Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
ad 2) můj názor je, že samozřejmě záleží na úhlu pohledu a na určitém předporozumění. Pokud je mým cílem věřit spíš pravdivým věcem než nepravdivým, pak je “poznání vírou” velmi neefektivní cesta k tomuto cíli. Chcete-li, špatná cesta.
Bohužel ale ten předmět víry nemusí být neškodný, jako v křesťanství, ale obecně může být vyloženě škodlivý až nebezpečný. Uvažte třeba sebevražedné teroristy: oni také akceptují VÍROU, že půjdou do nebe když vyhodí do povětří autobus Izraelců. A akceptují VÍROU, že to je přesně to, po čem jejich Bůh touží. Komunisté akceptovali vírou, že je potřeba vyhubit kulaky a buržoazii, a nacisté akceptovali vírou, že Židé jsou zlo a patří do plynu.
Čili já bych (iracionální) víře rozhodně nedal pozitivní znaménko, a obecně bych se ji zdráhal hodnotit i neutrálně. U mě osobně by jí patřilo mínus. MŮŽE být nebezpečná, a to hodně.
A něco jsem o tom napsal, a to zde: http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/
Michal: Ve škodlivosti víry máte možná pravdu, často může být motivační silou pro jednání, která jsou morálně špatná.
Z utilitaristického hlediska by pak ovšem byla víra v koncept, který by člověka přiměl jednat morálně správně – třeba i hrozbou nadpřirozených trestů – lepší než ateismus.
Z tohoto důvodu mně přijde Váš argument trochu nebezpečný, protože byste pomocí něj mohl brojit i proti ateismu, jakožto stavu, kdy se člověk bojí jen svého svědomí a přirozených represivních metod, ačkoliv kdyby věřil v peklo následující po jeho nemorálním chování, jednal by lépe.
No k tomuto mám dvě připomínky:
1) já přece neříkám, že ateismus je to nejlepší možné na světě 🙂 Kromě toho to není filozofický systém, ani východisko pro morálku. Je to jen názor, že Bůh pravděpodobně neexistuje.
2) Vy srovnáváte ideální stav, kdy
– všichni věří v Boha a posmrtné tresty, a navíc všem záleží na tom aby po smrti netrpěli, nikdo nejedná v afektu, každý to riziko co nastane po smrti před svým činem uváží, atd.
– s reálným stavem, kdy ne všichni lidé respektují pravidla, ne každý má ideální svědomí, represivní metody selhávají, atd.
Ano, pokud to položíte takto, tak ta první možnost je lepší než ta druhá – jenže háček je v tom, že ta první není reálná.
Reálné srovnání ukazuje, že i ve společnostech kdy věří prakticky 100% lidí přesně v to co říkáte, NENÍ kriminalita menší než třeba v ateistické ČR.
Mě napadla ještě jedna věc:
1) říkáte, že víra je určitým iracionálním stavem Vaší mysli, kterého se nemůžete jen tak zbavit. Já se ptám: máte svobodnou vůli? Vy se nemůžete svobodně rozhodnout, čemu budete a čemu nebudete věřit?
2) píšete, že se přikláníte k chápání víry jako daru. Dar lze ale i odmítnout… vy ale podle toho co píšete svou víru odmítnout nejste schopen. Je pak slovo “dar” na místě? Nebylo by spíš přiléhavější vyjádření ve smyslu “nedobrovolné okovy vaší mysli”, do kterých jste byl vsazen, aniž by se vás někdo ptal? 😉
Jedna věc nad kterou dumám je následující:
Z několika pojednání a snad i dokument BBC existuje (God on brain?) jsem došel k závěru, že existuje zhruba polovina lidstva která má určité náboženské dispozice definované stavbou neuronové sítě v mozku. Tedy z mého hlediska nenesou vinu za svůj stav a pravděpodobně nemohou jinak než žít ve víře. Problémem je, že nedovedu odlišit ty, kteří jsou pokrytečtí a ty kteří za to nemohou. Ty manipulující se poznat dají. Další věc je otázka, když to vztáhnu na sebe, jak moc jsem produktem svého dumání? Mám prostě neuronovou síť zapojenu jako ateista a nemohu jinak než žít v nevíře? Problém není víra-nevíra, ale až následné formulování obsahu víry či životního kréda či postoje což nějak formuluje každý svým životem. A při tom dovedou vykazovat vysokou míru pokrytectví, sebeklamu, falešné nadřazenosti atd. všichni lidé ateisté i věřící.
zdravím vás,
jsem křesťan (ten krecík:) a snažím se pochopit, oč vlastně jde Michalovi. Myslím, že tato snaha zjistit, proč ti křesťané lpí na své víře přes všechny logické, vědecké a jiné důkazy, je předem odsouzena k neúspěchu.
