Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Herme, budete možná překvapen, ale je to jedna z otázek, na které už nějakou dobu hledám odpověď v souvislosti se založením http://www.osacr.cz.
Moc nechápu, proč nás považujete za evangelikály, když si jen tak diskutujeme na svých webových stránkách. Tady na i-ateismu.cz Michal píše, že ten server zakládal proto, že se chtěl dozvědět, proč vlastně věřící věří a prozkoumat jejich víru a možná i vyprovokovat diskusi. To je podle mě legitimní cíl a v podstatě znamená se proti víře vymezit a zkusit obhájit svou pozici.
Pokud se na to podívám globálněji, tak většina ateistů se v ČR proti víře v boha nijak nevymezuje a náboženství je jim ukradené. To je podle mě ideální stav, který by asi i trval, kdyby si věřící řešili svoje věci v kostelech a neobtěžovali jimi své okolí. Bohužel to tak nefunguje. Církve a jiné náboženské organizace mají často jeden ze základních úkolů evangelizaci – šíření svého náboženství. Proto se i mnoho ateistů setká s “ufony”, kteří jej přesvědčují aby líbal zadek Henrymu. V horším případě po něm chtějí absurdní částky (restituce) nebo výhody oproti běžným občanům (neplatit daně, jakousi vlastní jurisdikci a zákony) ideálně potvrzené mezinárodní dohodou (smlouva s vatikánem). Vzhledem k tomu, že mnohé církve v podstatě fungují jako vlivové a lobistické organizace, tak dochází i k tomu, že se snaží prosazovat svá náboženská pravidla i pro ostatní (býv. ministr Dostál a školství). A už vůbec nezmiňuji náboženskou propagandu v médiích soukromých (Proglas, Noe) – budiž, ale i veřejnoprávních.
Pěkně je to vidět i na organizacích. Církevních organizací jsou skutečně stovky a tisíce, zatímco ateistické organizace nejsou v podstatě žádné. Sekulární organizace se nemjí potřebu k náboženství vůbec vyjadřovat a proto tu vzniká jakýsi nepoměr. Velmi dobře organizovaná a aktivizovaná menšina společnosti prosazuje často své vize na úkor většiny a to ve značném nepoměru.
Nevěřící člověk se potom vymezuje až ve chvíli, kdy ta jeho nespokojenost překročí určitou mez. Proto to z venku může vypadat, že ateisté jsou nějak bojovnější. Ve skutečnosti se ale jedná jen o špičku ledovce těch nejaktivnějších, kterým vůbec stálo za to třeba něco napsat nebo udělat.
V podstatě už z definice je tedy ateismus založen na jakési opozici k náboženství. Je to zcela přirozené a není na tom nic špatného.
Na druhou stranu je jedním z našich cílů přijít i s něčím pozitivním, co nebude založeno na čisté negaci náboženství. Domnívám se, že nevíra není něco špatného, co je třeba změnit (jak se dnes skoro automaticky předpokládá v médiích). Nevíra v boha není nepřítomnost morálky, duchovna, empatie apod. Je to jen jakýsi vyšší stupeň poznání, kdy k těmto věcem již nepotřebujeme berličku v podobě vševědoucího a milujícího otce. Je to stav dospělosti, kdy bereme zodpovědnost do vlastních rukou.
Samozřejmě zde existuje obrovský prostor pro to něco pozitivního vytvořit. Já osobně nevidím v náboženství nějakého nepřítele. Ani není mým cílem náboženství zrušit (to by bylo nereálné přání). Dokonce si myslím, že pokud si lidé budou muset volit mezi náboženstvím a ateismem, tak ta naše čísla o ateistické ČR už zdaleka tak optimistická nebudou. V ČR jsme v jiné situaci, než třeba noví ateisté v USA, kde se malá menšina vymezuje proti brutální ostarkizaci většinou. U nás není potřeba být extrémními bojovníky, spíš pomalu a empaticky ukazovat, že lidé se bez organizovaného náboženství a boha zcela objedou a jediné co jim církve mohou nabídnout navíc je živení bandy nemakačenků, kteří jim každou neděli budou valit klíny do hlavy.
