V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
> No, co já třeba nevidím, a nechápu, je, jak to že je v Peanově aritmetice nedokazatelné to základní tvrzení, že to vždycky spadne na nulu.
Ze to neni videt hned je vcelku ocekavatelne. On dukaz toho, ze to je v Peanove aritmetice nedokazatelne, jsme na prednasce delali pulku semestru (o Goodsteinove vete mel doktor Sochor z MU AV cely semestralni predmet). Dela se to, jak by clovek cekal, konstrukci nestandardniho modelu Peanovy aritmetiky, kde ta posloupnost na nulu neklesne.
Medea>
O tom, jak je zaludny a obvykle nejednoznacny prevod vet z bezneho jazyka do logickeho formalismu, kde jedine se da dokazat logicky rozpor, popsali nekteri filosofove snad cele knihy.
Treba ony atributy A a B (v zjednodusene variante pro existenci takove kuse ci brneni) by slo prevest takto:
A: exist b brneni(b) forall k kuse(k) forall o okolnosti(o) | zasah(k,b,o) -> not pruraz(k,b,o).
B: exist k kuse(k) forall k brneni(b) forall o okolnosti(o) | zasah(k,b,o) -> pruraz(k,b,o).
Kde o spnujici okolnosti(o) koduje stav sveta, zasah(k, b, o) je predikat popisujici, ze o koduje takovy stav sveta, kde strela z kuse k zasahla brneni b, a pruraz(k,b,o) je predikat, ktery je splnen, pokud ve stavu sveta o doslo k prurazu brneni b v dusledku zasahu strely z kuse k.
Tady musim (snad poprve, co ctu i-ateismus.cz) dat za pravdu Protestantovi – takto formulovane nejsou ve sporu, pouze forsuji svet, kde pro zminovanou kusi k a brneni b nikdy nebude splneno zasah(k, b, o).
Medea> Protestant, ale to Vase tvrdenie nie je získané logickou dedukciou z A a B.
To nevadi. Pokud pridam nove tvrzeni do stavajici teorie a po jeho dodani ma ta teorie stale model (a tedy je bezesporna), pak ma model i bez toho axiomu.
Hehe, máme tu dalšího matematika?? 😀
No vidíš, a nestandardní modely PA jsou další věc co nechápu. Člověk by řekl, že axiomy PA kromě axiomu indukce vynutí standardní přirozená čísla, a axiom indukce vynutí, že tam nebude nic navíc. Kdyby tam totiž bylo něco navíc, tak bych v axiomu indukce zvolil fi tak, že bude splněno právě pro standardní přirozená čísla, a nebude splněno pro žádné z čísel, která oproti nim obsahuje nestandardní model PA navíc. Pak se mi zdá logické, že takto zvolená vlastnost fi dokazuje, že axiom indukce pro daný nestandardní model PA neplatí.
Jenže my víme, že nestandardní modely PA existují – takže zjevně něco chápu špatně 🙂 A ptám se CO, jestli to tu někdo ví.
Jinak, k té kuši – já souhlasím s Médeou. Řeknu-li, že ta kuše je schopna prorazit cokoliv, neznamená to přece, že všechno co v daném světě kdy zasáhla, prorazila, ale znamená to, že BY prorazila cokoliv, KDYBY se z ní na to vystřelilo.
Čili chyba v Santiagově úvaze podle mě je, že špatně postavil ty formule. Nepopisují korektně tu situaci, kterou pod Médeiným výrokem v reálném životě rozumíme.
Santiago: “Tady musim (snad poprve, co ctu i-ateismus.cz) dat za pravdu Protestantovi – takto formulovane nejsou ve sporu, pouze forsuji svet, kde pro zminovanou kusi k a brneni b nikdy nebude splneno zasah(k, b, o).”
Santiago, myslím, si že Vaša formalizácia vôbec nevystihuje to, čo som neformálne popisovala. PRIERAZNOSŤ kuše, predsa nie je daná tým, že z nej vystrelíte. Kuša má túto vlastnosť, bez ohľadu na to, či z nej vôbec niekedy vystrelíte. Rovnaké je to aj s PRIERAZNOSŤOU brnenia.
Teda paradoxnosť mnou uvedenej situácie nespočíva vo Vašom zasah(k, b, o), ale v mojom priestrelnosť(k,b). Kde priestrelnosť(k,b) je binárny predikát, v ktorom je kuša k a brnenie b, ktoré sa dá kušou k prestreliť.
Teda môj paradox spočíva v nemožnej situácii danej kontradikciou, ku ktorej vedú Bélpeórove atribúty:
priestrelnosť(k,b)∧non priestrelnosť(k,b)
PEVNOSŤ alebo NEPRIESTRELNOSŤ brnenia, by bolo pri tom brnení asi vhodnejšie.
