Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Ahoj Protestante, v tomhle článku mě zaujalo, že teologům vstávají z horoskopů vlasy hrůzou na hlavě. (resp. z toho, že jim mnozí křesťané věří).
Nevíš náhodou, jaké teologické argumenty vedou k tomu, že věřit že horoskopy fungují, je špatné? Nebo proč vlastně ty stojící vlasy na hlavě teologů?
Slávek Černý says:
……Pokud se tedy hlásíte ke Katolické církvi, tak se hlásíte i k takovýmto věcem. Pokud s nimi nesouhlasíte, tak netuším, proč se chcete hlásit ke Katolické církvi…..
protestant:
Já se hlásím k českému státu přesto, že toho je opravdu hodně s čím v ČR nesouhlasím. Je to špatně?
Slávku, líčíte pasti se znalostmi i záludností španělského inkvizitora. Dnešní církev se neopájí oněmi značně rétoricky rozvitými exkomunikačními formulemi z doby, kdy papežství přicházelo o svůj vliv na mezinárodní politiku (německý Kulturkampf, rozpad Itálie). V tom se vyžívá možná tak ono Bratrstvo S. S. Pia X., které uvádíte jako katolické, ale které je zatím samo v exkomunikaci (zvláštní paradox že?).
Nemám nic proti tezím Ineffabilis Deus (immaculata conceptio), mám problém pouze s onou rétorickou formou, která je historicky překonaná, a s politikou, která tehdejší církev přivedla k nápadu tuto po obsahové stránce neproblematickou tezi problematizovat závazným vyhlášením. Na druhou stranu jste za celý můj život první, kdo mne vyzývá k tomu, abych toto dogma veřejně vyznal. Také zvláštní paradox, ani můj biskup to nikdy nechtěl, pane inkvizitore 🙂
Svůj názor na dospělost jsem popsal výše v bodě 3 a nehodlám se k tomu znovu vracet. Jsem v první řadě křesťanem, v druhé řadě katolíkem (v opačném pořadí mi to nedává smysl). Až se to nějakému biskupovi přestane líbit (má starost to není, tak proč bych to za něho řešil), třeba mne exkomunikuje. Když si vzpomenu, dám Vám o tom vědět 🙂
Michal says:
May 24, 2012 at 6:20 am
Ahoj Protestante, v tomhle článku mě zaujalo, že teologům vstávají z horoskopů vlasy hrůzou na hlavě. (resp. z toho, že jim mnozí křesťané věří).
Nevíš náhodou, jaké teologické argumenty vedou k tomu, že věřit že horoskopy fungují, je špatné? Nebo proč vlastně ty stojící vlasy na hlavě teologů?
protestant:
Zjednodušeně řečeno – křesťan nevěří v osud. V to, že zítřek je předem daný. Že jsme jen loutky kterými je pohybováno. A horoskop něco takového naznačuje.
Hermes says:
May 23, 2012 at 10:21 pm
Fuj, to je dlouhý!
protestant:
Ale dobrý. Dík.. 🙂
Slávek Černý says:
……Pokud se tedy hlásíte ke Katolické církvi, tak se hlásíte i k takovýmto věcem. Pokud s nimi nesouhlasíte, tak netuším, proč se chcete hlásit ke Katolické církvi…..
protestant:
Ještě mně napadlo jedno přirovnání – pokud se mi něco nelíbí v rodině mám od ní odejít? Není to zbabělé? Neměl bych se naopak snažit to napravit? Není to dětské utíkat od problémů?
Protestante rodinu ani rodný stát si člověk nevybírá. Své přesvědčení si každý může svobodně zvolit a odejít z církve je většinou mnohem snadnější než se odstěhovat ze státu kde žiji. Alespoň u Herma to předpokládám, vzhledem k tomu, že to sám již v minulosti učinil.
protestant:
Zjednodušeně řečeno – křesťan nevěří v osud. V to, že zítřek je předem daný. Že jsme jen loutky kterými je pohybováno. A horoskop něco takového naznačuje.
Slávek: takže jejich námitkou je jejich interpretace křesťanské víry? V minulosti přece mnoho křesťanů na osud věřilo. Viz třeba Kalvín. O principiální překážku se tedy nejedná? Navíc jde možná o námitku spíše z neznalosti. Pokud vím, tak většina tvůrců horoskopů také budoucnost nepovažuje za danou a neměnnou.
Slávek Černý says:
May 24, 2012 at 8:51 am
Protestante rodinu ani rodný stát si člověk nevybírá.
protestant:
Svoji manželku jsem si tedy vybral. Nebyla mi přidělena.
Herme, nechci klást nějaké pasti. Sám znám mnoho katolíků a nikdo z nich tyto věci nezná a neřeší. Proto mě zajímal názor někoho, kdo o tom přemýšlí a přesto se ke katolíkům hlásí.
