Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Nebo snad chceš skutečně tvrdit protestante, že typickým znakem dospělého jedince lidského druhu je to, že neprosazuje sám sebe? Není to spíš jen tvoje zbožné přání?
Protestant: Možná jsme u jádra problému…
Slávek: taky to tak chápu
Ale ono se dá pracovat i s tím, co řekl Protestant:
Dospělý člověk se pozná podle toho, že neprosazuje sám sebe, ale ptá se na názor druhých a bere jej vážně.
Protestante, ty se tímhle řídíš? Kdy ses zajímal o to, proč nevěříme, a snažil ses to pochopit? A jak jsi v té své snaze uspěl? Pokud jsi neuspěl, tak kde ta tvá snaha selhala? A pokud jsi v ní uspěl (a tedy nás vlastně chápeš), pak víš, kde děláme chybu – a můžeš nás na ni upozornit, to budeme moc rádi!
Jenže problém je IMHO v tom, že zatímco my se snažíme pochopit vás (a to co nám z toho vychází není příliš potěšující – plyne z toho např., že si sami dobrovolně a cílevědomě pěstujete tlusté záklopky na očích, a ještě jste na to hrdí), tak vy se ale vůbec nesnažíte pochopit nás…
A to ještě Ty, Protestante, jsi mezi slepými jednookým králem. Ty se s námi aspoň bavíš už pěknou dobu. (Píšu schválně bavíš, nikoliv snažíš se nás pochopit) Většina tvých bratří ve víře nás naprosto důsledně ignoruje, a ani ve snu je nenapadne zkoumat, proč ti ateisté nevěří v Boha a čemu teda vlastně věří. Naťukat do googlu slovo “ateismus” je nenapadne asi ani ve snu – a když už ano, tak se toho úmyslu zhrozí a rychle tu nebezpečnou myšlenku zase zavrhnou 🙂 (toto ber s lehkou nadsázkou 😉 )
Protestante, ty se tímhle řídíš? Kdy ses zajímal o to, proč nevěříme, a snažil ses to pochopit?
to Michal:
Proč myslíš že zde diskutuji.
1. abych se pobavil
2. abych se snažil pochopit proč nevěříte
Někteří prominentní křesťané si třeba VYMÝŠLEJÍ důvody, proč ateisté nevěří, místo aby po nich během pár minut zapátrali.
Tak třeba pan Joch geniálně usoudil, že nevěříme kvůli sexu. Chceme smilnit, a proto nemůžeme věřit.
Obdobně katolický filozof Jiří Fuchs mluví o “diktatuře orgasmu”.
Pan farář Vlastík Furst zase na svém blogu mohutně spekuluje o tom, že asi nemáme rádi církev.
atd.
Je to prostě docela tragédie.
Michal says:
Jenže problém je IMHO v tom, že zatímco my se snažíme pochopit vás (a to co nám z toho vychází není příliš potěšující – plyne z toho např., že si sami dobrovolně a cílevědomě pěstujete tlusté záklopky na očích, a ještě jste na to hrdí), tak vy se ale vůbec nesnažíte pochopit nás…
protestant:
Pro tenhle typ humoru sem chodím… 🙂
Protestant: Pro tenhle typ humoru sem chodím…
OK, pokračování později 🙂 Padla, jdu domů 🙂
..a pak zkus odpovědět na můj příspěvek
http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/comment-page-27/#comment-28966
ať si to vyjasníme.
Michale. S tím sexem je to jasný overkill. Fakt neznám jediného ateistu, který by byl ateistou kvůli sexu, ani mi nepřijde, že ateisté na sex kladou nějaký větší důraz.
Na druhou stranu ta neláska k církvi určitě jeden z důvodů být může. To máme asi jako ateisté společné s mnoha křesťany. Někdy jsem až překvapen, co si katolíci myslí o své církvi. Ten negativní postoj je často daleko intenzivnější než můj. Nicméně to určitě může být jeden z faktorů.