Santiago, inak tu som Vám onoho času položila otázku: http://www.i-ateismus.cz/2012/06/mohl-bych-uverit/comment-page-55/#comment-36857
Santiago: „Mame sice jeden mozek, ale ten obstarava mnoho ruznych cinnosti a jen jednu z nich nazyvame ‘rozum’. “
Santiago, teda aká je Vaša definícia ‘rozumu’? Čo je to tá “jedna činnosť”, v čom spočíva jej “jednosť”?
Jack: “Řekl bych,že váš příklad poukazuje spíše na pravděpodobnost neexistence Bélpeora, než na důkaz jeho neexistence.
To co opravdu nemůže existovat SOUČASNĚ je ta kuše a to brnění,ale postava,která má tyto věci vlastnit,by teoreticky existovat mohla.”
Nie, môj príklad ukazuje logickú nemožnosť existencie Bélpeóra. A a B sú totiž Bélpeórove atribúty, vopred dané popisom Bélpeóra, bez nich, by Bélpeór nebol Bélpeórom 🙂
Ale ak sa Vám tento príklad nepáči, tak si vymyslíme boha Bélfagóra: Bélfagór má tak nepoddajnú kožu, že ju neprehryznú žiadne zuby a súčasne má Bélfagór, tak silné zuby, že prehryznú každú kožu 😀
Michal: “Člověk by řekl, že axiomy PA kromě axiomu indukce vynutí standardní přirozená čísla, a axiom indukce vynutí, že tam nebude nic navíc. Kdyby tam totiž bylo něco navíc, tak bych v axiomu indukce zvolil fi tak, že bude splněno právě pro standardní přirozená čísla, a nebude splněno pro žádné z čísel, která oproti nim obsahuje nestandardní model PA navíc. Pak se mi zdá logické, že takto zvolená vlastnost fi dokazuje, že axiom indukce pro daný nestandardní model PA neplatí.”
Michal, problém je v tom, že tie “neštandardné” čísla sú viditeľné len “zvonka” 😀 Vo “vnútri” modelu si ich nevieš zadefinovať. Model PA je práve preto modelom, že sú v ňom splnené/realizované všetky axiómy PA (viď Tarského rekurzívnu definíciu pravdivosti formúl v modely), teda množina neštandardných čísel nie je definovateľná pomocou formúl PA (viď definovateľné množiny v modeloch). Teda to Tvoje φ si nebudeš môcť v jazyku PA zadefinovať. Neštandardné čísla Ti tu budú prístupné len skrze ZF, v ktorej PA modeluješ.
Dôkaz spomínanej Goodsteinovej vety je napr. v knihe:
B. Balcar, P. Štěpánek: Teorie množin, ACADEMIA, Praha, 1986. str. 160-163.
Ak by si chce niekto chcel osvojiť základy ordinálnej a kardinálnej aritmetiky, tak mu tú knihu odporúčam 🙂
Michal: Řeknu-li, že ta kuše je schopna prorazit cokoliv, neznamená to přece, že všechno co v daném světě kdy zasáhla, prorazila, ale znamená to, že BY prorazila cokoliv, KDYBY se z ní na to vystřelilo.
Asi jsem to ne zcela jasne popsal. ‘o’ spnujici okolnosti(o) koduje stav sveta, mysleno libovolny mozny stav sveta, nikoliv nejaky konretni realny prubeh.
Takze ta formulace popisuje skoro presne to, co pozadujes – pokud by nekdo vystrelil a zasahl, tak takovy mozny stav sveta je kodovan v ‘o’ splnujicim predikat zasah() a tedy i pruraz.
Medea: Santiago, myslím, si že Vaša formalizácia vôbec nevystihuje to, čo som neformálne popisovala. PRIERAZNOSŤ kuše, predsa nie je daná tým, že z nej vystrelíte. Kuša má túto vlastnosť, bez ohľadu na to, či z nej vôbec niekedy vystrelíte. Rovnaké je to aj s PRIERAZNOSŤOU brnenia.
Problem je v tom, ze v realnem svete nic jako takto mysleny predikat pruraznost() neexistuje – to, zda bude pri zasahu prorazeno, neni zadna esencialni vlastnost kuse ci brneni, ale zalezitost prirodnich zakonu a spousty faktoru. V takovem modelu definovat smysluplne predikat pruraznost() je dost problematicke.
Oproti tomu muj pristup, kdy se v podstate formalizuje ta charakteristika, kterou vyse zminil Michal (vsprostrelujici kuše znamená to, že BY prorazila cokoliv, KDYBY se z ní na to vystřelilo a strefilo), stoji na relativne neproblematickych predikatech zasah() a pruraz().
Medea: Santiago, teda aká je Vaša definícia ‘rozumu’? Čo je to tá “jedna činnosť”, v čom spočíva jej “jednosť”?
Omlouvam se za predchozi neodpoved, nejak jsem s ni otalel, az jsem na to zapomel.
