256 thoughts on “Lidé z Biblických dob”

1. Michal Post authorOctober 9, 2012 at 6:19 am

   Protestante, ten Jardův komentář je zajímavý! http://www.i-ateismus.cz/2012/08/lide-z-biblickych-dob/comment-page-11/#comment-36838

   Znamená to, že jsem měl pravdu, když jsem psal o negativním vztahu křesťanů k pochybnostem! Ten bod (4) “Zpytování podle desatera” jasně říká, že pochybnosti o pravdách víry jsou špatné, a je pak třeba “jich litovat, vyznat se z nich, a mít opravdovou vůli ‘polepšit se'”. No líp bych to nenapsal.

   Tys mi ale tvrdil, že nemám pravdu, že křesťané proti pochybnostem nic nemají, a dokonce jsi psal, že pochybnosti jsou prý pro vás NUTNÉ a že bez pochybností by to nebyla víra ale fanatismus.

   Takže jak to tedy je?
2. protestant October 9, 2012 at 7:10 am

   To říká jediné P. Marek Dunda má takový vztah. Nebo ještě lépe řečeno P. Marek Dunda napsal knihu ve které je to napsáno. O tom jaký mají křesťané či sám P. Marek Dunda vztah k pochybnostem to neříká nic. Skeptik si nedělá obrázek z knihy jednoho člověka.
3. Michal Post authorOctober 9, 2012 at 9:18 am

   Hm, opravdu jen pan Marek Dunda?

   Jakub 1
   5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad!
   6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.
   7 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –
   8 člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.
4. protestant October 9, 2012 at 9:25 am

   to Michal: Zkus nebýt fundamentalistou a snaž se pochopit o co v Jakubově epištole jde.
5. protestant October 9, 2012 at 9:39 am

   napovím ti:
   Jakub píše do situace, kdy to sbory křesťanů neměly jednoduché. Na konci dopisu mluví o trpělivosti v utrpení a uvádí příklad starozákonních proroků a dokonce i trpícího Joba.
6. protestant October 9, 2012 at 9:42 am

   http://horni-pocernice.evangnet.cz/Jak1_1-4.html
7. Slávek October 9, 2012 at 10:08 am

   Ano protestante a zároveň uvádí pochybnost v této nelehké situaci jako nežádoucí stav. Stejně to nakonec chápe i autor tebou odkazovaného článku:

   Nebo, a to teď pouze konstatuji a ani v nejmenším nesoudím, strhne peirazmos člověka úplně někam jinam: podlehnu strachu, pohltí mě nedostatek času, vidím situaci kolem sebe a přidám se jenom k nadávání a negaci, ale mohu také procházet úzkostnou pochybností o Bohu ve chvíli, kdy se setkám s nevysvětlitelným trápením …

   Takže pochybnosti jsou stavěny do jedné řady s nadáváním, negací a strachem. Poslední dobou se mi zdá, že máš zvyk odkazovat na články, které tvrdí opak toho, co ty. Jako dialektika mi to přijde skvělý. Ty nás tu v podstatě jen zkoušíš 🙂
8. protestant October 9, 2012 at 10:46 am

   …kdy se setkám s nevysvětlitelným trápením ……
9. Slávek October 9, 2012 at 11:34 am

   Tak o tom mluví ten článek, v Jakubovi to nenajdeš. Tam to prostě dává do souvislosti se zkouškami, pokušením a nedostatkem moudrosti..
10. Slávek October 9, 2012 at 11:35 am

    Každopádně pochybnosti nejsou dobré, když prosíš Boha.
11. protestant October 9, 2012 at 11:41 am

    Slávek says:
    October 9, 2012 at 11:34 am
    Tak o tom mluví ten článek, v Jakubovi to nenajdeš.

    protestant:
    Odborníci vědí do jaké situace psal Jakub.
12. protestant October 9, 2012 at 11:47 am

    Slávek says:
    October 9, 2012 at 11:35 am
    Každopádně pochybnosti nejsou dobré, když prosíš Boha.

