Křesťané své apologetické snahy velice často zakládají a stavějí na tvrzení o “nesmírně spolehlivých očitých svědcích” Ježíše a událostí kolem něj. Toto svědectví nesmírně spolehlivých očitých svědků tak z křesťanství činí vysoce racionální víru. S tímto typem argumentů se dnes chci vypořádat.
Předně, křesťané význam očitých svědectví často přehánějí. Ani očitému svědkovi nelze věřit automaticky všechno, co tvrdí. I u naprosto běžných příhod si lidé svá tvrzení běžně přikrášlují, upravují. Naše mysl je dokonce schopna domyslet si podrobnosti, které jsme ve skutečnosti neviděli, aniž bychom si to sami uvědomili, a naopak přehlížíme jinak naprosto zřejmé věci (viz např. slavný “gorilla” experiment). Ve svých úsudcích a interpretacích se často mýlíme. VŠICHNI jsme omylní. Jsme navíc pozoruhodně náchylní uvěřit tomu, čemu věřit chceme – a tak tomu bylo i v Ježíšově době. Kdyby bylo možné věřit očitému svědkovi vše co říká, nepotřebovali bychom v příslušných trestních případech soud, aby rozhodoval o vině (stačilo by rozhodnout o trestu).
Míra naší nedůvěry přitom v běžném životě přirozeně narůstá přímo úměrně výjimečnosti a nepravděpodobnosti daného svědectví. Bude-li mi přítel tvrdit, že byl o víkendu v kině, nemám nejmenší důvod mu to bez jakéhokoliv ověřování nevěřit (i když ani zde nemusí z jakéhokoliv důvodu mluvit pravdu). Bude-li však tvrdit, že po cestě z práce domů potkal devítihlavého ohnivého draka, který ho málem sežral, jistě mu to nikdo z nás jen tak věřit nebude. Uvědomme si přitom, že máme-li předpoklad existence všemohoucího Boha, který zasahuje do našeho světa, pak Bůh takového draka jistě mohl z ničeho stvořit zrovna v místě a čase, kde procházel můj přítel. Nejde tedy o nic principiálně nemožného, stejně jako zmrtvýchvstání. Přesto není zcela snadné představit si, jak by muselo vypadat takové svědectví, které by nás přesvědčilo o tom, že se něco podobného opravdu stalo. (zajímavé myšlenkové cvičení, zkuste si to!)
Výhodou očitých svědectví je, může-li někdo nezaujatý (soud, vyšetřovatel, my sami) svědka vyzpovídat. Víme, s kým mluvíme, můžeme prověřit jeho bezúhonnost. Můžeme se na něj zeptat jeho známých, jeho rodiny. Můžeme prověřit, zda něco podobného již někdy netvrdil. Můžeme zapátrat po jeho motivech tvrdit, co tvrdí, aniž by se to v reálu stalo. Můžeme se ho zeptat na věci, které nám v průběhu výpovědi nejsou jasné, nebo kterým se podle nás nedostatečně věnoval, a zasloužily by vyjasnit. Můžeme se ptát, a zkoumat, zda není zaujatý.
Dobrý svědek jasně odliší, co on osobně viděl, a co jen slyšel od třetích osob. Upřesní, kdo ty osoby byly. Odliší, co jsou fakta, a co jeho interpretace. Interpretace případně zdůvodní a podloží. V ideálním případě přistoupí k případu skepticky, o svých (neobyčejných) pozorováních pochybuje, aktivně je prověří, prozkoumá alternativní vysvětlení, a ve svém svědectví nás informuje, co všechno prověřil a jak. My ovšem i pak musíme uvážit, že nemusí mluvit pravdu – že nemusel prověřit to co tvrdí, atd.
Autoři evangelií však nepíší jako očití svědkové.
Nikdo z nich neučinil první velmi důležitou část toho, co každý svědek musí udělat – nepředstavili se, ani neprohlásili, že píší o tom, co sami zažili, a že je vůbec jejich záměrem pravdivě o tom napsat. Připsání evangelií Markovi, Matoušovi, Lukášovi a Janovi je dílem mnohem pozdější církevní tradice s pochopitelnou motivací – anonymní texty, kterými evangelia do té doby byla, opravdu nejsou příliš důvěryhodné.
Nikoho z evangelistů dnes nemůžeme vyzpovídat, a nemáme nikoho, kdo by to učinil v jejich době (a zeptal se ho na upřesňující/kritické otázky). Máme jen to, co evangelisté sami chtěli napsat, navíc s velmi nejasným úmyslem (viz níže).
Autoři evangelií nepíší v první osobě (Viděl jsem Ježíše, jak řekl, …, byl jsem s ním, když šel …) ale ve třetí osobě. Píší ve formě příběhu, a nikdo z nich nerozlišuje, co z toho, o čem píše, osobně zažil, co slyšel od očitého svědka, případně o čem se jen doslechl z třetí ruky (jedna paní povídala). I za předpokladu, že daný evangelista je očitý svědek, si u zvolené formy (příběh) nemůžeme být nikdy jisti, že zrovna danou pasáž nemá autor jen z doslechu.
Není ostatně vůbec jasné, ČEHO by měl být ten který autor evangelií svědkem, když už by jím byl. Měl být svědkem Ježíše jako historické osoby? Viděl ji třeba jednou či dvakrát jako osoba z davu na nějakém shromáždění? Slyšel jedno či dvě jeho kázání? Nebo byl jeden z Dvanácti, kteří s ním chodili, a slyšel většinu, ne-li vše co Ježíš řekl, jak říká pozdější tradice? Nebo byl dokonce osobně u jeho ukřižování, pohřbení, i u nalezení prázdného hrobu? (pokud se nepletu, taková osoba neexistuje ani podle evangelijních příběhů)
Za naprosto zásadní problém považuji, že z evangelií není zřejmý jejich literární žánr. Jde o
1) sepsání očitého svědectví?
2) pokus o investigativní zjištění a sepsání reálné historie?
3) sepsání v té době populárního (teologického? či reálného?) příběhu?
4) sepsání v té době populárního příběhu, autorsky vylepšeného, s ohledem na autorovy vlastní teologické názory? (kým Ježíš byl, i jiné)
5) teologicko alegorickou novelu, fikci?
Křesťané by byli nejraději, a snaží se nás přesvědčit, že Matoušovo a Janovo evangelium jsou (1), Markovo de-facto (1), a Lukášovo evangelium je (2) – ale toto vše považuji za mimořádně nepravděpodobné. Většina ateistů by se asi klonila k (3) či spíše (4) – ale proč bychom si vlastně neměli myslet, že nejde o (5)? Jaké konkrétní argumenty tomu nasvědčují?
Není-li pravděpodobnost, že žánr evangelií je kterýkoliv z důvodů (3), (4) nebo dokonce (5), malá, jak lze evangelia použít jako doklad toho, že křesťanství je pravdivé?
Proč autoři evangelií s vysokou pravděpodobností opravdu NEJSOU očití svědkové?
1) Jak už jsem zmínil, nepíší tak. Nepíší v první osobě, jako svědectví o tom co JÁ jsem zažil, ale ve třetí – jako příběh, který se snad kdysi stal… KDYBY přitom očití svědkové byli, a události o kterých píší opravdu zažili, měli by zcela zjevnou motivaci psát své spisy jako svědectví – působili by mnohem důvěryhodněji než jako spisy anonymní. Ze stejného důvodu se ostatně dnešní křesťané snaží původ evangelií v bezprostředním okolí Ježíše dokazovat. Pokud autor Janova evangelia nenapsal “Já, Jan, který jsem s Ježíšem prožil rok svého života, zde stojím a svědčím o všech těch podivuhodných věcech, které jsem s Pánem prožil”, pak zdaleka nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že Jan autorem prostě nebyl (analogicky pro ostatní).
2) V Ježíšově době i ještě dlouho poté byla drtivá většina lidí negramotných. Neuměli ani číst, ani psát. Navíc, mnozí kteří třeba uměli něco přečíst, stále neuměli psát, a ti co uměli napsat pár znaků, čísel (možná třeba zrovna celník Matouš) vůbec nemuseli být schopni dát dohromady souvislou větu. Evangelia jsou ovšem filozofickým traktátem s řadou skrytých vnitřních vazeb a teologických souvislostí. Jsou evidentně dílem vysoce vzdělaného člověka, velmi dobře obeznámeného s Řeckým překladem Písma (Septugiantou). Je v zásadě nemožné, že by takový text napsal rybář či jiný prostý obyvatel zemědělské Galilee Ježíšovy doby. Pravda, Ježíšovi učedníci mohli jít po Ježíšově smrti do školy (za čí peníze?), mohli se naučit číst a psát, léta se vzdělávat ve filozofii a teologii, mohli se obeznámit s Řeckým překladem Písma – ale komu se toto zdá pravděpodobné? Navíc, Ježíšovi učedníci měli po jeho smrti evidentně jiné starosti. Dle tradice šířili evangelium, snad založili církve – kde by asi vzali čas na takto obtížná studia? A proč o nich nikde nečteme?
