Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant:
1) Každá událost musí mít nějakou příčinu
2) Řetězec vzájemně zapříčiněných událostí nemůže jít nekonečně hluboko do minulosti
3) Existuje tedy nějaká prvotní, ničím nezapříčiněná příčina, která existuje sama o sobě
4) Tuto příčinu nazýváme Bohem
O Kosmologickém argumentu jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát, protože jsem byl přesvědčen, že jeho problematičnost je zřejmá na první pohled snad každému. Nicméně evidentně jsem se mýlil, protože věřící kosmologickému argumentu přikládají velkou důležitost. Píše o něm Dinesh D’ Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak, a věnují mu rozsáhlou pozornost na VŠECH webech, které deklarují svoji ambici obhájit křesťanství z pozic racionality. Jmenujme pro příklad http://www.rozumnavira.cz/ nebo http://www.rozhovor.cz/existuje/index.php.
***
Moje první a IMHO nejzásadnější námitka zní: Klidně pro začátek uznejme argument jako platný. Jediné, co je jím dokázáno, je jakási prvotní, ničím nezapříčiněná a na ničem nezávislá Příčina. Věřící věnují spoustu času tomu, aby podrobně (a přesto chybně) dokazovali její existenci, a přitom se takto neúspěšně škrábou jen na “první schůdek schodiště”. Těm “dalším schodům” však věnují pozornost naprosto minimální, ne-li žádnou.
I pokud by Prvotní, ničím již nezapříčiněné jsoucno existovalo, může přece jít o jakousi neosobní “věčnou tvořivou Sílu”, “univerzální Princip”, Universum tvořící “jeviště” všeho, apod.
Věřící tedy musí ukázat, že
1) Prvotní příčina je osoba. Má myšlenky, cíle, city (lásku k lidem), pocity (smutek z hříšníků, zlost dle SZ, …) atd.
2) že je všemocná. K tomuto není zjevný důvod. Stačí, aby byla právě tak “mocná”, aby zapříčinila vznik Vesmíru. Záměrně neříkám “stvořila jej”.
3) že je vševědoucí – zde důvod vůbec netuším, proč by taková měla být
4) že je Dobrá. Pojem “být dobrý” má přitom smysl jen ve vztahu k člověku. Připisovat tuto vlastnost Bohu je podle mě značně problematické.
5) že má z celého Stvoření speciální vztah k Člověku
6) zejména že tato prvotní příčina člověka miluje
7) je s lidmi v “přímém kontaktu”, ví, co si myslíme
8 ) když chce, může nám pomoct
9) má ráda, když Ji uctíváme
10) naopak nesnáší, když Ji neposloucháme = hřešíme
11) svoje instrukce nám předala v knize jménem Bible prostřednictvím jednoho z mnoha národů ve starověku
12) rozhoduje o lidské “spáse”
13) a o zatracení hříšníků
14) tato Prvotní Příčina má Syna
15) kterého seslala na Zemi
16) aby zde zemřel
17) a aby byli skrze jeho smrt lidé spaseni
atd.
Věřící všechny tyto body obchází nádherným “oslím můstkem”. Řeknou: náš Bůh má vlastnost “býti prvotní příčinnou”, a proto prvotní příčina je naším Bohem, a voilá – ten tedy existuje, a všechny výše uvedené body jaksi automaticky platí! 🙂
***
Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.
Věřící nemožnost nekonečného regresu většinou nezdůvodňují, jako by nebylo nic samozřejmějšího, než že náš svět takto nemůže vypadat. Jeden z mála pokusů o zdůvodnění, který jsem kdy slyšel, vycházel z naprostého nepochopení základů teorie množin. Vypadal nějak takto:
Kdyby trvala minulost nekonečně dlouhou dobu, pak by např. počet uplynulých dní (nekonečně mnoho) byl ROVEN počtu uplynulých let (též nekonečně mnoho), což je absurdní. Proto od “začátku” muselo uplynout jen konečně mnoho času.
