Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Stefan says:
November 28, 2012 at 10:56 pm
Jack: Tak to asi bude případ o kterém píšete!
Alebo sa radsej spytajte Jirí Grygara. On je tiez veriaci a ci chcete alebo nie musite uznat, ze je to inteligentny a vzdelany clovek.
jack:
S panem Grygarem je to asi zlé. Četl jsem jeho nové názory,napsal mu mail,na který ani neodpověděl a vypadá to,že ho už také “semlely” mlýny náboženství.
Byl to vědec a dnes nemá daleko k tvrzení,že země je placatá. Je mi to docela líto,protože jsem měl moc rád jeho pořady o vesmíru v osmdesátých létech.
Musím to po sobě číst.Samozřejmě mělo být,že Země je placatá.
Může mi někdo nějak vysvětlit běžně používaný argument, že kdyby nám Bůh s jistotou odhalil svoji existenci, neměli bychom svobodnou vůli?
http://zpravy.idnes.cz/polsko-zakazalo-koser-a-halal-pripravu-masa-fe5-/zahranicni.aspx?c=A121128_174850_zahranicni_ert
Co myslíte, je “košer” zabíjení zvířat morální? Je morální zvířeti zaživa proříznout hrdlo, tak aby pomalu (!) vykrvácelo?
Znáte knihy od Olivera Sackse: Muž, který si pletl manželku s kloboukem
http://books.google.cz/books?id=Q7173U6wyJ0C&pg=PA21&lpg=PA21&dq=o+mu%C5%BEi,+kter%C3%BD+si+pletl&source=bl&ots=a2Qyr2VPt-&sig=0pHZK49rHCn2Ocr1ikgSzhepTf0&hl=cs&sa=X&ei=AQy3UNSWFsyEhQfxx4HQDQ&ved=0CDQQ6AEwAg#v=onepage&q=o%20mu%C5%BEi%2C%20kter%C3%BD%20si%20pletl&f=false
Neuvěřitelné příběhy a podivné příběhy lidí s neurologickou nebo psychickou poruchou
colombo:
protestanta už nějakou dobu ignoruju. Ale zase… setkávají se tu zajímaví lidé. Medea má zjevně silné matematické vzdělání, semtam se tu pohyboval i astrofyzik (kde je mu konec?) Teď vy, chemik (zajímalo by mě, jak se chemik dostane k jazyku? A co ten Bohemismus či jak vlastně je?). Vzhledem k tomu, že všechno to jsou lidi s hlubším vzděláním a zkušenostmi v mě příbuzným oborům, už jen ten ždibec náhledu a myšlení, které se tu projeví, za to stojí.
protestant se dá těžko ignorovat, poněvadž je hnací silou růstu počtu zdejších příspěvků (mezi jinými, tedy 😉 a sem tam z něj vyjdou úžasná tvrzení.
jak se chemik dostane k jazyku? asi nějaká kognitivní neurofyziologická úchylka 😉 můj gramaticko-analytický modul i modul rozlišování hlásek asi neztratil úplně funkci před pubertou, jak se to stane většině populace, a tím pádem se snadno jazyky učím a chápu jen tak. popravdě, s konstruováním jazyků jsem začal někdy na základce, ale teprve okolo roku 1995 jsem tomu začal dávat profesionálnější pozadí. dnes, na stará kolena, dokonce obecnou jazykovědu studuju na masárně. a patrně myslíš bémáky (bohemians)? bémáci a bémácké království jsou součást projektu alternativní historie planety země, který se jmenuje ill bethisad. v zásadě jsou realizací možného scénáře poněmčení českého etnika (ustavil se nový národ – bémáci) v důsledku absence vyhraněného česko-německého politického konfliktu v raném novověku (začátek 17. století), který se od dob etablování moderních národů z etnik stal i konfliktem kulturním a jazykovým (19. století).
Michal, neviem o žiadnej rozumnej teórii slobodnej vôle vytvorenej kresťanskými teológmi.
Michal: “Může mi někdo nějak vysvětlit běžně používaný argument, že kdyby nám Bůh s jistotou odhalil svoji existenci, neměli bychom svobodnou vůli?”
