Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
lol Machi!!! 🙂
Velmi trefné! 🙂
Karel:
“Gratulují A teď to uvést do praxe. Když tě někdo nazlobí, v podstatě za to nemůže, vždyť je stroj. Nebo se sebrat a vykrást banku, když to udělám, tak jsem to udělat musel, že, když už jsem determinován. A když mne při tom chytnou? Oni za to nemohou, také jsou determinování. A co ten Karel, co to tady píše za hlouposti? Ale ne, spletl jsem se, on za to také nemůže. Zrovna mi někdo dal facku, mám se na něj zlobit? Vždyť nic jiného udělat nemohl. Ale co, budu se na něj zlobit, vždyť jsem robot”
Tohle je tisíckrát opakovaná kravina a nechápu, že i mnozí filozofové ji berou vážně. Komár je naprogramován k tomu aby vám sál krev. Znamená to, že ho nezaplácnete?
Pokud tomu nerozumíte, můžete to brát tak, že když je někdo determinován vykrást banku, jsou další determinování ho šoupnout do chládku!
Ještě mě napadá, že tito “vědci” by mohli mít i skutečné důkazy o existenci mimozemšťanů na té planetě obíhající kolem supernovy SN1987… vždyť jak jinak vysvětlit kruhy a další komplikované obrazce, které se rok co rok objevují v obilných polích po celém světě? Evidentně je přímo ze své planety vypalují extrémně dobře zacílenými paprsky…
Machi says:
Celá teologie se dá přirovnat k hypotetické vědě, která se zabývá jen tím, jak vypadá život mimozemšťanů na planetě obíhající kolem supernovy SN1987.
protestant:
A kdo z lidí a zemi je v kontaktu s těmi mimozemšťany?
“Ještě mě napadá, že tito “vědci” by mohli mít i skutečné důkazy o existenci mimozemšťanů na té planetě obíhající kolem supernovy SN1987… vždyť jak jinak vysvětlit kruhy a další komplikované obrazce, které se rok co rok objevují v obilných polích po celém světě? Evidentně je přímo ze své planety vypalují extrémně dobře zacílenými paprsky…”
No samozřejmě. A to člověk ani nepočítá to množství zázračných jevů v atmosféře. 🙂
Protestant:
“A kdo z lidí a zemi je v kontaktu s těmi mimozemšťany?”
Každý kdo po tom touží! Některé dokonce i unesli! 🙂
Machi: Každý kdo po tom touží! Některé dokonce i unesli!
hehehe, opět bod pro Tebe! 🙂 Jsem opravdu zvědavý, jak ti Protestant vyargumentuje, že to není pravda 😀
To Michal: To tak jasné není. Pokud se domníváte, že kterákoliv z těchto věcí dokazuje existenci Boha, tak nesouhlasím. Stejně jako si nemyslím, že by nesplnění alespoň jedné podmínky jeho existenci vyvracelo.
Já existenci chápu jako vlastnost, která rozlišuje abstraktní a skutečné objekty. Abstraktnímu objektu je souborem přiřazených vlastností, zatímco skutečný objekt tyto vlastnosti vykazuje a můžeme je zkoumat.
Pokial nemam slobodnu volu, znamena to, ze to, co robim, robit musim a nemozem robit inak (hoci si to neuvedomujem). Teda za svoj cin nenesiem zodpovednost. Teda, ked mi da niekto facku, nemal by som sa na neho zlostit, lebo on to musel urobit. Ale ked sa budem zlostit, bude to ok, lebo aj ja som to musel urobit (zlostit sa). Ked sa nebudem, aj tak je to ok, lebo vtedy som bol naprogramovany nenazlostit sa. Ked zabijem komara, je to ok, on bol naprogramovany, aby mi sal krv, ja zase na to, aby som co zabil. Vsetko ok, ziadna skutocna zodpovednost, vsetci su nevinni.
Slávku:
1) navrhuji tykání 🙂
2) souhlasím s tím, že nesplnění žádné z těch podmínek by nedokazovalo neexistenci Boha, a já jsem nic takového ani netvrdil. Avšak mám za to, že v takovém případě by bylo racionální přijmout závěr, že Bůh neexistuje (kterážto situace shodou okolností nastává v reálu)
3) s druhou polovinou tvého tvrzení ale nesouhlasím. Resp., splnění jaké z těch podmínek by podle tebe nedokazovalo existenci Boha?
Kdyby např. každý člověk který by měl zájem, mohl s Bohem vejít do mentálního kontaktu, a Bůh by mu případně byl schopen sdělit věci, které dotyčný nemohl vědět (které třeba NIKDO nemohl vědět) – pak by bylo analogicky bodu (2) racionální přijmout závěr, že Bůh opravdu existuje – bez ohledu na to, že striktně dokázáno by to nebylo, poněvadž dokázáno v silném smyslu není s výjimkou matematických tvrzení vůbec nic. A je otázkou, jaký smysl vůbec má hrát si s požadováním “silných důkazů” v reálném světě, pokud jsi na tohle narážel.
