Křesťanství a morálka

Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.

Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.

Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.

Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.

Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.

My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.

Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.

***

Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?

Zopakujme si:

1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?

Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)

Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?

Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!

A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)

A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?

***

Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.

* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální?  (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?

Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)

***

Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.

Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.

V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?

Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?

Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.

***

Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.

Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.

Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).

Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)

Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.

Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.

***

“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.

Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?

Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.

Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.

Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.

1,240 thoughts on “Křesťanství a morálka

  1. Karel

    Roman_01 says: Ufff, už jsem se bál, že ten Bůh fakt existuje a já skončím v pekle

    Karel: Pokud by byl Bůh, proč myslíš, že by jsi měl skončit v pekle?

  2. Roman_01

    Karel: Padž nejsu křesťan 🙂 I když možná by mi ani to nepomohlo, je taky možné, že pravou boží vůli zná jen jeden pastevec z Kazachstánu a ten si to nechává pro sebe. A všechny náboženské knihy se za boží vůli jen vydávají 🙂

  3. Karel

    Colombo says: protože masturboval:P

    Karel: Tak to má fakt blbé 🙂 Ale vážně, já se ptal proto, že jsem se zde setkal s názorem, že lide skončí v pekle, protože neuvěřili v Ježíše. Docela mne to šokovalo a tak se teď ptám, jestli takto nejsou nakažení i jiní.

  4. Karel

    Roman_01 says: Padž nejsu křesťan I když možná by mi ani to nepomohlo, je taky možné, že pravou boží vůli zná jen jeden pastevec z Kazachstánu a ten si to nechává pro sebe. A všechny náboženské knihy se za boží vůli jen vydávají

    Karel: Tak to tedy vypadá, že jsi také nakažen. No, jsi vedle jako jedle.

  5. Roman_01

    Karel:
    Tak ono je to názor mnoha křestanů, s kterýma jsem hovořil a Bible v tomto směru mluví taky jasně:
    “Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. ” Jan 3,17-18
    “Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ” Marek, 16,16

  6. Michal Post author

    Roman má samozřejmě pravdu, a já dodávám, že Bible v tomto mluví naprosto jasně a konzistentně napříč celým Novým Zákonem.

    Pár příkladů:

    Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

    Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu,
    Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.

    Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

  7. Arkande

    Já bych ještě dodal vyloženě Násilnickou/Výhružnou pasáž Nového Zákona.Zde Kristus sám říká jak dopadnou lidé kteří ho nemilují či neuznávají:

    33 Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu před svým Otcem, který
    je
    v nebesích.“
    34 „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
    35 Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni
    36 a nepřáteli člověka
    budou
    členové jeho domácnosti‘.
    37 Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.

  8. Karel

    Roman_01 says: Tak ono je to názor mnoha křestanů, s kterýma jsem hovořil a Bible v tomto směru mluví taky jasně:

    Karel: Buď jsi je nepochopil, nebo i oni byli vedle jak ta jedle.

    “Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. ” Jan 3,17-18

    Přečti si prosím i ten 19. verš: Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

    Proč myslíš, že se Kristu říká Spasitel/Záchrance? Od čeho nás zachraňuje? Kristus nepřišel na svět, aby jej odsoudil. Zachraňuje nás od Božího hněvu jenž přichází na lidi pro jejích zlé skutky. Kdo nebude činit pokání z těchto zlých skutku, nepřijme Boží milost, nebude potrestán za to, že ji nepřijal, ale půjde k tomu Soudu a tam bude souzen za své skutky, pro nic jiného.

    Ř 1,18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu
    Ř 2,3 Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On odplatí každému podle jeho skutků.
    Ř 5,9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
    Zj 6,17 Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?
    Zj 20,13 A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.

    “Kdo nevěří jíž je odsouzen” Je to vzkaz od Boha: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Nehrňte se na Boží soud.

  9. Colombo

    Nevím o čem se bavíte, skoro každý masturboval a tak pujde do pekla. Starý zákon mluví jasně.

  10. Karel

    Michal says: Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

    Karel: Viz můj předešlý příspěvek.

    Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu,
    Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.
    Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

    Všechny tyto slova říkají jediné: On je jediná oběť smíření za naše hříchy. Není jiné cesty jak žít s Bohem, než přijmout Jeho milost.

    1J 4,10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
    He 10,12 On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží
    2K 5,20 Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.

    “Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu”
    J 12,47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

  11. Roman_01

    Jinak ještě Ad Columbo:

    “kde se v kvantovce vynořuje ta “skutečná” vesmírná náhoda? Nemůže to být zkrátka jen naše hranice poznání (tedy absolutní nepoznatelnost vesmíru), která ovšem sama o sobě je naprosto kauzální, pro nás však nepoznatelná?”

    Roman: Většina fyziků, jejichž názory jsem četl, tvrdí, že na kvantové úrovni u některých jevů kauzalita skutečně neplatí, není to nedostatkem našeho poznání, ale je to skutečná vlastnost vesmíru. Pokud je mi známo, prokázaly to i některé experimenty, ale na detaily byste se musel zeptat nějakého fyzika či poohlédnout se po příslušné literatuře.

