Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
“A někdo jiný připomene, že Kristus je přece s námi i v každičkém z bratří nejmenších – můžeme ho spatřit v natažené ruce žebrajícího bezdomovce, v odevzdaném pohledu nemocné babičky na LDNce nebo ve smutných očích týraného dítěte; i tam je s námi, jako ten, kdo je odkázán na naše milosrdenství a naši pomoc.”
Tohle na mnoho lidí působí – ale na mě to působí kýčovitě…dojímavé obrázky, co hrají na city…ještě ZVIŘÁTKO na konec jako ve zpávách na Nově.
Pokud do toho skutečně vstoupíš a nebudeš to sledovat jen z povzdálí, pak tě myšlenky na kýč velmi rychle přejdou.
protestant:
Ty úvozovky jsou zbytečné Medeo. Každé uzdravení je zázrak. I to ke kterému pomohl lékař a léky.
jack:
Vážně? A to myslíte naprosto vážně? To by znamenalo,že studium medicíny je v podstatě studium přivolávání zázraků. Opravdu velmi oduševnělá myšlenka!
Akorát nechápu,proč v takovém případě nejsou nejlepšími doktory například faráři či jiní představitelé církví,kteří mají tak blízko k Bohu. 🙂
protestant says:
November 27, 2012 at 10:22 pm
Jarda:
To je kvalifikovaná víra. Vycházíš ze svých zkušeností, nebo ze zkušeností lidí ve tvém okolí o nichž víš, jak dopadly.
protestant:
Výborný příklad. Platí i pro víru v Boha a Krista. To s vlastní zkušeností i to se zkušeností lidí v mém okolí. Už 2000 let takovou zkušenost lidé mají.
jack:
To právě pro víru v Boha a Krista neplatí. U ostatní víry se dá odůvodněnost objektivně vyhodnocovat,protože se zakládá na ověřitelných faktech.
Vy žádné objektivní zkušenosti nemáte,lépe řečeno,vy existenci objektivních zkušeností nedokážete doložit!!!
Ale jestli se domníváte,že takovou objektivně doložitelnou zkušenost máte,tak nám ji zdělte,zatím jste to neudělal,tak vycházím z toho,že žádná neexistuje.
protestant:
To nedokážu popsat. Neexistuje jeden, či omezená množina dějů, zážitků či argumentů, které by mne k víře přivedly.
jack:
Uveďte tedy pouze ty,které vás ovlivnily nejvíce. Nebo nám snad chcete zdělit,že jste se stal z ateisty teistou,ale vlastně vůbec nechápete jak se to stalo??? I když upřímě by mě to ani moc nepřekvapilo,potom co píšete na těchto stránkách. Spoustu věcí by to vysvětlovalo!
martiXXX says:
November 28, 2012 at 10:21 am
To co dovedeme přesně popsat je jen útržek z naší celkové zkušenosti. jen to úplně nejpovrchnější. Sami tvrdíte, že intuice může být pravdivá. Odmítám jakákoliv kategorická tvrzení, že neexistuje propojenost světa nebo jakési vědomí za vědomím, atd.
jack:
A já nevidím naprosto žádný důvod uvažovat o existenci či neexistenci vaší představy o propojenosti světa. Je to stejné jako kdybych uvažoval o tom,že kdyby existovali živé bytosti v galaxii UDFj-39546284 podobní lidem,tak by mohli mít větší hlavu než máme my!
jack says:
November 28, 2012 at 2:19 pm
protestant says:
November 27, 2012 at 10:22 pm
Jarda:
To je kvalifikovaná víra. Vycházíš ze svých zkušeností, nebo ze zkušeností lidí ve tvém okolí o nichž víš, jak dopadly.
protestant:
Výborný příklad. Platí i pro víru v Boha a Krista. To s vlastní zkušeností i to se zkušeností lidí v mém okolí. Už 2000 let takovou zkušenost lidé mají.
jack:
To právě pro víru v Boha a Krista neplatí. U ostatní víry se dá odůvodněnost objektivně vyhodnocovat,protože se zakládá na ověřitelných faktech.
Vy žádné objektivní zkušenosti nemáte,lépe řečeno,vy existenci objektivních zkušeností nedokážete doložit!!!
Ale jestli se domníváte,že takovou objektivně doložitelnou zkušenost máte,tak nám ji zdělte,zatím jste to neudělal,tak vycházím z toho,že žádná neexistuje.
protestant:
Ale já ohledně víry vycházím se svých zkušeností a ze zkušeností lidí v mém okolí.
To že vy napíšete, že to neplatí nic neznamená.
jack says:
November 28, 2012 at 2:26 pm
protestant:
To nedokážu popsat. Neexistuje jeden, či omezená množina dějů, zážitků či argumentů, které by mne k víře přivedly.
jack:
Uveďte tedy pouze ty,které vás ovlivnily nejvíce.
protestant:
Možná jistá nabubřelost jistých ateistů….
jack:
Vážně? A to myslíte naprosto vážně? To by znamenalo,že studium medicíny je v podstatě studium přivolávání zázraků. Opravdu velmi oduševnělá myšlenka!
