Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Tak dnešní den je asi tak 150-tým za poslední rok a půl co tě znám, kdy jsi zase znova dokázal, že ty se teda své ideologie držíš naprosto slepě a svěřepě navzdory veškerým argumentům, že naprosto nejsi schopen uznat chybu (viz naše diskuze na téma, zda je pravda že mnozí Muslimové věří tomu, že křesťané půjdou po smrti do pekla, pokud nepřestoupí na Islám).
Fakt nemusím být bůh abych toto mohl tvrdit. Každý si tu diskuzi může projít, je to naprostá šílenost. Jsi názornou ukázkou toho, co přesně v reálu znamená, že se s nějakým člověkem nedá rozumně bavit. Fakt, otrlým povahám doporučuji, projděte si to.
Třeba tahle tvoje reakce je trolling jak z čítanky, ještě teď mi z toho přecházejí oči. Ale ona fakt celá ta diskuze stojí za to.
Mimochodem, visí tu ve vzduchu tenhle Selviskedův příspěvek.
Jediný kdo na něj zareagoval byl protestant, ale jak je jeho tragickým zvykem, učinil tak značně podivně. Chytl se první věty, a úplně se vyhnul té pointě. Konstatoval, že podle něho ten čas teda rozhodně promrhaný není. Budiž mu to přáno, ale na Selviskedův hlavní dotaz (CO teda křesťané při těch pochybnostech cítí) tím samozřejmě neodpověděl.
Michal says:
May 18, 2012 at 12:10 pm
Tak dnešní den je asi tak 150-tým za poslední rok a půl co tě znám, kdy jsi zase znova dokázal, že ty se teda své ideologie držíš naprosto slepě a svěřepě navzdory veškerým argumentům, že naprosto nejsi schopen uznat chybu (viz naše diskuze na téma, zda je pravda že mnozí Muslimové věří tomu, že křesťané půjdou po smrti do pekla, pokud nepřestoupí na Islám).
Fakt nemusím být bůh abych toto mohl tvrdit. Každý si tu diskuzi může projít, je to naprostá šílenost. Jsi názornou ukázkou toho, co přesně v reálu znamená, že se s nějakým člověkem nedá rozumně bavit. Fakt, otrlým povahám doporučuji, projděte si to.
protestant:
No myslím, že jsi prostě nedokázal zkousnout že Bůh, Hospodin, JHVH, Alláh je jen různé označení stejného. 🙂
Michal says:
May 18, 2012 at 12:18 pm
Třeba tahle tvoje reakce je trolling jak z čítanky, ještě teď mi z toho přecházejí oči. Ale ona fakt celá ta diskuze stojí za to.
protestant:
To není trolling. To jen ty jsi nevěděl, že křesťané jsou pro musily bratry ve víře.
Michal says:
May 18, 2012 at 12:10 pm
Tak dnešní den je asi tak 150-tým za poslední rok a půl co tě znám, kdy jsi zase znova dokázal, že ty se teda své ideologie držíš naprosto slepě a svěřepě navzdory veškerým argumentům, že naprosto nejsi schopen uznat chybu (viz naše diskuze na téma, zda je pravda že mnozí Muslimové věří tomu, že křesťané půjdou po smrti do pekla, pokud nepřestoupí na Islám).
protestant:
Takovou hovadinu prostě nejde uznat. Prostě to není pravda. I když se ti to nelíbí.
Michal says:
May 18, 2012 at 12:31 pm
Mimochodem, visí tu ve vzduchu tenhle Selviskedův příspěvek.
Jediný kdo na něj zareagoval byl protestant, ale jak je jeho tragickým zvykem, učinil tak značně podivně. Chytl se první věty, a úplně se vyhnul té pointě. Konstatoval, že podle něho ten čas teda rozhodně promrhaný není. Budiž mu to přáno, ale na Selviskedův hlavní dotaz (CO teda křesťané při těch pochybnostech cítí) tím samozřejmě neodpověděl.
protestant:
Co chceš proboha odpovědět na otázku co cítíš při pochybnostech? No přece pochybnosti. 🙂
protestant: Ano je to možné. Třeba to tak chce. A co?
Karel: Tzn. že Pascalova sázka je nesmysl.
http://www.diravpisku.cz/clanek/145-otazka-c-2-muslimove-a-krestanstvi
🙂
prostestant: pochybnosti nejsou emoce, ale myšlenky. když někdo říká “mám pochybnosti o tom, že bůh existuje”, tak nevyjadřuje emoci ale vyjadřuje myšlenku. emoce jsou ty věci jako strach, úzkost, radost atd.
ale budiž, nech emoce emocemi a pověz mi, prosím, něco o dvou nebo třech konkrétních myšlenkách, které míváš a které sdružuješ pod ten abstraktní pojem “pochybnosti”.
Karel says:
May 18, 2012 at 1:15 pm
protestant: Ano je to možné. Třeba to tak chce. A co?
Karel: Tzn. že Pascalova sázka je nesmysl.
protestant: Proč nesmysl? Vysvětli prosím.
protestant: Pozoruhodné je to, že tam Bible OBĚ jména nechává.