    protestant:
    Co je dobré ví jen Bůh.
13. Jarda October 9, 2012 at 8:04 pm

    P. Marek Dunda znamená Pater, tedy kněz. Jak známo, v katolické církvi je slovo kněze pro věřícího maximálně závazné.

    Katechismus katolického náboženství, autor: Dr. Václav Kubíček, 1951:
    První přikázání Boží:
    Co poroučí Bůh prvním přikázáním? Bůh poroučí, abychom v něho věřili, v něho doufali, jej milovali a jemu se klaněli.
    Slovo -věřím- znamená: Pokládám pevně za pravdu, co někdo mluví. “Věřím v Boha” znamená: pokládám pevně za pravdu, co lidem oznámil neboli zjevil Bůh. Pravdy Bohem zjevené slují “svaté pravdy”.
    Proč věříme svaté pravdy? Protože je zjevil sám Bůh pravdomluvný a k věření je předkládá církev neomylná.
    Které jsou svaté pravdy základní? 1. Jest jeden Bůh. 2. Bůh je nejvýš spravedlivý. 3. Že jsou tři božské osoby. 4.Že se Bůh Syn stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. 5. Že duše lidská je nesmrtelná. 6. Že milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.
    Věřiti pevně – znamená nepochybovat! Nedovedu například pochopiti, jak je Bůh trojjediný, ale nepochybuji o tom; věřím tedy pevně.
    Věřiti vytrvale – znamená ničím se nedat zviklati.
    Proto je nutně třeba k spasení věřiti všechno, co církev k věření předkládá, ať to lidským rozumem pochopit lze nebo nelze (“tajemství víry”).
    Proti svaté víře se prohřešuje, kdo o některém článku víry pochybuje, kdo svatou víru zapírá a kdo ji lehkomyslně vydává v nebezpečí, nebo ji vůbec opouští.
    Stran jinověrců je výslovně zapovězeno choditi na jejich kázání a bohoslužby, přijímat od nich svátosti a býti jim při náboženských úkonech za kmotry.

    Moje poznámka: V současné době tak populární ekumeniusmus, ovoce to II. Vat. koncilu, je jednání stále těžce hříšné, neboť II. Vatican nebyl koncilem dogmatickým, tedy nezrušil ustanovení dřívějších koncilů a papežských výroků “ex cathedra”, které jakékoliv “kamaráčofty” s jinověrci a Židy pod hrozbou přísných trestů zakazovaly.

    Velice pěkné je 4. příkázání: Vrchnosti duchovní a světské

    Co napsal sv. Pavel o vrchnostech? “Vyšší moci budiž každý poddán, neboť není moci, leč od Boha. Kdo se tedy vyšší moci protiví, zřízení Božímu se protiví. Dávejte proto všem, co jste povinni: komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu čest, tomu čest.”

    Proti vrchnostem se zvláště prohřešuje: 1.kdo je drze haní a tupí, – 2. kdo se jim protiví a proti nim se bouří, – 3. kdo jim povinné dávky odpírá.

    Na tomto přikázání je pikantní, že sv. Pavel pochopitelně nic nevěděl o komunistech a socialismu, a pokud je zde nějaký pamětník, nechť si vzpomene, jak za socialismu křesťané a církev toto ustanovení porušovali. Kdo pamětník není, může si poslechnout (sebe) chválu křesťanů a církve, jak bojovali proti “komunismu”.
14. Jarda October 9, 2012 at 8:14 pm

