Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Mimochodem, málokdo ví, že i staří Židé byli polyteisté, a že zřetelně polyteistické byly i starší knihy Starého Zákona. Po druhém vyhnanství kolem roku 600 př.n.l. (Druhý Izaiáš) ale převládl definitivně monoteismus, a zmínky o ostatních bozích byly z Písma postupně odstraňovány … po čemž nám do dnešního dne v Bibli zůstalo spoustu velice půvabných stop.
Apropos, napadlo vás někdy, proč v Žalmech bojuje Bůh s Mořem či Větrem? 🙂
Zvláštní, že? Dokud se člověk nedozví o názoru dnešních odborníků, kteří se prakticky shodují, že Yahwe tehdy bojoval s BOHEM Moře a Bohem Větru, a v tomto souboji slavně zvítězil, což právě opěvuje žalmista…
Colombo: já furt nechápu, co vám vadí na polytheismu? Proč se furt upřednostňuje jeden bůh před mnoho bohy?
Karel: Možná je nám to dané naší přirozenosti, jeden král, jeden prezident, jeden náčelník kmene, možná i více bohu, ale jeden nad nimi…. Málokterá společnost, jestli vůbec nějaká, funguje tak, že by měla více vůdců. I v té demokracii jeden vyčuhuje nad ostatními.
Navíc, v SZ se pro Boha používají dvě jména: Elohim a Yahwe. To byli původně také dva různí Bohové, přičemž Elohim byl vyšší (nejvyšší!) a Yahwe byl speciálně Židovský. Postupem staletí spolu pak splynuli.
Karel: přesně tak to bylo. Jeden z těch Bohů byl nejvyšší, u Židů to byl právě Elohim.
Další fragment je na začátku žalmu 82. Elohim tehdy nestanul ve shromáždění mocných, jak text překroutili (nejen) překladatelé Bible21, ale ovšemže v čele Božského koncilu, shromáždění bohů, jak je jasně patrné z nejstarších dochovaných Hebrejských kopií tohoto žalmu. Ve verši 1b pak nemusí být slovo “bohů” v uvozovkách – bylo to tak míněno doslova a do písmene.
V souladu s tím i ve verši 6: “Ano, řekl jsem: Vy jste bohové, všichni jste Nejvyššího synové.”
Michal says: Další fragment je na začátku žalmu 82. Elohim tehdy nestanul ve shromáždění mocných, ale ovšemže v čele Božského koncilu, shromáždění bohů. Ve verši 1b pak nemusí být slovo “bohů” v uvozovkách – bylo to tak míněno doslova a do písmene.
Karel: Gn 1,1 Slovo Elohim údajně plural. Text by byl takto:
“Na počátku stvořili Bohové nebesa a zemi.”
Viz zde (poznámka):
http://www.obohu.cz/bible/index.php?csp_poznamky=ano&k=Gn&styl=CSP&kap=1
A toto doplňuje verš č. 26: “Učiňme člověka….”
Michal says:
May 18, 2012 at 8:57 am
No vždyť právě, vždyť to je implikace A => B, B není splněno, proto neplatí ani A. A ty se ptáš proč by A nemělo platit?
Tedy, víme že:
1) A neplatí (Barták NENÍ křesťan, ve tvém pojetí)
2) Ty se ptáš, proč by A nemělo platit, tedy proč by Barták nemohl být křesťanem? Když se ptáš proč by A nemělo platit, pak asi žádný takový důvod nevidíš, a proto dle tvého názoru zřejmě A platí, a Barták tedy podle tebe křesťanem je.
A teď tvrdíš, že ta dvě tvrzení nejsou v rozporu?!
protestant:
Mezi A a B může být velmi dlouhé období.
Michal says:
May 18, 2012 at 8:47 am
Já fakt nevím jak to ve svém soukr. náboženství máš, ono je zřejmě navíc proměnlivé v čase
Nedávno jsi zde totiž stoprocentně říkal, že KDYBY BYL Barták křesťan, pak by se nemohl chovat tak jak se choval. A když tedy sexuálně zneužíval a fyzicky týral x svých asistentek, pak křesťanem nemohl být.
Teď, po čase, jak vidím, došlo ve tvém osobním náboženství k posunu, a najednou nevidíš důvod proč by Barták křesťanem nemohl být
protestant:
To že nebyl ještě neznamená, že se nemůže stát.
Karel says:
May 18, 2012 at 9:34 am
protestant says: Křesťana charakterizuje pouze bod 1. (Ježíš je Kristus)
Karel: Ježíš je Kristus – to je nic neříkající tvrzení.
1. Musíš vědět, kdo to vlastně ten Ježíš je.
2. Slovo Kristus pro tebe musí něco znamená. V překladu to znamená – pomazaný, ve víře židu jde o Bohem určeného vysvoboditele.
Z toho plynou další otázky: Vysvobodit z čeho? A proč? Má jít i o změnu jednání? A jaké to jednání má být? Kdo je ten Bůh, jenž určil, že Ježíš je Kristus? Co vlastně ten Bůh chce po člověku? A ten Ježíš, co o něm víme, co vlastně učil a má jeho učení význam, když stačí jen vyznat Ježíš je Kristus? Otázek je mnoho a odpovědi jsou nutné.
protestant:
Nejsou nutné. V životě je toho mnohem více co nevíme než toho co víme. A žijeme.
