Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Jirko, ty by ses měl hlavně ptát sebe, jestli si připouštíš, že se můžeš plést. Že se můžeš mýlit.
Třeba teď v tom posledním. Já vůbec nejsem opuštěný. Nejsem sám. Nejsem ani na ulici. Mám svůj dům, a ani zdaleka v něm nejsem sám. Vůbec tu není zima, a nic tu nefouká. Je tu teplo, a hlavně světlo. Jsem v něm rád.
Váš dům je dedikovaný neexistujícímu bohu, a mytologii, a fantaziím, a falši, a pokrytectví, a bludům. Tmě u vás říkáte světlo.
V mém domě naproti tomu ctíme hodnoty jako pravda, realita, upřímnost, jasná mysl. Světlo je u nás opravdu světlo.
Opravdu nevidím nejmenší důvod, proč bych měl chtít u vás bušit na dveře.
Jejda, Michale, to jsem nemyslel fyzicky, ze bys nemel kde bydlet, ale v duchovnim svete. V duchovnim svete je to tak, jak jsem napsal. Vlastni dum nemas, jen hledas nedostatky v dome krestanu. Hledas to zvenci.
Já to psal přece také metaforicky. Mám vlastní dům. Je to dům, stojící na základech ideálů jako racionalita, kritické myšlení, úcta k faktům, pravda, atd.
Rozdíl mezi našimi domy je vidět třeba už jen na následujícím, psal jsem to tu už několikrát.
Já naprosto jasně prohlašuji, že mi jde o pravdu. Chci věřit tomu co je pravda, a nechci věřit tomu co pravda není. Chci být ateistou, pokud je pravdivý ateismus, a chci být křesťanem, pokud je pravdivé křesťanství. Pravdu si neurčuji dopředu, ale hledám ji.
Jsi schopen prohlásit něco podobného, Jirko? Řekl bys někdy, že chceš být ateistou, pokud je ateismus pravdivý? Hádám, že rozhodně ne.
TOTO je naprosto zásadní rozdíl mezi našimi domy. Vztah k pravdě. Upřímnost versus faleš. Ochota versus neochota žít ve lži. A vy se místo toho utěšujete tím, jaké máte ve vašem domečku teplíčko, a že vám tam nefouká, a že tam nejste sami. Myslím, že líp to už ani říct nejde.
Jiri says:
December 31, 2012 at 10:46 am
Jejda, Michale, to jsem nemyslel fyzicky, ze bys nemel kde bydlet, ale v duchovnim svete. V duchovnim svete je to tak, jak jsem napsal. Vlastni dum nemas, jen hledas nedostatky v dome krestanu. Hledas to zvenci.
protestant:
Pěkně řečeno Jiří.
Michale: “Já to psal přece také metaforicky. Mám vlastní dům. Je to dům, stojící na základech ideálů jako racionalita, kritické myšlení, úcta k faktům, pravda, atd.”
Nechci te strasit, ale tento papirovy domek ti zmizi pri prvnim skutecnem problemu. Tyto papirove domky jsou pouzitelne v bezvetri. Jakmile zacne foukat, papirovy domek odleti a ty opet zustanes nahy na ulici. Co pak budes delat? Cim se prikryjes?
Jiří, nechcem Ťa strašiť, ale čo ak Boh naozaj existuje, ale Tvoja viera je falošná a uráža Boha a Teba čaká večná a neznesiteľná bolesť v pekelnom ohni. Predstav si tú iróniu, celý život sa hráš na tak a tak veriaceho, ale odmenou za Tvoj výkon, bude len večné a neznesiteľné utrpenie 😉 Možno, by si mal kvôli svojej záchrane prestúpiť na pravoslávie alebo islám alebo na kult rozumu? Kto vie, akú vieru, ocení náš Pán? 😀
To budu řešit, až se to stane. Tak foukej! Nebo pokud mi chceš říct, že mám počkat až se mi stane něco hrozného, a pak se přichýlím k bohu – tak ti říkám, že dejme tomu že to je možné – ale co by to proboha dokazovalo? Jedině jistý rys lidské psychiky, včetně mé. Nic reálného.
Ještě jednou: to, že lidé v problémech mají sklon chytat se stébla v podobě obracení se k iluzi Boha, nedokazuje vůbec nic, a to ani tehdy, kdyby se to přihodilo mě osobně nebo komukoliv jinému.
Jinak souhlas s Médeou 🙂 Už jsem něco velmi podobného psal myslím včera, na téma “co kdyby byl pravdivý Islám”.
Medea says:
….ale odmenou za Tvoj výkon, bude len večné a neznesiteľné utrpenie…
protestant:
Křesťanství není o podávání výkonu za odměnu. To byste mohla vědět.