    Když jsem se před časem dočetl v časopisu Milujte se č. 13/2010 o pověstném indickém evangelizátorovi P. Jamesu Manjackalovi, a že přijede i do ČR aby se zúčastnil evangelizačních dnů ČR pro Ježíše, řekl jsem si, že mám vlastně čas a že v Posázaví je hezky a já už se dlouho neprojel Posázavským Pacifikem.
    No, že bych na těch evangelizačních dnech strávil celé 4 dny, tak to ne, tolik času nemám, ale tu sobotu a neděli? A vyslechnout alespoň dvě přednášky? V Praze mohu přespat a ráno se do Kácova, vlastně přesně do Vranic, dostanu včas.
    A tak se i stalo. V sobotu o půl deváté jsem se v Masarykově táboře YMCA sháněl po organizátorech, ubytoval se a od 9 hod. s napětím v jídelně čekal na pověstného misionáře.
    Svým zjevem nezklamal. Sice vysoký není, ale vypadá důstojně s bohatým bílým vousem lemujícím jeho snědou tvář.
    Překlad jeho angličtiny byl výborný, ale obsah přednášky nijak nevybočoval z toho, co různě slýchávám v kostelích a modlitebnách. Zajímavější byla osobní vzpomínka P. Manjackala, jak před několika lety v Chorvatsku mu do hotelu zavolala nějaká paní a s pláčem mu cosi povídala. Marně ji vyzýval, aby mluvila anglicky, že jí nerozumí, ale pochopil, že má nějaký problém, a tak se nad ní začal modlit v „jazyku“. To mě zaujalo. O „jazycích“ se v českých kostelích běžně nemluví. V jakém asi „jazyku“?
    Po roce prý P. Manjackal přijel do Chorvatska opět a Záhřebu v hotelu, se k němu hlásila jakási paní, že prý ji loni pomohl. Vysvětloval jí, že k němu přichází mnoho lidí, že si je nepamatuje a paní mu vysvětlovala, že měla veliké problémy – ona rakovinu dělohy, manžel rakovinu hrtanu a syn ztratil práci – a ona mu to říkala do telefonu, plakala – a on jí říkal la, la, la. Problémy se vyřešily, ona se uzdravila, manžel se uzdravil a syn našel velice dobrou práci, a ona, celá šťastná, mu jde poděkovat, že jí pomohl. Napadla mě taková „všetečná“ otázka, zda ona paní, i její manžel, po „rozhovoru“ s P. Manjackalem odešli od lékařů a zcela se svěřili do rukou Božích. A zda jejich syn složil ruce do klína a čekal, až jej nějaká práce najde. No, nic!

    Dále viz diskuze na http://www.milujte.se
    http://www.milujte.se/comment.php?akce=fullview&cisloclanku=2008050002
15. Jarda October 9, 2012 at 8:55 pm

    Volačo od katolíků:

    Sokrates Veliký: A byl v Rajské zahradě skutečně had?
    A opravdu Bůh po šesti dnech lopoty odpočíval?

    Zdeněk Kučera: Samozřejmě.

    SV: Jak může had mluvit? Nemá hlasivky. Navíc, antropologicky řečeno, had je blbec. Nemá ánung, že jablko je člověku k jídlu.

    ZK: Zde ukazuješ první a nejzákladnější iracionalitu ateismu, totiž nedůslednost v rozlišování formálně logických důsledků, tedy důsledků jistých, a pravděpodobnostní indukce. Kdo kdy určil, že k mluvení jsou nutny hlasivky? Pokud je tomu tak, tak to určil jedině Bůh. Potom ovšem Bůh může také určit, že v nějakém případě hlasivky k mluvení potřeba nejsou. Totéž platí o všech ostatních závěrech podobného typu.

    SV: Ovšem fakticky, had není blbec. Neboť je jiným druhem stvoření, než jest člověk. Skutečný blbec je ten, který z pseudokřesťanských důvodů pronásleduje zmije v lese s klackem v ruce.

    ZK: Rozumím, že v dnešním neopohanském světě považuje mnoho antilidí zvíře za cennější věc než život druhého člověka. Já jsem staromódní – pro mě nevyváží deset tisíc zmijí cenu ani jednoho zmařeného lidského života.

    http://www.christnet.cz/diskuse/tema.asp?id=9658
16. Michal Post authorOctober 9, 2012 at 9:43 pm

    Jardo, kde v Katechismu čteš to, co cituješ? Já to tam nenašel – v celém KKC není dokonce ani jeden výskyt slova “nepochybovat”, které se v tom tvém citovaném textu objevuje.

