V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
protestant says:
November 4, 2012 at 5:16 pm
to Neruda:
Já jsem pouze citoval. Více zjistíte v knize Petera Hitchense : Rage Against God
jack:
Zajíček zase kličkuje. Vy jste pouze necitoval,vy jste převzal názor člověka,který se vám hodil,za vlastní!!!
jack:
Zajíček zase kličkuje. Vy jste pouze necitoval,vy jste převzal názor člověka,který se vám hodil,za vlastní!!!
protestant:
Zpočátku jsem jen uvedl názor Petera Hitchense. Nyní, po reakcích zde, mu skutečně dávám zapravdu. Evidentně se trefil do černého.
jack:
Já tedy žádné útoky nevidím. Pouze samé konstatování a to ještě pravdivé,takže autorovi není co vyčíst!!
protestamt:
I to vyjádření Petera Hitchense je pouze konstatování..
“Zpočátku jsem jen uvedl názor Petera Hitchense. Nyní, po reakcích zde, mu skutečně dávám zapravdu. Evidentně se trefil do černého.”
Protestante,
píšete nesmysly. Já po Vás nechci nic víc, než abyste podal důkaz na podporu svého tvrzení. Ocitujte tady vyjádření Richarda Dawkinse, kterým se domáhá zákazu náboženství, případně doplňte odkaz. Když to uděláte, já uznám, že jste měl pravdu.
to Neruda:
Odkaz na knihu Petera Hitchense a kapitolu ve které o tom je jsme už uvedl.
Protestante,
je mi líto – mě nezajímá, co o tom někdo třetí napsal, mě zajímá, co konkrétně Richard Dawkins řekl nebo napsal. A pokud to v té knize je a Vy ji máte, tak to z ní ocitujte, co Vám brání?
Přece po mě nechcete, abych já vyhledával důkazy potvrzující VAŠE tvrzení.
Já náboženství zakážu…nebudu se tím tajit. Hned jak se stanu jako Dawkins presidentem zeměkoule, či jakou to má funkci…
to Neruda:
To není MOJE tvrzení. Je to tvrzení Petera Hitchense a je vedeno v mnou odkazované knize a kapitole.
jack:
Panebože,vždyť o tom píši. Komunisté bojovali proti všem lidem s protikomunistickou ideologií a lidem,kteří remcali proti režimu. Náboženská ideologie byla jednou z nich.
Kdyby jste udělali z vašeho Boha simpatizanta komunismu a pomáhali komoušům přesvědčovat lidi,tak by proti vám nic neměli. Vaše nadpřirozená bytost je jim celkem ukradená,protože na ni nevěří.
Ale hlavně,tento teror nebyl terorem ateistickým,protože byl namířen i proti ateistům a nebylo jeho cílem chránit ateisty. A tom pořád blábolíte nesmysly!
protestant:
Komunismus je ideologie založená mimo jiné na militantním ateismu a tzv. vědeckém materialismu. Jedním z jejich hlavních východisek je myšlenka, že náboženství jsou výmysl vládnoucí třídy k ovládání mas[zdroj?] (náboženství je opium lidstva); náboženství má sloužit jako prostředek k odvedení pozornosti lidí od jejich problémů. Podle komunistů v průběhu ustavení beztřídní společnosti zaniknou sama od sebe či budou zničena.
Komunistická strana Československa v intencích těchto tezí předpokládala naprostou likvidaci církví[3][4] a náboženských společností a vymýcení náboženství. Těchto cílů mělo být dosaženo částečně násilím, částečně indoktrinací ve školách a pečlivou selekcí budoucí inteligence. Počítalo se však s možností, že po přechodnou dobu bude trpěna (a případně i do jisté míry organizačně podporována) existence a činnost těch církví a náboženských společností, které budou ochotny podřídit svou činnost komunistické politice a požadavkům.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pron%C3%A1sledov%C3%A1n%C3%AD_katolick%C3%A9_c%C3%ADrkve_v_%C4%8Ceskoslovensku
“To není MOJE tvrzení. Je to tvrzení Petera Hitchense a je vedeno v mnou odkazované knize a kapitole.”