3) Evangelia jsou psána v Řečtině, zatímco Ježíšovi učedníci jakož i jiní lidé z jeho okolí mluvili Aramejsky. Existují poměrně silné (technické) lingvistické indície, že evangelia nejsou překladem Aramejských textů, ale byla v Řečtině rovnou sepsána (a všechny nalezené nejstarší papyry s evangelii či jejich útržky jsou ostatně také v Řečtině). Umět sepsat v cizím jazyce filozofický traktát v rozsahu evangelia je ovšem ještě mnohem vyšší level, než umět pouhý jazyk. Já sám čtu např. v angličtině běžně knihy, ale text náročnosti evangelia bych nebyl schopen sepsat ani v Češtině, natož pak v angličtině. Podobně s učedníky a jejich mateřskou Aramejštinou a jazykem tehdejších vzdělaných lidí – Řečtinou.
4) Podle tradice měl být Marek Petrův asistent, a měl sepsat jeho kázání (dle Papia, citovaného Irenaem). Markovo evangelium ale evidentně není žádným souborem kázání. Iraneaus našel v Papiovi zmínku, že Petrův asistent Marek sepsal jeho kázání, a sám postuloval, že anonymní evangelium, které má k dispozici, je tedy Markovým dílem. Podobně cituje Iranaeus z Papia, že Ježíšův učedník Matouš sepsal nějaké Pánovy výroky, a tak mu přiřkl další v té době anonymní evangelium. Bohužel, Matoušovo evangelium opět není žádným “souborem výroků”. Lukášovi bylo autorství přiřknuto proto, protože kdosi usoudil, že v anonymním evangeliu, které dnes známe jako Lukášovo, se používají jisté lékařské termíny (dodnes netuším kde). Vzpomněl si, že Pavel se v jedné ze svých epištol zmiňuje o svém pobočníkovi, lékaři Lukášovi – tak se řeklo, že autorem byl prostě Lukáš. A na autorství Jana se usoudilo na základě předposledního verše jeho evangelia
Jan 21:24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.
Tímto veršem se ovšem samozřejmě autor nehlásí ke svému autorství, ale někdo další (v případě Janova evangelia x-tý redaktor) se jím opět snaží cenný text ukotvit v Ježíšově bezprostředním okolí.
5) Měla-li by být pravdivá tradice, pak očitý svědek, Matouš, opsal prakticky celé evangelium od neočitého svědka – Marka, který ho měl jen zprostředkovaně, skrze Petrova kázání. Přitom Matouš měl vše z první ruky – přímo od Ježíše. Zde jsem slyšel námitku, že Petr ale patřil k užšímu kruhu Ježíšových učedníků, a měl tedy důvěrnější informace než ostatní – jenže Matouš měl opět k Petrovi přímý přístup, vždyť byli oba z Dvanácti, a chodili spolu po boku Ježíše. Jistě se o tom co od Ježíše slyšeli bavili, a proto i zde mohl mít Matouš informace přímo od Petra, a nikoliv mnoho let poté zprostředkovaně přes Marka. Tradice v tomto naprosto nedává smysl.
6) Nepředpokládáme-li implicitně zázraky (a to nesmíme, chceme-li je evangelii prokazovat), pak je silně podložené stanovisko současných Biblistů, že nejstarší, Markovo evangelium, bylo sepsáno až po roce 70, tedy 40 let po Ježíšově smrti. Matouš a Lukáš o dalších cca 10 let později, a Jan ještě o deset let později (kolem roku 90). Zaprvé je obtížně udržitelná teorie, že učedníci Ježíše čekali se sepsáním svých textů tak dlouho, a za druhé by po čtyřiceti letech jistě poněkud utrpěla spolehlivost jejich výpovědí.
7) V evangeliích jsou poměrně zásadní rozpory, viz např. rozpor v příbězích o narození Ježíše, nebo v okolnostech jeho ukřižování a vzkříšení – vůbec nemluvě o od Synoptiků diametrálně odlišném evangeliu Janově.
8 ) Je nemyslitelné, jak by si Ježíšovi učedníci mohli zapamatovat Ježíšovy proslovy – nemluvě o těch z Janova evangelia, jejichž délka dosahuje několika kapitol. Často se zde argumentuje rabinistickou tradicí, kdy Židé se učili dlouhé pasáže z Thóry nazpaměť. Zapomíná se ovšem na to, že i tito rabíni (navíc jistě studovaní!) se dané pasáže museli UČIT (a učit se znamená číst si něco pozorně znova a znova) – zatímco Ježíšovi učedníci, prostí nevzdělaní lidé, by si je museli zapamatovat na jeden poslech! Kdo chce se mnou polemizovat, ať dá dohromady skupinku dvanácti lidí, nechá jim přečíst byť jen jednostránkovou pasáž – a pak ať ji klidně společně zkusí dát dohromady! A v ideálním případě, ať předtím počkají 40 let… 🙂
9) Jak by si ani jeden z očitých svědků (Matouš, resp. Marek skrze Petra) mohl nevšimnout neuvěřitelných výroků, které Ježíš kázal podle Jana? (Já a Otec jedno jsme, dříve než Abraham, já jsem, Já jsem chléb života, Já jsem světlo světa, atd.) Není mnohem přirozenější a logičtější (byť pro křesťany, rozumím tomu, poměrně nepříjemné), že Jan prostě vkládal Ježíšovi do úst výroky v souladu s tím, jak ho on, resp. jeho komunita, teologicky vnímali?
10) údajní Ježíšovi učedníci, byla-li by pravdivá Tradice, se neshodli ani na svém vlastním jmenném seznamu!
Některé argumenty věřících, související s údajným autorstvím evangelií očitými svědky
1) Máme stovky vysoce spolehlivých očitých svědků (narážka na 1 Kor 15:6).
Nesmysl. Tyto svědky bychom “měli”, kdybychom měli ALESPOŇ jejich svědectví. To už nevěřící Tomáš je lepší “svědek”, protože je alespoň postavou z evangelijního příběhu. Pavlových 500 svědků je jen číslo. Pro představu – když já řeknu, že znám 500 svědků devítihlavého ohnivého draka, dojmu tím někoho?
2) Tomáš pochyboval o Ježíšovi, proto naši očití svědci jsou zdravě skeptičtí a neuvěří jen tak něčemu – což jen posiluje jejich věrohodnost.
Opět – Tomáš je jen postavou z jednoho (jediného) evangelia. Není to svědek, stejně jako není svědek řekněme Robinzonův Pátek. Nebyl by (pro nás!) svědkem, ANI KDYBY byl Jan očitým svědkem – což je, jak jsem výše ukázal, nanejvýš nepravděpodobné. Takto je ale nevěřící Tomáš jen (zjevně úspěšný) literární nástroj, kterým Jan posiluje svůj argument. (byli tam pochybující, a i ti nakonec uvěřili!)
3) Naši očití svědci si nemohli nic vymýšlet a přidávat a měnit, protože by je ostatní hned opravili a uvedli věci na pravou míru.
Jak by je vůbec MOHL někdo opravit, kdyby např. napsali, že Ježíš řekl něco, co ve skutečnosti neřekl? Kdo by chtěl takový výrok uvést na pravou míru, musel by si být jist, že ví o všech Ježíšových výrocích, a že mu tedy tento nemohl utéct. To ovšem logicky nemohl vědět nikdo. To samé platí pro případné Ježíšovy skutky. Kdo si mohl být JIST, že byl u všeho? Navíc, šlo by prostě jen o nový příběh o Ježíši, a ten se šířil dál nikoliv tehdy, byl-li nutně pravdivý, ale tehdy, pokud posluchače zaujal. Za další, křesťané byli v prvních desítkách let obskurní apokalyptickou sektou, kterou drtivá většina společnosti nebrala vážně – a nikdo neměl důvod vyvracet jakékoliv jejich případné nesmysly, stejně jako dnes se asi nikdo neobtěžuje vyvracet např. teorie o Aštaru Šeranovi. Za poslední, i kdyby se někdo s nějakým vyvracením vysiloval, a učinil tak písemně (!), pak se tento hypotetický dokument mohl zcela prostě v průběhu následujících tisíců let křesťanské nadvlády (a, nic si nezastírejme, pálení knih) z pochopitelných důvodů nedochovat.
