Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Karel: Zrovna v těch Skutcích 1. kap. zřejmé je. A také i tady:
J 17,1 Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe….”
Proč by Ježíš zdvíhal hlavu k nebi, kdyby nebyl přesvědčen, že tam je Jeho Otec?
protestant:
Zkus pokračovat dále a dočteš se že Ježíš je po pravici Boha všemohoucího.
Myslíš že si evangelisté mysleli že má Bůh pravici?
Karel says:
May 17, 2012 at 1:08 pm
Máš pravdu Michale. Přiznat, že JK a jeho učednici věřili v to, že Bůh sídli na nebi, které vidíme nad našimi hlavami, by znamenalo vyznat, že se JK a jeho učedníci mýlili.
protestant:
To přece není žádný problém. Ježíš i jeho učedníci se mýlili. A ne jednou. Mnohokrát.
1.) Jako by Pán stál vedle Tebe, či Tebou skrz nazkrz pronikala Boží láska?
2.) Čím byly Tvé pochybnosti smyty?
3.) Četl sis ten rozhovor Motovilova a Serafíma? Říká Ti to něco?
Karle, ještě jsi mně neodpověděl na 1.) a 3.) otázku. A buď prosím upřímný.
U otázky č. 2) jsi psal, že nejprve jsi věřil (bez pochyb), a pak jsi byl naplněn Duchem. To zcela odpovídá tomu, co jsi psal: “Informace – evangelium – nese sliby, zaslíbeni, něco co zaplní prázdné místo v člověku, člověk tomu uvěří, tato víra pak nese své ovoce, pochopitelně, což je radost, pokoj, láska…. a to vše v takové míře v jaké člověk informaci věří. A to je ten tvůj Duch svatý.”
Mně to přijde zvláštní, hlavně “a to vše v takové míře v jaké člověk informaci věří. A to je ten tvůj Duch svatý.”
Jsem zvědavý, jaké budou Tvé další odpovědi.
1.) Jako by Pán stál vedle Tebe, či Tebou skrz nazkrz pronikala Boží láska?
2.) Čím byly Tvé pochybnosti smyty?
3.) Četl sis ten rozhovor Motovilova a Serafíma? Říká Ti to něco?
Karle, ještě jsi mně neodpověděl na 1.) a 3.) otázku. A buď prosím upřímný.
U otázky č. 2) jsi psal, že nejprve jsi věřil (bez pochyb), a pak jsi byl naplněn Duchem. To zcela odpovídá tomu, co jsi psal: “Informace – evangelium – nese sliby, zaslíbeni, něco co zaplní prázdné místo v člověku, člověk tomu uvěří, tato víra pak nese své ovoce, pochopitelně, což je radost, pokoj, láska…. a to vše v takové míře v jaké člověk informaci věří. A to je ten tvůj Duch svatý.”
Mně to přijde zvláštní, hlavně “a to vše v takové míře v jaké člověk informaci věří. A to je ten tvůj Duch svatý.”
Jsem zvědav, jaké budou Tvé další odpovědi.
…….Problém je, že Ježíš očekával příchod království Božího v jeho plnosti jako dějinně blízkou událost, podle Mt 10,23 snad v několika měsících.31 Toto jeho očekávání se nesplnilo. V křesťanských kruzích se Ježíšův omyl zastíral, protože dějiny theologie byly poznamenány gnosí a mírným doketismem, který nepočítal plně s Ježíšovým lidstvím. Dodnes si mnozí křesťané v rozporu se základními věroučnými výroky církve myslí, že Ježíšovi nemohou přisuzovat žádný omyl. Ve skutečnosti je tematizace tohoto pochybení předpokladem k tomu, abychom Ježíšovi porozuměli. Je důležité, abychom si to uvědomili…..
http://is.jabok.cz/el/JA10/zima2008/T121/um/14537/Pokorny_Bozi_kralovstvi.txt
to Karel:
A ještě jeden dotaz ohledně nebe mám. Myslíš, že se Bůh do nebe přestěhoval?
to Karel:
Nebo lépe – myslíš, že si Ježíš, apoštolové a evangelisté mysleli, že se Bůh do nebe přestěhoval?
protestant, Jirka: A co přesně se teda vlastně odehrává ve vaší hlavě, když máte pochybnosti? Jaké myšlenky vám běhají v hlavě a jak se při tom cítíte? Pochybujete přímo o tom, že bůh existuje nebo o něčem jiném? Máte někdy obavy, že všechen čas, který investujete do náboženství by mohl být promrhaný? Přemýšlíte třeba o tom, jak by se dala vysvětlit vaše náboženskost kdyby bůh neexistoval? Nebo přemýšlíte úplně o ničem jiném? Cítíte při pochybnostech úzkost, strach, smutek, nějakou jinou silnou emoci, nebo je to spíš takové pochybování bez emocí? A pokud se za svoje pochybnosti (a potažmo za svou “zralou víru”) stydíte , jak o prožívání náboženských pochybností mluví obyčejní lidé, které osobně znáte (nemusíte říkat jejich jména)? (a protentokrát žádné citáty doktorů teologie nebo středověkých mystiků okopírované z internetu, prosím)
Nechci o tom nějak dlouhosáhle diskutovat, ale budete moc hodní, když odpovíte.
protestant:
Zkus pokračovat dále a dočteš se že Ježíš je po pravici Boha všemohoucího.
Myslíš že si evangelisté mysleli že má Bůh pravici?
Karel: Ano.
protestant:
To přece není žádný problém. Ježíš i jeho učedníci se mýlili. A ne jednou. Mnohokrát.
