Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Protestante, těch “hnusů” je tam více, stačí se nad tím zamyslet. Ten meč mi vyznívá jako ten nejmenší.
to machi:
Tak uveď další. Probereme to.
Nemíním se zaplétat do debaty typu, “takhle to rozhodně Kristus nemyslel” (protože mi mé osobní přesvědčení brání přijmout fakt, že přesně tak to myslel – pozn. autora).
Myslím, že se Kristus vyjádřil nadmíru jasně, musíte se s tím nějak srovnat (tzn. ignorovat to, že). Počítám, že pokud o tom budou ateisté halasně mluvit a “obtěžovat” s tím věřící, tak to “vládnoucí garnitura” (ať už Vatikán, či jiný “zástupce Boha na Zemi”) z Bible dočasně vyškrne (a vrátí to tam, až bude třeba přesvědčit občany, aby šli do nějakého nesmyslného konfliktu).
Machi: Jako ateista za sebe říkám, že “tohle je hnus velebnosti”.
to Machi: Holt když takhle vytrháváš z kontextu, tak jako neznalému by mi taky přišlo, že je to pěkný hnus.
to Machi:
Proč jednoduše nepřiznáš, že tomu nerozumíš?
Pokud se k tomu Protestante chceš vyjádřit, klidně nám to tady větu po větě rozeber, jsem zvědavý jak to chápeš ty.
Jirko, v jakém kontextu bych to měl chápat, aby to neznělo jako “hnus”?
to Machi:
K čemu se mám vyjádřit?
Machi: Jako ateista za sebe říkám, že “tohle je hnus velebnosti”.
Vzpamatuj se Machi. Ten stejný člověk vedl lidi k tomu, aby druhým odpouštěli, aby zlu neodpláceli zlém, aby milovali své nepřátele a žehnali těm, kteří je pronásledují. Jeho život je svědectvím o tom, co měl na mysli. Pozvedl někdy meč? Proklel ty kteří Jej přibíjeli na kříž? Vytrhl sis něco z Písma, ale podstata ti je na hony vzdálená. Hlavně, že si můžeš plivnout.
Karle: vzpamatuj se, byla to pohádková postava, nemůžeš srovnávat Supermana s Karlem IV.
Colombo says: vzpamatuj se, byla to pohádková postava, nemůžeš srovnávat Supermana s Karlem IV.
Colombo, ale i pohádková postava sebou nese nějaký příběh a ten Machimu uniká. Vyrval něco z příběhu, aby se mohl otřást hnusem, aby si mohl plivnout.
Karel:
“Vzpamatuj se Machi. Ten stejný člověk vedl lidi k tomu, aby druhým odpouštěli, aby zlu neodpláceli zlém, aby milovali své nepřátele a žehnali těm, kteří je pronásledují. Jeho život je svědectvím o tom, co měl na mysli. Pozvedl někdy meč? Proklel ty kteří Jej přibíjeli na kříž? Vytrhl sis něco z Písma, ale podstata ti je na hony vzdálená. Hlavně, že si můžeš plivnout.”
Karle, kdybys ses mrknul, jak jsem k tomuto došel, viděl bys, že se tím chtěl ukázat schizofrenii JK.
Protestant:
“Proč jednoduše nepřiznáš, že tomu nerozumíš?”
Machi:
“Pokud se k tomu Protestante chceš vyjádřit, klidně nám to tady větu po větě rozeber, jsem zvědavý jak to chápeš ty”
Protestant:
“K čemu se mám vyjádřit?”
To je přesně to, čemu se chci vyhnout.
Machi: Karle, kdybys ses mrknul, jak jsem k tomuto došel, viděl bys, že se tím chtěl ukázat schizofrenii JK.
Já bych to zase viděl tak, že o Ježíši Kristu nic nevíš. Evangelia podávají jasný ucelený obraz Ježíše Krista – Jeho života. Můžeš pochybovat o jednotlivostech, můžeš pochybovat o skutečnosti celého příběhu, ale podstatná je ta linka, která se táhne tím příběhem Jeho života. Láska a odpuštění. Pokud tam vidíš Kristův meč a nenávist, je to cizorodý prvek, který do příběhu vůbec nezapadá. Zřejmě bude problém s tvým pohledem, ale na to si budeš muset přijít sám. Jde o to chtít pochopit, ale s předsudky to asi nepůjde.
Karle
————————-
Já bych to zase viděl tak, že o Ježíši Kristu nic nevíš. Evangelia podávají jasný ucelený obraz Ježíše Krista – Jeho života. Můžeš pochybovat o jednotlivostech, můžeš pochybovat o skutečnosti celého příběhu, ale podstatná je ta linka, která se táhne tím příběhem Jeho života. Láska a odpuštění. Pokud tam vidíš Kristův meč a nenávist, je to cizorodý prvek, který do příběhu vůbec nezapadá. Zřejmě bude problém s tvým pohledem, ale na to si budeš muset přijít sám. Jde o to chtít pochopit, ale s předsudky to asi nepůjde.