4) prázdný hrob objevily ženy, a ženy v té době platily za nedůvěryhodné svědky. Není proto logické, že by si takový příběh někdo vymyslel. Zvolil by si v něm jistě věrohodné svědky.
Nemyslím si, že epizoda se ženami měla v době, kdy byla sepsána, vůbec něco prokazovat. Je dosti pravděpodobné, že legenda o prázdném hrobě je docela pozdní, a např. Pavel (ani nikdo jiný za autorů epištol!) o prázdném hrobě nic nevěděl (viz jeho dokazování možnosti vzkříšení v 1 Kor 15!). Jeho víra, jakož i víra ostatních křesťanů v jeho době, stála patrně na jiných základech než na prázdném hrobě. I podle Marka, který o ženách objevivších hrob psal jako první, tyto ženy o svém objevu nikomu nic neřekly. Teprve Matouš se svými strážemi u hrobu chtěl zřejmě něco dokazovat – jenže ten už vycházel z Marka. Každopádně, ženy se mi jeví jako naprosto přirozené osoby, které by měly jít k hrobu pomazat Ježíšovo tělo vonnými mastmi (Mk 16:1) a oplakávat svého Pána.
5) Pavel je očitým svědkem Ježíše.
Ano, Pavel je jedním ze spirituálních svědků vzkříšeného Krista, kteří tvrdí, že se jim Kristus “zjevil” (svědek pozemského Ježíše neexistuje ani jediný) – přičemž ovšem vůbec nepíší jak. Nelze dokonce ani dovodit, že se jim zjevil ve vidění, či ve snu. Například podle mého názoru touto frází Pavel míní, že mu náhle “docvakly” jisté souvislosti týkající se pravděpodobně predikcí Krista v Písmu, začaly mu dávat smysl teologické konsekvence ohledně jeho významu a významu jeho smrti – a v tomto smyslu se mu Kristus zjevil. Další, kterým Pavel píše, že se Kristus “zjevil”, se pak dost možná zjevil ve stejném významu (hromadná vidění nepovažuji za příliš pravděpodobná). Prostě jim celá teologie za Kristem začala dávat smysl.
6) autoři evangelií, očití svědkové, jsou naprosto spolehliví. Nelze byť jen pomyslet na jakoukoliv jejich případnou nepoctivost, přikrašlování, vymýšlení nových příběhů, přibarvování zázraků, aniž bychom měli doklady o jejich pokleslém charakteru – které ovšem nemáme. Jsou to tedy vzorní a vysoce morální lidé, kterým se příčila každá nepravost, a proto jim musíme věřit vše, co napsali.
Znovu: autoři evangelií jsou anonymní. Nevíme o nich prakticky nic, a tedy ani o jejich charakteru ne. Vysoce mravní lidé, kterým se příčí každá, byť i jen malá lež, jsou naprostou výjimkou. Kromě toho, jakkoliv morální lidé se mohou mýlit, mohou uvěřit nesprávným informacím třetích osob, a mohou informace špatně interpretovat. Navíc, máme-li se rozhodnout, zda je pravděpodobnější zázrak, a nebo že si někdo tak trochu vymýšlel, a nebo se prostě jen mýlil – řekl bych, že vždy je MNOHEM pravděpodobnější to druhé.
Závěr
Lze si jen obtížně představit, jak by i korektně sepsaná a všemi náležitostmi opatřená (!) očitá svědectví mohla dokazovat, že před tisíci let pravděpodobně došlo k zázrakům. Možnost prostého lidského omylu, přikrášlení si událostí, teologické kreativity a fantazie, rozčarování ze ztráty charizmatické osobnosti a vůdce, případně dokonce podvodu, je vždy mnohem pravděpodobnější, než zázrak – který je z definice jev extrémně nepravděpodobný. Lidské omyly a důvěra v nejrůznější absurdní vysvětlení a nadpřirozené fungování světa jsou naproti tomu naprosto běžné.
Evangelia však ani nejsou očitá svědectví. S vysokou pravděpodobností je nepsali očití svědci, a už vůbec ne ti, kterým autorství přisuzuje pozdější tradice. Evangelia jsou teologické příběhy, jejichž deklarovaným cílem je, aby čtenář uvěřil – aby uvěřil teologické “šťastné zprávě”, kterou chtějí sdělit. Styl, kterým jsou psána, nás naprosto neopravňuje spoléhat na to, že ta která extravagantní část jejich textu má cokoliv společného s realitou.
Motto:
“Bůh ve své neskonalé moudrosti to tak rozhodl, a my o tom nemáme diskutovat!”
Tak tohle teda Absolutně Inteligentní Pán Bůh fakt nedomyslel:
http://www.novinky.cz/domaci/336159-wc-karty-otevrou-dvere-toalet.html
Prečo by kresťan nemohol byť vojakom?
Reagovala som na tú diskusiu o “kresťanskom vojakovi” 🙂
Ešte k tomu starozákonnému nezabiješ:
Každá duša buď poddaná nadriadeným vrchnostiam. Lebo nieto vrchnosti, iba ak od Boha; a tie, čo sú, sú zriadené Bohom. Kto sa teda protiví vrchnosti, Božiemu zriadeniu sa protiví; a tí, čo sa protivia, priťahujú si súd. Lebo vladári nie sú na postrach tým, čo dobre činia, ale tým, čo zle činia. Chceš sa nebáť vrchnosti? Čiň dobre a budeš mať chválu od nej. Veď je služobníkom Božím tebe k dobrému. Ale keď zle robíš, boj sa! Lebo nie nadarmo nosí meč. Božím služobníkom je totiž, vykonávateľom hnevu nad tým, čo zle robí. Preto sa jej treba podriadiť nielen pre hnev (Boží), ale aj pre svedomie. Veď preto platíte aj daň, lebo sú to Boží služobníci, práve tomuto povolaniu trvale oddaní. Dávajte každému, čo ste komu podlžní: komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu česť, tomu česť. (Rimanom 13:1-7)
No, já se furt divím, proč katolíci/křesťavé neměli/nemají rádi vládnoucí komunisty.
Ano, boj se nejen boha, ale i všech svých pánů. Jsi jen otrok a všechny revoluce jsou dílo ďábla, který se tak snaží narušit boží řád. Musíš držet hubu a krok, sic tě čeká věčné zatracení.
Problém je, že ta otázka spravedlivého vedení války mívá obvykle minimálně dva výklady, jako jsou minimálně dvě strany válečného konfliktu. 🙂
Ve středověku to byl teoreticky papež, kdo rozhodl, která strana je ta “spravedlivá” a vedená “správným úmyslem”. Pak už byli třeba papežové dva, někdy i tři :). No a pak byly země, co papeže neuznávaly.
Mé otázky na protestanta 🙁
1) Protestant pořád neodpověděl, která verze výkladu bible – čili která verze křesťanství či judaismu je ta správná (z těch tisíců a tisíců, často protikladných verzí) a jak se to dá ověřit – podle jaké metody se určí správný výklad? Verze pravoslavných? Protestantů? Katolíků? Liberálnějších či konzervativnějších? Matky Terezy nebo Pinochetova verze je ta pravá? A pokud žádná verze není pravá, k čemu to celé učení? A pokud mají pravdu jen všechny verze dohromady, tak jak se spojí takový Kalvín (zakladatel “protestantské etiky” – čili upalování, s našim Chelčickým v otázce upalování a podobně? A pokud se někdo z nich v něčem mýlí, jak to víš a jak se to dá ověřit? 🙁
2) A taky nám neřekl, jak se spojuje s bohem, resp. to nevysvětlil dost jasně, jako s Michalem v Bille nebo jak? Jak ti dává vědět, že tvá verze je správná ? (spíš tvé verze, jak píše Foxy, které vytahuješ podle potřeby)
3) Také nám neřekl, když je tedy bůh „to velké tajemství“ a my neznáme jeho vlastnosti, proč by to nemohlo být špagetové monstrum, resp. proč by měl být člověk zrovna křesťan a to zrovna protestantský a to zrovna jeho typu ? Jsi něcista a bůh je velké tajemství nebo si křesťan a protestant a znáš některé boží vlastnosti?
