Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
Slávek: Teda Josefe “páni” 🙂 Začnu tím druhým postupem, který jste tak “odbyl”.
Josef: Tuto Vaši úvahu lze vyvrátit z několika stran najednou, ale protože u prvního příkladu už jsem se vykecával víc než dost a dnes nemám moc času, vyberu tu nejkratší možnost a ocituji znovu Vaši klíčovou větu “Josefův bůh má jen dvě vlastnosti”, což je samozřejmě nesmysl. Z ničeho, co jsem řekl, to nevyplývá (to, že jen dvě vlastnosti jsou součástí definice, neznamená, že jiné vlastnosti neexistují – to by pak nemohl existovat např. ani čtyřnožec s vlastnostmi být živočich a mít čtyři nohy, který však nepochybně v mnoha exemplářích existuje)
Slávek: OK, máte pravdu, tady mi to ujelo. Budu tedy tvrdit, objekt u kterého rozhodujeme o existenci, má dvě známé vlastnosti. Ani jednu z těchto vlastností není objektem exemplifikována. Obě dvě jste mu přiřadil definičně. Proto tomuto objektu nebyla prokázána existence.
Je to stejné, jako byste tvrdil, že existuje “trojúhelník”. Trojúhelník si definujeme tak, že má tři vrcholy. Trojúhelníku také můžeme přiřadit kolik vlastností chceme (velikost úhlů, velikost stran, zakřivení stran, pravoúhlost… atd). Dokud trojúhelník ale nenakreslíme nebo nevyrobíme, tak je jeho existence jen imaginární, protože nám žádnou vlastnost nemůže ukázat, exemplifikovat. Stejně tak mohu dokazovat existenci objektu s vlastnostmi: jméno Superman, modrý obleček. Dokud se takový Superman nějakou svou vlastnost neprojeví, jedná se o imaginární bytost.
Josef: a pokud VY tvrdíte, že můj Bůh už jiné vlastnosti nemá, pak byste to musel nejprve dokázat (což namouduši nevím jak).
Slávek: Proto já nemusím dokazovat neexistenci vlastností, ale vy naopak musíte dokázat, že Bůh se nějakou vlastností projevuje. Jinak to celé bude v úrovni, kdy dokazujete existenci trojúhelníku, aniž byste ho třeba nakreslil. Ano, logicky existuje, ale vůbec se v našem světě neprojevuje a tedy je imaginární.
Jako druhou variantu můžete rozporovat moji definici, co to je existence.
Roman_01: Obávám se, že pomocí formální logiky lze dokázat i vyvrátit cokoli, zvlášť pokud tato logika nebere v úvahu realitu světa.
Karel: Přesně tak, jako by svět byl takto úmyslně postaven. Na něco podobného už přišli tady: 1. Kor 1,18 Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
Josef: ( Ex ( E(n) ) => Ex ( E(m) ) ) et non ( Ex ( E(n) ) ekv. Ex E (m) )
Tento výraz lze jednoduchými formálními úpravami přepsat na
non Ex ( E (n) ) et Ex ( E (m) )
Slávek: Tady Vás poprosím Josefe, můžete mi zvýrazněné kroky objasnit. Nejsem ve formální logice tak zběhlý a už jsem to skoro vše pozapomínal. Rád bych se tedy vyjadřoval k něčemu, co chápu. Pokud ovšem nemáte čas vysvětlovat, tak pochopím a můžeme se věnovat jen druhé části. Můžeme to brát tak, že zde již nejsem schopen argumentovat.
Karel: no, obávám se, že křesťanství nebere v úvahu ani tu realitu světa a obvykle ani tu logiku, ostatně stačí se podívat, jak Ježíš argumentoval před skeptiky:
“Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
Jan 8.
Tato Ježíšova slova mi připomínájí spíš argumentaci žáka zvláštní školy než božího syna 🙂
Slávek:
dobře jste to napsal, v podstatě to samé, co já, jen jinými slovy.
Roman_01: Takže pokud Josef tvrdí, že nic nemůže vzniknout bez příčiny nebo samo od sebe a kvantová fyzika to přesvědčivě vyvrací, pak je holt jakýkoli logický důkaz boží existence na tomto postavený neplatný. Jenže toto Josef jaksi vůbec nebere na vědomí a stále si tu kreslí ty svoje vzorečky.
Slávek: Naopak, Josef tvrdí, že něco MUSELO vzniknout bez příčiny a to něco je Bůh. Jestliže kvantová fyzika prokázala, že něco vzniklo bez příčiny, potom prokázala existenci Boha dle Josefovy definice 🙂 Můžete mě s ním prosím seznámit?