V kontextu predchozi diskuse by asi vhodnejsi slovo nez ‘rozum’ bylo ‘vedomi’. Nerad bych se tu poustel do nejakych sofistikovanych semantickych konstrukci, tak bych ji zjednodusene popsal jako ta konceptualni slozka mysli, kterou subjektivne ztotoznuji se sebou a rozumim ji pomoci introspekce. Snad to bude stacit. (I kdyz v podstate jsem to jen prevedl na otazku, co rozumim pod ‘ja’.)
Santiago: “Problem je v tom, ze v realnem svete nic jako takto mysleny predikat pruraznost() neexistuje”
Nesúhlasím. Prieraznosť je predsa bežná fyzikálna charakteristika strelných zbraní.
Santiago: “to, zda bude pri zasahu prorazeno, neni zadna esencialni vlastnost kuse ci brneni, ale zalezitost prirodnich zakonu a spousty faktoru.”
To je irelevantné. Nič definovať nemusím, tá (fiktívna) teologická doktrína jednoducho popisuje svet, v ktorom žije Bélpeór a vlastní spomínanú kušu a brnenie a to mi úplne stačí. V tom dôkaze pre Protestanta som použila (neformálne a implicitne) binárny predikát priestrelnosť(k,b), ktorý popisuje reláciu, v ktorej sú kuša k a brnenie b, práve vtedy, keď sa kušou k dá prestreliť brnenie b. Teda to či Bélpeór zo svojej kuše vystrelí (alebo vystrelil) ma, na rozdiel od Vás, vôbec nezaujímalo.
Môžem mať doma revolver, ktorý prestrelí hrubú dosku, teda je to jeho vlastnosť, a je úplne jedno, či som z neho v minulosti strieľala alebo, či budem z neho v budúcnosti strieľať.
Michal, Medea, nestandardni peanova aritmetika:
Jak rikala Medea – takove fi() proste nelze definovat v peanove aritmetice prostredky logiky prvniho radu.
Akorat bych nerekl, ze ty prvky ‘nevidim zevnitr’. Doufam, ze se nepletu, ale IMHO ty nestandardni prvky ‘jednotlive i po malych skupinkach’ 😉 normalne vidim a muzu s nimi pracovat. Tedy je mozne definovat nejakou formuli psi(x), kterou bude splnovat *nektere* nestandardni cislo a zadne standardni, formule exists x psi(x) bude nezavisla (nepravdiva ve standardnim a pravdiva v nekterem nestandardnim modelu). To samozrejme nelze vyuzit k definici fi(x) a i kdybych nestandardni cisla ‘postupne vyhazoval’ (pridaval axiomy not exists psi(x)), porad tam modely s nejakymi nestandardnimi cisly zbydou.
Medea: Teda to či Bélpeór zo svojej kuše vystrelí (alebo vystrelil) ma, na rozdiel od Vás, vôbec nezaujímalo.
Tady je neporozumeni (viz mou predchozi odpoved Michalovi). Me take nezajima, zda Belpeor ze sve kuse vystrelil ci vystreli. Tu mou puvodni formulaci je treba chapat v kontextu modelu moznych svetu viz.
Santiago: “Akorat bych nerekl, ze ty prvky ‘nevidim zevnitr’. … Tedy je mozne definovat nejakou formuli psi(x), kterou bude splnovat *nektere* nestandardni cislo a zadne standardni, formule exists x psi(x) bude nezavisla (nepravdiva ve standardnim a pravdiva v nekterem nestandardnim modelu).”
Áno, ale len prostredníctvom ZF (alebo inej teórie v ktorej PA modelujem) môžem vedieť, ktoré *čísla* toho modelu spĺňajú psi(x) (ako je vlastne ten model v ZF realizovaný), teda na ten model sa musím pozerať “zvonku” 🙂 ZF je svetom, v ktorom je ten model.
Dobrú noc 🙂
Ešte na chvíľu premôžem spánok 🙂 pozor, nemýliť si rozšírenia teórie PA s modelmi teórie PA (so štruktúrami, v ktorých je PA realizovaná).
Ak je M je modelom PA, potom množina všetkých sentencií S jazyka PA, ktoré sú splnené (podľa Tarského definície pravdivosti) v M je zúplnením PA.
Čestmír Berka says:
October 19, 2012 at 7:16 pm
No, pojal jsem to trochu nevážně. Prostě principiálně je člověk nádoba křehká 🙂 Někdo je při 293 °K a 1019 hPa spolehlivý, ale při 220°K už je značně nespolehlivý. Při určitých podmínkách už jsou nespolehliví všichni lidé.
jack:
Vy jste ještě ani nepochopil v jaké souvislosti jsme mluvili o lidské spolehlivosti?
Nebo to je pouze nějaké úmyslné kličkování v tématu?