Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
Můj názor: “Rebecca je hezká ženská a sám bych si to s ní rád rozdal, kdybych nebyl zadanej”
to Slávek:
On Dawkinse historik Johnson nenazval ajatoláhem ateismu je tak pro nic za nic.
Protestant: Nevycházel jsem jen z této diskuze, ale i z videí na youtubu a Dawkinsových článků. Prostě slušnost není jeho silnou stránkou.
Slávek: Já od něj celkem dost přečetl a viděl, ale tu hranici nikde podle mě nepřekročil. Má silnej názor, kterej jasně artikuluje. Nejblíž něčemu “neslušnýmu” byl asi ve videu, kdy řekl chlapíkovi z publik, že celej život věří halucinacím. Jestli máte někde nějaký doklad jeho neslušnosti, sem s ním protestante.
Protestant: On Dawkinse historik Johnson nenazval ajatoláhem ateismu je tak pro nic za nic.
Slávek: Bla, Bla. Zkuste mi ukázat, kde se Dawkins chová neslušně v rámci diskuse co tu vedeme o ateismu. (jako že se někde opil nebo tak, to mě nezajímá, je určitě člověk s chybama)
Jinak Protestante. Oni si už ten spor asi urovnali, protože Johnsom si má Dawiknse příští rok brát:
http://www.gaffneyledger.com/news/2011-05-13/LifeStyles/Johnson__Dawkins.html
to Slávek:
Slávek:Jinak Protestante. Oni si už ten spor asi urovnali, protože Johnsom si má Dawiknse příští rok brát.
Arkande:Cože to?
****
Arkande:kdyby Dawkins řekl třeba: “Rebecca je hezká ženská a sám bych si to s ní rád rozdal”…pak bych sám řekl ,že je prasetem.
Slávek:Můj názor: “Rebecca je hezká ženská a sám bych si to s ní rád rozdal, kdybych nebyl zadanej”
Arkande:Ty mne dneska zkoušíš? 🙂
Kde je Samain když ji člověk potřebuje?
to Samain:nemohla by jste nám napsat co si myslíte o tom “výtahovém problému”?
to Slávek:
Je to otázka vlastních hranic. Pro někoho je např oslovení vole běžné, pro mne ne. Pro mne je základem slušnosti respekt k druhým.
Protestant: Je to otázka vlastních hranic. Pro někoho je např oslovení vole běžné, pro mne ne. Pro mne je základem slušnosti respekt k druhým.
Slávek: Ještě jsem neviděl ty vaše argumenty Protestante, že se Dawkins běžně chová neslušně. Pokud je to pravda, neměl by být problém, hodit sem pár odkazů, ne? Do té doby je to jen plivání špíny.
Odkazy na celý incident jsem tu dal proto, abych ukázal, že nikdo není neomylný a každý udělá botu. Dále proto abych ukázal jakou roli hraje v chování schopnost empatie, kterou Dawkins zřejmě postrádá (není sám, také mi v testu na empatii vyšlo nula nula nic, ale dá se to částečně kompenzovat výchovou a rozumem). Doporučuji komentáře pod jeho příspěvky na blogu PZ Myerse (druhý odkaz, který jsem tu dal), tam jsou v podstatě uvedeny argumenty, které bych sem jinak napsal sám. Bude zajímavé jak bude celá aféra pokračovat na Amazing Meetingu. Doufám, že se všichni zklidní, popijí čaj či kávu a všichni se zachovají jako rozumní dospělí lidé. 🙂
Dále bych dodal, že celá aféra nemění nic na tom, že v drtivé většině případů má Dawkins ohledně náboženství pravdu, o čemž svědčí mimojiné to, že jeho argumenty z jeho knížky God Delusion nikdo nevyvrátil (sorry, ale napsat že knížka je blbá až to bolí nebo bláboly teologů bez opory v realitě skutečně není vyvrácení argumentů).
A co jsem měl možnost shlédnout debaty s ním (a bylo jich hodně), nikdy nepřekročil meze slušnosti, naopak byl zpravidla na té slušnější straně (že někomu řekne, že nemá pravdu a řekne proč, skutečně nepovažuji v debatě za neslušnost nebo nedostatek respektu, přestože je možné, že tento respekt k mnoha představitelům církve a věřících nemá, taky proč, respekt je třeba si zasloužit). Také v podstatě nikdy argumentačně neprohrál v žádné debatě. Párkrát zdánlivě prohrál, což bylo tím, že protivník “uřval” Dawkinse hromadou argumentů, které po bližším zkoumání vůbec žádnými argumenty nebyly (bylo to zpravidla v debatě se zkušenými teology a řečníky).
to Machi:
Vycházíte z podle mne chybného předpokladu, že se náboženství a víra dají nějak vyargumentovat. Stejně tak se vám nepodaří vyargumentovat spor mezí příznivcem metalu a barokní hudby.