PS: sorry za dlouhý příspěvek, ale je to věc o které teď dost přemýšlím
Protestante, s jakou myšlenkou, že církev někdy zastávala placatost Země?! Kde jsem něco podobného psal?
Křesťanská církev měla tu výhodu, že v její době už poznání o sféricitě Země bylo docela rozšířené. Nicméně např. evangelisté věřili v placatou Zemi, a tím spíš autoři knih Starého Zákona, to je myslím demonstrovatelné velmi snadno.
A ještě takový Svatý Augustýn vehementně popíral možnost existence protinožců, ačkoliv sféricitu Země uznával.
Ale znovu říkám, o tohle tu nejde. Vykašli se na církev. Tady jde o obecný princip, že rozdílné ideje se mají střetávat, a ne aby si každý věřil čemu chce, a od odlišných názorů se izoloval. Úplně teď odhlédni od náboženství.
Michal says:
May 23, 2012 at 12:05 pm
Protestante ale zapomeň teď na církve, já přece mluvím o tom principu, že odlišné ideje se mají střetávat, a ne si je nechávat pro sebe!
protestant:
Najednou. Když tě člověk nachytá na hruškách tak se snažíš změnit téma. Co takhle přiznat že to s tou placatou zemí a církví byla lež? Ci snad jen nevědomost a ignorance?
Michal: S tím nečtením knih obsahujících odlišné názory je to zcela přesné, protože kolik věřících dnes pozorně čte publikace ateistů? Třeba recenze paní Tydlitátové Dawkinsova Božího bludu svědčí o tom, že ho maximálně tak letmo prolistovala! Drtivá většina ostatních do něj ani nenahlédla.
Slávek: jj, to je přesné. Když jsem dal jednomu známýmu Boží blud jako dárek, tak se dostal ke čtvrté straně první předpředmluvy, tam se urazil a knihu mi vrátil. Já to vůbec nemyslel přitom zle, dal jsme mu zároveň i knihu jednoho apologety. Vzhledem k tomu, že jsme se o těch tématech už předtím mnohokrát bavili, tak jsem tak nějak předpokládal, že se chce dozvědět o názorech ateistů. Od té doby se už se mnou o těch věcech nebaví :-/
Protestante lžeš teď ty, když říkáš že jsem něco podobného tvrdil! Ukaž mi kde! Čteš nepozorně, a pak mě v důsledku své nedbalosti vehementně obviňuješ z něčeho, co jsem neřekl. Znovu opakuji: kde jsem napsal, že CÍRKEV TVRDILA, že země je placatá? Cituj!
……Klíčové je, že KDYBY měl být tento přístup věřících obecně platný, pak ještě pořád věříme tomu že Země je placatá,…….
Podle tebe je to přístup věřících co udržuje názory typu Země je placatá. Církve se skládají pouze z věřících. Tedy podle tebe jsou to i církve co tvrdí názory typu Země je placatá.
Evidentně ses nezamyslel dostatečně nad tím, jaký význam má v té větě slůvko OBECNĚ.
“Kdyby měl být tento přístup věřících OBECNĚ platný”, OBECNĚ – tedy nejen mezi věřícími.
Znovu opakuji, čteš nepozorně a pak urážíš. Měl by sis dát větší pozor.
PS. napovědět ti mohlo i to, že v té samé větě mluvím i o přesvědčení, že Země je na hřbetě želvy – a snad si nemyslíš, že jsem tvrdil že toto učila církev. Prostě si ujel, a ještě jsi mě v důsledku tohoto svého evidentního pochybení obvinil ze lži. Jak říkám, slušný člověk by se omluvil.
