Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

823 thoughts on “Karlova dekonverze

  1. Michal Post author

    Slávku, nevím jestli jsem to tak řekl, ale určitě si nemyslím že všichni křesťané žijí v bludu. Ani bych se neodvážil říct, že většina, a žádný průzkum na tohle téma v ruce nemám. Například u těch laxních je naprosto jasné, že NE.

    O tom bludu bych mluvil tehdy, pokud dotyčný člověk je seznámen s argumenty proti jeho víře, NENÍ schopen na ně kloudně reagovat, a přitom s jeho vírou to ani nehne (kdoví jestli ji to naopak ještě “neposílí”). A příkladem je třeba Kábrt.

  2. Hermes

    A že je mezi křesťany řada lidí s psychiatrickou diagnózou, o tom se nechci hádat. Jistěže ano. Některé z nich křesťanství úspěšně léčí, u jiných je křesťanství samo projevem jejich diagnózy. Krom toho se obecně hovoří o “destruktivních sektách”: má se za to, že některé náboženské systémy skutečně narušují sociální a/nebo psychické zdraví člověka. Takže ano, “Michalova” wiki definice na některé případy sedí, ale aby mělo smysl navzájem polemizovat, je potřeba odlišit zdravé od patologického. (Víte, že bláznům se nemá odporovat, ne? Nemyslím si, že existuje psychoterapeutický koncept “léčba konfliktem” nebo něco takového. 🙂 )

  3. Slávek Černý

    Tak, jo. Kábrt je asi dost jasnej 🙂

    Jinak já reagoval tady na to:

    Podle mého názoru náboženská víra psychiatrická choroba není, nicméně blud to je.

    Což, když jsi blud definoval jako:

    Blud je nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality. Blud může být individuální či kolektivní.

    Potom by bylo třeba dokázat, že je přesvědčení nepravdivé, což třeba u Herma nebo Protestanta lze dost těžko. Dále, že je to přesvědčení nevývratné, což nemusí být pravda ani u těch největších fanatiků (Karel). A dále bys musel dokázat, že se jedná o nesprávné odvození z reality, což taky jde dost těžko. Navíc musí jít o přesvědčení a ona je to u spousty lidí spíš taková slabší domněnka a společenský zvyk.

    Jediný co máme v ruce je, že to přesvědčení nemá oporu v realitě. Teoreticky asi může být pravdivé, ale nemáme žádný fyzický a reálný důvod se skutečně domnívat, že tomu tak je.

    Což z toho dělá přesvědčení nepravděpodobné, ale rozhodně ne automaticky mylné. Mylné to bude jen v případě takových kokotů, jako je Kábrt a Danner, kteří realitu přímo popírají, odvozují zjevně nesprávné závěry a předkládají nesmyslná a tedy nevyvratitelná tvrzení.

  4. Slávek Černý

    Já třeba považuju protestanta za ateistu patřícího k CČE. On má víceméně všechny názory jako my, jenom vždycky nakonci řekne “Ježíš je Kristus” a je z něj praktický křesťan. Vždyť on je skoro jako náš člen.

  5. protestant

    Slávek Černý says:
    June 22, 2012 at 10:47 am
    Já třeba považuju protestanta za ateistu patřícího k CČE. On má víceméně všechny názory jako my, jenom vždycky nakonci řekne “Ježíš je Kristus” a je z něj praktický křesťan. Vždyť on je skoro jako náš člen.

    protestant:
    Nemám stejné názory. Nechovám se přezíravě k těm na druhé straně.

  6. Michal Post author

    Protestante nevím kdo se tady ke komu chová přezíravě, ale např. já k tobě se tedy určitě přezíravě nechovám.

    Chytám se z tebe, pravda, někdy za hlavu, ale to není přezíravý postoj, beru tě prostě takového jaký jsi.

    Kluci se myslím chovají poněkud přezíravě k Dannerovi, to je tak jediné co mě napadá – ale v jeho případě si myslím, že si o to celkem koleduje.

  7. Michal Post author

    Jako obecně k věřícím? Hm, koukni, já myslím že NĚKTEŘÍ ateisté mají sklon se k věřícím obecně chovat přezíravě (např. asi Filip Tvrdý, nebo dost možná Colombo) a současně někteří křesťané se chovají přezíravě k nám (jsme nemorální, máme v sobě bolševika, jsme pyšní, arogantní, nemáme pokoru, atd.). Prostě lidé jsou různí. Nemyslím že tohle lze generalizovat.

  8. Michal Post author

    No vidíš, tak to máme společné 🙂
    PS. teprve teď si všímám, že máš příjmení jako moje babička a děda 🙂

  9. Slavek

    protestante, a koho vlastne tou druhou stranou myslis? verici nebo ateisty?

    jinak ja, stejne jako Michal, nemam pocit, ze se chovame prezirave. Nekdy je to ale proste sranda. A clovek se treba na Dannera bud musi nastvat( Charly) a nebo si z toho delat srandu. ja jsem pro druhou variantu. ta jeho neschopnost cist a chapat psany text, vcetne vlastniho, je proste vyjimecna.