Jinde jsem viděl analogickou úvahu se sudými versus všemi čísly. Sudých by měla být polovina ze všech, jenže v případě nekonečného počtu je jich “stejně”, což je absurdní, a proto nekonečně mnoho času nemohlo uplynout.
Obě úvahy jsou triviálně chybné: Nelze totiž jen tak zobecnit, že to co platí pro každé přirozené číslo (tedy, že jeho dvojnásobek je vždy větší, než ono samo) platí jaksi automaticky i pro nekonečno. Ve skutečnosti to samozřejmě neplatí, protože nekonečno předně vůbec není přirozené ani reálné číslo, a proto s ním nemohu dělat aritmetické operace, jako například násobit ho nebo dělit 365 nebo dvěma nebo z něj “udělat polovinu”. Při korektním užití pojmu nekonečna nevzniká žádný spor, a není nejmenší důvod, proč by prostor nebo čas nemohly být nekonečné tím či oním směrem.
Setkal jsem se ještě s jednou námitkou proti nekonečnému regresu. Ta říká, že i kdyby Vesmír existoval věčně, pak by stejně musela existovat nějaká příčina, která by mu existenci umožnila, a na které by tak Vesmír závisel.
Tato námitka je však logicky chybným argumentem (logical falacy) třídy Non sequitur, čili “neplatná implikace”. Existuje-li Vesmír věčně, a sám od sebe, tak fakt nemusí být nic dalšího, na čem by musel být závislý. Pokud někdo tvrdí, že musí, pak musí korektně zdůvodnit proč.
Kromě toho, model věčně existujícího a na ničem nezávislého Vesmíru je logicky úspornější než model věčně existujícího a na ničem nezávislého Boha, který teprve dal vzniknout našemu Vesmíru. Racionální postoj v souladu s Occamovou břitvou tedy je, přijmout logicky úspornější model, do doby, dokud se neobjeví důvod proč přijmout ten složitější. O žádném takovém ale nevím.
***
Moje třetí námitka zní, že kosmologický argument v obou interpretacích používá nejasně definované pojmy, a stojí na dost naivním chápání fyziky.
Tak například, kvantová teorie, která dává naprosto neuvěřitelně přesné předpovědi, a je to jedna ze dvou klíčových teorií fyziky 20. století, dává výsledky v pravděpodobnostním tvaru. Lze tedy např. určit velmi přesně pravděpodobnost, že se dané atomové jádro rozpadne v čase delta t, ale rozhodně nelze určit přesný okamžik toho rozpadu. Zdá se navíc, že toto omezení je dost principiální. POKUD by existovalo cosi jako fundamentální náhoda, pak je tvrzení (1) kosmologického důkazu nepravdivé. Existovaly by události, které se dějí ryze náhodně, a NEMAJÍ tedy příčinu. My nevíme, zda fundamentální náhoda existuje nebo ne, ale bod (1) kosmologického argumentu se tváří, jako kdyby jistě neexistovala.
Navíc, i když pomineme kvantovou teorii, má náš svět silně nelineární povahu, a řešení diferenciálních rovnic popisujících dokonce snad většinu fyzikálních dějů, je nestabilní. To znamená, že dva extrémně podobné výchozí stavy (lišící se klidně polohou třeba i jen jediného atomu!) mohou vést po ne příliš dlouhém čase k diametrálně odlišným výsledkům. Klasickým příkladem je počasí, a populární “efekt motýlího křídla”. Ten popisuje zcela reálnou situaci, kdy mávnutí motýlího křídla má “za následek” tornádo na druhém konci světa za pár týdnů, zatímco zcela stejný výchozí systém, lišící se jen tím, že by v něm dotyčný motýl křídly nemávnul, po stejných pár týdnech k tornádu na tom “druhém konci světa” nevede. Otázkou teď je, co je tedy příčinou toho tornáda?
Pro zastánce svobodné vůle tu mám ještě jeden oříšek: má každé lidské rozhodnutí svoji příčinu? Pokud ne, pak neplatí bod (1) kosmologického argumentu, pokud ano, pak člověk nemá svobodnou vůli.