K sexu se ještě vrátím. Křesťané se často snaží prosazovat svůj postoj k sexuálním otázkám i na ostatní: antikoncepce, potraty, homosexualita, sexuální výchova. V podstatě je to spolu s touhou po majetku jediná viditelná a světská aktivita křesťanských církví u nás.
Těžko se potom divit, že na území sexu se odehrává ta největší bitva. Oni naši obranu před jejich středověkými pravidly a patologickou touhou po sexuální kontrole vidí jakousi nepřirozenou touhu po sexu.
Protestant:
Tím jasně říkáš, že i křesťanská společenství – tedy církve tento přístup mají.
Ale já ti ukazuji, že to není pravda, že věřící tento přístup nezastávají.
Slávek: tím chceš říct, že křesťané by uvítali dialog s věřícími? Že jejich touhou je skutečně pochopit, co si ateisté myslí? jsem nadšen, co takhle uspořádat v brně nějaké setkání, diskuzi apod. Co třeba někdy před nebo po vašem setkání v modlitebně? To by bylo jistě zajímavé. Já jsem všemi deseti pro.
Ještě se zeptám Herma. Herme co se sejít někde v kostele po nedělní bohoslužbě. Uspořádali bychom takovou diskusi. Co ty na to? Určitě by to spousta věřících uvítala.
Jinak má osobní zkušenost je spíše opačná. V podstatě kdykoliv diskutuju v reálném světě s věřícím o náboženství/ateismu, tak to skončí karambolem jako s tou Dawkinsovou knihou. Křesťané většinou zaujmou jakýsi agresivně/obranný postoj. (čest výjimkám), kdy se cítí jakoby ohroženi. Většinou to nastane ve chvíli, kdy zjistí, že toho o jejich náboženství vím víc než oni.
Karel: Ukončit děj je něco jiného než zasahovat do průběhu děje.
protestant: To nemyslíš vážně, že?
Karel: Myslím. Michal se tě ptal ve smyslu: Zasahuje Bůh do fungování vesmíru? Ty jsi napsal, že ano a přirovnal to tomu jak člověk vaří vajíčka. Máme tedy scénář:
1. nastavení podmínek
2. spuštění procesu
3. průběh procesu
4. konec procesu.
Michalův dotaz se týkal v podstatě jen toho bodu č. 3.
Když se vrátíme k vajíčkům, jak ty zasahuješ do procesu vaření? Musíš u toho stát? Nebo můžeš odejít a vajíčka se vaří sama, bez tvé přítomnosti? Jediné co za celou dobu musíš udělat je, aby jsi rozpoznal okamžik, kdy dojde k varu, ne však proto, aby jsi do procesu zasáhl, ale aby jsi věděl kdy jej máš ukončit.
“May 15, 2012 at 2:10 pm : protestant says:
… řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci….
Počet obětí sebevražedných atentátníků je zanedbatelných proti počtu obětí fanatických ateistů (gulagy apod)”
Nechce se mi pročítat celou diskusi, takže nevím, jestli to zde již někdo nezmínil, ale k citovanému výroku existuje námět k zamyšlení. Představ si ideologii komunismu, kterou zde považuješ za ateistickou. Stejně jako křesťanství i komunismus je o společnosti, ne individuu, má podobně vypadající ikony a jako křesťané očekávají příchod spasitele a lepšího světa, i komunismus má takový přelom, kterému se říká Světová komunistická revoluce, povstání proletariátu, nastolení komunistického světa, ráje na zemi. Komunismus je zatížen stejnými problémy, falešnými tvrzeními a zvrácenými myšlenkovými pochody jako náboženství. Nemůžeš tedy říci, že komunismus je ateistickou záležitostí, spíše je nábožestvím bez boha.
Karel says:
May 23, 2012 at 2:35 pm
Karel: Ukončit děj je něco jiného než zasahovat do průběhu děje.
protestant: To nemyslíš vážně, že?