Machi says:
July 11, 2011 at 12:17 pm
Protestant:
“A kdo z lidí a zemi je v kontaktu s těmi mimozemšťany?”
Každý kdo po tom touží! Některé dokonce i unesli!
protestant:
Pak ovšem planetární ateisté lžou, že takové planeta neexistuje.
Miloši, zodpovědnost, vina i nevina jsou lidské pojmy, které se vážou k lidské zkušenosti, ať už je či není determinována.
Proto je “Teda za svoj cin nenesiem zodpovednost” nesmysl.
Přestože je někdo determinován udělat nějakou věc, nezbavuje ho to odpovědnosti za tento čin.
“Vsetko ok, ziadna skutocna zodpovednost, vsetci su nevinni.”
Jak se liší skutečná zodpovědnost od neskutečné? A proč si myslíte, že se neexistencí svobodné vůle na těchto pojmech (vina, nevina, zodpovědnost) cokoliv mění?
Protestante, pak ale i vy lžete, že ta planeta neexistuje 😉
Cítíte rozdíl mezi slůvky “lhát” a “mýlit se”? 😉
Protestant:
“Každý kdo po tom touží! Některé dokonce i unesli!
protestant:
Pak ovšem planetární ateisté lžou, že takové planeta neexistuje.”
Ne. Taková planeta existuje jen subjektivně v myslích planetárních věřících. Viz můj příspěvek o intelektuální schizofrenii.
“Postupně převážila fakta svědčící pro to, že svobodná vůle je jen naší iluzí, a tedy neexistuje; jsme jen (jen?) extrémně složité biologické ekvivalenty strojů…”
Gratuluji, vítej do klubu.
Karel, Miloš: tohle jsou žvásty a jsou celkem jednoduše vyvratitelné.
Determinovanost je jako krajina v přírodě, voda poteče jen jedním konkrétním místem, při každé změně výšky krajiny poteče tam, kde je v jejím sousedství nižší výška, než byla současná. To ovšem nezaručuje, že voda dosáhne nejnižšího bodu krajiny (nějaké údolíčko obklopené kopečky). Onen způsob zodpovědnosti je jen projev složitých biologických systémů odhadnout topologii krajiny a postavit přehrady takové, aby se nejnižšího bodu (nebo jenižšího dosažitelného bodu, v případě že to údolíčko je obklopené obrovskými horami je stavba potřebných přehrad nemožná) dosáhlo.
Méně abstraktní příklad, který vám naprosto zlikviduje mozek, budete-li se ho chtít obecně vyřešit vaší “svobodnou vůlí” a “vinou” či “zodpovědností”.
Může za to, že se hlupák narodil jako hlupák? Může za to, že se mongoloidní člověk (tedy trisomnie 21 chromozomu, downův syndrom) se narodil jako mongoloidní člověk?
Tady standartně řeknete, že ne.
Tak jdeme dál, může člověk s genem pro velmi agresivní chování za to, že se chová agresivně? Může člověk s rakovinou nadledvin za to, že má návaly agrese? (viz díl dr House) Může člověk s geneticky determinovaným chováním za to, že se tak chová?
Jsou to naprosto ekvivalentní příkaldy. Jediné, co je odlišuje, je projev. V druhém případě je projev negativní k nám, tak ho považujeme za “špatný”. Oba jsou ale naprosto stejným způsobem pro ten svůj projev determinováni.
Vaši největší blbostí je, když si myslíte, že důsledek tohodle a neexistencí svobodné vůle je to, že nemůžete na nikoho “svalit vinu”, když vlastně nikdo nemůže za to, co dělá. To je blbost. Jediné, co má tohle poznání důsledkem je vyvrácení vašich naivních představ.
Michal: Postupně převážila fakta svědčící pro to, že svobodná vůle je jen naší iluzí, a tedy neexistuje; jsme jen (jen?) extrémně složité biologické ekvivalenty strojů…
Slávek: A jaká fakta vás přesvědčila? Já se v tomto řaqdím mezi nerozhodnuté…
http://kecy.roumen.cz/roumingShow.php?file=Where_am_i.jpg
“Cítíte rozdíl mezi slůvky “lhát” a “mýlit se”? ”
Dobrý postřeh! K tomu aby někdo mohl lhát, musí si uvědomovat pravdivou informaci (bez ohledu na to jestli je pravdivá objektivně či jen subjektivně).
Machi says:
July 11, 2011 at 12:36 pm
Protestant:
“Každý kdo po tom touží! Některé dokonce i unesli!
protestant:
Pak ovšem planetární ateisté lžou, že takové planeta neexistuje.”
Ne. Taková planeta existuje jen subjektivně v myslích planetárních věřících. Viz můj příspěvek o intelektuální schizofrenii.
protestant:
To jsem zvědav jak toto dokážete…. 🙂
“protestant:
To jsem zvědav jak toto dokážete….”
Ukazuje se, že můj příklad sedí velice dobře. 🙂
Planetární ateista (Pl.at) nemusí nic dokazovat. Důkazní břemeno leží na protistraně!
Pl.atovi úplně stačí, že známé fyzikální zákony + princip jednoduchosti (Occamova břitva) mluví proti.