Michale, nepamatuji jediný případ, kdy by protestant připustil, že by se mýlil.
Až protestant vymyslí ještě pár nejapných výmluv, a nakonec se na nějaké omluvy stejně vykašle, protože premisa slušnosti v jeho případě zjevně není splněna, mohli bychom se vrátit k tomu podstatnému, co jsem vyjádřil v příspěvcích 28948, 28950 a 28954.
Tedy, že odlišné ideje by se měly střetávat, protože toto je historií prověřený způsob, jak odhalovat omyly a posouvat lidské poznání kupředu. Naproti tomu uzavření se do sebe, a zásada “ať si každý věří, čemu chce” a idea vzájemného nepřesvědčování se, jsou spolehlivou cestou, jak případné omyly konzervovat.
Michale, zbytečně útočíte. “Žít a nechat žít”, “respekt k individuální cestě,” to jsou epistemologické přístupy? Myslel jsem to spíš jako pravidla chování než cesty poznání.
Vaše ztotožnění vědeckého a náboženského poznání vede k mimoběžné argumentaci. Co vy na to, když řeknu, že bible není kniha s autoritou v přírodních vědách a kosmologii (když už sem tedy taháte ty rusalky a placaté zeměkoule)? Akceptujete to? Nebo budete tvrdit, že to “okecávám”, nebo se “vykecávám z problémů”, jak tu někdo výše poznamenal?
Slávku, děkuju za dlouhý příspěvek. Nemám čas na něj stejně obsáhle reagovat, ale takhle tomu rozumím a takhle to beru. Tento nekonfrontační a pozitivní koncept by se mi líbil. Pozitivní cíl formulován máte: “Nevíra v boha není nepřítomnost morálky, duchovna, empatie apod. Je to jen jakýsi vyšší stupeň poznání, kdy k těmto věcem již nepotřebujeme berličku v podobě vševědoucího a milujícího otce. Je to stav dospělosti, kdy bereme zodpovědnost do vlastních rukou.”
Mluvit o “vyšším stupni poznání” je sice trochu hegeliánské 🙂 , ale z Vaší perspektivy pochopitelné. Jen bych rád připomněl, že “stav dospělosti, kdy bereme zodpovědnost do vlastních rukou,” je žádoucí i v rámci křesťanské církve. Je pravda, že máme v církvích možná více “nemluvňat”, než je zdrávo, ale není to ideální. To říkám hlavně proto, že je to mé osobní motto v rámci mé církve a že už jsem to tady v různých obměnách několikrát formuloval.
Michal says:
May 23, 2012 at 12:23 pm
Evidentně ses nezamyslel dostatečně nad tím, jaký význam má v té větě slůvko OBECNĚ.
“Kdyby měl být tento přístup věřících OBECNĚ platný”, OBECNĚ – tedy nejen mezi věřícími.
Znovu opakuji, čteš nepozorně a pak urážíš. Měl by sis dát větší pozor.
protestant:
Ale zamyslel. Tvůj text chápu následovně a napiš mi kde dělám logickou chybu:
..protestant says:
May 23, 2012 at 12:19 pm
……Klíčové je, že KDYBY měl být tento přístup věřících (tedy i křesťanů – tedy i společenství křesťanů – tedy i církví) obecně platný, pak ještě pořád věříme tomu že Země je placatá,…….
Z toho pro mne plyne, že věřící – křesťany – společenství křesťanů – církve – považuješ za ty, kteří mají takový přístup že by se jeho uplatněním obecně (tedy pro všechny lidi ) ještě stále považovala Země za placatou.
Tím jasně říkáš, že i křesťanská společenství – tedy církve tento přístup mají.
Ale já ti ukazuji, že to není pravda, že věřící tento přístup nezastávají.