    Já jsem našel paragraf 2088, který jasně říká:
    “První přikázání od nás žádá, abychom svou víru rozvážně a bděle živili a chránili a abychom odmítali všechno, co je proti ní. Proti víře lze hřešit různými způsoby: Dobrovolné pochybování o víře opomíjí nebo odmítá považovat za pravdivé, co Bůh zjevil a co církev předkládá k věření. Nedobrovolné pochybování označuje váhání uvěřit, obtíže při překonávání námitek spojených s vírou, nebo také úzkost způsobenou její nejasností. Je-li vědomě pěstováno, může vést k zaslepení ducha.”

    Pochyby tedy KKC označuje za hřích proti víře, a to závazně pro celou miliardu Katolíků. Čímž je Protestant snad už definitivně usvědčen z blamáže 🙂
17. Jarda October 9, 2012 at 10:53 pm

    To Michal: Jak jsem citoval, mám Katechismus z r. 1951. Ty máš patrně ten nejnovější, vydaný po II. Vaticanu, který je velice smířlivý. Ten ovšem (jediní pravověrní) katolíci, jinak zvaní lefébvristé, neuznávají. Ti používají předkoncilní, tzv. Tomáškův katechizmus, nevím ale, z kterého je roku.

    Na těch katechizmech je zajisté nejpozoruhodnější, že všechny vznikaly, jak jsou jejich tvůrci pevně přesvědčeni, za dohledu Ducha sv., aby byly pravověrné.
18. Medea October 9, 2012 at 11:33 pm

    Ten Tomáškov katechizmus je taký roztomilý, jeden citát: „Avšak i to nejmenší utrpení v pekle je mnohem větší, než nejhroznější utrpení a bolesti na světe.“ 😀
19. Jarda October 10, 2012 at 10:48 am

    Něco o Einsteinovi:

    Jednou z nejcitovanějších Einsteinových poznámek je věta „Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.”

    Einstein ale také řekl:

    “To, co jste četl o mém náboženském přesvědčení, byla samozřejmě lež a tato lež se soustavně opakuje. V žádného osobního Boha nevěřím a nikdy jsem to nepopíral, naopak jsem to vyjádřil zcela jasně. Je-li ve mně něco, co lze nazvat náboženským, pak je to můj bezmezný obdiv k uspořádání světa, jež nám věda dokázala vyjevit”.

    Nevypadá to, že si Einstein protiřečil? Že při výběru těch správných citátů můžeme podpořit obě strany argumentu? Ne. Pro Einsteina „náboženství” znamenalo něco úplně jiného než to, co znamená obvykle.

    Einstein: “Jsem hluboce věřící nevěřící. To je poněkud nový druh náboženství. Nikdy jsem přírodě nepřisuzoval žádný účel nebo cíl, nic, co by se dalo chápat jako antropomorfické. Já v přírodě vidím jakési velkolepé uspořádání, které jsme zatím pochopili jen velmi nedokonale a které musí každou myslící bytost naplňovat pokorou.
    Představa nějakého osobního Boha je mi nanejvýš cizí a připadá mi dokonce naivní”.

    Od doby jeho smrti si na Einsteina pochopitelně dělá nárok stále víc apologetů. (viz zdejší EDP) Někteří z jeho věřících současníků na něj ale měli úplně jiný názor.

    Einstein v roce 1940 ve svém slavném článku obhajuje svůj vlastní výrok „V žádného osobního Boha nevěřím.” Podobná prohlášení vyvolala záplavu dopisů od zbožných věřících, z nichž mnozí naráželi na Einsteinovy židovské kořeny.

    Následující výňatky jsou z knihy Maxe Jammera Einstein a náboženství (Einstein and Religion)

    Římskokatolický biskup z Kansas City řekl: „Zaplavuje mě smutek, když vidím, jak muž pocházející z rasy Starého zákona a jeho učení popírají velkolepou tradici této rasy.”