Karel says:
Bůh je možná jen jeden, jestli vůbec nějaký je, ale představ o Něm tisíce. Pascalův argument je nesmysl. Třeba pro Boha vůbec není podstatné, abychom v Něj věřili. Třeba chce, abychom žili v pravdě, neumlčovali své svědomí v zájmu nějaké ideologie, ale byli ochotni opustit to co se ještě včera jevilo jako pravda, ale ukázalo se jako mylné.
protestant: Ano je to možné. Třeba to tak chce. A co?
Michal says:
May 18, 2012 at 10:52 am
Mimochodem, málokdo ví, že i staří Židé byli polyteisté, a že zřetelně polyteistické byly i starší knihy Starého Zákona. Po druhém vyhnanství kolem roku 600 př.n.l. (Druhý Izaiáš) ale převládl definitivně monoteismus, a zmínky o ostatních bozích byly z Písma postupně odstraňovány … po čemž nám do dnešního dne v Bibli zůstalo spoustu velice půvabných stop.
Apropos, napadlo vás někdy, proč v Žalmech bojuje Bůh s Mořem či Větrem?
Zvláštní, že? Dokud se člověk nedozví o názoru dnešních odborníků, kteří se prakticky shodují, že Yahwe tehdy bojoval s BOHEM Moře a Bohem Větru, a v tomto souboji slavně zvítězil, což právě opěvuje žalmista…
protestant:
Co z toho plyne?
Michal: imho, nebojoval to fénický bůh hromů a blesků Baal s bohem moře?:)
protestant: Ano je to možné. Třeba to tak chce. A co?
Že by se tvé chování v takovém případě Bohu asi moc nelíbilo, protestante, pokud to teda pro tebe něco znamená.
Colombo, je to možné, já si teď nejsem jist – každopádně ale Yahwe pak bojoval s Baalem, a nakonec slavně zvítězil nad ním 🙂
Michal says:
May 18, 2012 at 10:59 am
Navíc, v SZ se pro Boha používají dvě jména: Elohim a Yahwe. To byli původně také dva různí Bohové, přičemž Elohim byl vyšší (nejvyšší!) a Yahwe byl speciálně Židovský. Postupem staletí spolu pak splynuli.
protestant:
Pozoruhodné je to, že tam Bible OBĚ jména nechává.
Michal says:
May 18, 2012 at 11:50 am
protestant: Ano je to možné. Třeba to tak chce. A co?
Že by se tvé chování v takovém případě Bohu asi moc nelíbilo, protestante, pokud to teda pro tebe něco znamená.
protestant: Já bych hodnocení nechal na něm. Nemám rád lidi co mluví za Boha.
K tomu, ze zide byli polyteiste neni zapotrebi zadna jazykova analyza. v bibli je to primo napsano. kniha kralu 1 a 2 ukazuje, ze vsichni izraelsti a vice jak polovina judejskych kralu ponechala lid uctivat i jine bohy. patrne nejoblibenejsi byla pak jahvova manzelka asera, coz potvrzuji i archeologicke vykopavky. asera pak byla umistena i v jeruzalemskem chramu, primo vedle jahveho.
jedine co bible o techto kralich rika je to, ze nebyli dobri. coz je evidentne subjektivni hodnoceni pisatele, pro nejz nema jiny duvod nez ten, ze prave uctivali i jine bohy. ti kralove a jejich lid si to ale evidentne nemysleli.
dalsi veci pak je, ze jahve a jeho stoupenci s jinymi bohy evidentne soutezi. na mnoha mistech je uvedeno, ze jahve je nejlepsi nebo nejmocnejsi buh. kdyby byl jediny, proc by psali, ze je lepsi nez ostatni bohove, ze?
protestantuv argument potom je, ze bible je hledanim boha a popisuje i jednani a predstavy o bohu, ktere nejsou pravdive a v case se vyvijely.
Slavek says:
protestantuv argument potom je, ze bible je hledanim boha a popisuje i jednani a predstavy o bohu, ktere nejsou pravdive a v case se vyvijely.
protestant:
To se dělo a děje stále a ve všech oborech lidské činnosti. Bez vývoje bychom žili v jeskyni.
protestant: Já bych hodnocení nechal na něm. Nemám rád lidi co mluví za Boha.
Protestante dneska fakt nemáš svůj den. Ta úvaha byla naprosto logická a zcela triviálně pravdivá. Byla to triviálně pravdivá implikace.
POKUD Bůh chce, abychom se řídili svým rozumem a byli ochotni a schopni opustit svou ideologii když tím směrem budou ukazovat fakta, PAK naprosto logicky nebude chtít aby si lidé drželi svou ideologii zuby nehty navzdory evidenci. A v takovém případě (který jsi ty sám připustil!) bys jednal v rozporu s božím přáním.
Toto není žádné mluvení za boha, pokud si laskavě dáš tu práci, a chvíli se nad tím zamyslíš.
Michal says:
May 18, 2012 at 12:00 pm
protestant: Já bych hodnocení nechal na něm. Nemám rád lidi co mluví za Boha.
Protestante dneska fakt nemáš svůj den. Ta úvaha byla naprosto logická a zcela triviálně pravdivá. Byla to triviálně pravdivá implikace.
POKUD Bůh chce, abychom se řídili svým rozumem a byli ochotni a schopni opustit svou ideologii když tím směrem budou ukazovat fakta, PAK naprosto logicky nebude chtít aby si lidé drželi svou ideologii zuby nehty navzdory evidenci.
Toto není žádné mluvení za boha, pokud si laskavě dáš tu práci, a chvíli se nad tím zamyslíš.
protestant:
Vždyť píši že nechám na Bohu ať rozhodne kdo z nás se drží své ideologie a kdo ne. 🙂