Úbohý argument! Keď študentovi, ktorý si myslel, že množina reálnych čísel je spočítateľná, dokážem a vysvetlím, že taká nie je, zbavila som ho tým slobodnej vôle? Pred tým mohol slobodne veriť, že je spočítateľná a teraz tomu neverí, ale je to preto, že som obmedzila jeho slobodnú vôľu? 😀 Potom, by mohlo byť akékoľvek vzdelávanie alebo oboznamovanie sa s novým, chápané ako deštrukcia slobodnej vôle.
Medea je totiž ze všech Božích stvoření, Bohu nejpodobnější.
Představuji si spíš antickou Medeu kombinovanou s bohyní Kálí, na tu nějaký geront kdesi ve stratosféře nemá…
Příklad myšlení katolických prelátů (nemyslím to ve zlém, jen konstatuji):
“Biskupové dále uvedli, že chápou zájem věřících ohledně některých reformních požadavků. “Mnohé katolíky znepokojuje především nedostatek kněží. V některých částech naší země tento nedostatek pociťujeme s větší a větší naléhavostí. Stále více lidí, ať už těch, kteří jsou v církvi nebo těch, kteří stojí mimo ni, těžko chápe, proč se v takovém stavu nouze nemohou změnit podmínky pro kněžské svěcení a proč nemohou přijmout kněžské svěcení “bezúhonní ženatí muži”(viri probati – 1Tim 3,2-7). Domnívají se, že bychom my biskupové měli vyvinout tlak na Řím, a Řím by pak reformoval současné podmínky. Většina lidí ale přehlíží skutečnost, že 2. vatikánský koncil rozhodl zachovat povinný kněžský celibát v římskokatolické církvi a že tuto skutečnost od té doby potvrdily i všechny biskupské sněmy. Nemělo by to být chápáno jako znamení Ducha svatého?”
“Odvolávajíce se na nedostatek duchovních a extrémní pokles účasti na bohoslužbách, vyzvali biskupové rakouské katolíky k tomu, aby byli více mobilní, aby se sdružovali s většími sousedními farnostmi, aby dojížděli dále ke svatému přijímání a aby především oživili svoji víru. ”
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3988
Moje poznámka: Jak sleduji, v průběhu desítek let se “znamení” Ducha sv. až protikladně mění. Kupodivu si toho všimnu třebas já, ale (hluboce) věřící, kněží i hierarchové to zcela opomíjejí. Proč asi?
Zajímalo by mě též, jak si preláti představují, že by věřící měli “obnovit” svoji víru. Jak zde jinde psal Michal – mohl by se rozhodnout (dát si závazek?), že bude věřit! Zajímavé je, že přesně na toto jsem narazil v jedné diskuzi: “Nevěra je nedostatek vůle. Nevěřící prostě nechce věřit, aby si mohl užívat!”
jack:
Panebože,přemýšlejte. Ateismus vám nemůže nikdo VNUTIT. Ateismus je názor,který si vytváří každý sám. Mohu vás pouze PŘESVĚDČIT,ŽE TENTO NÁZOR JE SPRÁVNÝ!
Jarda:
Budeš se Jacku možná divit, ale tento princip nechápe ani universitní profesou UK Tomáš Halík. Možná proto, že je i doktor teologie a papežský Monsignore. Také neustále píše o “bojovém” ateismu!
selviskhed says:
November 28, 2012 at 10:36 pm
A pokud to váš příklad nebyl, jak si zpětně odůvodňujete svou konverzi? Domníváte se například, že klinickou depresi, kterou jste před konverzí trpěl na vás seslal Ježíš a že to udělal proto, aby vás k sobě přivedl?
Jarda:
Možná to tak bylo. Církev učí, že mnohdy Pán Bůh sesílá na člověka utrpení, nemoc, smrt blízkého, aby jej k sobě přitáhl. K tomuto tématu doporučuji knihu M. Svatošové Až k prolití krve, o P. Ladislavu Kubíčkovi. Jenom malou ukázku: P. Kubíček byl zavražděn. M. Svatošová píše, že s přáteli přemýšleli, co v tu chvíli dělal jeho anděl strážný, proč mu nepomohl, kde byl. A pak na to “přišli”. Kde byl? No přece na místě činu – pomáhal Ladislavovi přejít do nebe.
jack:
S panem Grygarem je to asi zlé. Četl jsem jeho nové názory,napsal mu mail,na který ani neodpověděl a vypadá to,že ho už také “semlely” mlýny náboženství.