Akorát nechápu,proč v takovém případě nejsou nejlepšími doktory například faráři či jiní představitelé církví,kteří mají tak blízko k Bohu.
protestant:
Proč by měli být nejlepšími doktory faráři, když zázraky v oboru medicínském se profesionálně zabývají lékaři? Lékaři snad mají dále k Bohu?
protestant says:
November 28, 2012 at 12:03 pm
pro Michala:
My všichni jsme se setkali a setkáváme se Vzkříšeným. Pro někoho je Kristus přítomen v bohoslužbě, ve Slovu a ve svátostech, jako cesta a pravda. Někdo další dodá: Ale co život? Ano, také uprostřed životních zápasů, uprostřed všedního dne je Kristus jako ten, kdo mi dává naději; naději pro každou obyčejnou činnost, pro dny a noci, kdy jsou sítě prázdné, nic se nedaří a člověk by nejraději všeho nechal, protože výsledek je žalostný.
A někdo jiný připomene, že Kristus je přece s námi i v každičkém z bratří nejmenších – můžeme ho spatřit v natažené ruce žebrajícího bezdomovce, v odevzdaném pohledu nemocné babičky na LDNce nebo ve smutných očích týraného dítěte; i tam je s námi, jako ten, kdo je odkázán na naše milosrdenství a naši pomoc.
jack:
To o čem píšete je ale pouhá “projekce” Ježíše do všedních věcí!
Já jsem myslel,že vnímáte reálně existujícího živého Ježíše,tedy podle toho co jste psal.
Takže když budu já za tím vším vidět zase mou oblíbenou bytost,třeba už toho zmíněného Atapalona,tak je to také OK!
Pouhou projekci v tom vidíte vy. Nemůžete svůj pohled brát jako etalon.
protestant says:
November 28, 2012 at 1:25 pm
Pokud do toho skutečně vstoupíš a nebudeš to sledovat jen z povzdálí, pak tě myšlenky na kýč velmi rychle přejdou.
jack:
Stejně nadšeně dokáží o své víře mluvit i scientolog a také jste si vy osobně z toho nic neodnesl a scientologem nejste. Asi jim nerozumíte! 🙂 Nedokážete ani vysvětlit,proč bych měl být zrovna křesťanem a ne zmíněným scientologem.
protestant:
Ale já ohledně víry vycházím se svých zkušeností a ze zkušeností lidí v mém okolí.
To že vy napíšete, že to neplatí nic neznamená.
jack:
To už jste psal.Teď bychom měli postoupit dále. Takže kdyby jste byl tak hodný a nějaké ty nejdůležitější zkušenosti vypsal!!
protestant:
Možná jistá nabubřelost jistých ateistů….
jack:
Nechápu souvislost. Jak souvisí nabubřelost jistých ateistů s vašim křesťanstvím?
Máme to chápat tak ,že jste se stal teistou na protest ateistům? To ale není příliš “rozumný” důvod,nemyslíte?
protestant:
Proč by měli být nejlepšími doktory faráři, když zázraky v oboru medicínském se profesionálně zabývají lékaři? Lékaři snad mají dále k Bohu?
jack:
Tak to pardon,já vůbec netušil,že lékaři se profesionálně zabývají zázraky. To samozřejmě vše vysvětluje! 🙂
Kdo tvrdí, že cesta ke křesťanství byla rozumná? 🙂
Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
1 Korintským 1:22 – 1 Korintským 1:25 (CEP)
Z ateisty se věřící nestane jen tak z ničeho nic. K takové změně přesvědčení, musí být vážné osobní důvody. Může to být nějaká dlouhodobá krize, soukromé záležitosti, různá trápení. Chápu, že k tomu protestant raději nic moc neříká a mlží. Chrání si své soukromí.
protestant says:
November 28, 2012 at 2:45 pm
Pouhou projekci v tom vidíte vy. Nemůžete svůj pohled brát jako etalon.
jack:
Zajisté! To můžete jen a pouze vy!
Ale kdepak Stando. Může (a dost často tomu bývá) právě naopak. Může to být cesta, kdy se člověk má dobře, je šťastný a za tohle chce někomu poděkovat, protože je mu jasné, že to štěstí a pohoda není jeho zásluhou.
jack says:
November 28, 2012 at 3:03 pm
protestant says:
November 28, 2012 at 2:45 pm
Pouhou projekci v tom vidíte vy. Nemůžete svůj pohled brát jako etalon.
jack:
Zajisté! To můžete jen a pouze vy!
protestan:
Já vám popisuji jak to vidí křesťané. Nic víc. To že to ateisté vidí jinak je pochopitelné, ba nutné.