Nakonec vidím dost zásadní problém v našem chápání času. Čas může plynout na různých místech různě rychle, dva pozorovatelé se nemusí být schopni shodnout, které události nastaly současně a které ne, čas se může za určitých fyzikálních okolností dokonce zastavit (navždy?), např. v černé díře. Čas se nepochybně “chová” jinak než bychom čekali i v extrémních podmínkách prvních mikrosekund po velkém třesku. Důsledkem těchto nejasností a “podivností” je další “rozmlžení” pojmů “příčina” a “následek”. V extrémních podmínkách (třeba v černé díře) tyto pojmy MOHOU přestat mít smysl.
***
V této souvislosti se chci zmínit o přesvědčení některých věřících, že okamžikem, k němuž směřuje kosmologický argument, je Velký Třesk – a vidí za ním tvůčí akt Boha. Velký třesk je tak pro mnohé svého druhu důkazem Boha.
Ve skutečnosti je “Bůh velkého třesku” klasickým Bohem mezer. Musíme zcela korektně říct, že naše modely v prvních okamžicích po Velkém Třesku selhávají, a že tedy nevíme, co se v těchto prvních okamžicích stalo. Fyzikální rovnice předpovídají v čase t=0 singularitu, která je definována tím, že v ní fyzikální veličiny (hustota, teplota) nabývají nekonečných hodnot. Tento neduh je ovšem jen známkou toho, že rovnice selhaly – naše teorie prostě v extrémních podmínkách Počátku selhávají a nám se snad časem podaří nahradit je teoriemi lepšími.
Klíčové ovšem je, že zřejmě většina vědců se shoduje, že žádná skutečná singularita v čase t=0 s největší pravděpodobností nenastala. A nebyla-li singularita, pak nedošlo ani ke “vzniku času”.
V současné době je na stole několik modelů, spekulujících o tom, co se mohlo stát “před” velkým třeskem, a odkud náš Vesmír může pocházet. A ano – zařaďme mezi ně klidně i hypotézu o Velkém Třesku coby kreativním aktu Boha. Zde opět záleží na tom, jak Boha definujeme. Míníme-li Bohem “tvořivou sílu” kvantových fluktuací, pak klidně podepíšu, že Bůh docela pravděpodobně stál za vznikem našeho Vesmíru. Ovšem míníme-li Bohem myslící, věčně a samu od sebe existující Bytost, … pak se spokojme s konstatováním, že naše znalosti podobnému závěru v žádném případě nenasvědčují, a tím méně je takový závěr dokázaný.
***
Věřící někdy namítají, že “existovat věčně a sám od sebe” je definiční vlastnost Boha. Že tedy Bůh existuje “sám od sebe” a “na ničem nezávisle” z definice, a proto splňuje požadované vlastnosti prvotní příčiny jaksi automaticky a elegantně. Elegantněji, než kdybychom uvažovali o Vesmíru, který existuje “sám od sebe”, protože u Vesmíru o tom musíme “jen spekulovat”, zatímco Bůh tyto vlastnosti “prostě má”.
S věřícími se lze jistě shodnout na tom, že něco existuje samo od sebe, nezávisle na ničem jiném a existuje to věčně. Podle ateistů to je Vesmír, případně Vesmír v širším smyslu (Multiversum). Podle věřících to je Bůh, který teprve Vesmír, případně Multiversum stvořil.
Problém je, že věřící tvrdí, že jedině Bůh může existovat sám od sebe, a Vesmír nikoliv. A proč? Jedině proto, že ONI si tak Boha definovali. Podle jejich příběhu je prostě Bůh tou od věčnosti existující samozapříčiněnou příčinou, a Vesmír jí přece být nemůže, když podle nich je jí Bůh.