Z jednoduchého důvodu, který i na těchto stránkách v diskusích zaznívá často: Křesťané byli niterně osloveni, přihodilo se jim něco, co nelze jen tak odmávnout rukou a říct: “To je jen fatamorgána, přelud, to se mi zdálo.” Osobní prožitek, který se nezapomíná, osobní poznání. Modlitba není jen prázdné omílání stejných frází bez odezvy. A protože věřím, že tento Bůh je osobní a každému dává příležitost, jediné co mohu doporučit znovu a znovu: Vyzkoušejte Boha sami. Ne za účasti stovek a tisíců nadšenců ateismu či vědeckého publika. Zkuste se vžít do kůže křesťana, který tomu opravdu věří. Řekněte Bohu, že v něj nevěříte, ale hledáte pravdu. Udělejte to v soukromí, bez senzacechtivosti (oč právě na tomhle webu jde opravdu hodně). Nikomu o tom neříkejte, že to chcete vyzkoušet, je to vaše osobní záležitost.
Máte naprostou pravdu, že to není a nikdy nebude vědecké. Je to zkušenost nepřenosná a já vám mohu o tom vyprávět sto let v kuse a vy budete sto let krčit rameny. Kdo nevyzkouší, neuvěří. Kdo Boha nevyzkouší, opravdu v něj nemůže věřit. Nemá v co věřit, prostě nemá tu podstatu. Příběhy lidí, co v něj uvěřili, jsou naprosto úžasné, neopakovatelné. Dokonce i mezi křesťany je málo takových odvážlivců, kteří berou Boha za slovo. Teď jsem si četl zajímavé příběhy od misionářky v Africe v Kongu ve druhé polovině 20.století.
Doktorka Helen Roseveare (příběh volně převyprávěn z její knihy Living faith) byla u rozjezdu nemocnice v jedné části Konga. Příběh: Předčasně narozené dítě, matka při porodu zemřela. V nemocnici s malým novorozenětem byla také dvouletá sestřička. K vhodnému poporodnímu léčení novorozeněte byla potřebná gumová termoláhev. Když ji šli naplnit, rozpadla se poslední termoláhev co měli k dispozici. Guma na rovníku moc dlouho nevydrží. Provizorní řešení tedy bylo, postarat se o dítě a zahřívat je lidským teplem. Dr.Helen jako každý den si sedla s dětmi, pověděla jim, za co se mohou modlit a zmínila také toto malé dítě, že potřebuje nutně termoláhev, taky se zmínila o dvouleté sestřičce. Děti jsou kouzelné, jak všemu bez výhrad věří. Desetileté děvče Ruth se pak modlilo: „Bože prosím pošli nám novou termoláhev. Potřebujeme ji právě teď, zítra už je nám na nic. A nezapomeň taky na tu dvouletou sestřičku a pošli jí panenku.“ Ani dr.Helen nevěřila, že by se modlitba rychle mohla splnit. Jediná možnost byla, že by dorazil balík z domova z Anglie. 4 roky už byla doktorka v Kongu a zatím z Anglie nic nedostala. Navíc bylo krajně nepravděpodobné, že by tam kdokoliv přibalil zrovna termoláhev. Na co vám je asi tak termoláhev na rovníku? A hračka, panenka? Prostě nesmyslné. Ten den ještě dorazil doktorce balík z domova z Anglie. Kromě jiných věcí tam byla termoláhev a naspodu také panenka. Tento balík cestoval celých pět měsíců, než dorazil na místo určení. Dorazil přesně v ten den, kdy to bylo potřebné a obsahoval to, za co se modlili. Shoda náhod?
to majkl: Ak by som tvoj prispevok cital pred dvoma mesiacmi este ako veriaci krestan, bolo by to premna potvrdenie mojej viery.
Na tvoje argumenty sa da oponovat pomocou statistiky(Kongo) a pomocou blizsieho porozumenia ako funguje ludsky mozog, emocie atd.(Osobne stretnutie z Bohom). Kedze ale niesom odbornik ani v jednej z tychto oblasti, nedokazem argumentovat tak aby som to spravne vysvetlil.
Myslim si ale, ze debaty medzi ateistami a veriacimi asi nikdy nebudu mat jasneho vytaza a porazeneho, podla mojho nazoru to ani nieje potrebne. Kazdopadne si myslim, ze napriek tomu maju vyznam.