Protestant: Vycházíte z podle mne chybného předpokladu, že se náboženství a víra dají nějak vyargumentovat.
Slávek: A ten předpoklad vidíte u Machiho kde? A skutečně mě zajímají ty vaše odkazy na neslušného Dawkinse, proč mě tak napínáte? Že by to bylo jen Vaše měření dvojím metrem?
Protestant:Vycházíte z podle mne chybného předpokladu, že se náboženství a víra dají nějak vyargumentovat. Stejně tak se vám nepodaří vyargumentovat spor mezí příznivcem metalu a barokní hudby.
Arkande:Machi vychází z předpokladu že by věřící vůbec byli schopni na základě racionality uznat nesmyslnost víry a především cedníku jménem Bible.
Protestante, argumentovat se dá vždy a u všeho, i u vašeho příkladu s metalem a barokní hudbou. Výsledkem takové “vyargumentace” může být mimo jiné i kompromis. 🙂
Arkande:
“Machi vychází z předpokladu že by věřící vůbec byli schopni na základě racionality uznat nesmyslnost víry a především cedníku jménem Bible.”
Mimochodem toho se týkají ony “prohrané” Dawkinsovy debaty. Tak dlouho opakuji nesmysl, až si publikum začne myslet, že mám pravdu! 🙂
TO:Josef
Děkuji,že jste si dal tu práci a vypsal těch pár jmen.Škoda,že nejste takto obětavý i při
ostatních mých otázkách.
Přesto mi to pořád nedává smysl.Jestliže je prokazatelnost “Boha” takto evidentní,jak
je možné,že většina světových vědců s tímto názorem nesouhlasí.Jsou snad
po stránce inteligence zaostalejší než vámi vypsané osoby?Kde je zakopaný pes?
Jak je vůbec možné,že se po celém světě vedou neustálé diskuse o existenci “Boha”,
když je “Bůh” už dávno prokázaný.Proč diskutujeme na těchto stránkách,když je to
evidentní,že “Bůh” existuje.Nezdá se vám Josefe,že tady něco nehraje?Máte snad nějaké vysvětlení?
Josef: Výborně, Colombo! Takhle se mi líbíš a takhle mě diskuse s Tebou může opravdu bavit. Jdeš k podstatě věci, nemlžíš kolem a navíc ještě kladeš otázku, kterou, pokud se nepletu, mi ještě žádný atheista nepoložil. To je originální a je to pro mě takové zpestření, že Ti odpustím i ty “plky”.
O racionalitě jsme se dosud bavili jako o “subjektivní” a “absolutní”/”objektivní”, vyjdu tedy při definici z tohoto rozlišení.
Protože zatím nevím, kam přesně směřuješ, nebudu ještě zabíhat do nějakých filosofických detailů a pro začátek budu racionalitu definovat triviálně a intuitivně, tak jak jí všichni rozumíme:
Subjektivní racionalita je funkce s parametry S (subjekt), P (množina výroků P1, P2 … Pn) a Z (výrok) a s booleovskou hodnotou taková, že dává hodnotu PRAVDA právě tehdy, pokud subjekt považuje za pravdivou implikaci P => Z.
Objektivní racionalita je pak funkce taková, kde tato implikace pravdivá skutečně je, a hodnota fukce je tedy nelišná při změně subjektu.
Lze dokázat existenci objektivní racionality? Evidentně nejde, protože takový důkaz by už objektivní racionalitu vždy potřeboval jako předpoklad.
Lze však dokázat něco jiného, co je z výše uvedeného zřejmé: používá-li subjekt subjektivní racionalitu, tak vždy už postuluje existenci objektivní racionality.
Je tedy třeba se buď racionality zcela vzdát, anebo uznat existenci objektivní racionality.
To, cos dosud dělal Ty, Colombo, totiž popírat existenci absolutní racionality, ale zároveň se pokoušet racionálně argumentovat, je nesmysl.
Colombo: Rád bych se vrátil k tomuto příspěvku. Zjevně je na něm něco v nepořádku.
Ta chyba je následující: subjektivní racionalita nevylučuje pravdivost implikace.