    Se svou troškou do mlýna přispěli i další katoličtí duchovní:
    „Není žádný jiný Bůh než osobní Bůh… Einstein neví, o čem mluví. Úplně se mýlí. Někteří lidé se domnívají, že když v nějakém oboru dosáhli vysoké vzdělanosti, mají právo se vyjadřovat i ke všem dalším oborům.”

    Představa, že náboženství je řádný obor, v němž se může někdo považovat za odborníka, by se ale rozhodně neměla chápat jako nezpochybnitelná.

    Tento duchovní by se podle všeho nesklonil před odborným posudkem nějakého význačného „vílologa” o přesném tvaru a barvě vílích křídel.

    On i biskup měli za to, že Einstein, teologický laik, povahu Boha jednoduše nepochopil. Ale právě naopak, Einstein velmi dobře věděl, co popírá.

    Jeden americký římskokatolický právník, který zastupoval jedno ekumenické sdružení, Einsteinovi napsal:
    “Nesmírně nás mrzí Vaše prohlášení… v němž zesměšňujete představu osobního Boha. K přesvědčení lidí, že Hitler měl k vyhnání židů z Německa nějaký důvod, nepřispělo v uplynulých deseti letech nic tak jako Vaše prohlášení. Připouštím sice Vaše právo na svobodu projevu, přesto mi nezbývá než tvrdit, že vinou Vašich prohlášení jste se stal jedním z nejvýznamnějších zdrojů nesváru v Americe”.

    Jeden newyorský rabín zase řekl:
    „Einstein je nepochybně velký vědec, ale jeho náboženské názory se diametrálně liší od judaismu.”

    „Ale”? „Ale”? Proč ne „a”?

    Prezident jedné historické společnosti z New Jersey napsal dopis, v němž velmi průkazně odhaluje slabinu nábožensky založené mysli, že stojí za to si ho přečíst dvakrát:
    “Respektujeme Vaše vědomosti, dr. Einsteine; ale zdá se, že jednu věc jste se nenaučil: že Bůh je duch, a tedy ho nelze objevit teleskopem ani mikroskopem, stejně jako nejde analyzováním mozku objevit lidskou myšlenku či emoci. Jak všichni vědí, náboženství je založeno na víře, nikoli na znalostech. A snad každého myslícího člověka tu a tam přepadají náboženské pochybnosti. I má vlastní víra mnohokrát zakolísala. Ale nikdy jsem o svém duchovním poblouznění nikomu nevyprávěl, a to ze dvou důvodů: za prvé ze strachu, že kdybych něco takového naznačil, mohl bych zneklidnit a narušit život a naděje mých bližních; za druhé proto, že souhlasím s tím, kdo napsal „V každém, kdo maří víru jiného, je velký kus hanebnosti.”… Doufám, dr. Einsteine, že Vás jen nesprávně citovali a že velkému množství Američanů, kteří Vám s radostí vzdají poctu, budete moci říct něco povzbudivějšího”.

    Kolik toho takový dopis dokáže odhalit! Z každé věty přímo čiší intelektuální a morální zbabělost.

    Méně servilní, ale o to otřesnější byl dopis od zakladatele Calvary Tabernacle Association v Oklahomě:
    “Profesore Einsteine, věřím, že Vám každý křesťan v Americe odpoví: „Naší víry v Boha a jeho syna Ježíše Krista se nevzdáme, zato Vás vyzýváme, nevěříte-li v Boha lidu tohoto národa, abyste se vrátil tam, odkud jste přišel.” Já sám jsem pro Izrael udělal vše, co bylo v mých silách, a pak si přijdete Vy a svým rouhačským prohlášením ublížíte věci svého národa, zatímco křesťané, kteří Izrael milují, se v naší zemi usilovně snaží antisemitismus vymýtit. Profesore Einsteine, každý křesťan v Americe Vám okamžitě odpoví: „Vezměte si tu svou bláznivou, bludnou teorii evoluce a vraťte se do Německa, nebo nám přestaňte napadat víru národa, který Vás uvítal poté, co jste byl donucen uprchnout z vlastní rodné země.”