Karel: Na tom není nic pozoruhodného. Různé prameny, kdy každý používal jiné označení pro Boha, později zkompilované do tzv. knih Mojžiše.
protestant: Proč nesmysl? Vysvětli prosím.
Karel: Protože nevíš na co máš vsadit.
selviskhed says:
May 18, 2012 at 1:17 pm
prostestant: pochybnosti nejsou emoce, ale myšlenky. když někdo říká “mám pochybnosti o tom, že bůh existuje”, tak nevyjadřuje emoci ale vyjadřuje myšlenku. emoce jsou ty věci jako strach, úzkost, radost atd.
ale budiž, nech emoce emocemi a pověz mi, prosím, něco o dvou nebo třech konkrétních myšlenkách, které míváš a které sdružuješ pod ten abstraktní pojem “pochybnosti”.
protestant:
Pochybnost pro mne není abstraktní pojem. Je to velmi konkrétní pocit.
Karel says:
May 18, 2012 at 1:20 pm
protestant: Pozoruhodné je to, že tam Bible OBĚ jména nechává.
Karel: Na tom není nic pozoruhodného. Různé prameny, kdy každý používal jiné označení pro Boha, později zkompilované do tzv. knih Mojžiše.
protestant:
Je to pozoruhodné. Protože Ideologie by to odstranila. Ideologie odstraňuje nepohodlné, rozporné a nevyhovující.
Karel says:
May 18, 2012 at 1:20 pm
protestant: Proč nesmysl? Vysvětli prosím.
Karel: Protože nevíš na co máš vsadit.
Protestant:
Pascal sází na Boha. Ne na to co Bůh chce či nechce.
protestant: prima, moc rád vidím, že znáš všelijaký floskule, které správný moderní křesťan používá, když mluví o pochybnostech.
a teď prosím řekni něco doopravdickýho nebo aspoň něco co, říkáš sám za sebe. díky.
Jirka: 1.) Jako by Pán stál vedle Tebe, či Tebou skrz nazkrz pronikala Boží láska?
Karel: Oboji.
Jirka: Děkuji Karle za Tvoji upřímnost. Víš, nechci zpochybňovat, zdali jsi byl znovuzrozen či ne. O to mně nejde.
Náš pohled se liší v tomto – Ty si myslíš, že zjevení Ducha svatého, které bylo dáno prvním křesťanům, bylo totožné s tím, co jsi prožil Ty nebo já. Já to vidím tak, že jejich zkušenosti s Bohem byly mnohem hlubší a intenzivnější než ty naše. Ty si dále myslíš, že jsi zažil sebeklam. Já si stojím za tím, že se mne dotkla Boží láska. A nakonec mně přijde, že se domníváš, že Bůh se dává poznat křesťanovi jen takovým způsobem, jakého se dostalo Tobě či mně. Já si však myslím, že se znovuzorzením pravý křesťanský život teprve začíná a poznání pro Ty, kteří ve víře vytrvají, bude růst.
selviskhed says:
May 18, 2012 at 1:48 pm
protestant: prima, moc rád vidím, že znáš všelijaký floskule, které správný moderní křesťan používá, když mluví o pochybnostech.
a teď prosím řekni něco doopravdickýho nebo aspoň něco co, říkáš sám za sebe. díky.
protestant:
Zkus mi napovědět. Napiš co při pochybnostech cítíš ty.
selviskhed to protestant, Jirka: A co přesně se teda vlastně odehrává ve vaší hlavě, když máte pochybnosti? Jaké myšlenky vám v hlavě běhají a jak se při tom cítíte? Pochybujete přímo o tom, že bůh existuje nebo o něčem jiném? Máte třeca někdy obavy, že všechen čas, který investujete do náboženství by mohl být promrhaný? Přemýšlíte třeba o tom, jak by se dala vysvětlit vaše náboženskost kdyby bůh neexistoval? Nebo přemýšlíte úplně o ničem jiném? Cítíte při pochybnostech úzkost, strach, smutek, nějakou jinou silnou emoci, nebo je to spíš takové pochybování bez emocí? A pokud se za svoje pochybnosti stydíte , jak o prožívání náboženských pochybností mluví obyčejní lidé, které osobně znáte (nemusíte říkat jejich jména)? (a protentokrát žádné citáty doktorů teologie okopírované z internetu, prosím)
Nechci o tom nějak dlouhosáhle diskutovat, ale budete moc hodní, když odpovíte.
Jirka: Co se mně odehrává v hlavě? Abych byl upřímný, nemám pocity jako strach. Někdy pociťuji smutek a s tím související úzkost, to ano, neboť vím, co znamená přítomnost Boha. Od svého znovuzrození Boží lásku nepociťuji, avšak vytrvávám ve víře. Za své pochybnosti se nestydím, neboť myslím, že jsou normální.
Co se týče obav ohledně zbytečně promrhaného času, zde nejsou žádné. Nechodím do kostela na mše a nelibuji si v náboženských obřadech, nejsem např. katolík. Avšak s křesťany se stýkám poměrně často a také občas navštítím kázání či bohoslužby. Ještě předtím, než jsem v Krista skutečně uvěřil, jsem si jej zamiloval a říkal si, že jestli chci svůj život nějak žít, tak přesně tak, jak učil Ježíš Kristus. Není lepšího učitele než je On.