Celé je to vlastně o korektním používání definic, a následném korektním dokazování vlastností definovaných entit. Definujeme-li, že Bohem rozumíme na ničem nezávislé a věčně existující jsoucno, pak je přinejmenším možné, že Bůh by pak nebyl ani všemohoucí, ani vševědoucí, zejména proto, že by vůbec nebyl osoba (ale byl by např. totožný s Universem/Multiversem, nebo třeba s časoprostorem v širším pojetí).
To, že Bůh z předchozího odstavce musí mít atributy všemohoucnosti, vševědoucnosti, dobroty, lásky a spol., pokud je mi známo nikdo nikdy nezdůvodnil. Věřící se přesto tváří, jako by nebylo nic zřejmějšího.
***
Závěr:
Kosmologický argument v žádném případě nevypovídá nic o vlastnostech “dokazované” Prvotní Příčiny, a neexistuje ani žádné “pokračování” tohoto argumentu, které by se jejími vlastnostmi zabývalo. Věřící ke svému “křesťanskému Bohu” přeskakují od rádoby dokázané Prvotní Příčiny zvonivým oslím můstkem.
Kosmologický argument ve verzi s řetězcem příčin nefunguje vůbec, protože se pokazí na možnosti nekonečného regresu. Kosmologický argument ve verzi s řetězcem “závislých entit” je tak trochu žonglování se slovíčky, a přinejlepším může vést k “Univerzálnímu dějišti” resp. “multiversu”.
Obě verze kosmologického argumentu dále trpí příliš filozofickým a tedy vágním zacházením s pojmy, a naivním vztahem k fyzice.
Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.
Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený.
to Slávek:
A jiné řešení tě nenapadlo?
Třeba to, že to ukazuje pravděpodobně na skutečnost, že Marek není autorem těch slov, že to patrně převzal z pramenů které v židovském prostředí vznikly? A ta slova měla v době vzniku Markova evangelia už takovou autoritu a proslulost, že ač se mu vlastně nehodila, protože jeho adresáti tu spojitost žalmu a Ježíšových slov nechápali, tak je přesto použil.
Tedy znovu a polopatě:
1.kvůli kritickému myšlení jsem opustil ateismus. – tahle etapa nijak nesouvisí s vírou.
jack: Tomu nerozumím. Naše původní debata byla,jakým způsobem lidé začnou věřit v “Boha”. Vy jste na to celkem jasně odpověděl a teď zase tvrdíte,že vaše odpověď nesouvisí s vírou v “Boha”. Tak proč jste to vůbec psal. Jste nějak natvrdlý nebo co?
3. z bodu 2 plyne logicky, že víru ve vašeho mimozemšťana s i nemohu přivodit.
Nikdo po vás přece nechce,aby jste si něco přivodil. Je to naprosto jednoduchá otázka.
Nejste nějak mimo? Když se vás někdo zaptá jestli věříte,že dnes vyhrajeme fotbalový zápas v Montenegru,tak nedokážete odpovědět,protože víra v nějaký výsledek se vám musí “přivodit”? Nezlobte se,ale pomalu pochybuji,jestli jste úplně mentálně zdravý. Nechápu co je na té otázce tak komplikované,buď věříte nebo nevěříte,že mám ve sklepě mimozemšťana. Nechápu co by se vám v této souvislosti mělo “přivodit”. Měl by jste vyhledat lékařskou pomoc,vypadá to,že vám vaše náboženská víra bere poslední schopnosti reálně uvažovat.
jack says: Znamená to tedy,že vy osobně věříte,že mám ve sklepě mimozemšťana?
Je tady na těchto stránkách ještě někdo jiný,který věří,že mám ve sklepě mimozemšťana? Přihlašte se,Jirko Karle co vy? Necháte v tom Protestanta samotného?
A co ostatní ateisté,který z vás mi věří.:-)
No tak máš ve sklepě mimozemšťana, co já s tím? 😀 😀
jack: Tomu nerozumím.
protestant:
Vy nerozumíte nejen tomu…. 🙂
To jack: ….Toho mimozemšťana ti nevěřím. 😀
Karel says:
November 15, 2011 at 3:51 pm
To jack: ….Toho mimozemšťana ti nevěřím.
protestant:
Já bych řekl, že tam ten mimozemšťan je. A vždy když se tam objeví jack. 🙂
protestant: ….Významný český filozof Ladislav Hejdánek oprávněně tvrdí, že v Česku prakticky neexistuje ateismus, protože být ateistou, znamená odmítnout teismis, respektive deismus, což může učinit jenom ten, kdo se s těmito myšlenkovými systémy dostatečně důkladně seznámil. …..