Degasi, Ty jsi byl před dvěma měsíci křesťanem, a teď už nejsi? Mohu se zeptat, co se stalo?
@aniryba: I to je možné, jistěže! Ale já bych se spíš klonil k tomu, že víru člověka určují jeho genetické dispozice PLUS celý jeho dosavadní život. V jaké byl vychováván rodině, jaké má přátele (věřící/nevěřící), jaké výrazné osobnosti ho ovlivnily (charizmatický kněz? Charizmatický věřící učitel? Charizmatický učitel-ateista?), co si přečetl, v jaké společnosti žije (Polsko s 98+% věřících vs ateistická ČR) atd.
Majkl:
“Osobní prožitek, který se nezapomíná, osobní poznání. Vyzkoušejte Boha sami. Je to zkušenost nepřenosná. Příběhy lidí, co v něj uvěřili, jsou naprosto úžasné, neopakovatelné.”
Majkle, byl jsem věřícím dlouhou řadu let.
Onen osobní prožitek je osobním poznáním zážitku, nikoliv poznáním skutečnosti.
Vždy jde o vnitřní přesvědčení sebe sama, že mé představy jsou skutečné.
Ale skutečné je jenom ono přesvědčení se.
Příběhy lidí, co uvěřili, jsou si velmi podobné, jde o několik opakujících se šablon.
Příběhy z Konga jako důkazy… Nezlob se, ale to je hodně hloupé.
majkle, chápu to tak, že jsi měl nějaký nepřenositelný osobní prožitek, a proto teď prostě víš, že Bible je doslova pravdivá a je pro tebe skutečnější, než skutečnost sama?
To je tak absurdní, že asi fakt nemá cenu se o tom bavit. Tato paní má také velmi silné a přesvědčivé osobní prožitky. Článek si prosím pečlivě pročti a řekni, proč bychom si na tebe neměli udělat podobný názor, jaký máš ty na tu paní.
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/178968/zpevanka-horecka-do-blazince-me-dostaly-temne-sily.html
Majkle, já chápu, že ten zážitek může být nepřenosný, ale určitě musí jít alespoň přibližně popsat o co jde. Stejně jako jsem schopen přibližně popsat zamilování člověku který zamilován nebyl, pocity při sexu člověku který je neměl, atd. Nenapadá mě pocit, který bych nebyl schopen aspoň přibližně, pro představu, popsat. Takže můžete to zkusit v tom vašem případě?
Současně si neumím představit typ zážitku, který bych byl schopen jednoznačně připsat Bohu. Nenapadá mě zážitek, u kterého by bylo PRO MĚ SAMOTNÉHO nejpřijatelnějším vysvětlením, že mě právě kontaktoval samotný Bůh, Tvůrce Vesmíru.
Představuji si to asi takhle.
Zavřu se někde v soukromí, budu v napětí, v očekávání, v meditační náladě… zatáhnu žaluzie, na tohle bude asi lepší přítmí. Přítmí a hlavně klid. Budu se snažit soustředit, a poprosím Boha, že ho chci poznat. Nic se nestane. Budu se snažit víc soustředit, a pokusím se nevnímat okolí. Znovu se pokusím kontaktovat Boha. Zase nic. Něco dělám špatně, chce to vytrvat…
Umím si velmi dobře představit, že potom co bych tohle zkoušel pár desítek minut, nebo ještě déle, tak by se moje vědomí mohlo dostat do nějakého posunutého stavu, kdy by bylo možné víceméně cokoliv. Příjemné pocity, pocit splynutí s nekonečným řádem světa, pocit šíleně příjemného klidu a míru, …
Pointa je, že je šílený oslí můstek spojovat jakékoliv pocity tohoto typu s tím, na koho jsem při vyvolání tohoto stavu myslel, tedy s Bohem. Mnohem přirozenější je ptát se, jestli to náhodou nemůže být způsobeno těmi výše popsanými okolnostmi, které jsem si u toho navodil!
Odpověď je samozřejmě kladná, že může. A důkazem je, že podobné zážitky mají členové snad všech náboženství, včetně domorodých šamanů, účastníků rituálních dešťových tanců, Muslimů, Hinduistů – i Buddhistů kteří ani žádného Boha nemají.
Jaký na to máš názor, Majkle? Jak můžeš vědět, že zrovna v tvém případě to byl opravdu samotný Tvůrce Všehomíra?