Roman01: dobře jste to napsal, v podstatě to samé, co já, jen jinými slovy.
Slávek: napsal jste to stručněji a výstižněji.
Roman_01 says: ….Tato Ježíšova slova mi připomínájí spíš argumentaci žáka zvláštní školy než božího syna
Že by se naplňovalo to slovo co jsem uvedl dříve? (1. Kor 1,18) 🙂 Ale teď vážně: Co se ti na té argumentaci nezdá? Možná je to tím, že o žádnou argumentaci vůbec nešlo, nešlo o to, že by je chtěl přesvědčit. Prostě jím řekl pravdu o nich do očí. A nejen o nich, ale i o sobě. Takhle nemluví žák zvláštní školy, ale buď blázen, nebo Ten kdo má moc. Může blázen uzdravit slepého?
Karel:
A uzdravil Ježíš slepého? Já jsem u toho nebyl a starověcí autoři, obzvláště tihle sektářští si hrozně vymýšleli.
Ty jsi z příběhu vytáhl část textu a posoudil. Ale ten stejný příběh říká, že uzdravil i slepého. Když chceš posuzovat, posuzuj komplexně.
Karel: Komplexně? To ale neznamená buď celou knihu přijmout jako pravdivou nebo celou jako nepravdivou. V NZ jsou některé pasáže považované za historické a některé za smyšlené. Takže například umím si představit, že se Ježíš na každém kroku setkával se skepticismem. To dává smysl ale jedině v případě, že Ježíš byl jen jeden z mnoha sektářů, který ničím zvláštním nevynikal. Ježíš mohl snadno vyvrátit argumenty skeptiků tím, že předvedl nějaký jednoznačný nezpochybnitelný zázrak. Jenže toto se zřejmě nestalo, proto si z něj taky dělali srandu všude, kam přišel. A proto taky křesťanství bylo prvních sto let bezvýznamná sekta, o které se nikdo ani slovem nezmínil.
To Josef: Teď mě napadlo takové pěkné cvičení, třeba nám pomůže lépe pochopit ten Váš důkaz. Trochu jsem ho přeformuloval a nahradil slovo ENTITA slovem EXISTUJÍCÍ OBJEKT:
Bůh je existující objekt, jehož existence není závislá na existenci jakéhokoliv jiného existujícího objektu. Alespoň nějaký existující objekt bezpochyby existuje. Tento existující objekt existuje buď v závislosti na existenci jiného existujícího objektu, nebo existuje nezávisle. Existuje-li nezávisle, splňuje definici Boha a existence Boha je tedy prokázána. Existuje-li tento existující objekt v závislosti na existenci jiného existujícího objektu, pak ale nepochybně existuje opět tento jiný existující objekt, který nakonec musí definici Boha někde splňovat.
Možná to logicky Josefe nic neznamená, ale přijde mi trochu podezřelé, že si dokazujeme existenci existujícího objektu. Ale jak říkám, musím si to promyslet 🙂 My v podstatě nedokazujeme jeho existenci, ale to, že je alespoň jeden z nich nezávislý.
Josef:Intuitivně si to ukážeme na dnes už klasickém příkladu, kdy chcete stavět dům a potřebujete stavební povolení. Zajdete na příslušný úřad, kde je Vám sděleno, že k vydání povolení je potřeba doložit nějaké jiné povolení (tato situace v našem příkladu odpovídá tomu, že existence entity je závislá na existenci jiné entity). Když zajdete na úřad, který vydává toto jiné povolení, opět se dozvíte, že potřebujete ještě další povolení atd. Když se Vám to stane už několikrát a stále ještě nemáte v ruce žádné povolení, začnete si klást nepříjemnou otázku, zda to takhle nemůže jít do nekonečna (totiž přesně tu otázku, kterou Vy kladete mně svým hypotetickým prostorem objektů), protože pak byste své povolení nikdy nebyl schopen úspěšně vyřídit. Pak ale při svém běhání po úřadech náhodou potkáte někoho, kdo už kráčí s potvrzeným stavebním povolením v ruce. Tato událost je pro Vás důkazem toho, že řada potřebných povolení není nekonečná, ale že někde přece jen končí a všechna potřebná povolení skutečně lze nakonec získat. Toto setkání v našem příkladu odpovídá tomu, že vidíme nějakou entitu, která reálně existuje. Stejně jako vydané stavební povolení nás přesvědčí o konečnosti řady povolení a existenci nějakého povolení, které už žádné další povolení nepotřebuje, tak zrovna tak nás reálná existence alespoň jedné entity přesvědčuje o tom, že řada závislostí není nekonečná a že existuje entita, která ke své existenci už nic dalšího nepotřebuje.