Karel: Myslím. Michal se tě ptal ve smyslu: Zasahuje Bůh do fungování vesmíru? Ty jsi napsal, že ano a přirovnal to tomu jak člověk vaří vajíčka. Máme tedy scénář:
1. nastavení podmínek
2. spuštění procesu
3. průběh procesu
4. konec procesu.
Michalův dotaz se týkal v podstatě jen toho bodu č. 3.
Když se vrátíme k vajíčkům, jak ty zasahuješ do procesu vaření? Musíš u toho stát? Nebo můžeš odejít a vajíčka se vaří sama, bez tvé přítomnosti? Jediné co za celou dobu musíš udělat je, aby jsi rozpoznal okamžik, kdy dojde k varu, ne však proto, aby jsi do procesu zasáhl, ale aby jsi věděl kdy jej máš ukončit.
protestant:
Vařené vejce je jen polotovar (jeden z mnoha) – koncem procesu je hotové jídlo. A napsat, že kuchař nezasahuje do procesu tvorby jídla je podle mne velmi odvážné.
Tedy – když kuchař NECHÁVÁ vařit vejce – dělá další procesy. A souhrn všech těchto procesů je vaření oběda.
Za další. Do procesu vaření kuchař aktivně zasahuj, protože jinak by mu buď voda překypěla, nebo by vejce přestaly vařit.
Dále do tohoto procesu zasahuje tak, aby byla vejce uvařena podle kuchařovy potřeby – natvrdo, naměkko apod.
Tedy říci o kuchaři, že oběd začne a ten se už uvaří sám bez kuchařova zásahu je nesmysl.
Chce to stále zasahování.
to Jiří:
Náboženstvím bez boha je právě ten ateismus. Už to zde padlo. Dával jsem odkaz na práci jedné religionistky.
Slávek: tím chceš říct, že křesťané by uvítali dialog s věřícími?
protestant: Ano. 🙂
Slávek: tím chceš říct, že křesťané by uvítali dialog s věřícími?
protestant: Ano.
Slávek: Co k tomu využít tu nockostelů příští týden?
Ten sex, to je křesťanské typické pokrytectví. Nejlépe to ale svádět na ateisty. Jan Pavel II. prohlásil celibát za dar od Boha. Pěkná pitomost. Podle statistik v křesťanské zemi Polsku tři čtvrtiny kněží udržuje různé vztahy se ženami od emotivních až po sex. Mnozí mají v utajení ženu a děti, biskupové si hrají na mrtvé brouky. Podle statistik 10 až 15 procent polských kněží má děti. Ale doufám, že se také otírají o nevěřící. Křesťanství je pokrytecké, svatouškové se přetvařují a hrají si na kdoví co. Nejlepší veřejně známí křesťané pp. Kalousek, Nečas, Čunek a mnozí další experti nejen na víru. Nechci, děkuji pěkně!
Jiří,
abyste byl v obraze: tvrzení, že ateismus je náboženství, to je taková protestantova mantra. Našel to v jakési doktorandské či podobné práci jedné studentky religionistiky, a kdoví proč si myslí, že tento názor zastává religionistika obecně. Už je to více než rok, ale za celou tu dobu se mu nepodařilo najít žádného jiného – a zejména uznávaného – religionistu, který by tvrdil, že ateismus je náboženství a který by dokázal tento názor vyargumentovat. Nicméně to protestantovi nebrání v tom, aby v tomto svém bludu setrvával a občas jej tedy v diskusi recykluje. Je to takový zdejší folklór, nic vážného.
Slávek Černý says:
May 23, 2012 at 3:30 pm
Slávek: tím chceš říct, že křesťané by uvítali dialog s věřícími?
protestant: Ano.
Slávek: Co k tomu využít tu nockostelů příští týden?
protestant:
Jsem na chlapském cyklotýdnu v severozápadních Čechách.
Tobě ale asi pořád nedochází co jsi napsal.:
“Slávek: tím chceš říct, že křesťané by uvítali dialog s věřícími?”
Konečně jsi dospěl k názoru, že ateisté jsou věřící? Pokud ano, jsem tomu rád.:-)