————————
Karle s tím to musím s tebou
souhlasit.
Ale nejsem si jist, samotnou
Biblí ne tím co říká to je v celkem v pohodě,
protože o tom píší Kurmánské svitky
nalezeny roku 1947. v oblasti
Mrtvého moře v jeskyních.
a Ty dokazují, že Bible je totožná
s dnešní Biblí, tedy její přepisy.
Ale mám problém s tím co by
přeci mohla i zamlčovat samotná Bible.
Vím o jednom Evangiliu, které
tam určitě nebylo zaneseno.
A to Evangelium píše o samotné
Máří Magdalské.
To dokazují i Apokryfní spisy
tak zvané Kopské svitky.
Které byly nalezeny
u Nadž Hammadí v roce 1945.
A samotné Evangelium Máří Magdalské
které bylo nalezeno v roce 1896.
v Horním Egyptě.
Milan.Miló.
“Já bych to zase viděl tak, že o Ježíši Kristu nic nevíš.”
Máš pravdu, těžko můžu o sobě říct, že o něm něco podstatnějšího vím, když ani není jisté, zda vůbec žil.
“Evangelia podávají jasný ucelený obraz Ježíše Krista – Jeho života.”
Vzhledem k množství neshod v rámci evangelií je to skutečně odvážné tvrzení.
“podstatná je ta linka, která se táhne tím příběhem Jeho života. Láska a odpuštění.”
A já bláhový myslel, že je to jeho vynález s věčný život v blaženosti vs. věčný život v zatracení.
“Pokud tam vidíš Kristův meč a nenávist, je to cizorodý prvek, který do příběhu vůbec nezapadá.”
Vždyť říkám, někdo odpovědný by to měl rychle vymazat.
“Zřejmě bude problém s tvým pohledem, ale na to si budeš muset přijít sám. Jde o to chtít pochopit, ale s předsudky to asi nepůjde.”
Co se dá dělat, asi zůstanu u ateismu. 🙂
Karle
Karle abych tedy k tomu podal
nějaké vysvětlení mám dojem,
že právě papež. Řehoř I Veliký
byl tím kdo Máří. Magdalskou
poprvé nazval kající se prostitutkou
přičemž ji ten to přívlastek dal
proto aby Máří. Magdaslkou a všechny
prvky žen potlačil.
Do té doby Máří.Magdaslká sehrávala
v křesťanské církvi veliké postavení.
A papež. Řehoř I Veliký to udělal
jednoduše, když Máří.Magdaslkou
zaměnil z Marii. z Betanie udělal
různé obmněny tak aby se na Máří.
Magdaslkou koukalo jako na kající
se prostitutku a hříšnici.
Protože schodou okolností se v Bibli
nacházelo mnoho jiných Maríí.
Toto vše změnil až papež. Jan Pavel II.
který na druhým vatikánském koncilu
roku 1959.se Máří. Magdalské veřejně omluvil
za příkoří.
Které na ní bylo spácháno samotnou
církví.
A tohoto přívlastku kajiící se hříšnice
a prostitutka ji toho zcela zbavil.
a tak ji očistil.
Milan.Miló.
PS.: Koptské svitky jsou ranně křesťanské
Svitky tedy kdy se v Egyptě mluvilo tak
zvanou Kopštinou.
Tedy egyptským ranně křesťanským jazykem.
PS.: 1, Církev je tenkrát nazvala Apokryfními
knihami tedy něčím co bylo zakázané číst
na tož to vlastnit.
Karle
Musím se omluvit
uvedl jsem špatný rok
onohu koncilu jsem se
překlepl.
Byl roku 1969.
tedy od roku 591. – 1969.
Máří Magdalská byla neprávem
nazívána kající se hříšnicí
a prostitutkou.
Milan.Miló.
Machi: Máš pravdu, těžko můžu o sobě říct, že o něm něco podstatnějšího vím, když ani není jisté, zda vůbec žil.
Speciálně pro tebe jsem napsal toto: Můžeš pochybovat o jednotlivostech, můžeš pochybovat o skutečnosti celého příběhu…
Chci říct, pro náš spor není podstatné jestli se věc udála, nebo ne. Klidně k tomu přistupuj k příběhu jako k pohádce, ale ať je to pohádka, nebo ne, nemůžeš něco jen tak vytrhnout a vytvořit z toho pointu.
“Evangelia podávají jasný ucelený obraz Ježíše Krista – Jeho života.”
Machi: Vzhledem k množství neshod v rámci evangelií je to skutečně odvážné tvrzení.