“protestant: Tedy tak jak jsem napsal fanatici.
Ti se ale dostávají do rozporu s příkazem NEZABIJEŠ a s tím, co Bůh řekl Abrahamovi v příběhu s Izákem”
4) Ale ale, takže zde máme pevný výklad Bible? Ten jediný správný? Ale Kalvín měl svůj a ty si řekl, že buk jako habr – který je lepší? Jak který pohled ne? Vždyť bůh sám radí vyvraždit Amáleky, jak víš, který výklad je správný, jak si to můžeš takhle uzurpovat, Kalvín tedy neměl pravdu, když si to vyložil tak, že upaloval lidi? Navíc Nezabiješ, jak už zde Medea naťukla, neznamenalo to co ty říkáš (nebereš vůbec v úvahu kontext a překlad, ach ach 🙁 ), ale znamená to tohle: “V Desateru je použito sloveso odvozené od racach – „vraždit“. Racach má význam zabít nebo zavraždit osobního nepřítele. Není výrazem pro zabití ve válce, zabití při popravě provinilce odsouzeného k trestu smrti podle zákona či zabití z boží strany. Ve starověku byla tato usmrcení legitimní a nebyla, ani pro Izraelce, v rozporu s tímto přikázáním.
(Jiří Häuszler: Desatero v kontextu hebrejské bible.) ” – ALE CO, PROSTĚ JINÝ VÝKLAD NO 😀
5) PŘEKLAD – Inu, i ty vycházíš z toho, co se píše v Bibli v našem jazyce. Základní zvrácená linie knihy je stejná v originále i v překladech. Jednotlivosti se mohou lišit, ale ekumenické překlady beroucí důraz na původní smysl a význam termínů, nejsou o nic příjemnější a Bible je stále stejný hnůj (na knihu inspirovanou NADČASOVÝM BOHEM – 🙂 ). Co když tedy Ježíšova slova jsou také špatně přeložena a “miluj bližního” znamená “ošukej koho potkáš” ? Když se mýlíš v “Nezabiješ”, jak ti mam věřit u “miluj bližního”? Co kontext a významy? Co výklady? Proč je tvůj výklad lepší než Kalvínův?
6) Kontext, NADČASOVÝ BŮH inspiruje podle kontextu doby? 🙁 Takže mohl v době Hitlera inspirovat Hitlera? Byla jiná doba tehdy, doba vzedmutí národů, prostě kontext… Já myslel, že spisovatelé Bible byli vedeni duchem svatým a necucali si z prstu prostě “dobový kontext” 🙁 – I Buddha dávno před “kontextem” hlásal lásku, zatímco v poušti se rabíni pořád ještě bodali mečema a Ježíšek v nedohlednu 🙁
7) Co říkáš na Halíkova slova o duši Jiřinky Švorcové, bude navěky trčet za pultem (za trest) ? 🙁 Prý se po smrti hned setkala s bohem a už je jí vše jasné. Ale přece duše Jiřinky Švorcové teď není, co konec věků a poslední soud a oslavená těla? 🙁 🙁 🙁 Já tomu nerozumím? 🙁
8) Takže víra nerozhoduje, když Kalvín věřil na ježíška a nechal upalovat lidi, to jeho víra nerozhoduje a není křesťan, ale když matka Tereza někomu utírá zadky, tam tam najednou její víra rozhoduje ? Ale třeba je to jen jiný výklad Bible 🙁 Je buk lepší než habr? 🙁
Proč by měl být pojem křesťanský voják oxymóron? Může mi to někdo vysvětlit?
Michal (May 14, 2014 at 5:42 pm) says:
“Proč by měl být pojem křesťanský voják oxymóron? Může mi to někdo vysvětlit?”
Voják je ten, který má v pracovní náplni co nejefektivnější násilné usmrcování jiných lidí, obvykle usmrcování hromadné.
Pokud toto provádí coby křesťan, dostává se v prvé řadě do těžkého rozporu s nařízením “Nezabiješ” (Desatero), pak také s doporučením aby na vržený kámen bylo odpovězeno (vrženým?) chlebem, také neodporování zlu a milování nepřátel svých by možná mělo být bráno v potaz.
Očekávám, že budu poučen, že přikázání rozhodně není přikázání, že zabíjení není vlastně zabíjení, že voják znamená něco úplně jiného než voják, že chlebnatá odpověď na vržený kámen je symbolická (což si mohu přeložit jako “souvržná”) a milování nepřátel má být prováděno s takovou rasancí, že milí nepřátelé budou umilováni až k smrti.
A hlavně se dozvím, že “křesťanský” “voják” je něco zcela jiného než “křesťanský voják”.
Tož asi tak 🙂
Foxy, podle mě je to trochu složitější 🙂
Desatero máš v knize exodus (a také Deuteronomium). V těch samých knihách Izraelci zabíjejí ve válkách naprosto běžně. Myslíš, že by se tentýž autor (jeden člověk) dopustil tak zjevného protimluvu? Já si to nemyslím. Podle mě se tím přikázáním nezabiješ mínilo to, co je ostatně naprosto intuitivní: nebudeš zabíjet SVÉVOLNĚ, nebudeš VRAŽDIT. Nebudeš vraždit své bližní Izraelce. Zabíjet ve válkách, a zabíjet odsouzené k smrti, samozřejmě nikdy nikdo nezakazoval.
No a co se týká Ježíšova “miluj své nepřátele”: podle mě opět, týká se to bližních. Lidí z téže společnosti. Těch, kteří člověka nenávidí v běžných mezilidských vztazích. Opravdu si nemyslím, že by Ježíš (vlastně autor Matoušova evangelia, případně dokumentu Q) nabádal k lásce k tomu, kdo na tebe útočí nožem, nebo k lásce k nepřátelským nájezdníkům, kteří jdou zrovna zamordovat a znásilnit tebe, tvoje děti i celou tvoji rodinu.
Já jsem na rozdíl od mnoha ateistů přesvědčen, že evangelia i epištoly jsou poměrně logické dokumenty, že svým autorům i jejich čtenářům dávaly v rámci jejich kulturního kontextu smysl, a že to nejsou žádné absurdní třesky plesky.
Michal (May 15, 2014 at 1:04 pm) says:
“Foxy, podle mě je to trochu složitější 🙂 ”
Vždyť jsem věděl, že ten plk někdo vezme vážně a s plnou důstojností…
a přitom to bylo primárně určeno k dobromyslnému pošimrání Protestanta.
To, že evangelia i epištoly svým autorům i jejich čtenářům dávaly v rámci jejich kulturního kontextu smysl, to uznávám taky.
Ale mám nebetyčnou prču z toho, když kněz po přečtení něčeho takového dodá se smrtelně vážnou tváří onu roztomilou floskuli “slyšeli jsme Slovo Boží” 😀
http://www.denik.cz/ze_sveta/oceneny-halik-preji-ateismu-aby-byl-tolerantni-jako-krestanstvi-20140514.html
Uff, až jsem se lekl, že by byl ateismus někdy tak “tolerantní” jako křesťanství. Naštěstí je titulek článku tradičně zavádějící a prof. Halík není tak nepřející, jak by se z něj dalo soudit:
1) Prof. Halík nemluví o křesťanství ale jednak o současném křesťanství, které je samozřejmě mnohem tolerantnější než křesťanství z před pár stovek nebo jen desítek let, a jednak o křesťanství evropském, které je opět tolerantnější než křesťanství v mnohých jiných částech světa.
2) Prof. Halík nemluví o ateismu, ale o novém ateismu a hlavně o novém ateismu v budoucnosti, tedy dle jeho slov “až bude starší a dospělejší”. Halík tedy do budoucnosti nejspíš předpokládá pokles míry tolerance nového ateismu a přeje si, aby neklesla pod míru tolerance současného evropského křesťanství.
http://zpravy.idnes.cz/tomas-halik-prevzal-templetonovu-cenu-dyi-/domaci.aspx?c=A140514_193359_domaci_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
Našel jsem zajímavé webové stránky:
http://www.myty.info/view.php?nazevclanku=biografie-podle-nepochopenych-proroctvi&cisloclanku=2007020001
Jardo, jeví se mi to jako vskutku dobrý odkaz!