Co má znamenat tento cimrmanovský úkrok stanou? To, že umíte papouškovat autority, aniž byste byl schopen je kriticky zhodnotit, to víme dobře. Tapetujete tady ostošet. Místo „Protestant“ byste si měl říkat „Papoušek“.
O to, co kdo umí či neumí, není vůbec řeč. Řec je o tom, zda je víra binární, tj. víra v. nevíra, nebo, zda je víra kvantifikovatelná. Vy tvrdíte, že ano, ale z kolika procent jste přesvědčen o víře v Boha, napsat neumíte. Víte vůbec, o čem mluvíte? Nebo opět jen bez přemýšlení cosi papouškujete?
jack: ……Mě zajímá pouze váš názor na “Boha”
protestant:
Na “Boha” žádný názor nemám.
Karel: Ne Duch svatý, ale vztah člověk – Bůh se změnil.Opakuji: Lide před Kristem mohli k Bohu jen skrze Zákon, lidé po Kristu jdou k Bohu díky Jeho milosti.
jack: To je zajímavé,co to znamená? Dnes už lidé nemohou k “Bohu” skrze zákon?
Nebo můžeme k “Bohu” skrze zákon a současně i díky Jeho milosti? A který způsob je lepší? Měli lidé před kristem nějakou nevýhodu ve vzahu s “Bohem” oproti lidem po Kristu? A to nejdůležitější,jak jsi na tohle všechno přišel???
Karel:“Jsem naplněn Božím Duchem, ale nevěřím, že Bůh existuje. Přemýšlej trochu člověče.” 😀
jack: Přemýšlet by jsi měl evidentně ty,protože já jsem napsal,že byli údajně naplněni
Duchem svatým a potom teprve uvěřili v existenci “Boha”. Ale nepsal nic o tom,že by to mělo něco společného s evangélii. To je tvůj výmysl.
G. P. says:
Řec je o tom, zda je víra binární, tj. víra v. nevíra, nebo, zda je víra kvantifikovatelná. Vy tvrdíte, že ano, ale z kolika procent jste přesvědčen o víře v Boha, napsat neumíte. Víte vůbec, o čem mluvíte?
protestant:
Umíte posilovat binární – dvoustavovou veličinu?
protestant:
Na “Boha” žádný názor nemám.
jack: Ale pár názorů jste nám už napsal,tak co je zase toto za vyjádření? Cítíte se opravdu dobře?
to G.P:
Nebo snad binární veličina může být slabá a jindy silná? Jak vypadá slabá jednička a silná jednička?
jack says:
November 15, 2011 at 4:03 pm
protestant:
Na “Boha” žádný názor nemám.
jack: Ale pár názorů jste nám už napsal,tak co je zase toto za vyjádření? Cítíte se opravdu dobře?
protestant:
Proč se tedy ptáte, když vás překvapí že vám někdo odpoví?
jack says:
November 15, 2011 at 4:03 pm
protestant:
Na “Boha” žádný názor nemám.
jack: Ale pár názorů jste nám už napsal,tak co je zase toto za vyjádření?
protestant:
Kdy a kde jsem se vyjádřil k “Bohu”?
Dawkinsovo členění má smysl, protože tvrzení že víra/nevíra je binární stav není pravdivé. Jsou lidé, kteří jsou schopni jeden den věřit a druhý den už si nejsou jistí. Berte to tak, že Dawkins nemá na mysli aktuální stav, ale spíše průměr za jistý časový okamžik (třeba týden). Navíc nevím zda to Protestant dobře citoval, protože tam má spoustu evidentních blbostí (americký biolog???).
