Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
… jinak – registrací stát neříká že jde o církev. Ústředí muslimských obcí či Česká hinduistická náboženská společnost nejsou rozhodně církve, přesto, že jsou registrované.
OK protestante, jestli chápeš “zcela zásadní” jako “nepostradatelný”, tak potom souhlas. Já to od začátku myslel jako “velmi důležitý”. Dal jsem si to vyhledat Googlem a v prvních 10 výsledcích to nikde není použito ve smyslu “nepostradatelý”. Takže pokud jsem blbec, tak aspoň nejsem sám.
Herme, díky za objasnění. Toto mě skutečně nenapadlo.
Taky koukám na Google, dokonce je to tak na prvních třech stranách. :-)))
No comment.
I kdybych bral “velmi důležitý”, pak se musím ptát pro koho?
Pro mne? Pro středoevropana? Pro průměrného obyvatele planety?
Mohu například operovat s důležitostí facebooku, když 90% obyvatel na něm nemá účet?
Podle mne nemohu. Ale ty máš asi jiný názor.
Pár příkladů:
…Rostliny jsou základním prvkem živé přírody, přeměnou sluneční energie v rostlinnou hmotu předávají životadárnou energii dále všemu živému na Zemi. Jejich význam pro život na naší planetě je zcela zásadní nejen z tohoto pohledu, nepostradatelné jsou i v zajištění rovnováhy ve složení atmosféry, teplotních a vlhkostních podmínek jednotlivých oblastí ale i Země jako celku. ….
http://www.zahrady-rostliny.cz/rostliny_uv.html
Pro člověka se zájmem o Vietnamce a pochopení jejich kultury zcela zásadní, nepostradatelný titul, navíc informačně spolehlivý, což garantuje už samo jméno autora.
http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2004120401
Slávku, ono je to možná spíš pohyb na škále: “zcela nedůležitý – nedůležitý – málo důležitý – důležitý – velmi důležitý – zcela zásadní” (není přece žádné “zcela důležitý”). Pak je otázka interpretace onoho extrémního členu “zcela zásadní”. V některých kontextech to může být substituováno slovem “nepostradatelný”, někdy jindy třeba “klíčový”, jindy “neoddiskutovatelný”.
Jinak poznamenávám, pánové, když jsme tu ti vědci, pro které je věda “zcela zásadní” ve všech oblastech činnosti, pak mnohem vědečtější než Google je užívat CNK.
Pardon, zapomněl jsem v tagu na “h”: CNK.
Protestante, já to schválně uvedl jako příklad. Ano, najdeš komunity ve světě komunity, které Facebook neznají. Na druhou stranu máš (jako obvykle, chtělo by se dodat) špatně fakta. Facebook se dotahuje na 1 mld uživatelů (955 mil v červnu). K tomu si dej Q zone v Číně (http://www.chinainternetwatch.com/1050/qzone-active-users-over-500-million/) s cca 400 mil uživateli, a Vkontakte z Ruska s dejme tomu 100 mil. No a hned máš cca 1,5 mld lidí, co používají sociální sítě, tj. 2x tolik, co udáváš ty. Je to pětina světa na sociálních sítích. To už mi přijde jako hodně významné.
A jdeme dál. Jak je to s mobilními telefony? Tam je to zcela jiná story. Celosvětová penetrace je 85 procent. (http://www.ameinfo.com/291448.html) Tam už bych o zcela velmi důležitém vlivu podle všech myslitelných měřítek mluvil. Srovnej to třeba s mírou gramotnosti 84 procent v roce 1998. Jestli nejsou mobilní telefony zásadní pro lidskou komunikaci, tak potom není zásadní ani písmo.
Ale ano Herme, já jsem rád, že se to vyjasnilo a klidně budu používat slova “velmi důležitý”, která jsou možná přesnější. ono ani tak nejde o přesnou míru. Spíš jsem skutečně toho názoru, že význam vědy v dnešní společnosti prostě ani moc přecenit nejde. Více méně vše co činíme a tak jak to činíme, je umožněno díky vědě. Ano, existují zaostalé státy, ale i tam ten civilizační vliv prudce roste.