No já mám lehce modifikované vysvětlení 😉
Podle právě těch citací o kterých se mluví v tom článku se vytvářela SKUTEČNÁ biografie alegorické literární postavy Ježíše, protože žádná originální nikdy neexistovala 😉
IMHO v zásadě všechno, co kdy kdo věděl o Kristu, pochází ze SZ případně z různých interpretací SZ.
Zajímavý článek. Co vy na něj? (nemusíme se jen dohadovat s Protestantem, můžeme diskutovat i odborně).
http://www.obcinst.cz/zidobolsevici-klerofasiste/
“Proto bylo u nacistů tak mnoho Němců a Rakušanů atd., ale ani jeden žid či křesťan. ”
To si dělá srandu?!
Já nesouhlasím s tou základní tezí toho Jochova článku:
Ti první neznají koncept Mesiáše, tudíž nejsou v pokušení si na něj hrát. Ti druzí jej znají, tudíž když ztratí svou ortodoxní víru, mohou být v pokušení si na něj zahrát. To byla podstata nacismu a komunismu.
IMHO to je nesmysl. Je to nesmírně ploché a zmatečné a nijak nepodložené Jochovo tvrzení. Nemyslím si, že vůbec lze mluvit o nějaké “podstatě” nacismu a komunismu, už vůbec si nemyslím, že by byla tak jednoduchá, jako že si “někdo chtěl hrát na Mesiáše” a také si nemyslím, že tu “podstatu” tato dvě hnutí měla stejnou.
Většina fašistů byli křesťané, i mimo Německo, někteří se k tomu sami hlásili – někteří byli přímo kněží katolické církve. Většina tamního obyvatelstva byla křesťané a klerofašismus také hlásal ortodoxní víru.
Jo jo, a co když si už Ježíš hrál na mesiáše? (Židé si to myslí) Nebyl on to taky takový malý Hitler, ten Ježíšek? 🙂
A vůbec, když lidé ortodoxně věřili, byl tu ráj – celý středověk tu byl ráj – inkvizice, svaté války, hony na čarodějnice, nu prostě ráj .. pane Jochu 🙂
Moje malá poznámka – nepleť si nacisty a fašisty. Nacisté – nacionální, tedy národní, socialisté – byli v Německu, fašisté – prý od slova fascio – svazek- byli v Itálii, Španělsku, Slovensku, Portugalsku ….
Fasces
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fasces
No, já si myslím, že Joch má v určitém směru pravdu. Podíváme-li se na různé ty “revoluční” vůdce kteří chtěli změnit svět, nebo alespoň vlastní zemi, k lepšímu, že mají určité podobné charakteristiky. Jsou vzdělaní, většinou ale právníci – Lenin, Šmeral, Castro, Husák, myslím i Ho Či Min i Pol Pot, nebo jsou přirozeně inteligentní a okolnosti jim zabránily více se vzdělat – Zápotocký, Gottwald, Stalin, Mao Ce tung. Evidentně nemají touhu nahromadit majetek, i když někteří pocházeli z bohatých rodin – Lenin, Castro.
To jejich právnické vzdělání, či nedostatek vzdělání, je vedlo k neporozumnění praktické ekonomice. Proto snadno podléhali různým teoriím jak rychle a úspěšně změnit tu stávající (kapitalistickou), ve prospěch všech obyvatel.
Byli idealisté – podle sebe soudím tebe – odmítali kapitalistickou ekonomiku, dle nich špatnou, a předsstavovali si, že když vše bude znárodněno, že když dělníci budou pracovat “na svém”, že budou pilní a poctiví jako včeličky. Vůbec snad nepřipouštěli, že lidé jsou líní, závistiví, pohodlní ……
A když získali moc, a začali své ideály uvádět do praxe, a začalo se nedařit, pak hledali toho/ty škůdce, který realizaci těch nádherný plánů hatí. A nalezli “třídního” nepřítele.
Křesťané je za to kritizují, ale přesně stený koncept mají oni. Kdyby všichni lidé se řídili Desaterem a Ježíšovými požadavky, byl by na Zemi ráj. Ale ti špatní lidé, kteří (schválně) nevěří aby mohli hřešit (či přímo smilnit), ty Ježíšovy nádherné plány hatí. A proto, pokud můžeme, ty Ježíšovy nepřátele, ty heretiky, odpadlíky, pohany … zlikvidujeme sami, zbytek vyřídí Ježíš osobně, až se zase na Zem vrátí, aby tu věčně vládl.
Já tedy v tom jistou paralelu vidím. Vidím tu věčnou lidskou touhu po štěstí a sociálně spravedlivé společnosti. Když se to křesťanské a katolické společnosti a církvi nepodařilo za mnoho staletí, uchopili tu ideu nevěřící laici a pokusili se takovou společnost vytvořit bez Boží pomoci a dohledu. Ale stejně jako Všemohoucí a Vševědoucí Bůh ani laici realisticky nepočítali se základními lidskými vlastnostmi. A pak se z nich, podobně jak z dobrotivého Pána Boha, stali diktátoři a své ideály prosazovali násilím.
Zde je jiný zajímavý článek:
http://christnet.cz/clanky/5284/nebezpecnejsi_nez_muslimove_jsou_nase_predsudky_o_nich.url
Já nemam nic proti muslimům, já jen nemam rád islám – ale stejně jako všechny ostatní náboženské víry. Nic výlučně proti islámu 🙂 – prostě jsou to nesmysly, a často nebezpečné nesmysly, toť vše 🙂
K tomu článku z christnetu:
“Každá mediálně prezentovaná událost, ve které vystupuje účastník menšiny, kterého lze označit nálepkou jako „muslim“, „Arab“, nebo „islamista“, vyvolává vlnu nenávistných komentářů. Kde se tyto reakce berou?”
Zdrojem hostility jsou, dle mého názoru, tyto okruhy problémů, s islámem spojované:
Prvým je “džihád”, vnímaný jako (sebe)vražedné teroristické útoky proti “měkkým cílům”.
Druhým je “šaría”, právní systém vnímaný jako surový závan nejhlubšího středověku, vnucovaný jako všeobecně závazný a zpupně nadřazovaný místním právním systémům.
Třetím je “burka”, neboli opět široce medialisovaný hluboce despektní a panovačný vztah islámu k ženám.
Čtvrtým je “salafismus”, tedy wahhabistický obraz expansivního islámu krmeného “saudskými petrodolary” a v praxi se projevující jevy jako Al-Kaida a Boko Haram.
Pátým je to, že pokud dojde k teroristickému útoku vedeném islamisty, pokud dojde k široce medialisované “vraždě ze cti”, pokud je odsouzena a krutě “šariatsky” ztrestána znásilněná dívka či žena, neobjeví se vzápětí stejně široce medialisovaný odsudek takového činu ze strany islámských autorit.
Šestým problémem je to, že,”umírněný islám” neexistuje, protože je mediálně neviditelný. Pokud se projevuje, tak jen v důvěrných soukromých rozhovorech.
Ad: “Kolik muslimů znáš, tolikrát můžeš zobecňovat”
Osobně se znám s několika muslimy velmi důvěrně a dost dalších jsou mí dobří přátelé. (Stejně tak mám i přátele mezi katolickými křesťany, židy a buddhisty.) Také jsem s nimi vedl dlouhé, nekonečné debaty o náboženství, atheismu, kultuře, politice, všeobecných lidských právech, stejně tak jako i diskuse o každodenním životě.
Ad: “Radikálové jsou v každé (nejen) náboženské skupině”
Jenomže v žádné další se neprojevují tak mediálně výrazným způsobem jako právě u muslimů. Problémem je, že umírněná část muslimů nejeví jakoukoliv zjevnou snahu se od radikální či extremistické části muslimstva vymezit, nebo dokonce extremisty ostrakisovat.
Ad: “Jednání na základě předsudků vede k radikalizaci”
Když jsem se svého blízkého muslima zeptal, proč že umírněná část muslimů nejeví jakoukoliv zjevnou snahu se od radikální či extremistické části muslimstva vymezit, zeptal se mě, kolikpak že Čechoslováků se v době “normalisace” veřejně vymezilo proti potlačování oposičních názorů a proti stíhání a věznění disidentů. Opáčil jsem mu, že on v té své Anglii (je britským občanem) žije v demokratickém systému, kde by s vymezením se vůči muslimským extremistům neměly být spojovány problémy. Dozvěděl jsem se, že to je jen povrchní zdání, protože takové vymezení se je spojeno s reálným nebezpečím vyloučení z komunity. A to i v oné na povrchu demokratické Anglii není žádná sranda.