  12. Karel

    Colombo says: Nevím o čem se bavíte, skoro každý masturboval a tak pujde do pekla. Starý zákon mluví jasně.

    Colombo, VŠICHNI zhřešili. Máš pravdu, Zákon nás odsuzuje přesně tak jak popisuješ. Ale:

    Ř3.21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. JEHO BŮH USTANOVIL za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.

  13. Michal Post author

    Karel: Přečti si prosím i ten verš 19.
    Michal: Přečtl jsem si ho, a nevidím v něm žádný rozpor s tím, co tvrdím já a Roman Polach.

    Karel: Proč myslíš, že se Kristu říká Spasitel/Záchrance?
    Michal: No zjevně proto, že je schopen spasit a taky spasí ty, kdo v něj uvěří.

    Karel: Od čeho nás zachraňuje?
    Michal: No od pekla přece, nebo ve výkladu umírněných křesťanů – před totální Smrtí a Koncem naší existence.

    Karel: Kdo nebude činit pokání z těchto zlých skutku, nepřijme Boží milost, nebude potrestán za to, že ji nepřijal, ale půjde k tomu Soudu a tam bude souzen za své skutky, pro nic jiného.
    Michal: Jistě – a Bible zcela jasně stanoví, že nevíra v Krista je tak závažným prohřeškem (hříchem), tedy SKUTKEM, Karle, že výsledek toho Soudu je předem oznámen: věčné zatracení, odsouzení. Ježíš to řekl zcela jasně, viz. moje a Romanovy citáty.

    Karel: několik cítátů
    Michal: nevidím ani u jednoho z nich, že by měnil cokoliv na výše uvedeném.

    Karel: “Kdo nevěří jíž je odsouzen” Je to vzkaz od Boha: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Nehrňte se na Boží soud.
    Michal: Tak věta “Kdo nevěří, je již odsouzen” JISTĚ není ten vzkaz od Boha, který jsi psal. “Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.” je v Bibli psáno také, ale rozhodně to není obsahem věty “Kdo nevěří, je již odsouzen”. Někdy se sám sebe ptám, jestli vůbec mluvíme stejným jazykem, tj. česky.

    Závěr: neuvedl jste Karle NIC, co by měnilo byť jen písmenko na tom, že podle Nového Zákona je víra v Ježíše NUTNOU podmínkou spasení. Je mi líto.

  14. Roman_01

    Karel:
    Vámi citované verše a jiné pouze ukazují na to, že ani samotní pisatelé NZ neměli jasno v tom, co je potřeba udělat pro ten věčný život, jestli stačí jenom víra nebo musí být i nějaké skutky. Někde se píše tak a jinde tak.
    Viz třeba ten Jan 3: “aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ”
    KAŽDÝ kdo věří bude mít život věčný, o nějakém souzení dle skutků tam není ani slovo…”Kdo v něho věří, není souzen. ”
    “víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘. ”
    Galatským 2
    Jako vždy je to o tom, které verše člověk bere za směrodatné a které ignoruje.

  15. Karel

    Roman_01 says: KAŽDÝ kdo věří bude mít život věčný, o nějakém souzení dle skutků tam není ani slovo…

    No vidíš, vypadá to, že začínáš chápat. Ano je to přesně tak: Kdo v Něho věří, NEJDE NA SOUD. Milost se stála v Ježíši Kristu, vírou tuto milost přijímáš a vyznáváš, že jsi hříšník, jenž na Soudu neobstojí. Kdo však Boží milost nepřijme, bude souzen dle svých skutku. Ježíš řekl: “Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšné.” Člověk jenž si o sobě myslí, že je dobrý, žádného spasitele nehledá. Bude mu dopřáno tu svou spravedlnost ukázat před Svatým Bohem.

  16. Michal Post author

    Karel: Kdo však Boží milost nepřijme, bude souzen dle svých skutku.

    Pokud přijetím Boží milosti míníte víru v Ježíše, pak tento výrok pokud vím v Bibli není. (pokud ano, tak kde?)

    Naopak tam je, že “kdo nevěří, JE JIŽ ODSOUZEN”, což je něco zcela jiného, než že bude SOUZEN.

    Nechápu Karle, jak si můžete Písmo takhle překrucovat, podle toho jak se vám to hodí. Mě z toho plyne, že vy sám svému Bohu nevěříte. Jak potom v takového Boha máme věřit my?

  17. Karel

    Michal says:
    Karel: Přečti si prosím i ten verš 19.
    Michal: Přečtl jsem si ho, a nevidím v něm žádný rozpor s tím, co tvrdím já a Roman Polach.

    19.Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

    V čem je soud? Že neuvěřili v Ježíše? Ale z toho verše je zřejmé, že nevíra je SEKUNDÁRNÍ. Problém člověka je v jeho skutcích – jsou zlé a nejhorší je když si je zamiluje. Já když uvěřil, také jsem si nemyslel, že je to se mnou tak špatné. Ale když člověk přichází ke světlu, najednou vidí špínu, kterou před tím neviděl. Tady se projeví láska – buď ke světlu – ano, jsem špinav, nebo ke tmě – skryj mou nečistotu.

Comments are closed.