A vy by ste mohli vedieť, že viera v pekelný trest pre heretikov, bola v minulých storočiach pre kresťanov úplne bežná a aj dnes sa nájde dosť kresťanov, ktorý tomu veria.
Michal says:
December 31, 2012 at 11:47 am
To budu řešit, až se to stane. Tak foukej! Nebo pokud mi chceš říct, že mám počkat až se mi stane něco hrozného, a pak se přichýlím k bohu – tak ti říkám, že dejme tomu že to je možné – ale co by to proboha dokazovalo? Jedině jistý rys lidské psychiky, včetně mé. Nic reálného.
Michale, v nebi je plno lidi, kteri dekuji Bohu napriklad za svoji “rakovinku”. V nebi jsou lide, kteri jsou vdecni, ze dostali tak vazny problem, ze museli z papiroveho domku utect do domu s napisem Jezisuv dum. Pac jsou zachraneni. Stesti mel lotr na krizi, ze umiral spolecne s Jezisem a ze v nej uveril a byl zachranen. Smulu maji lide, kteri umrou, aniz by tuto moznost k obraceni dostali. Smulu maji lide, kteri umrou na infarkt nebo mrtvicku v dobe sve vzpoury proti Bohu. Je to paradox, ze stesti maji lide, kteri mohli najit prostor na smireni pred svoji smrti. Pokud se Gustav Husak obratil pred smrti a uprimne litoval svych hrichu, verim, ze mu Buh odpustil a je mozne, ze v nebi ho krestane potkaji.
protestant:
Křesťanství není o podávání výkonu za odměnu. To byste mohla vědět.
To je v tuto chvíli nepodstatné. Podstatné je, že Jiřího představa Boha může Boha urážet, nebo že Bůh bude mít jiná kriteria při posuzování lidí…
Vaše představa toho, jak vše dopadne vychází ze zmateně podaného svědectví dávno mrtvých lidí. Někdo kdysi řekl, že Bůh má pro křesťany nachystanou spásu a vy těm slovům věříte. Co když sice Bůh je, ale spásu si rozmyslí? Komu si postěžujete? Bůh zahubil jedno lidstvo při potopě- může zahubit i současné. To, že Bůh musí dodržet slib je vaše PŘEDSTAVA Boha.
Čestmír Berka says:
December 31, 2012 at 12:20 pm
protestant:
Křesťanství není o podávání výkonu za odměnu. To byste mohla vědět.
To je v tuto chvíli nepodstatné. Podstatné je, že Jiřího představa Boha může Boha urážet, nebo že Bůh bude mít jiná kriteria při posuzování lidí…
protestant:
Jakého Boha?
Vždyť ani Medea na žádného Boha nevěří. O jakém Bohu tedy mluví?
Jakého Boha?
Vždyť ani Medea na žádného Boha nevěří. O jakém Bohu tedy mluví?
To se lidem, kteří nevědí, co a jaký Bůh je, nedá vysvětlit. Medea mluví zřejmě o Bohu, který není svázán něčí představou o něm. Někteří lidé jsou schopni i abstrakce 😀
Je-li Bůh nepopsatelný a na nás nezávislý, nemůžeme mu nikdo zakázat, aby do Nebe Jiřího nakonec z nějakého důvodu ( či bezdůvodně) nakonec nevzal. Jiří, Bo a Protestant jsou na tom stejně jako my ateisté- nemají nic jisté ( nezáměrný rým). Mají jen ústní SLIBY dávno mrtvých lidí předávané tichou poštou.
Protestant: “Vždyť ani Medea na žádného Boha nevěří. O jakém Bohu tedy mluví?”
To či verím v nejakého Boha, je irelevantné. Aj o veciach, v ktorých existenciu neverím, môžem zmysluplne hovoriť a uvažovať.
Protestant: “O jakém Bohu tedy mluví?”
Teraz hovorím o Najvyššej bytosti, ktorá je schopná, pokiaľ chce, človeku vymerať večnú posmrtnú odmenu alebo večný trest a hovorím o tom, že Jiří vôbec neberie do úvahy možnosť, že tá jeho forma kresťanstva, nebude Najvyššej bytosti vyhovovať, že Jiří nemá istotu ani o tom, či vôbec nejaká forma kresťanstva, bude Najvyššiemu vyhovovať 😉
Čestmír Berka says:
December 31, 2012 at 12:55 pm
Je-li Bůh nepopsatelný a na nás nezávislý, nemůžeme mu nikdo zakázat, aby do Nebe Jiřího nakonec z nějakého důvodu ( či bezdůvodně) nakonec nevzal. Jiří, Bo a Protestant jsou na tom stejně jako my ateisté- nemají nic jisté ( nezáměrný rým). Mají jen ústní SLIBY dávno mrtvých lidí předávané tichou poštou.