Předsudky a xenofobie, která je hluboce zažraná v každé společnosti, nutí muslimy k “zcuknutí se do stáda” a s tím posilujícímu vlivu právě extrémní části, navíc bohatě dotované a ideologicky podporované extrémně konservativním islámem saúdské provenience.
To vše vede k dalšímu růstu xenofobie a dalšímu růstu radikalisace s výhledem na debaklické vyústění.
Od jiného britského muslima egyptského původu jsem to chytil napřímo; pokud mu rupne v bedně a začne otevřeně brojit proti vražednému extremismu, bude to místními radikály interpretováno jako “urážka islámu”. Konsekvence jsou jasné – ne každý je Rushdie, aby mu byla trvalá ochrana. Pokud nakonec skončí s kudlou v hrdle, bude to nemuslimským okolím kvitováno ve stylu “to je dobře, aspoň je o jednoho machometána míň”.
Ano, je bohužel v úzce sobeckém zájmu některých politiků i sdělovacích prostředníků, aby k takové radikalizaci docházelo a aby mohly být ještě více rozdmýchávány iracionální xenofobní vášně. Je i dost dalších, kteří tento směr tupě následují.
To, že mobilisace obyvatelstva na ethnickém a náboženském vymezování se proti „těm druhým“ je velmi efektivní způsob získání “politických bodů”, je též nad slunce jasnější. Ale bohužel u nás nevidím věrohodnou sílu, která by se tomu dokázala účinně postavit.
Samozřejmě, že bych si přál, aby stále více hltačů nenávistných zpráv dokázalo odhalit, jakým smrtelným nebezpečím je na xenofobii založená stádní jednota typu “Ein Volk, ein Reich, ein Führer” pro jakoukoliv společnost.
Jenomže moc ilusí si ani v tomto směru nedělám.
To máš jako s Cikánama. Jestliže jsi zásobován věrohodnými zprávami o tom, jak Cikáni žijí a působí, a získáš-li i nějaké osobní zkušenosti, pak když vidíš na ulici skupinu Cikánů, raději přejdeš na druhý chodník. To není rasismus, to je opatrnost.
Jestliže čtu zprávy z Německa, kde je pouhé 1 % muslimů, a z Francie, kde jich je pouhých 5 %, a jestliže mě neteř zásobuje zprávami ze Švédska kde dlouhodobě žije, a vůbec zprávy z celé záp. Evropy a z islámských států, pak odmítání většího počtu muslimů v zemi je opět projevem racionality, protože něco podobného tady nechci. A pokud znám historii, jak ty problémy vznikaly a gradovaly, pak je projevem předvídavosti takové u nás nedopustit.
Takže preventivně – žádné mešity, žádná registrace islámu, žádné kolektivní akce ….
….tedy xenofobie…..
Ne, racionalita.
Nejzajímavější ovšem je, jak se za práva muslimů bijí, jako lvi, právě věřící. Pokud zde islám převládne a budou přijaty zákony na jeho podporu, jsen přesvědčen, ža takoví lidé jako já či Michjal, s tím budou mít jen malé problémy. Bude-li nařízeno chodit v pátek do mešity a mlátit tam hlavou o zem, pak tam chodit a mlátit s klidným srdcem budeme. Zajímalo by mě, jak se s tím ale popasují hluboce věřící katolíci či protestanté.
A ještě jeden:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/policejni-zasah-v-muslimske-modlitebne-pohledem-evangelickeho-farare–1349398
Ahoj Michale,
Jistě uznáš, že člověk má limitovanou představu o světě a i kdyby nám někdo seslal celou pravdu, neměli bychom kapacitu na to ji zpracovat a pochopit. Jsem si jistá, že tebe by nepřesvědčil ani policejní protokol sepsaný po ukřižování Krista. Písmo je teologická kniha napsaná lidmi inspirovanými Bohem a ne zápis očitého svědka o spáchání vraždy.
V mém sboru máme prorokyni, která dostává čas od času slovo od Ducha svatého. Minulý rok mi prorokovala o nemoci v mém těle, o které kromě mého doktora a mě samé nikdo nevěděl. Jak bys to racionálně vysvětlil? Jak bys vysvětlil, že jsem se do půlroku zcela uzdravila, že to zmizelo? Náhoda? Autosugesce? 🙂
Křest’an, který žije ve víře, zažívá po obrácení dost situací ve svém životě, které jasně dokazují, že Bůh je. To ty ale nemůžeš, jako neobrácený, zatím poznat, protože máš k Bohu ještě “zavřené srdce”. Ve tvém případě platí “Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili”. Jan 20:29
Nemohla by prorokyně sdělit vašemu pastorovi, jaká čísla vyjdpu v Sazce, abyste si mohli opravit a zmodernizovat modlitebnu?
Vlasta (May 18, 2014 at 11:37 am ) says: “Jak bys vysvětlil, že jsem se do půlroku zcela uzdravila, že to zmizelo? Náhoda? Autosugesce? 🙂 ”
Placebo efekt.
Ad: “Písmo je teologická kniha napsaná lidmi inspirovanými Bohem a ne zápis očitého svědka…”
Přeloženo do lidštiny: Jsou to propagandisticky zpracované staré pověsti hebrejské s přilepenou bájí o jednom z židovských apokalyptiků zpracovanou do tvaru legendy. Inspirace bohem 🙂 ? Půvabné a roztomilé…
Ad: “Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili” – to se dá přeložit i jinak; chceš li věřit, musíš odhodit rozum.
Ad: “To ty ale nemůžeš, jako neobrácený, zatím poznat, protože máš k Bohu ještě “zavřené srdce”.”
Jasně. Báchorkám nemůžeš uvěřit, protože ti ještě nějaký rozum zbývá.
To “zavřené srdce”, to je stav před kardiochirurgickým zákrokem?
——————————-Minulý rok mi prorokovala o nemoci v mém těle, o které kromě mého doktora a mě samé nikdo nevěděl. Jak bys to racionálně vysvětlil? Jak bys vysvětlil, že jsem se do půlroku zcela uzdravila, že to zmizelo? Náhoda? Autosugesce?————————–
Jaká to byla nemoc?? Některé nemoci se objeví a pak zase zmizí z ne zcela zjevných důvodů. Možná máte v těle dobrý imunitní systém, který tu nemoc zlikvidoval.
———————————————-Křest’an, který žije ve víře, zažívá po obrácení dost situací ve svém životě, které jasně dokazují, že Bůh je. To ty ale nemůžeš, jako neobrácený, zatím poznat, protože máš k Bohu ještě “zavřené srdce”.——————————————-
Zavřené srdce mám, to jest po zlých zkušenostech s kněžími už neuvěřím ničemu, o čem se nemohu přesvědčit.
A je tu další problém. Nikdo mi nedokáže odpovědět na otázku, které náboženství bych si z těch všech různých měl vybrat. Na tomhle si vyláme zuby kdejaký František, Halík, Marek Vácha, a vůbec každý křesťan… Já jim to teda ale až tak moc nevyčitám.
Policejní protokol (patrně sepsaný latinsky) by byl jistě docela silným argumentem pro existenci Ježíše. Najít něco jako:
“Dne 14. nisanu dostavil se na prefekturu třetrí kohorty X. legie Fretensis Jidáš Iškariotský, aby učinil následující oznámení…
Podepsán Lucius Cornelius Macro, centurion.”
Jo, to by bylo pro historii nepochybně zajímavé.
Jenže žádný takový objeven nebyl, argumentovat coby dyby je zavádějící. Stejně tak bychom mohli začít mezi doložené přemyslovské panovníky řadit všechny od Přemysla po Hostivíta. To by však bylo však nekorektní.
Vlasta:
To ty ale nemůžeš, jako neobrácený, zatím poznat, protože máš k Bohu ještě “zavřené srdce”. Ve tvém případě platí “Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili”. Jan 20:29
Flanker.27:
Pardon, ale mně to tak strašně evokuje slavnou větu Bolka Polívky… 😀
Jestli ono to nebude tím, že když se věřívcímu křesťanovi něco splní – tak “Bůh tomu chtěl” a když ne – tak “Bůh tomu chtěl”.
To je totéž, jako když řeknu psovi “Tak lehneš si nebo ne” a pak budu tvrdit, že mám psa který stoprocentně poslouchá .
Správně, bude to tím, vážený kolego.
Kolegyně 🙂
Sorry, flanker mi znělo jako chlap. http://en.wikipedia.org/wiki/Flanker
Ou nou, komplít misanrstendink… 🙂
Nojo – jenomže reaguješ na můj komentář a já chlap nejsem.