  10. Slavek

    Ještě k těm stejným názorům. Myslel jsem to tak, že máme podobné názory na historickou pravdivost Bible a faktických věcí spojených s náboženstvím. pěkně jsme si notovali u stareho zakona a nakonec si notoval i neverici Ehrman s tim vericim vedcem pri nedavne diskusi.

    Myslim, ze je dobře, že se dokážeme shodnout na faktech. interpretujeme je potom každý jinak, ale v tvém případě mi i ta interpretace přijde velmi podobna. S nadsazkou se shodneme na všem a ty nakonec jen dodáš: Ježíš je Krisus.

    Samozřejmě chápu, že se neshodneme na tisíci jiných věcech, jako je politika, restituce, ktery pivo je nejlepší a pod. ty věci ale nejsou tady v jledáčku. pivo řešme jinde.

    ono obecně zjišťuji že na faktech se často s umírněnými křesťany shodnu. třeba teď posloucham hovory o víře a tady je výrok jednoho Salesiána, který bez výhrad podepisuju:

    Hovory o víře, otec Ladislav Heryán:  Já jsem křesťan. Já jsem Krista vzkříšeného neviděl, ale já věřím, že ten kdo mi o něm řekl, že ten byl někdo komu někdo jiný zase řekl, že Kristus vstal z mrtvých. A tak dále a tak dále pokračuje ten řetěz až k těm, kteří u této události stáli a kteří o této události svědčili. Nelze to dokázat. Buď tomu věřím nebo nevěřím… Pokud Ježíš nebyl vzkříšen, tak je celá ta naše křesťanská víra nesmysl.

  11. protestant

    to Slávek:

    V nepodstatných věcech se asi shodneme (vznik Bible, pozadí starého a nového zákona apod), v tom podle mne podstatném – co Bible znamená konkrétně dnes pro konkrétně mne (tebe) – se absolutně neshodneme. A to je podstatné.

  12. Michal Post author

    Protestant: “v tom podle mne podstatném – co Bible znamená konkrétně dnes pro konkrétně mne (tebe) – se absolutně neshodneme. A to je podstatné.”

    Vážně? No podle mě se oba snažíme chovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí morálně a slušně, zatímco ty máš pak ještě dobrý pocit z toho, že si to umíš sám pro sebe zdůvodnit nějakými pasážemi v Bibli. Klíčové ale je, že IMHO nikdy to není naopak: Nikdy nevyjdeš z Bible, a neděláš něco PROTO, že ses to tam dočetl, přičemž jinak bys to nedělal. Nebo snad ano? Pomáháš třeba ostatním proto, že tě k tomu Bible nabádá? A kdybys Bibli neměl, tak bys na ostatní kašlal?

  13. Michal Post author

    Nebo ještě jinak: z Bible si vždy vyvodíš to, co je v souladu s tvým svědomím a citem pro morálku. Tvoje vlastní svědomí a cit je tím hlavním arbitrem, Bible je jen třešnička na dortu pro tvůj dobrý pocit, a aby ses lépe cítil ve společnosti tvých bratří ve víře. A když ti v ní něco neladí, s klidným svědomím to převyprávíš tak, aby to bylo s tvým svědomím OK.

    Jak říkám: Nikdy nevyjdeš z Bible, a neuděláš něco, co bys bez Bible nedělal. Mám pravdu? Pokud ne, zajímá mě protipříklad.

  14. Michal Post author

    Kromě toho protestante, teď si uvědomuji: někdy ze začátku jsem psal článek o tom, jak je pro vás pro křesťany Bible důležitá, že z ní křesťanství vychází – a tys mě tehdy ujišťoval, že byste se klidně bez Bible klidně obešli, že Bible zas až tak důležitá není!

    Takže když píšeš: “v tom podle mne podstatném – co Bible znamená konkrétně dnes pro konkrétně mne (tebe) – se absolutně neshodneme. A to je podstatné.” tak CO pro tebe teda Bible znamená? Jaký je pro tebe její význam?

  15. protestant

    Michal says:
    Nikdy nevyjdeš z Bible, a neděláš něco PROTO, že ses to tam dočetl, přičemž jinak bys to nedělal. Nebo snad ano?

    protestant: Ano. Vycházím ve svém jednání z Bible.

  16. Michal Post author

    protestant: Ano. Vycházím ve svém jednání z Bible.

    Výborně, tak ten protipříklad prosím. Co bys nedělal, kdyby ses to byl nedočetl v Bibli.

Comments are closed.