Je pravdivé. Víra nevyjadřuje míru jistoty. Víra vyjadřuje přesvědčení o existenci či neexistenci nějaké osoby či jevu. Kupř. to, zda existuje poltergeist. Někdo si myslí, že ano, pak je věřící, někdo si myslí, že ne, pak je nevěřící. Samozřejmě, že se liší míra jistoty, s níž je o své víře přesvědčen. Někdo je si 100% jistý, že poltergeist (ne)existuje, jiný jen třeba z 50 %. Ale na té základní odpovědi to vůbec nic nemění. Buď si myslím, že poltergeist existuje, nebo ne.
Takže i agnosticism je nevíra. Základní odpověď je: “Nejsem přesvědčen, že Bůh existuje.” Sice takový agnostik může být skoro až ze 100 % přesvědčen, že Bůh může existovat, přesto v Boha nevěří, protože pouhá možnost není skutečnost.
Takže, abych to uzavřel, pevnost víry nemá s vírou jako takovou nic společného. Jistota není výpověď o faktu, nýbrž hodnocení.
protestant:
Proč se tedy ptáte, když vás překvapí že vám někdo odpoví?
jack: Mě ale nepřekvapilo,že jste odpověděl,ale jak jste odpověděl. Možná by jste si měl dát pauzu,už vám to opravdu nějak nemyslí.
Dočkám se odpovědi na svou otázku? Nebo musíme čekat až se vám přivodí nějaká víra?
🙂
Kdybyste použil logiku tak byste musel přijít na to, že já NETVRDÍM že existuje Bůh.
A jste vůbec věřící, když to netvrdíte? Já to taky netvrdím, tudíž jsme na stejné lodi.
G. P. says:
November 15, 2011 at 4:17 pm
Kdybyste použil logiku tak byste musel přijít na to, že já NETVRDÍM že existuje Bůh.
A jste vůbec věřící, když to netvrdíte? Já to taky netvrdím, tudíž jsme na stejné lodi.
protestant:
To víte že jsme na stejné lodi:
protestant:
Kdy a kde jsem se vyjádřil k “Bohu”?
jack: Vaše prezentace začíná být dosti ubohá,zatím nevím jestli ze sebe děláte hlupáka úmyslně nebo jím jste. Tady máte pouze pár posledních vašich vyjádření k “Bohu”.
Převzal jsem názor o Bohu od svých ateistických rodičů bez kritického myšlení (byl jsem ještě dítě) a přijal jsem jej jako pravdivý.
Ateisté na rozdíl od agnostiků VĚŘÍ, že Bůh neexistuje.
Kořeny kvadratické rovnice dokáže najít prakticky KAŽDÝ středoškolák. Dokázat neexistenci Boha zatím nedokázal nikdo.
Nevíme ani zda je poznatelný Bůh.
Tedy absence tohoto rozpoznání neukazuje na neexistenci Boha.
Ano. Dogma, že svět i Bůh je poznatelný je logicky neobhajitelné.
Kdybyste použil logiku tak byste musel přijít na to, že já NETVRDÍM že existuje Bůh.
Už si ani nejsem jist,jestli pochopíte,že všechna tato vyjádření jsou vyjádřeními k “Bohu”.
Umíte posilovat binární – dvoustavovou veličinu?
Ne, protože i posilování víry je samo o sobě nesmyslné. Buď věřím, nebo ne. Pokud věřím, nemohu věřit intensivněji. Mohu se maximálně více modlit apod., ale to s prostým přesvědčením o existenci Boha nemá co dělat.
Věřící by byli mnohem věrohodnější, kdyby používali výrazy, které mají reálný smysl a vystříhali se nesmyslným spojením typu posilování víry.
Takže posilování víry = odstraňování pochybností o tom, že Bůh přeci jen neexistuje, tedy zvyšování vlastní jistoty o tom, že Bůh existuje. Ale na víře jako takové to vůbec nic nemění, protože ta buď je, nebo není. A není-li, nelze ji ani posilovat.