Už se podařilo zavést všeobecný ateismus, základní předpoklad š’tastné a mírové budoucnosti lidstva?
Dávám kreacionismu rok, maximálně dva… 🙂
Takový optimista bych nebyla. Zkus tam schválně diskutovat. Slepota a tupost mladokrecíků odolává logice stejně, jako lotosový list vodě.
Je fakt, že za dobu , co jsem ty stránky navštívila poprvé, tak vím od dvou, kteří zjistili že mladokreacionizmus je krávovina. Ale poslední dobou ti slušnější, asi z obavy o to, že kdyby konfrontovali víru s rozumem, museli by krávovinost tohoto světonázoru uznat, raděj nediskutují a drží se tam obzvlášť excelentní tuponi. Někdy má člověk pocit že diskutuje s osazenstvem Kosmonoské léčebny.
Tam radši nelezu. Za svůj život už jsem se pohádal o tolika věcech a svedl tolik nekonečných debat, od kvality filmu po nesmrtelnost chrousta, ale nějak jsem dospěl k pocitu, že to za ten strávený čas nestojí. Na csfd mám v profilu napsáno
“Serte na hovadiny, je tolik krásnejch věcí, ze kterejch se člověk může radovat.”
Nejsem v tom pravda důsledný, ale do některých věcí se raději nepouštím.
Nepodařilo, proč? Nějaké masové rozšíření ateismu v dohledné době nepředpokládám.
Zdravím nešťastné ateisty.
Zas po delší době. Koukám mnoho se toho nezměnilo. Stále se utvrzujete nad “faktem” vašeho oblíbeného, “tvůrčího” větříčku a sluníčka, který způsobil, že se bláto uplácalo po milionu let do vás, tudíž neustále přicházíte na to, že jste se narodili na tento krásný svět, jen proto, abyste za nevelký čas zase zemřeli….
Inu, jak myslíte.
Tak hlavně, že zdejší “rokování” vás v tomto “hlubokém poznatku” stále naplňuje. Sic nevím k čemu to je dobré, ale proti gustu žádný dišputát, že… 😉
Chtěl jsem vaši zapšklou, ateistickou sešlost trochu osvěžit novými, opět skvělými teologicko-filozofickými polemikami Cliffa Goldsteina. Vyšly nové dva díly:
1. se trochu týká i článku výše, zejména otázkou, proč to ti ranní křesťané vlastně dělali ?? Není jiné vysvětlení, než že to co hlásali byla pravda:
Cliff! – 33: Všichni mrtví tohoto světa
2. jak jeden, také horlivý ateista, změnil názor:
Cliff! – 34: Flewův útěk
Vřele doporučuje ke zhlédnutí a přeje příjemný večer
Hrabě Monte Cristo 2011
🙂 🙂 🙂
Víš co? Já s ním souhlasím. Novozákonní křesťané musí věřit pobuřujícím věcem a musí věřit jako kdyby neměli na vybranou, opírá se o něco, co je iracionální, nevědecké a proti všem zkušenostem. Aby tomu věřili, musí se povznést nad znalosti nahromaděné za několik tisíciletí.
A nepotřebují vlastně ani morální pravidla obsažená v náboženství, protože náboženství ro morálku není nezbytné. Podstatná je jen víra ve vzkříšení.
Jo, souhlasím do posledního slova. 😀
Jen byste se měli s protestantem dohodnout, jak je to s tím vzkříšením.
BTW já věrozvěstům na věčný život kašlu, nemají pravdu, když tvrdí, že věčný život nabízí víc, než ten pozemský, o tom jsem už mluvil víckrát. Proti pozemské lásce je věčnost na hovno 🙂
Errata:
opírá – opírají
ro – pro
Právě jsem na TV Prima ZOOM dokoukal dokument Boj o planetu. Probíral vznik mnohobuněčných živočichů a jejich vývoj. Věděli jste, že v kambriu žilo tolik rozličných potvor, až by přecházel zrak? Z nich, ve vzájemných bojích, přežily jen tři skupiny – členovci, tedy hmyz, humři a klabi, měkýši a obratlovci. My, jako obratlovci, jsme začínali jako několikacentimetrová pikaja, kterou tehdy dominantní členovci úspěšně požírali. Prý jsme měli namále. O 30 milionů let nás ohrožovali zvítězivší měkýši a když je o 80 milionů let později zdevastovala celosvětová doba ledová, opět pak převládli členovci. Vyhráli jsme nad nimi jen díky přechodu na souš.
A představte si, že třebaže to jsou filmy z USA, ani jednou nezmínili Pána Boha. Úplně stejně, jako když o evoluci mluví P. Vácha.
A prý před 17 000 lety lidstvo téměř vyhynulo při výbuchu supervulkánu Toba. Prý tehdy zůstalo méně než 2000 lidí.
Podivuhodné a nevyzpytatelné jsou cesty Páně.
U Boha (???) není nic nemožné, dokáže třeba stvořit nejdříve denní světlo až potom slunce. Je to obdivuhodný majstrštyk. Viz Genesis 1,3 a Genesis 1,14
Nejspíš je v tom nějaký jinotaj, metafora, skrytý význam. Klidně mi ho pomozte odhalit.
Děkuji předem.
Žádné miliony let se nikdy nekonaly. Žádná evoluce se nikdy nekonala. Uvěřil jste bludům.
Prosím? Myslíte to vážně? Jste Adventista sedmého dne? Je to běžné stanovisko této církve?
Víte, že katolická církev nemá žádný problém s evolucí, stářím země a dinosaury? A je to největší křesťanská církev, asi také nejstarší.
Ale katolík nejsem.
Že “nemá problém” církev, ještě neznamená, že s touto ohavnou naukou “nebude mít problém” Bůh. ET je absolutně neslučitelná s křesťanstvím. A ti kteří tuto lež vydávají za pravdu si ponesou před Bohem odpovědnost!!!
Protestante, bojíš se? 😉
Jasně. Nejsem fanatik, který má jistotu své pravdy…. 🙂
…myslím samozřejmě obecně a ne že bych měl strach zda je evoluční teorie slučitelná s křesťanstvím.
Samo křesťanství je důkazem fungování evoluční teorie. Je dnes jiné, než před 2000 lety.
Tak úplne bezproblémové to nie je. Akceptovateľná je pre RKC istá forma teistickej evolúcie. Hovorila som o tom tu a v nasledujúcich príspevkoch.
Za najstaršiu sa môže považovať aj pravoslávna cirkev. Aj ona si udržuje kontinuitu od staroveku. Imperiálna Cirkev Rímskej ríše sa rozdelila na dva veľké prúdy. Dnes je tým väčším prúdom rímsky katolicizmus, ale mnoho storočí ním bolo kresťanstvo na území Byzantskej ríše.
Samozrejme, kresťanstvo je už od počiatku značne heterogénne, teda počas celého staroveku sa v ňom vymedzovali, alebo spolu zápasili, rôzne prúdy.
Nezapomínat na arménskou a koptskou církev…
protestant (May 19, 2014 at 9:03 am) says: (strach) “…myslím samozřejmě obecně a ne že bych měl strach zda je evoluční teorie slučitelná s křesťanstvím.
Samo křesťanství je důkazem fungování evoluční teorie. Je dnes jiné, než před 2000 lety.”
Ano, máš pravdu, křesťanství bezesporu patří mezi evolučně úspěšná náboženství. Přínosný by mohl být rozbor příčin, proč tomu tak je.
Tak Koptská ortodoxná cirkev (s nechalcedónskou kristológiou) spadá pod tie “rôzne staroveké prúdy” kresťanstva v Rímskej ríši (presnejšie v Byzantskej, pretože Chalkedónsky koncil prebehol v roku 451). (Ale Koptská katolícka cirkev, ktorá má plné spoločenstvo s rímskym pápežom, sa oddelila od hore spomínanej, až v 18. storočí.)