Co se týče Piova bratrstva. Myslím, že papež exkomunikaci čtyřem jejich biskupům zrušil. Je pravda, že se pohybují v rámci církve hodně na hraně. Takoví rytíři smutné postavy. Jejich svět, který si vysnili už dlouho neexistuje a jim ani není dovoleno pohybovat se v jejich fantaziích a snech. Úplně miluju tu jejich rozpolcenost, kdy na jedné straně je sen o velké katolickvé církvi (ke které se dle jejich víry musí hlásit) a na druhé straně realitou, kdy současná církev je podle nich ovládána zednáři, kteří ji zavedli na zcestí druhým vatikánským koncilem. Být nerozlučně připoután k něčemu co nenávidím musí být strašné 😉
Proto by mě skutečně zajímalo, jestli vnitřně věříte v neomylnost papeže?
Protestante, rodina není jen manželka.
protestante, možná mám delší vedení, ale ty si skutečně myslíš, že typickým znakem dospělého jedince lidského druhu je to, že neprosazuje sám sebe, jak jsi napsal?
Slávek: takže jejich námitkou je jejich interpretace křesťanské víry? V minulosti přece mnoho křesťanů na osud věřilo. Viz třeba Kalvín. O principiální překážku se tedy nejedná? Navíc jde možná o námitku spíše z neznalosti. Pokud vím, tak většina tvůrců horoskopů také budoucnost nepovažuje za danou a neměnnou.
protestant:
Já horoskopy neznám, nečtu je. Ale tvrdit, že budoucnost člověka je dána dnem kdy se narodil, že člověk narozený 20.4. se naprosto liší od osudu člověka narozeného 21.4. protože se narodili v různých znameních se mi zdá skoro nebezpečné.
Slávek Černý says:
May 24, 2012 at 9:04 am
Protestante, rodina není jen manželka.
protestant: ..a děti. A měl bych je opustit, když se mi něco nelíbí? Podle mne ne. Je to zbabělé a dětské.
Slávek Černý says:
May 24, 2012 at 9:05 am
protestante, možná mám delší vedení, ale ty si skutečně myslíš, že typickým znakem dospělého jedince lidského druhu je to, že neprosazuje sám sebe, jak jsi napsal?
protestant:
Ano. Máme to i v příslovích – moudřejší ustoupí.
Protestant: Já horoskopy neznám, nečtu je. Ale tvrdit, že budoucnost člověka je dána dnem kdy se narodil, že člověk narozený 20.4. se naprosto liší od osudu člověka narozeného 21.4. protože se narodili v různých znameních se mi zdá skoro nebezpečné.
Colombo: Furt mi nedochází to, proč na jednu oblast věřící používá logiku a na druhou ne.
Slávku, moc čtete, málo žijete. Život křesťana není o neustálém každodenním kontrolování své víry jednotlivým tezím. To je moje velmi oblíbená karikatura popleteného teologa: Celý život sedí a intenzivně se snaží, aby v každém okamžiku věřil všemu, co kdy církev tvrdila a tvrdí. Já se tomu vždycky smál, tak nevím, proč bych vám měl teď tuhle karikaturu na povel zahrát. Na vaše otázky na konkrétní dogmata budu odpovídat ve chvíli, až mi je kvalifikovaným způsobem položí biskup (tehdy by se totiž staly reálným problémem mého aktuálního života). Nejsem cvičená opička v něčí kleci, která bude pro pobavení věřit a vyznávat za bonbónek, co si kdo z ulice vzpomene.
Jak už jsem psal výše: 1. Věřím, že Kristus vstal z mrtvých. 2. Věřím to v katolické církvi. 3. Jsem rád, že to můžu věřit v katolické církvi. 4. Až se to katolické církvi přestane líbit, může mě vyloučit i bez Vaší laskavé pomoci 🙂 .
Colombo, to jsou právě ty klapky na očích, o kterých jsem psal včera, a které protestant označil za takový super vtip 🙂
Protestante, já nepíšu, abys opouštěl rodinu. Naopak ti vysvětluji, že k rodině tě poutají jiné vazby než k církvi. Církev a víru si u nás můžeš zcela svobodně zvolit. Rodinu si (kromě manželky) nevybíráš. Ty vazby tam jsou zcela jiného druhu.
O horoskopech evidentně vůbec nic nevíš. Pokud to co píšeš jsou důvody k jejich odmítání, tak se ohrazuješ proti něčemu co v podstatě neexistuje. Ohrazuješ se proti té absurdnosti co najdeš v novinách a přitom profi horoskopy fungují jinak. Už několik set let.
Hermesi, myslím že věříte daleko víc věcem – tohle by na smysluplnou víru nestačilo…
… ostatně, z mrtvých vstal i Lazar, ne? Jenže vy přisuzujete Kristovu zmrtvýchvstání na rozdíl od toho Lazarova nějaký zcela zásadní VÝZNAM, že ano…