Protestante,
já jsem až dosud měl za to, že s ním souhlasíte, že tedy jste s Peterem Hitchensem zajedno v tom, že Richard Dawkins se snaží o zákaz náboženství.
Jestliže ale ne, pak mezi námi není žádný spor, a omlouvám se, že jsem Vás z něčeho tak nechutného podezříval.
to Neruda.
Nejde o to zda je mezi námi spor nebo ne, ale o to zda noví ateisté mají totalitní tendence. A zda ateismus obecně může přejít v totalitu, nebo ne.
Totalitné tendencie mali kresťania odjakživa 😉 Ani dnes nie je ťažké nájsť na nete ľudí s inkvizičnými sklonmi alebo s klérofašistickým zmýšľaním.
to Medea:
U ateistů je to jinak?
Protestante,
já si zase mohu myslet, že úvahy a tvrzení, jako jsou ta Petera Hitchense, jsou projevem snah křesťanských apologetů dehonestovat a skandalizovat tzv. nové ateisty, mj. tím, že se jim budou podsouvat totalitní záměry.
Zkrátka snaha udělat z nich vyvrhele, když už se nedaří vypořádat se s nimi argumentačně.
to Neruda:
To si samozřejmě myslet můžete. Nato máte plné právo. Já jako křesťan vám vaše názory rozhodně nebudu cenzurovat.
Jenže mně jde o něco jiného – o skutečnost.
protestant: …Pro ateistu je člověk bohem….
Karel: Nekecej, fakt? 😀 A který?
…..O jaké náboženství by mělo jít? Kdo by se měl stát od nynějška předmětem náboženského uctívání? Feuerbach to vyjádřil za sebe i ostatní moderní ateisty, když říká: „…musíme lásku k bohu nahradit láskou k lidem, jakožto jediným, pravým náboženstvím, bohovíru věrou člověka v sama sebe, ve svou sílu, věrou, že osud člověka nezávisí na nějaké bytosti mimo něj, neb nad ním, nýbrž na něm samém, že jediným ďáblem lidí jest nevzdělaný, pověrčivý, samolibý, zlý člověk, avšak také, že jediným bohem lidí je člověk sám.“6
Postavit člověka na místo Boha, tak tedy zní první přikázání nového ateistického náboženství, které samo sebe od počátku označuje slovem „humanizmus“. Úkolem nového náboženství – humanizmu – pak bylo nahradit to staré – křesťanství.7 Kdo ale provede onu duchovní transformaci, kdo vyvede prostý lid z temnot křesťanské nevědomosti a osvítí ho světlem humanity? Kdo bude světlonošem nového náboženství? Role humanistického kněžstva se ochotně zhostili intelektuálové a okamžitě se také pustli do misijního díla.
Dílo od počátku poněkud komplikovala skutečnost, že se velekněží nového náboženství nedokázali shodnout na přesné podobě nového kultu. Tak například otec pozitivizmu Auguste Comte předkládal k adoraci lidský rod jako celek. Vytvořil dokonce podrobný soubor rituálů, jejichž prostřednictvím má být lidstvo uctíváno8 a nezapomněl pro lásku k novému božstvu vynalézt také nové pojmenování – altruizmus.
