Křesťanství a morálka

Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.

Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.

Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.

Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.

Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.

My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.

Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.

***

Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?

Zopakujme si:

1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?

Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)

Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?

Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!

A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)

A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?

***

Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.

* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální?  (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?

Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)

***

Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.

Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.

V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?

Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?

Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.

***

Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.

Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.

Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).

Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)

Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.

Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.

***

“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.

Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?

Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.

Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.

Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.

1,240 thoughts on “Křesťanství a morálka

  1. Slávek Černý

    Fakt mě to začíná bavit Protestante. Dle dialektické metody Dartha Vadera není náboženství ani Islám:

    V. DARTH /představitel sun. dialektické metody/ : „Islám je
    víra. Náboženství je lidská touha a lidské pokusy proniknout k
    Aláhu. Ale islám je náboženství dané shora a je to odpověď
    člověka na to, co říká Bůh. Proto islám není náboženství.
    Islám je víra, je to přijetí Božího slova poslušností vírou a to
    je jediný způsob, jak věřit. Náboženství je směr zdola.„ /podle po-
    jetí V. Dartha/

  2. protestant

    to Michal:

    Je vaše věc jak to vidíte vy. Ale Karl Barth je na rozdíl od vás světově známá a uznávaná osobnost v oblasti teologie a víry. Takže předpokládám, že je v oboru znalejší a tedy pronikl do větší hloubky. 🙂

  3. Michal Post author

    A co myslíte, budete v životě věčném Bohu v nějakém smyslu blíž, než teď? (v případě že se Vám dostane milosti spasení 😉 )

  4. protestant

    to Michal:

    Pojem ODJAKŽIVA obsahuje slovo ŽIVOT a tedy může maximálně znamenat období kdy život existoval. Tedy počátek vzniku Země je nutno umístit před ODJAKŽIVA.

  5. Colombo

    Michal: tímhle se nikam nedostanete
    1. je to přímá otázka
    2. už vidím to slovíčkaření ve snaze odlišit křesťanství od ostatníh náboženství

    protestant: to je sice pěkné, že je světově uznávaná osobnost, ale pro mě je to to samé, jako být světově uznávaná osobnost na horoskopy nebo hledání vody s virgulí. Jde o argumenty a ty on nemá.

  6. Arkande

    K těm Ateistickým Bohům…Některá náboženství se staví velmi negativně k alkoholickým nápojům.Co si takto udělat Boha z Piva?Všichni ho mají rádi,je osvěžující,hodí se k vepřovému i hovězímu 🙂 Chtěl jsem navrhnout původně Víno to nám ale již sebrali křesťané a oplatky taky.

  7. Slávek Černý

    To Michal: Super 🙂 Takže jsme si stanovili Prvotní Příčinu, která je naší myslí neuchopitelná a nepoznatelná. To odpovídá Aláhu, Bohu a Nirváně, prostě čemukoliv.

    Všechna náboženství mají proroky, anděly, nadpřirozené bytosti apod. Tady už můžeme zcela konzistentně zkoumat, zda tyto bytosti, patřily k “Těm jejiž jméno se nevyslovuje” nebo jestli to byli lidé, kteří s nimi komunikovali nebo jestli to byli jen prosté halucinace. Všechny možnosti jsou otevřené:-)

    Je navíc jasné, že pokud by někdo z “těch, jejichž jméno se nevyslovuje” komunikoval s lidmi, jejichž vědomosti jsou na úrovni pozdní doby kamené, tak ti by si tu komunikaci vykládali v rámci svého zkušenostního frameworku. A Voila: máme tu Bibli, Korán a Védy.

  8. Arkande

    to Protestant:Teď jste mne rozesmál 🙂 Uznávaná autorita ve jménu víry a teologie?

    tak to je stejné jako kdybych tvrdil že jsem světově uznávaný antropolog,protože jsem savcem(člověkem) celý život.

  9. Michal Post author

    Protestante máte tohle zapotřebí? 🙁 Copak proboha význam slova se musí shodovat s jeho doslovným etymologickým výkladem?! Vždyť vy tu zase trolujete 🙁

    Jestli máte problém se slovem odjakživa, tak si ho probůh nahraďte tím opisem, který jsem vám uvedl :/

  10. protestant

    Michal says:
    July 11, 2011 at 9:37 am
    Protestante, je podle vás součástí křesťanství uctívání Boha?

    protestant:
    Pokud je pojem uctívání myšlen jako míti v úctě či ctíti, pak ano.

  11. Slávek Černý

    Naše Víra je otevřena všem alkoholickým nápojům.Rum, Pivo, Víno, bereme vše. Naši theologové ovšem upozorňují, že přehnaná konzumace alkoholu vede k závislosti a tím pádem i odklonu od schopnosti poznávat a vnímat náš svět.

    Co je naopak zcela jasné, že “Ten jehož jméno se nevyslovuje” obdivuje chuť kvalitního Hemingway Daikiri. 🙂

  12. Michal Post author

    Protestant: Ano, v tomto smyslu ten pojem také chápu. V tom případě ale křesťanství není jen víra, že? Protože věřit v něco neznamená nutně mít to v úctě! Navíc, vy nejenže máte svého Boha v úctě, vy ho navíc uctíváte ritualizovanými obřady – je to tak?

    OK, a co se týká té blízkosti Bohu po smrti v případě spasení?

  13. protestant

    Arkande says:
    July 11, 2011 at 9:43 am
    to Protestant:Teď jste mne rozesmál Uznávaná autorita ve jménu víry a teologie?

    tak to je stejné jako kdybych tvrdil že jsem světově uznávaný antropolog,protože jsem savcem(člověkem) celý život.

    protestant:

    Tvrdit můžete cokoliv. Jde o to co na to řekne odborná veřejnost… 🙂

  14. protestant

    Michal says:
    July 11, 2011 at 9:39 am
    A co myslíte, budete v životě věčném Bohu v nějakém smyslu blíž, než teď? (v případě že se Vám dostane milosti spasení )

    protestant: Nevím.

  15. Slávek Černý

    Všiměme si prosím, že jako stoupenci Víry, nemáme problém se dohodnout, i když spolu vpodstatě vůbec nesouhlasíme, že Michale 🙂

    Navíc se dokážeme shodnout jak s Křesťanem, Muslimem nebo Budhistou. V podstatě se na ně díváme, jen jako na méně informované bratří ve víře, s hluboku lítostí a snahou podat jim pomocnou ruku. 🙂

    To nám zároveň nebrání být zcela konkrétní ve vytváření pravidel a názorů na součásti běžného života jako je třeba alkohol. Na Bibli se můžeme dívat stejně jako Protestant. Jako na knihu, která byla inspirována tímž, jehož jméno se nevyslovuje. Navíc potom můžeme vést disputace, zda Ježíš byl Ten jehož jméno se nevyslovuje, jeho syn nebo člověk, který se s Ním jen potkal.

  16. Michal Post author

    protestant: Nevím.

    Aha, to je zajímavé – takže je podle vás možné, že Bohu blíž nebudete? A v čem by pak takový život věčný mohl spočívat, řeknete mi to? 🙂 To budete věčně žít v prázdnotě, bez jakýchkoliv smyslových vjemů (protože v té době nebudete mít smysly, že?) a ani váš kontakt s Bohem nebude o nic intenzivnější než teď? Vážně myslíte, že toto připadá v úvahu?

    Respektive, vážně myslíte, že takovéto věčné oddání sama sebe svým myšlenkám (když pomineme, že i myšlenky jsou vázány na mozek) by bylo lepší, než smrt?

Comments are closed.