Dále je nutné si uvědomit, co to vůbec znamená a jak funguje mozek.
Mozek si vytváří jakýsi velmi zjednodušený model fungování světa. Máme tu nějaké tzv. přírodní zákony, které jsou objetivní. Dále, vzhledem k tomu, co tu postuluji, je jasné, že považuji kauzalitu za žádoucí (bez ní nemá svět smysl) a jsem determinista (tedy každá akce má vždy naprosto konkrétní následky, a ty jsou vždy stejné, pokud je stejná i situace). Tedy já nevylučuji nějakou obecnou implikaci, která se ovšem nevztahuje k racionalitě, tedy k myslí lidí, tedy právě k tomu modelu světa, jaký máme v hlavě. Naopak, považuji jej za nutný.
Model světa, jenž si vytváříme v hlavě, je pak lepším či horším odhadem obecného fungování světa založeném na přírodních zákonech. Tento model je z principu velmi zjednodušený a jako každý model má svou užitečnost a výpočetní náročnost poměrně přesně danou.
Dále vycházím z definice racionality
http://cs.wikipedia.org/wiki/Racionalita
jakožto seznam pravidel, které považují za správné členové nějakého společenství.
To opět neznamená, že by tato pravidla byla pravdivá, ale opět pravdivá být bohou. Je nutné si uvědomit, že jsou opět užitečná, nebo alspoň z historického vývoje užitečná byla.
Při takové definici racionality ovšem nemůže být racionalita absolutní. Pro jistou logiku a racionalitu, která by se svými výsledky co nejvíc blížila fungování skutečného světa, je však nutné ji odkleštit od denodenní užitečnosti a výpočetní nenáročnosti. A také od podvědomého vyhodnocování. Snaha přiblížit se pravdivosti je tak nejspolehlivější v případě, že vycházíme přímo z pozorování a z odhadnutých přírodních zákonů. Tento výsledek, tato racionalita, tato logika, ovšem také nemusí být správná, má pouze vyšší míru správnosti (odpusťme od různých definic míry) a v snaze odhadnout správnost je tak užitečnější. Což ovšem neznamená, že je stejně užitečná i v normálním životě. Ano, mluvím tady o vědě.
Vaše racionalita absolutní morálky tak může v praktickém životě být užitečnější, odprostí vás to od pochyb a podobných věcí. Máte to přeci jen od Boha o kterém jste přesvědčen a hotovo.
Vědecký pohled by v tomto byl mnohem méně užitečný. Potřeboval by mnohem více informací, nedokázal by zachytit všechno to, co zachycujeme podvědomě (jemné záchvěvy těla, mírná zmena tónu hlasu, pachy-feromony). Jeho rozhodování by bylo mnohem složitější a častokrát i časově nemožné. A výsledné rozhodnutí by se o moc nemuselo lišit. Pravděpodobně se za normálních okolností ani lišit nebude.
Problém je, když vás někdo zblbne, pokřiví váš podvědomý morální kodex. Půjdete s davem. Lynčování, demonstrace, upalování, rabování.
A výsledek: celé vaše přesvědčování o iracionalitě atheistů, narážky o doublethinku a vnitřní nekonzistenci či o odporování si jednotlivých úvah jsou chybné, jsou totiž postavené na nesprávných nevyřčených předpokladech, které ovšem neexistují a nebyly ani předpokládány nikým jiným, než Vámi.
Arkande:Machi vychází z předpokladu že by věřící vůbec byli schopni na základě racionality uznat nesmyslnost víry a především cedníku jménem Bible.
na základě racionality nevyargumentujete ve sporu ateismus – náboženství niv, protože mezi dvěma náboženstvími se nedá racionálně argumentovat. Stejně tak se nedá racionálně argumentovat v umění.
u toho prirovnani k metalu a barokni hudbe by me zajimalo, jestli tedy, protestante, nepovazujete viru a nabozenstvi “jen” za volnocasovou aktivitu?
🙂
Machi says:
July 15, 2011 at 11:50 am
Protestante, argumentovat se dá vždy a u všeho, i u vašeho příkladu s metalem a barokní hudbou. Výsledkem takové “vyargumentace” může být mimo jiné i kompromis.
protestant:
Dawkins a kompromis? Víte co jste to vůbec napsal? 🙂
protestante, atheismus NENÍ náboženství. Kolikrát to mám napsat?
Je snad Nekřesťanství křesťanstvím? Nic hmotou? Ticho hudbou? Sladké slané? Slané sladké? Je snad pohovka bonbónem, protože není bonbónem?