Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Michal: Karle, Jirko: Proč podle vás konkrétně já nevěřím? Zajímal by mě váš NÁZOR, zkuste ho každý napsat!
Jak to mám vědět 😀 Zřejmě je to proto, že tě Bůh nepřitáhl.
Jak to máš vědět – já od tebe přece nechci slyšet nějakou definitivní pravdu, ale tvůj NÁZOR, proto jsem to slovo taky zdůraznil. Názor na to snad mít můžeš.
Bůh mě nepřitáhl – teda vůči mě nepodnikl nějakou akci, kterou vůči jiným podnikl? “Může za to” tedy Bůh? To je trochu divné, nezdá se ti?
Michal says: Jak to máš vědět – já od tebe přece nechci slyšet nějakou definitivní pravdu, ale tvůj NÁZOR, proto jsem to slovo taky zdůraznil. Názor na to snad mít můžeš.
Můžu a nemusím. Jistě to budou jen spekulace. 😀 Mnohdy nemám na spoustu věci vůbec žádný názor, takříkajíc je nechávám viset v prostoru.
Michal: Bůh mě nepřitáhl – teda vůči mě nepodnikl nějakou akci, kterou vůči jiným podnikl? “Může za to” tedy Bůh? To je trochu divné, nezdá se ti?
Ono to přitáhnout můžeš vidět i z jiného úhlu. Buď tedy Bůh vůči tobě učiní nějaké kroky, aby tě dostal a to tě dostane zcela jistě, nebo on žádné kroky nedělá, prostě je a ty konfrontován s Ním na Něj SVÝM způsobem reaguješ. Připodobnil bych to k světlu a k můře. Můra je světlem přitahovaná, bez toho aby světlo činilo nějaké konkretní kroky, aby si můru přitáhlo. Světlo prostě je a pokud jde o můru a světlo vidí, je světlem přitáhnuta.
Michal: Karle, Jirko: Proč podle vás konkrétně já nevěřím? Zajímal by mě váš NÁZOR, zkuste ho každý napsat!
Jirka: Michale, je těžké vybrat hlavní argument, který Tě od víry odvádí. Řekl bych, že je to ten, který jsi sám zmínil v daném článku:
“Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.”
Jirka again: Michale, ještě mě napadlo asi to hlavní, proč spolu s ostatními docházíš, že Bůh neexistuje. Je to proto, že hledáš venku, ale ne ve svém nitru. Pak jsi asi objektivně došel k tomu, že existence Boha je nepravděpodobná. Možná, že jsi došel i k tomu (jako (snad) Slávek), že jsi hledal i trochu uvnitř sebe, ale než jsi stihl najít dveře, rozmyslel sis, jestli vůbec chceš z místnosti vyjít ven. Kdybys ty dveře otevřel, poznal a pocítil bys, kde je pravda. A pak bys nepochyboval.
“Je to proto, že hledáš venku, ale ne ve svém nitru. Pak jsi asi objektivně došel k tomu, že existence Boha je nepravděpodobná. Možná, že jsi došel i k tomu (jako (snad) Slávek), že jsi hledal i trochu uvnitř sebe, ale než jsi stihl najít dveře, rozmyslel sis, jestli vůbec chceš z místnosti vyjít ven. Kdybys ty dveře otevřel, poznal a pocítil bys, kde je pravda. A pak bys nepochyboval.”
To možná vysvětluje, proč většina věřících jsou pravičáci a i některé asociální nápady vybraných jedinců (doplňte si sami). Když totiž hledáte hlavně ve svém nitru a né venku, stává se z vás nutně stále větší a větší egoista. Navíc za sebe můžu říci, že kdybych “hledal i trochu uvnitř sebe” , našel bych si jako virtuálního přítele pěknou bohyni, a ne nějakou přísnou bezpohlavní entitu. 🙂
Machi: To možná vysvětluje, proč většina věřících jsou pravičáci a i některé asociální nápady vybraných jedinců (doplňte si sami). Když totiž hledáte hlavně ve svém nitru a né venku, stává se z vás nutně stále větší a větší egoista. Navíc za sebe můžu říci, že kdybych “hledal i trochu uvnitř sebe” , našel bych si jako virtuálního přítele pěknou bohyni, a ne nějakou přísnou bezpohlavní entitu. 🙂
to Machi: Milujte druhé jako sami sebe… na to jsi zapomněl, viď?