Slávek: chápu, že se jedná o přirovnání, takže z jeho chybnosti nebudu nic moc vyvozovat. Takže snad jen upozornění. Existence stavebního povolení mě nepřesvědčí o existenci prvotní příčiny, pokud měl ten druhý vyřizovač k dispozici nekonečný čas (nekonečný počet kroků). Což jak uznáte sám, nemůžeme v našem případě vůbec vyloučit. Stejně tak já, pokud budu mít k dispozici nekonečný počet kroků, nakonec MOHU v nekonečnu začít (ten pojem tu samozřejmě nemá smysl) vyřizovat razítka.
Zajímavý článek Ondřeje Horáka http://someselfishmemes.blogspot.com/2011/07/elevatorgate-dawkinsuv-omyl-misogynie.html
a hlavně zajímavá debata, do které se zapojil i R. Dawkins – http://scienceblogs.com/pharyngula/2011/07/always_name_names.php#comment-4295492
K morálce se to hodí, neboť tento příklad ukazuje, jak je empatie a rozum důležitá pro morálku.
Mimochodem Dawkins se zde projevil, s prominutím, jako nevychované prase.
to Machi:
pokud to je skutečně Dawkins tak mne to ani nepřekvapuje. Vůči věřícím se takto chová už dlouho.
To Protestant: jak se chova k vericim Dawkins? Priznam se, ze marne hledam souvislost.
to Slávek:
No přece jako nevychované prase.
to Machi:Komplex rytíře ochránce kterým trpím a ty zřejmně také,bývá mnohdy založen na emocích a ne na racionalitě.Viz.komentáře pod článkem na tom blogu.
Dawkinsova reakce mi popravdě,když znám souvisloti, zase tak strašná nepřišla.Je to něco ve stylu…podívám se na hodinky když mluví černoch…a jsem hned označen za rasistu,kvůli neverbálním rasovým projevům.
kdyby Dawkins řekl třeba: “Rebecca je hezká ženská a sám bych si to s ní rád rozdal”…pak bych sám řekl ,že je prasetem.
On ale řekl že se jedná o banálně působící tvrzení které vzniklo ze znepokojení z pozvání na kávu a že mnohem větším problémem je utrpením žen v muslimských zemích, které jsou obětmi domácího násilí a všemožného omezování osobních svobod.
Později po obrovské hysterické kampani jenž rozvířila dodal:
…. nemá si co stěžovat, protože ji nikdo fyzicky nenapadl. Šlo pouze o slova, která nemohou působit žádnou opravdovou újmu… že úroveň její možné újmy je asi tak srovnatelné s újmou způsobenou pohoršením, které cítím v situaci, kdy si ke mne do výtahu přistoupí někdo, kdo žvýká žvýkačku.
to Arkande:
Každý má holt jinde hranici slušnosti.
To Protestant: Já to vidím trochu jinak. Ono celá ta aférka dostala tolik významových rovin, že se v tom těžko orientuje a jednoduché vyjádření ala Machi je apriori špatné (další rovina).
Ondřej celou tu věc popsal moc pěkně. V podstatě šlo o nevinný incident, kdy ten elavator guy je pěknej looser, ta holka to podle mě vzala za správný konec a Dawkins tam do toho plete věci, které se samotným incidentem nemají moc společnýho (WTF: utrpení muslimských žen?). Je prostě mimo kontext. Takový věci se mi stávají 2x denně, jen holt nejsem Dawkins.
Nicméně u mě to je jasný: Elevator Guy 0, Skepchick +10, Dawkins 0. 10:0 pro tu kočku.
To Arkande: To jeho vyjádření je právě úplně mimo. Být mladá kočka, a jde za mnou ve 4 ráno do výtahu neznámej borec, co mi hned první větou navrhne, abych s ním šla na pokoj, tak jsem taky podělanej až za ušima. Navíc ona ho neudala na policii, nebo tak. Jen ho ukázala (a správně) jako příklad jak se chlapi někdy blbě chovají. Pokud to z jeho strany byla jen slova, pak to stejný platí o ní. Naprosto adekvátní reakce. Tech chlapík se ztrapnil sám, stejně jako se ztrapňuje Dawkins těma řečma o obřízce.
to Slávek:
Nevycházel jsem jen z této diskuze, ale i z videí na youtubu a Dawkinsových článků. Prostě slušnost není jeho silnou stránkou.