Musíš odečíst ty duplikované a falešné účty. Pak to vychází zhruba tak jak jsem napsal – 90 procent obyvatel planety nemá účet na facebooku.
Slávek says:
August 8, 2012 at 9:14 am
A jdeme dál. Jak je to s mobilními telefony?
protestant:
Ale já mluvil o lásce, přátelství, umění a gastronomii.
Podle tebe je vliv v těchto oborech lidské činnosti zásadní? Tedy velmi důležitý? Tvoje láska a přátelství stojí ne telefonech či internetu? Bez nich by nebyly? To snad ne. Tomu nevěřím.
Ještě k facebooku. I já tam mám účet. Tak jednou za měsíc se na něj podívám.
Přátele ani lásku touto technologií nevyhledávám. Tedy zahrnovat mne ve statistice mezi ty, pro které je vliv těchto technologií na lásku a přátelství zásadní je nesmyslné.
Možná se lišíme nejen ve významu slov “zcela zásadní” ale i ve významu slova “přátelství” či “láska”.
😉 click to “Find Friends”, click to “Add Friend”
protestante, když už tak furt nadáváš, že používáme jazyk špatně, můžeš mi vysvětlit, co znamená “naprosto nepostradatelný”? Pokud vím, postradatelnost je binární. Buď to je postradatelné, nebo ne. Co znamená “naprosto nepostradatelný”?
A ano, věda ovlivnila všechny lidské činnosti a bez vědy si podstatnou většinu z nich, ne-li všechny, neumíme představit. Protože i ten blbý kus hadru, co nosí lidi na sobě, je nabušený technologiemi….
Mám na sobě bavlněnou košili – bavlněnou látku dokázali dělat již v antice. Bez vědy.
Slovo naprosto se v češtině používá k zvýraznění.
Hermes says:
August 8, 2012 at 9:43 am
click to “Find Friends”, click to “Add Friend”
protestant:
Jo takhle to je. To je to moderní přátelství…. 🙂
Žij dál ve svém snu, protestante. Jistě se bavlna pěstuje a zpracovává technologií z doby kamenné, která poskytuje stejně velkou výtěžnost suroviny a stejné bezzbytkové zpracování.
Někdy mám pocit, že jsi totální debil. Ale pak si vzpomenu, že ty tu normálně bez skrupulí lžeš a překrucuješ slova a výrazy způsobem, jakým bych se styděl. Takže tě vlastně chápu. Lituju, že tohle musíš dělat pro obhájení své pravdy, ale chápu.
protestant: moderní přátelství je to, že nemusím lézt za kamaradema otravovat ho přímo u domu, kde mě ze slušnosti musí přijmout, ale můžu mu zavolat/poslat SMS/napsat na IM/napsat na facebook a zeptat se, jestli by někdy někam nechtěl zajít.
Protestante, neber to “find friends” a “add friends” tak doslova, jako někteří fundamentalisté Bibli. Find friends je prozkoumávání množiny lidí, s kterými máš nějaký kontakt, nebo spojení. Add friend je první seznámení. Když se sociální demokraté oslovují “příteli”, tak taky nikdo nečeká, že jsou skutečně přátelé. To by se příslušníci spousty církví nemohli oslovovat ” bratře” a “sestro” .
Jsi povýšený a nadutý. Hudba je to, co ty jako hudbu uznáváš… umění je to, co ty uznáváš- co neuznáváš, to je méněcenné a nebo dokonce žádnou cenu nemá…
Kdyby ses narodil jako Japonec, nebo Číňan, viděl bys svět úplně jinak. Evropané si myslí, že mají patent na rozum a estetiku. Když afričan hraje na Djembe, Ind na sitár, nebo černoch na ulici fouká na harmoniku a drnká blues, tak to není hudba… Nadutče povýšená 😀