Tvůj pohled je hloupý. Děláš si legraci z něčeho, co jsi nepoznal.
“Milujte druhé jako sami sebe… na to jsi zapomněl, viď?”
Já? 🙂
“Tvůj pohled je hloupý. Děláš si legraci z něčeho, co jsi nepoznal.”
Tvůj pohled je arogantní, jak můžeš vědět že jsem “to” nepoznal?
Připomínám, že kdysi byly bohyně v kurzu (zejména v dobách polyteismu), a lidé v ně upřímně věřili, jako ty dnes Jirko v křesťanského boha.
Navíc odkdy je možné si dělat legraci jen z toho co člověk “poznal”? Potřebuji nějaký štempl? Kdo mi ho vyřídí?
to Machi: Jestli to vyznělo arogantně a sobecky, pak se omlouvám. Takto to vůbec nebylo míněno.
Šlo mi spíš o to, abyste se zamysleli, jestli na základě svých předsudků Boha nevylučujete předčasně. Michal se ptal, proč si s Karlem myslíme, že v Boha nevěří, tak jsem se mu snažil odpovědět.
Štempl nepotřebuješ. Stačí otevřené “srdce”.
“Štempl nepotřebuješ. Stačí otevřené “srdce”.”
To je blbé, s otevřeným srdcem moc dlouho člověk nepřežije. Leda při operaci, ale to je zároveň napojený na srdce umělé, které pohání krev.
Colombo: To je blbé, s otevřeným srdcem moc dlouho člověk nepřežije. Leda při operaci, ale to je zároveň napojený na srdce umělé, které pohání krev.
to Colombo: Já věděl, že to někdo zmíní (jako dříve třeba Arkande). Proto jsem dal slovo “srdce” do uvozovek.
Michal:
“Trefně napsáno Machi!
Kruciš, chtělo by to nějaký systém zvýrazňování “kvalitních” příspěvků ve WordPressu. Asi se po něčem podobném podívám.”
Díky!
Mě spíše napadlo, že by byl jeden příspěvek věnován
(a doplňován třeba z komentářů), výroky církevních představitelů
(ať nás nikdo neobviňuje, že pomlouváme neexistující anonymní věřící), které by se daly označit jako totální selhání (“Epic Fail” – rozumu, logiky, tolerance, morálky obecně apod.).
Nakonec by se mohla shromáždit pěkná řádka “kuriozit”. 🙂
A ještě se dovíme kdo, dle některých zdejších přispěvatelů, není křesťan! 🙂
Jirko:
“Jestli to vyznělo arogantně a sobecky, pak se omlouvám. Takto to vůbec nebylo míněno.”
Omluv netřeba, stačí když rozumně odpovíš
(já stejně nemám jak zjistit jestli ta věta, cos napsal, je myšlena vážně nebo je to jen póza).
“Šlo mi spíš o to, abyste se zamysleli, jestli na základě svých předsudků Boha nevylučujete předčasně. Michal se ptal, proč si s Karlem myslíme, že v Boha nevěří, tak jsem se mu snažil odpovědět.”
Jakého typu by měly být ty předsudky? Protože většina předsudků je založená právě na nepoužívání rozumu a logiky, což si v tomto případě nedokážu dát dohromady.
“Štempl nepotřebuješ. Stačí otevřené “srdce”.”
Otevřené srdce potřebuji, abych si mohl z něčeho dělat legraci?
Michale, po přečtení tvých textů je zřejmé, že v Boha věřit NECHCEŠ. Důvody samozřejmě neznám a Ďáblovy svody k nim určitě mohou patřit. Tento blog mi tak trochu přijde, jakoby sis svoji nevíru potřeboval a posteriori nějak pseudoracionálně zdůvodňovat.
Přitom je to tak snadné. Stačí chtít v boha upřímně uvěřit a on si k tobě cestu najde. Budu se za tebe modlit.
Podle mne Michal čekal jak jej věřící budou přesvědčovat, jak budou evangelizovat. A ono nic. Nikdo po něm nechce aby věřil, nikdo jej ke křesťanství nelanaří. Je to asi velké zklamání.