Michal says:
PS. napovědět ti mohlo i to, že v té samé větě mluvím i o přesvědčení, že Země je na hřbetě želvy – a snad si nemyslíš, že jsem tvrdil že toto učila církev. Prostě si ujel, a ještě jsi mě v důsledku tohoto svého evidentního pochybení obvinil ze lži. Jak říkám, slušný člověk by se omluvil.
protestant:
Když mi odpovíš na http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/comment-page-27/#comment-28965 a vysvětlíš , že jsi to myslel jinak než tam píši, tak se samozřejmě omluvím.
Herme to jsem rád, že si rozumíme. Tady jsem se to pokusil shrnout formou otázek a odpovědí pro normální lidi: http://www.osacr.cz/o-ateismu/
Klíčové je pro můj přístup k věřícím asi toto:
“Ateisté chápou věřící lidi, jako ty, kteří se mýlí. Mýlit se může každý člověk a pravděpodobně se to stává každému z nás několikrát denně. Rozhodně to není důvod k nenávisti nebo jiným negativním pocitům.”
Hermesi, naopak, vzal bych to na vědomí, a pravděpodobně bych vám namítl něco o dalších selháních v Bibli, tentokrát morálních. Např. bych vám připomněl jak Bůh velel Izraelcům vyvraždit Midjánce včetně žen a dětí. Nebo jak Jiftách obětoval Bohu svoji dceru, Bůh tuto oběť přijmul. Nebo bych vám připomněl, jak se Bible staví k otroctví.
Obecně bych od vás chtěl vědět, PROČ, je-li Bible inspirovaná Bohem, tam tyto věci jsou. A zda náhodou z toho, ŽE tam jsou, není zcela logické usoudit, že NENÍ inspirovaná Bohem. Chtěl bych po vás vědět, co je na druhé misce vah. Co svědčí proto, že inspirovaná Bohem JE. Co jiného, než vaše víra – víra, kterou máte od lidí, a nikoliv od Boha. Víra, která může být právě z tohoto důvodu chybná.
Herme, a ještě ke stavu dospělosti. Snad si vybavuji správně, že jste katolíkem. Vy jste přesvědčen, že katolická dogmata jsou skutečně správná? Stotožňujete se s veškerou povinnou věroukou, které byste měl jako katolík věřit?
Pro mě je to právě znak nedospělosti. Přijímat dogmata, aniž bych je podrobil kritickému zkoumání. dětem říkáme co a jak mají dělat a ony často nechápou a ani nejsou schopny pochopit účel. Jakmile ale dospějí, tak si věci začnou dělat po svém. Něco z vašich názorů přijmou, něco odvrhnou a budou mít vlastní život.
Katolický oblíbený příměr s pastýřem a ovcemi jde ale dokonce mnohem dál za podobenství s dospělostí. Ovce nikdy v pastýře nedospějí.
“Dítě prosazuje samo sebe. Dospělý člověk se pozná podle toho,
že neprosazuje sám sebe, ale ptá se na názor druhých a bere jej vážně.”
http://brno1.evangnet.cz/node/652
Protestant: “Dítě prosazuje samo sebe. Dospělý člověk se pozná podle toho,
že neprosazuje sám sebe, ale ptá se na názor druhých a bere jej vážně.”
Slávek: Nesouhlasím. Dítě prosazuje samo sebe stejně jako dospělý člověk. Dospělý člověk ale chápe, že existují i ostatní, kteří sami sebe prosazují a lépe či hůře s tím umí kalkulovat.
Slávek: Nesouhlasím. Dítě prosazuje samo sebe stejně jako dospělý člověk. Dospělý člověk ale chápe, že existují i ostatní, kteří sami sebe prosazují a lépe či hůře s tím umí kalkulovat.
protestant:
Je mi jasné, že nemůžeš souhlasit… 🙂
To chápu, tvůj citát nevystihuje realitu. Souhlasit s ním může jen někdo, kdo realitu zaměňuje se svým přáním.
Možná jsme u jádra problému… 🙂