A jaké neshody máš na mysli? Sem s nimi. Předem ti na ně řeknu – prkotiny, nepodstatné věci pro podstatu sdělení. Já jsem kdysi systematický vyhledával rozpory, které v evangeliích jsou. Klidně ti je sem hodím, pokud máš zájem.
“podstatná je ta linka, která se táhne tím příběhem Jeho života. Láska a odpuštění.”
Machi: A já bláhový myslel, že je to jeho vynález s věčný život v blaženosti vs. věčný život v zatracení.
Kudy chodil tudy uzdravoval a hlásal evangelium Božího království. Vybízel lid k pokání a obracení se k Bohu, k novému životu, který Bůh nabízí každému člověku.
“Pokud tam vidíš Kristův meč a nenávist, je to cizorodý prvek, který do příběhu vůbec nezapadá.”
Machi: Vždyť říkám, někdo odpovědný by to měl rychle vymazat.
Co konkretně? Kde vidíš Krista s mečem a s nenávisti? Proč opomíjíš Jeho lásku a mlčíš o ni?
Rozpory v evangeliích?
Tak třeba Ježíš v Janově podání o sobě mnohokrát a systematicky prohlašuje, že je Bohem, že on je tím Slovem, které stvořilo Svět.
NIKDO ze synoptiků nezaznamenal ani jeden podobný výrok. U Marka, Lukáše ani Matouše se Ježíš nikdy za Boha neprohlásil. U Jana mnohokrát, u ostatních nikdy.
Toto je třeba jeden z těch IMHO zásadních rozporů.
Dále, Karle, proč se nikdo ze synoptiků nezmiňuje o Ježíšově největším zázraku, o vzkříšení Lazara z mrtvých? Nepovažoval snad nikdo z nich oživení už rozkládajícící se mrtvoly za dostatečně zajímavé?
Proč se naopak Jan vůbec nezmiňuje o zjevení Eliáše a Mojžíše na hoře, o kterém referují všichni synoptici? Navíc u toho měl Jan být, a mohl teda přijít s novými zajímavými podrobnostmi – a přitom v jeho podání se to vůbec nestalo…
Styl kázání Ježíše je u Synoptiků a u Jana DIAMETRÁLNĚ odlišný. NIKDO ze synoptiků nezaznamenává podobné filozofické proslovy, z nichž je postaveno CELÉ Janovo evangelium. Naopak, u Jana Ježíš prakticky vůbec nepoužívá podobenství (tuším s jedinou výjimkou, u které je navíc důvodné předpokládat, že jde o pozdější vsuvku) přičemž u Synoptiků mluví v podobenstvích skoro pořád.
Panebože, jak se vůbec může někdo vážně ptát, kde jsou v líčení evangelistů rozpory?! Nechápu… Četl jsi vůbec Nový Zákon, Karle?!
Ach jo, Michale. Cožpak jsem někde napsal, že v evangeliích nejsou rozpory? Přečti si to znovu: “A jaké neshody máš na mysli? Sem s nimi. Předem ti na ně řeknu – prkotiny, nepodstatné věci pro podstatu sdělení. Já jsem kdysi systematický vyhledával rozpory, které v evangeliích jsou. Klidně ti je sem hodím, pokud máš zájem.”
U synoptiku bych to viděl takto: Nebyli očitými svědky. Měli společný pramen, nebo více pramenu z kterých čerpali. Ze svého úhlu věc zaobalili do jednolitého příběhu, tzv. učesali. Jan je jiný. Osobně jsem přesvědčen, že toto evangelium patří k nejstarším. Řekl bych, není žádný důvod se domnívat, že tomu tak není.
Michal: Tak třeba Ježíš v Janově podání o sobě mnohokrát a systematicky prohlašuje, že je Bohem, že on je tím Slovem, které stvořilo Svět.
Zase tak na plnou hubu to neřekl a jestli ano, tak hlavně učedníkům. Když s tím vyrukují jiní, nepopírá to. Ale, že by přišel před lid a volal, Já jsem Bůh, jsem váš Stvořitel, ne, tak to tam není.
Synoptikům jde více o popis Jeho životní pouti, Janovi o to, aby ukázal kdo Ježíš je. Sto lidi, sto chutí. Dva lidi si ze stejné události vezmou něco jiného a to pak i předají dále. Ber to tedy i jako mou reakci na toto z tvého posledního komentáře: “Styl kázání Ježíše je u Synoptiků a u Jana DIAMETRÁLNĚ odlišný. NIKDO ze synoptiků nezaznamenává podobné filozofické proslovy, z nichž je postaveno CELÉ Janovo evangelium…..” Synoptici si jsou podobní, protože měli společný zdroj. Popravdě řečeno, nevím čemu se divíš.
Michal: Navíc u toho měl Jan být, a mohl teda přijít s novými zajímavými podrobnostmi
A kde je řečeno, že Janovo evangelium napsal ten Jan z hory?