    V jedné věci mají všichni tito teističtí kritici pravdu, a sice že Einstein nebyl jedním z nich. Nad domněnkami, že on sám byl teista, se opakovaně rozhořčoval.

    Byl to tedy deista jako Voltaire a Diderot? Nebo snad panteista jako Spinoza, jehož filozofii obdivoval:
    „Věřím ve Spinozova Boha, který se zjevuje prostřednictvím uspořádané harmonie toho, co existuje, nikoli v Boha, který se stará o osudy a činy lidských bytostí”?…

    Rozhodně se můžeme domnívat, že slavné einsteinismy jako „Bůh je rafinovaný, ale není zlomyslný” nebo „On v kostky nehraje” nebo „Měl Bůh, když tvořil vesmír, na vybranou?” jsou panteistické, ne deistické, a už vůbec nejsou teistické.

    „Bůh nehraje v kostky” by se mělo interpretovat jako „Podstata věcí není nahodilá”. „Měl Bůh, když tvořil vesmír, na vybranou?” znamená „Mohl vesmír začít jinak?” Einstein slovo „Bůh” používal v čistě metaforickém, poetickém smyslu. Stejně tak ho používá Stephen Hawking i většina fyziků, kterým do mluvy tu a tam nějaká ta náboženská metafora proklouzne.

    Rád bych einsteinovské náboženství shrnul ještě jedním citátem samotného Einsteina:
    „Tušení, že za vším, co lze zažít, se ukrývá cosi, co naše mysl nedokáže pochopit a jehož krása a vznešenost se nás dotýká jen nepřímo, jako sotva znatelný odraz, je víra. V tomto smyslu jsem věřící.” V tomto smyslu jsem věřící i já, až na to, že „nedokáže pochopit” nemusí znamenat „nikdy nepochopí”.

    Já se ale raději za věřícího neoznačuji, protože to je zavádějící. A to až zhoubně zavádějící, jelikož pro velkou většinu lidí „víra” implikuje „nadpřirozeno”.

    Dobře to vyjádřil Carl Sagan: „… pokud se Bohem myslí sada fyzikálních zákonů, které řídí vesmír, pak takový Bůh jednoznačně existuje. Takový Bůh je emocionálně neuspokojivý… modlit se ke gravitačnímu zákonu nemá moc smysl.”

    Je docela vtipné, že Sagana s jeho posledním tvrzením předběhl reverend dr. Fulton J. Sheen, profesor z Americké katolické univerzity, když prudce zaútočil na Einsteina a jeho odmítnutí osobního Boha z roku 1940.

    Sheen se sarkasticky zeptal, jestli by byl někdo ochoten položit vlastní život za Mléčnou dráhu. Podle všeho to mělo být myšleno jako útok na Einsteina, nikoli na jeho podporu, jelikož dodal: „To jeho kosmické náboženství má jen jedinou chybičku: jedno písmenko navíc – písmenko s.”

    Na Einsteinově víře ale nic komického není. I tak bych byl nejraději, kdyby fyzikové slovo „Bůh” v tomto zvláštním, metaforickém smyslu nepoužívali. Tento obrazný neboli panteistický Bůh fyziků je na hony vzdálený zasahujícímu, zázraky konajícímu, myšlenky čtoucímu, hříchy trestajícímu, modlitby vyslýchajícímu Bohu z Bible, Bohu knězů, mulláhů a rabínů a obyčejné mluvy.

    Pokud někdo tyto dva Bohy záměrně zaměňuje, dopouští se podle mého intelektuální velezrady.
20. Jarda October 10, 2012 at 10:49 am

    Odkaz k Einsteinovi: http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=536014

Comments are closed.