Byl to vědec a dnes nemá daleko k tvrzení,že země je placatá. Je mi to docela líto,protože jsem měl moc rád jeho pořady o vesmíru v osmdesátých létech.
Jarda:
Na netu je jeho kniha Věda a víra. Ono asi nejde nějak dlouhodobě obhajovat dva protikladné názory jak dr. Gragar v knize činí. Nakonec jeden převládne. A sám na sobě pozoruji, že člověk jak stárne, čím dál více přemýšlí o své smrti, jak to asi bude probíhat a samozřejmě se mnohý chytá “stébélka” co bude, může být, potom. Vědce nevyjímaje.
Čestmír, taká vražedná (ako tie dve menované) nie som a aj tých rúk mám o trochu menej ako Kálí 😀
Michal says:
November 29, 2012 at 6:11 am
Může mi někdo nějak vysvětlit běžně používaný argument, že kdyby nám Bůh s jistotou odhalil svoji existenci, neměli bychom svobodnou vůli?
Jarda:
Slyšel jsem i takové vysvětlení, že Pán Bůh si přeje, abychom v něj věřili, ne abychom měli jistotu. Tou vírou prý vyjadřujeme svoji lásku a důvěru v něho. Konec konců je známý případ nevěřícího Tomáše. Chtěl se přesvědčit, že Ježíš skutečně z mrtvých vstal, že ostatní apoštolé nekecají. A Ježíš jej pokáral, víra má přednost před věděním.
Ianvs says:
November 29, 2012 at 9:00 am
jak se chemik dostane k jazyku? asi nějaká kognitivní neurofyziologická úchylka 😉 můj gramaticko-analytický modul i modul rozlišování hlásek asi neztratil úplně funkci před pubertou, jak se to stane většině populace, a tím pádem se snadno jazyky učím a chápu jen tak. popravdě, s konstruováním jazyků jsem začal někdy na základce, ale teprve okolo roku 1995 jsem tomu začal dávat profesionálnější pozadí. dnes, na stará kolena, dokonce obecnou jazykovědu studuju na masárně. a patrně myslíš bémáky (bohemians)? bémáci a bémácké království jsou součást projektu alternativní historie planety země, který se jmenuje ill bethisad. v zásadě jsou realizací možného scénáře poněmčení českého etnika (ustavil se nový národ – bémáci) v důsledku absence vyhraněného česko-německého politického konfliktu v raném novověku (začátek 17. století), který se od dob etablování moderních národů z etnik stal i konfliktem kulturním a jazykovým (19. století).
Jarda:
Mimo diskuzi. Janusi, znáš esperanto?
Michal: “Může mi někdo nějak vysvětlit běžně používaný argument, že kdyby nám Bůh s jistotou odhalil svoji existenci, neměli bychom svobodnou vůli?”
Michal, anjeli, aj naši prarodičia po svojom stvorení, predsa vedeli s ISTOTOU, že Boh existuje a aj napriek tomu mali slobodnú vôľu 😉 A aj spasení a zatratení na Konci vekov budú s istotou vedieť, že Boh existuje a nepripraví ich to o slobodnú vôľu.
Andělé, pokud vím, nemají svobodnou vůli. Není to dar člověku?
To Medea:
Vzdělání jako proces destrukce svobodné vůle je moc zajímavá myšlenka. Čím starší lidé (statisticky koreluje s množstvím znalostí co o světě mají) tím více zkostnatělí často jsou. Se říká že starýho psa novým kouskům nenaučíš. A staří lidé už v podstatě svobodnou vůli moc nemají, vypadají jako že už jen jedou podle schémat která se za život naučili. Nebo-li vědí toho o životě už příliš mnoho aby v té husté síti měli nějaké volní rozhodování, “prostor” kam se vydat… 🙂
No ono se to píše i na té stránce “katolické wiki” mistra Ignáce Pospíšila aka Cinika, co jsem zde citoval, že…
http://www.katopedia.cz/index.php?title=B%C5%AFh
Boží existenci lze poznat s jistotou prostřednictvím přirozeného světla rozumu z věcí Jím stvořených. (De fide.)[1] Je možno ji dokázat prostřednictvím kauzality (příčinnosti).
Kdo ještě nevíte či nechápete, tak zde to máte vysvětlené:
http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=542130
http://www.christnet.cz/diskuse/tema.asp?id=9785