Karel: S touhle myšlenkou, že se JK mýlil, jsem si zabýval ještě jako křesťan. Ano, byl člověk jako my, tedy mohl být i omylný. Když se však mýlil v jedné věci, proč by se nemohl mýlit, on i jeho učedníci, i v druhé? Co z Písma tedy platí? Spása skrze víru? Nemusí, třeba se v tom mýlili. Vzkříšení mrtvých v Kristu do života věčného? Také nemusí. Mám pokračovat?
Karel says:
May 17, 2012 at 2:11 pm
protestant:
Zkus pokračovat dále a dočteš se že Ježíš je po pravici Boha všemohoucího.
Myslíš že si evangelisté mysleli že má Bůh pravici?
Karel: Ano.
protestant:
Pak nemohli být židé. Protože to je proti desateru. Je to antropický princip uplatňovaný na Boha. něco zásadně v desateru zakázané.
Karel: S touhle myšlenkou, že se JK mýlil, jsem si zabýval ještě jako křesťan. Ano, byl člověk jako my, tedy mohl být i omylný. Když se však mýlil v jedné věci, proč by se nemohl mýlit, on i jeho učedníci, i v druhé? Co z Písma tedy platí? Spása skrze víru? Nemusí, třeba se v tom mýlili. Vzkříšení mrtvých v Kristu do života věčného? Také nemusí. Mám pokračovat?
protestant: Není to zase až tak složité. Ano všichni se mýlili. je to normální. je to přirozená lidská vlastnost. Kdybychom byli pouze fandové jedné staré knihy, pak bys mohl mít pravdu. Jenže Bůh je živý a Kristus je uprostřed těch co se sejdou v jeho jménu. A k tomu co je nosné, co je trvalé, k tomu se Bůh u JK přiznal.
Takže pokračovat klidně můžeš.
protestant: Nebo lépe – myslíš, že si Ježíš, apoštolové a evangelisté mysleli, že se Bůh do nebe přestěhoval?
Karel: Odkud by se měl přestěhovat?
protestant:
Pak nemohli být židé. Protože to je proti desateru. Je to antropický princip uplatňovaný na Boha. něco zásadně v desateru zakázané.
Karel: Nic takového v desateru není. Pokud ano, tak co?
protestant: Jenže Bůh je živý a Kristus je uprostřed těch co se sejdou v jeho jménu.
Karel: Jestli je Bůh živý tak to byl On, který mne odvedl od křesťanství. Znovu se ptám, Bůh ti řekl, že Ježíš je Kristus, nebo sis to přečetl v té “jedné staré knize”? Pokud ti to Bůh neřekl a máš to z té staré knihy, buď opatrný, svým přístupem k té staré knize si podřezáváš větev pod svou vírou.
Karel says:
May 17, 2012 at 2:31 pm
protestant: Nebo lépe – myslíš, že si Ježíš, apoštolové a evangelisté mysleli, že se Bůh do nebe přestěhoval?
Karel: Odkud by se měl přestěhovat?
protestant: Uznával Ježíš Zákon? Tedy současný SZ? Řekl, že ani čárka ze Zákona nepomine?
Pak věřil i těmto slovům (a podle tebe doslovně) –
Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Pak tedy před stvořením nebe musel Bůh bydlet jinde, ne? 🙂
Karel: Jestli je Bůh živý tak to byl On, který mne odvedl od křesťanství. Znovu se ptám, Bůh ti řekl, že Ježíš je Kristus, nebo sis to přečetl v té “jedné staré knize”? Pokud ti to Bůh neřekl a máš to z té staré knihy, buď opatrný, svým přístupem k té staré knize si podřezáváš větev pod svou vírou.
protestant:
Znovu Karle. To Ježíš je Kristus musíš sám vyznat. To není něco, co můžeš odněkud převzít.
Karel says:
May 17, 2012 at 2:33 pm
protestant:
Pak nemohli být židé. Protože to je proti desateru. Je to antropický princip uplatňovaný na Boha. něco zásadně v desateru zakázané.
Karel: Nic takového v desateru není. Pokud ano, tak co?
protestant: Exodus 20:4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Ničeho – tedy ani člověka.. 🙂
protestant: Exodus 20:4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Karel: Zkus se kouknout i na jiné překlady.
http://www.obohu.cz/bible/index.php?por%5B%5D=CSP&por%5B%5D=PMP&por%5B%5D=ZP&por%5B%5D=OP&por%5B%5D=CRP&por%5B%5D=BKR&por%5B%5D=NBK&por%5B%5D=B21&por%5B%5D=JB&por%5B%5D=ROH&k=Ex&styl=PR&kap=20&vyberpor=porovnat
Ten ekumenický je zavádějící. Všimni si, že slovo Boha je v ekumenickém překladu napsané kurzivou, snad víš co to znamená, že slovo Bůh se v originále nevyskytuje. Když toto slovo z ekum. vypustíš, hned je význam jiný, odpovídající těm ostatním překladům.
Takže v textu nejde o to zobrazit si JHVH, ale o to, aby sis neudělal nějakou modlu a neklaněl se ji.
protestant: Pak tedy před stvořením nebe musel Bůh bydlet jinde, ne?
Karel: Pokud před stvořením byl pouze Bůh, pak je zbytečné se ptát, kde přebýval, protože nebylo nic, kromě něho, dalo by se říct, ani prostor. V představě starého pisatele by to mohlo být nějak takto: Země učiněná pro člověka, nebe si nechal Bůh pro sebe a své zástupy.