Viera pramení z odvahy, určite keď vidíš peniaze, tak veríš, že sú. Ale to, či majú nejakú hodnotu, zistíš až vtedy keď si za ne chceš u niekoho niečo kúpiť. Každá dobrá mena ja krtytá zlatom alebo aktívami mejakej banky. Ale euro napríklad nie. Takže viera v euro nemá racionálny podklad a oporu v niečom. Viera (náboženská) je krytá vnútorným poznaním, ku ktorému je možno sa prepracovať len s veľkou odvahou a v spolupráci s rozumom. Viera pozlacuje toto poznanie, a je možné sa o ňu oprieť, treba čítať spisy svätcov, ako autenticky prežívali svoju viertu a poznanie.
“Vnitřní poznání” křesťanů je cosi jako “vědecký ateismus” komunistů.
Nebyl to ani ateismus, ani věda. Byla to ideologie.
Totéž je tvrzení o “vnitřním poznání”.
Neexistuje žádné “vnitřní poznání”, které by bylo možno označit za poznání.
Jde o úhybný ideologický pojem, který chce ospravedlnit absurditu.
Jde jen a jen o vnitřní přesvědčení se, čili zase jen o víru a nic jiného.
Víra a poznání jsou protimluvy.
Tvrzení, že víra stojí na poznání, je nelogická absurdita.
Viktor: myslet si, že měna musí být krytá zlatem je velmi naivní.
Křesťanská diskuse je po skoro dvou letech pěkně macatá. Např. podle mě jsme dost podrobně vyčerpali všechny argunemty pro a proti evoluci, duši, trojici, bohu, novému zákonu, intencím boha atd.
Pokud se bojíš, že tam najdeš jen kuňkání křesťanů – neboj. Jsou s ateisty diskusně tak půl na půl.
Nic proti téhle stránce, proti gustu žádný dišputát, ale borci vždy stáli na ramenou obrů, jak se často říká ve vědě. Podobné to je i v jakékoliv diskusi – budeš borec, pokud budeš znát nejen otázky, ale i odpovědi. Pak můžeš přidat nový pohled nebo přístup. Ale takto je to znovuobjevování Mendělejevovy tabulky nebo Archimedova zákona.
Že starou stránku 151 nebude studovat nikdo? Vždyť říkám – lenost. Je to jako bys ve škole řekl, že nebudeš číst o Ohmově zákoně, protože to je stará četba.
Ale abys mi správně rozuměl, to všechno se týká jen úrovně tvé stránky.
Nebojíš se, že když začneš od začátku, že naopak tohle nebude nikdo číst?
Rakato, Karel tu uvedl mnoho odkazů na diskuze, kde nebyli jeho otázky zodpovězeny. přímo na křesťanských diskuzích.
Viktore: dnes není myslím žádná měna kryta zlatem ani aktivy národních bank. Dnešní měny jsou kryty dluhem. Takže začínáš nesmyslem a nesmysly i pokračuješ. Rozeberme si to popořadě:
Prostě tvrdíš, že víra je založena jen na vnitřním poznáním. To je pojem, který používají skoro všechny náboženství včetně třeba budhismu, který je na něm založen. Už z toho je zřejmé, že o poznání nejde. Budhista přijde na jiné věci než křesťan. Ty věci si odporují. Někde je chyba UUUPS. Takže jak píše josef – bavíme se pořád o víře, kterou jen balíš do hezčího obalu.
Tvrdíš tedy, že “víra pozlacuje víru”. Takže je to obyčejná víra, tas stejná, jako když někdo věří na víly nebo na Aštara Šerana. Čítať můžeš co chceš. Pokud jsi křesťan, tak doporučuji čítat třeba spisy Budhistů nebo muslimů, ako oni autenticky svoji víru prožívali. Jistě to tvoji víru prohloubí. Nakonec to sám doporučuješ, ne?
Teď jsem úplně ztracený. Zdá se mi to nebo už tady máme dva věřící, kteří se stali ateisty? Jsi Josefe ten Josef co tady přispívali jako věřící zhruba před půl rokem?
Pokud tomu tak je, pak jsou tvoje stránky Michale pro víru velmi nebezpečné. 🙂
V každém případě je to zajímavé, že křesťané diskutující na ateistickém fóru tak často o víru přijdou. Možná bychom měli začít dělat nějakou statistiku. Naopak by byla zajímavá statistika, jak je tomu obráceně. Tedy jestli ateisté (přesněji kolik z nich) pravidelně přispívající na fórech věřících se stanou věřícími.
Jen technický doplněk: buddhista svou introspekcí nedojde k potvrzení víry.
Ten dojde k tomu, čemu říká NIC – a tak je to i myšleno. Proto bývá buddhismus označován za ateistickou religiozitu. Buddhista nepotřebuje bohy, nepotřebuje zázraky, nepotřebuje víru – naopak to vše považuje za překážky.