Protestante, podle mě se Michal s tou otázkou nějak potřebuje vyrovnat. Já takový rezolutní postoj celkem chápu třeba u amerických ateistů, kteří jsou často vystaveni konfrontaci s většinově křesťanskou společností. Na druhou stranu tu v Čechách jsou v podobné situaci spíše věřící (jestli teda vůbec někdo) a situace je daleko méně jednoznačná a vyhrocená. Proto mi přijde, že je tu ten étos Nového ateismu a hysterčení, jeké předvádějí někteří diskutující ateisté dost mimo.
@protestant: ale protestante, já přece vím, že se specializujete na evangelizování dětí (zhusta negramotných rodičů) ve třetím světě, a u nás pak na evangelizaci lidí v nouzi (pod záminkou charity). Tolik k evangelizaci.
Pak je tu ale další věc, kterou ty zřejmě záměrně směšuješ s evangelizací – a to je obhajování si svého vlastního názoru. A to je věc naprosto přirozená, legitimní a POTŘEBNÁ. Ne ovšem u věřících. Ti, aby náhodou proboha NEMUSELI jít se svou kůží na trh, a bavit se veřejně o tom, čemu a proč věří, tak se ohánějí tím, že PŘECE nebudou evangelizovat (chraň Bůh! Měli by si to ale víc uvědomit i v té Africe, Jihovýchodní Asii atd.) a přece nebudou “vnucovat” ostatním svoje názory. Nakonec vás tu musí suplovat zase nevěřící-věřící Jouda.
Je to trapné.
Michale, buď prosím tak laskav, a nenavážej se do mě. Jsem už tak nějak z definice věřící. Proto jsem si nakonec dal i takovou přezdívku, aby nedošlo k omylu: jsem věřící, ale mnoho věcí nevím a každé ráno vstávám s očekáváním, co pěkného si bůh pro mě ten den připraví.
to Michal:
ČCE nemá žádné evangelizační pracovníky v třetím světě, ani charitu. Jsi vedle.
Já tu nechuť křesťanů tu diskutovat celkem chápu. Mnoho z nich prostě nemá ty podrobné informace aby ti mohli oponovat a nakonec se tím ani hlouběji zabývat nechtějí. mají své životy a své priority.
Zkus se nad tím zamyslet. Představ si, že by ti někdo vyčítal, že nediskutuješ s někým na stránkách o Chemtrails. Zastánci tohoto spiknutí mají velmi podrobné znalosti o leteckých společnostech, palivu, historii letectví a všechny tyto znalosti a argumenty ti předkládají na potvrzení toho, že nás tu někdo už několik desítek let práškuje. Normální člověk není schopen ty jejich argumenty vyvrátit, protože o tom nic moc neví. To nám ale nebrání, abychom to označili za koninu. Podobný pocit potom mohou mít věřící: možná nemají tak podrobně nastudovanou Bibli a různé ateisticko apologetické a sektářské stránky (jako ty na které jsi dával odkazy při zpochybňování Nazareta), ale věří, že bůh existuje a že ateismus jim nemá co nabídnout.
Joudo já se do tebe nenavážím, pokud narážíš na to slovo trapné, tak to dnes patřilo protestantovi, a té jeho myšlence že “jsem čekal až mě budou evangelizovat, o ono nic” a “jak kvůli tomu musím být zklamán”.
Michal says:
…….Pak je tu ale další věc, kterou ty zřejmě záměrně směšuješ s evangelizací – a to je obhajování si svého vlastního názoru. A to je věc naprosto přirozená, legitimní a POTŘEBNÁ…..
protestant:
To je přesně to o čem píše Jouda a co jsem napsal už dávno. Ty si prostě potřebuješ obhájit svůj ateistický postoj.
On to píše dobře religionista Štampach:
“…..Badatel ve vědách o člověku jako člověk není distancován od situace, jíž popisuje, analyzuje a hodnotí. Historik svým selektivním a nepřiznaně hodnotícím popisem historie historii spoluutváří. Sociolog je součástí společnosti, která je jeho „předmětem“. Religionista má takový nebo onaký vztah k náboženství a ateista není o nic více neutrální než člověk náboženský. …”
http://www.denikreferendum.cz/clanek/11995-amaterska-ekonomika