství ve filmu Billa Mahera “Religulous”.
Viděl někdo tento film? A co mu říká?
Ze studijních důvodů dávám odkaz na toto: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=fatima
Je to typický příklad rozporu mezi většinovou částí katolické církve a tradicionalisty, kteří ve všem vidí “toho Zlého”.
Ani jedna ani druhá strana nejsou schopni vysvětlit, jak to, že Pán Bůh či Duch sv. si v tom neudělají pořádek.
Malá ukázka:
“Jestliže ani po trestu dvou strašných válek se cesty lidstva nenapraví, přijde třetí trest, horší než války, podlý a nepochopitelný. Co může být pro katolíky strašnějšího, než potlačená autorita katolické církve a všeobecný odpad od víry? Svět půjde do strašné záhuby, protože ve jménu svobody potlačuje autoritu Božího slova a zbavuje se tak kyslíku pro duchovní život a lásku k dobru a k pravdě, které musí řídit každou společnost. Svět beze slov pravdy upadne do nemravnosti, bludů a zločinů. Ztrácí morální schopnost bránit dobro a potírat zlo. Protože byly odstraněny všechny zábrany, šíří se zlo bez překážek.”
Pravda ovšem je i taková, že nějaká katastrofa dříve nebo později přijde. V TV o tom běží americký seriál. Prostě Zemi, a tedy i lidstvu, katastrofy hrozí – ať už z kosmu – asteroid, kometa, záblesk gama záření, či pozemský – změna klimatu, výbuch supervulkánu, roztání polárních ledů, důsledky přelidnění ….. prostě jak jeden vědec v tom seriálu řekl: “Otázka nezní zda, ale kdy!” A tradicionalisté a Svědci Jehovovi budou mít “pravdu”.
Ale tohle by asi patřilo do Apokalypticismu, že?
V Hospodářských novinách (server ihned.cz) je pozitivní recenze na Halíkovu knihu.
http://art.ihned.cz/knihy/c1-58863430-tanec-s-bohem
Ekonomický tisk 😮
Jardo to je zajímavý web!
Teď čtu tenhle článek: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=nebezpecny-modernista
Poučné!
protestant says:
November 30, 2012 at 2:23 pm
Jarda:
Katolické; takže tebe se to asi netýká. Ty jsi vlasně heretik.
protestant:
Součástí katolické (obecné) církve jsou všechny dnešní církve.
Všechny vyznávají:
..věřím .. ve svatou církev obecnou (katolickou) …
Jarda:
Ale to je v rozporu s dvoutisíciletou Tradicí jediné svaté římskokatolické církve, jak to Magisterium neochvějně hlásá a potvrdilo mnoho velkých papežů a všeobecných koncilů. Ten poslední, II. Vatic., byl koncil jen pastorální a ne dogmatický, takže to, co se tam “upeklo”, nemá žádnou váhu, a navíc uvedlo jediné pravé věřící, což jsou výhradně katolíci spojení s jedinou svatou římskokatolickou církví, do omylů!
Protestanté se svévolně odtrhli od “pramene života”, ztratili apoštolskou posloupnost, proto také nemají právoplatně vysvěcené biskupy ani kněze a pokud se pokorně nevrátí do náruče jediné pravé …….. církve, nemohou počítat se svým spasením!!
“Velkým úkolem teologie je dnes odmítnout banálního boha (kterého fundamentalismus hlásá a ateismus vyvrací) a hledat živého Boha Bible a mystiků, Boha paradoxů,” píše Halík. Stěžejní otázka pak podle něj dokonce ani nezní, zda Bůh existuje, či ne. “Ponechává-li nás náš rozum (či přesněji moderní racionalita) v nejistotě, pak si můžeme položit prostou, leč stěžejní otázku: Chci, aby Bůh byl, nebo aby nebyl?”
martiXXX says:
November 30, 2012 at 6:58 pm
V Hospodářských novinách (server ihned.cz) je pozitivní recenze na Halíkovu knihu.
http://art.ihned.cz/knihy/c1-58863430-tanec-s-bohem
Již dříve jsem se Halíka zeptal, jak by mohl existenci Pána Boha dokázat. Odpověděl, že to by musel napsat celý traktát a na to že nemá čas.
Mezitím napsal asi 6 knih, ale do žádné se mu ten traktát nevešel.
A také se marně pídím, jak vypadá a projevuje se ten “živý” Bůh, a zda je také nějaký “neživý”.
Bez odpovědi.
Michal says:
November 30, 2012 at 7:06 pm
Jardo to je zajímavý web!
Teď čtu tenhle článek: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=nebezpecny-modernista
Poučné!
Jarda:
No, vidíš – nebezpečný modernista. Ale skoro hlavní “guru” papežského Monsignora a ThDr. Tomáše Halíka.
Jardo vážně?! 🙂 Tak to je teda sranda, protože na Halíka se často odvolává náš Protestant – ale z Chardinových výroků o sbližování Marxismu a křesťanství by se asi osypal 🙂
Živý versus neživý Bůh – to je taky zajímavé téma, takhle postavit mě to zatím nenapadlo 🙂
Protestante, co to vlastně znamená, že vaše společenství je s Živým Kristem? Není to spíš společenství s Mrtvým Kristem? A jak se to vlastně v praxi pozná? 😉