Jeho duchovním příbuzným, saintsimonistům, se však Comtova úcta k Velké bytosti (lidstvu) zdála asi příliš abstraktní, a tak přišli s vlastními návrhy, jak zbožštění člověka učinit konkrétnější: „Tito saintsimonisté, aby člověka k člověku hodně připoutali a v lásce tužili, zavedli např., aby knoflíky se nosily na kabátech vzadu, aby vždycky musel bratr bratrovi při zapínání pomáhat,“ připomíná T.G. Masaryk.9
Láskou k lidstvu prosluli i marxisté. Při zavádění komunizmu – „nejvyššího humanizmu“ – se o blahodárnosti nového náboženství mohly přesvědčit celé národy. Kdo zažil marxistickou osvětu na vlastní kůži, může vzpomenout, co v komunistickém světě, v němž po „náboženské pověře“ neměla zůstat jediná stopa, znamenala neúcta ke „Svaté Trojici“ (Marx, Engels, Lenin), či jen pochybnost o „vykupitelském díle“ neomylné komunistické strany. Božstvem komunistů byl „nový člověk“ – lidstvo budoucnosti – které se mělo zrodit s příchodem „ráje na zemi“ a jemuž byly obětovány miliony lidí po celém světě. Krvavé oběti přinášené tomuto Molochu však uvnitř marxistického hnutí vyvolaly negativní reakci a vedly k pokusům marxizmus reformovat. Humanizmus se svým zbožšťováním člověka však i nadále zůstal v centru myšlení neomarxistů….
http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=552&Itemid=75
Teda já jen sedím, a nevěřícně koukám…
K tomu co zde zaznělo ale nemám co dodat. Každý si jistě udělá závěr sám.
…..Dobře patrné je to například v díle u nás snad nejpopulárnějšího neomarxisty, Ericha Fromma. Fromm si je na rozdíl od marxistů-leninistů dobře vědom, že náboženství je přirozenou potřebou člověka, a proto ho také lidem doporučuje. Rozlišuje přitom mezi tzv. autoritářským a humanistickým náboženstvím. Když se na toto rozlišení podíváme blíže, okamžitě pochopíme, že ani Frommovi nejde o nic jiného než nahradit Boha člověkem:
„Klíčovým prvkem autoritářského náboženství a autoritářské náboženské zkušenosti je podrobení se síle, která člověka přesahuje. Hlavní ctností uvedeného náboženství je poslušnost, jejím hlavním hříchem neposlušnost. Stejně jako je božstvo pokládáno za všemocné a vševědoucí, člověk je vnímán jako tvor bezmocný a bezvýznamný.“10 Takové náboženství Fromm odmítá a místo něj doporučuje tzv. humanistické náboženství. Jak si ho představuje? „Humanistické náboženství se naopak soustředí kolem člověka a jeho sil… Lidským cílem je zde dosáhnout co největší síly, ne co největší bezmoci; ctností je sebeuskutečnění, nikoli poslušnost … převažujícím stavem je radost, zatímco v autoritářském převládá pocit lítosti a viny.“11 A kdo bude v humanistickém náboženství Bohem? „Bůh je symbolem moci člověka, schopností, které se člověk snaží uskutečnit – není to symbol síly a ovládání, symbol moci nad člověkem.“12
Toto jsou tedy alespoň některé podoby moderního ateistického humanizmu, moderního zbožštění člověka.13 Realistické filosofii, která dospívá k poznání Boha jakožto Původce veškeré skutečnosti, včetně člověka, se celé náboženství humanity samozřejmě nemůže jevit jinak, než jako forma modloslužby. Je však skutečností, že to byl právě ateistický humanizmus (uvažovaný jako celek, ve všech svých podobách), který se stal pro modernu – epochu „smrti Boha“ – reprezentativním náboženstvím. Kvůli jeho agresivitě se mu do značné míry podařilo vytlačit křesťanství z pozice dominantního náboženství Západu, nedokázalo ho však nahradit novým, čerstvým „nadkřesťanstvím“, jak slibovalo, ale právě jen tím, čím samo bylo, totiž starým pohanstvím….
http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=552&Itemid=75
No tohle je tedy taky tragický článek… Opravdu šílené, k čemu se křesťané ve svých úvahách dobírají.
Když uvážím, k čemu vedly ideje rostoucí z humanismu, a jak vypadal svět před nástupem humanismu – což je právě moc pěkně popsáno v Pinkerově knize, kterou jsem si před pár dny koupil na doporučení Médei – a když teď čtu to co tu cituje Protestant, tak je mi ze vší té tuposti opravdu zle.