Hele, Cestmire, co bude po smrti, zjistime, az tim projdeme. Krestan ma viru, ty mas skepsi. Pokud te skepse a odmitani Boha uspokojuje a dava ti tak moc pozitivniho, tak se ji drz. To bys byl velky hlupak, kdyby ses teto sve jistoty pustil. Ja mam zas jistotu v necem uplne opacnem a protikladnem nez ty a taky se toho nepustim. Musis se s tim smirit. Ovsem rozdil tu zrejme prece jen je. Totiz neumim si predstavit, ze by me nekdy mohlo neco zbavit viry v Jezise. Muzu odprisahnout, ze dokud budu pri smyslech, ze neni sily, ktera by mi viru vzala. Nerikam, ze jsem hrdina, ktery by vydrzel muceni, nechci marchovat, pac jsem toto nepodstoupil, ale kazdopadne viru ze srdce mi nevyrve nikdo. Muze ateista zarucit, ze do smrti zustane ateistou? Muze to odprisahnout?
Jiří, jsme na tom naprosto stejně 😀 Tys uvěřil bludům dávno mrtvých lidí, které někdo/člověk před 300lety utřídil do Bible a interpretuješ si je po svém ( a jinak, než jiní věřící). Pro mě jsou to jen zkazky dávných pastevců. Vůbec není jisté, že já na tom po smrti budu hůř než ty. Jestli přestanu být ateistou? Nemůžu vyloučit nic- lidská psychika je křehká a zbláznit se může každý.
Jirko no mě z tebe picne! 😀 My máme totálně opačná východiska.
Jasně že ti nemůžu odpřísáhnout, že budu až do smrti ateistou, a hlavně ani nechci, něco takového bych považoval za totálně špatné! Já budu ateistou tak dlouho, dokud se mi bude zdát, že to je pravdivá pozice. Jakmile začnu být přesvědčen o opaku, pak začnu věřit tomu opaku. Já považuji za ctnost být schopen změnit svůj názor, pokud se ukáže, že jsem věřil lži!
Ty naopak prohlašuješ, že svůj názor za žádných okolností nezměníš, a TOTO považuješ za ctnostný postoj, a nám se posmíváš, že něčeho podobného nejsme schopni. No to mě teda podrž! 😀 Jirko, vždyť to je postoj fanatika! To není nic k chlubení, za tohle se styď! Já bych se mohl svého názoru taky držet za každých okolností – ale nikdy bych to neudělal, protože bych to nepovažoval za správné! Držet si svůj názor navzdory faktům považuji za naprosto špatné, fanatické, opovrženíhodné! A ty se právě tímto chlubíš – že si svůj názor uchováš děj se co děj!
No teda, zaplať Bůh že nejsem jako ty. Pěkně děkuji. Fakt mě jímá hrůza.
Medea says:
Teraz hovorím o Najvyššej bytosti, ktorá je schopná, pokiaľ chce, človeku vymerať večnú posmrtnú odmenu alebo večný trest a hovorím o tom, že Jiří vôbec neberie do úvahy možnosť, že tá jeho forma kresťanstva, nebude Najvyššej bytosti vyhovovať, že Jiří nemá istotu ani o tom, či vôbec nejaká forma kresťanstva, bude Najvyššiemu vyhovovať .
Medeo, jsi uplne mimo. Totalne mimo. Ani ja, ani ty nemame nic, co bychom mohli Bohu nabidnout. Ja nehledam formu krestanstvi, ktera vyhovuje Nejvyssimu. Co to meles za kraviny? Spaseni neprihazi skrze nejake ukony, nebo obrady, nebo cirkve, nebo organizace, nebo cokoli jineho! To je absolutni blud! Jezis rekl, ze On je ta cesta. Nikdo neprichazi k Bohu, nez skrze nej! Pokud Jezise odmitas, tak nemas spaseni. Ja nejsem lepsi clovek nez ty ani i milimetr. Svymi skutky se do nebe nemuzu nikdy dostat! Neexistuje skutek, kterym by ses dostala do nebe! Ani matka Tereza se nedostala do nebe skrze to, co konala potrebnym ( i kdyz to bylo uzasne a chvalyhodne), ale skrze viru v Krista. Bez viry v Krista by byla Matka Tereza i se svymi miliony dobrymu skutky ztracena. Ovsem jen tak mimochodem jeji dobre skutky vyveraly prave z viry v Krista a kdyby tuto viru nemela, zila by zivot egoistictejsi. Ono to jsou spojene nadoby vira-skutky. Ovsem vsemu, uplne vsemu predchazi vzdy vira! A to vsechno ostatni jsou jeji projevy.