A Arménska cirkev sa sformovala mimo územia Rímskej ríše. Arménsko je inak najstarší kresťanský štát. Arménsko prijalo kresťanstvo za štátne náboženstvo už v roku 301 (rímsky cisár Konstantin emancipoval kresťanstvo až v roku 313). Mmm, ale ja som taká romanocentrická mrcha 😀
Ale máš samozrejme pravdu, netreba zabúdať aj na iné cirkvi, ktoré sú mimo pravoslávia a rímskeho katolicizmu 🙂
Mě se velice líbí toto:
Učení o polygenismu je nepřijatelné
37. Pokud jde o jiný názor, s uvedeným tématem úzce související, totiž o tzv. polygenismus, zde už synové Církve takovou volnost nemají. Pro věřícího křesťana není možné přijmout názor těch, kteří tvrdí, že po Adamovi žili na zemi skuteční lidé, kteří od něho, jako praotce všech lidí, svůj přirozený rodový původ neodvozovali, anebo podle kterých Adam označoval jakousi skupinu praotců, když naprosto není jasné, jak by bylo možné tyto názory uvést v soulad s tím, co říkají prameny Zjevení a rozhodnutí církevního Magisteria o dědičném hříchu, který pochází z hříchu spáchaného skutečným a jediným Adamem; jenž pak plozením přechází na všechny jako hřích vlastní každému jednotlivě.
(Humani generis: Encyklika Pia XII. 1950.)
Nedávno jsem pod jinými slovy četl totéž. Že prý Bůh v jedné chvíli vložil do zvířecího těla lidskou duši. A tak si říkám – tož včera to byl opičák a dnes už člověk? Nebo že by šimpanzice porodila lidké dítě? Chtěl bych pak vidět tu výchovu. Ale vlastně – Pán Bůh se postaral. Nehledě na to, že to je v rozporu s Biblí.
máš pravdu, křesťanství bezesporu patří mezi evolučně úspěšná náboženství. Přínosný by mohl být rozbor příčin, proč tomu tak je.
Já si myslím, že je to tím, že křesťanství vzniklo v nábožensky velice pluralitní a tolerantní Římské říši, že se neformovalo jako výlučně národní či dokonce “vyvolené”, že bylo ochotné do sebe pojmout kohokoliv, od kmána až po pána, že bylo schopné vstřebávat i jiné náboženské myšlenky – viz třebas učení o dualitě duše a těla od Řeků, že vstřebalo i všelijaké “pohanské” praktiky a nakonec, v moderní době, vstřebává i vědecké poznatky a své učení podle nich pružně převykládává.
HMC2011 (May 18, 2014 at 10:35 pm) says: “Žádné miliony let se nikdy nekonaly. Žádná evoluce se nikdy nekonala. Uvěřil jste bludům.”
Nádherné….
Ještě prosím tu o kruhu zemském, nad kterým se rozprostírá rukama božíma rozestřený stan klenby nebeské… to se mi taky vždycky líbilo!
Já vám zato povím pohádku o Evče, Adamovi a kdouli poznání. Chcete?
HMC2011 says:
Že “nemá problém” církev, ještě neznamená, že s touto ohavnou naukou “nebude mít problém” Bůh. ET je absolutně neslučitelná s křesťanstvím. A ti kteří tuto lež vydávají za pravdu si ponesou před Bohem odpovědnost!!!
I ty jeden diblíku!
Pardon:
Krabi, měkkýši
Prohrábnul jsem ty weby a chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, kdo za nimi stojí. http://www.hopetv.cz/
http://www.hopetv.org/about/
Takže stojí za tím Adventisté sedmého dne, což je jedna z protestantských církví z USA.
Pro HMC2011:
————————-Zdravím nešťastné ateisty.
Zas po delší době. Koukám mnoho se toho nezměnilo. Stále se utvrzujete nad “faktem” vašeho oblíbeného, “tvůrčího” větříčku a sluníčka, který způsobil, že se bláto uplácalo po milionu let do vás, tudíž neustále přicházíte na to, že jste se narodili na tento krásný svět, jen proto, abyste za nevelký čas zase zemřeli…. ——————————
Jo, poznání reality může být trochu smutné. Ateismus zas tak moc útěchy člověku nepřinese. Ale možná si začneme vážit každého dne, který můžeme prožít. Všichni časem umřeme. Stejně jako šimpanz, kočka, nebo sýkorka. Smrt je celkem spravedlivá, čeká na každého živého tvora.
——————————-Tak hlavně, že zdejší “rokování” vás v tomto “hlubokém poznatku” stále naplňuje. Sic nevím k čemu to je dobré, ale proti gustu žádný dišputát, že… ;)——————————–
Můžete být v pohodě. Tady diskutuje pouze malá skupinka ateistů. Většina ateistů v ČR o náboženství nedebatuje, je jim to naprosto ukradené a není to pro ně téma. Někteří z nich možná občas zajdou ke kartářce. :-(((
Viz také http://www.i-ateismus.cz/2011/12/scitani-2011/
Cituji: —————–Existence skupiny 4,77 milionu lidí, kteří se rozhodli nesdělit svůj postoj k víře, je velmi mrzutá a celé výsledky výrazně zkresluje. Srovnání s minulým sčítáním rovněž komplikuje nová kategorie “věřících bez církve”, která je nadto docela početná.
I tak ty výsledky ale o lecčem vypovídají. Předně, neumím si moc představit věřícího člověka, pro kterého je víra v životě důležitá, a přitom necítí potřebu hrdě se k ní přihlásit. Takového člověka bych v kolonce “neuvedeno” neočekával. ———————
Sam – HMC je exot, má i svou stránku na exotopedii .
http://exotopedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Peter
Díky za odkaz! Docela se bavím. Lepší než Christnet.
Nabízí se otázka. Jak to, že tam nejsem já? 😀
Na Chrisnetu jsou zajímavé příspěvky:
Ten váš citát (nic proti vám) je tak plný předsudků a omylů že se dá pohodlně smést ze stolu, už jenom ta formulace “rané dokumenty” je úlet, když víme že lukáš i marek byli minimálně po jistou dobu spolupracovníci pavlovi, tedy jejich evangelium nemohlo být v tak zásadním rozporu s pavlem:
1. Římanům 3,24 + minimálně list Korinťanům ale i další místa usvědčuje autora citátu z klamání (a to jsou jen pavlovy listy) přitom ze stejné doby pochází skutky apoštolů a evangelia či jejich významná kostra, včetně Ježíšových činů byla též sepsána skoro všechna před rokem 66 (povstání a obležení Jeruzaléma), resp. 70. kdy dochází k likvidaci Jeruzaléma (a tedy i končí možnost místopisného zkoumání jeruzaléma které se na mnoha místech evangelií ukazuje jako velmi přesné – po roce 70. by tedy tak jako tak mohli do evangelií významně zasahovat jen očití svědci)
2. Pavel nic z podrobností psát nemusí, protože byla dobře známa z evangelií, každopádně Pavel vždy mluví o fyzické osobě, “tělem z rodu davidova” , která byla umučena, pohřbena a následně Bohem vzkříšena
Pavel mluví jasně a naprosto ve shodě s evangelii (akorát vynechává podrobnosti – jeho listy nejsou biflovací katechezí ale tím čím jsou
– zprávami řešícími konkrétní otázky a problémy), jak jsem psal, ti povrchní kritici dělají z celé bible nesmyslnou pohádkovou karikaturu protože základní hypotéza – “většina nového zákona je autentická” se jim prostě nehodí do krámu, opět je zde také otázka charismatického zakladatele – ježíš nemůže být mýtická duchovní bytost už jenom pro fakt jak rychle se křesťanství rozšířilo po celé říši a to bez jakéhokoli významného zkreslení mezi autentickými následovníky, psychologové, sociologové a antropologové souhlasí, že vysvětlit křesťanství bez zakladatele – fyzické osoby Ježíše je naprosto vyloučeno !
mimochodem velkým svědectvím o ježíši, je to jak zareagoval “judaismus” (myšleno ti co neuvěřili v ježíše) na křesťanství (přitom esénské radikály, disidenty kteří měli k tomu mysticko-duchovnímu chápání mesiáše nejblíž nechávali zcela na pokoji !), stejně jako to co najdeme v talmudu který “čirou náhodou” začal být sbírán právě v prvním století a který obsahuje takové chuťovky jako obvinění marie z cizoložství s římským vojákem, obvinění ježíše z buřičství a kletbu na všechny následovníky Ježíšova učení, judaisté na vteřinu nezpochybnili ježíšovu fyzickou existenci a hysterie jejich spisovatelů svědčí o existenci obrovského rozkolu uvnitř židovského národa (tedy vidíme opak nějaké mystické bytosti, spíše fyzickou osobu, buřiče, rouhače)
když budete psát domů dopis z dovolené, taky nebudete psát že tam chodíte jíst, spát a na záchod, ale budete psát o tom co jste zažil a pokud čekáte odpověd tak se zeptáte co nového doma (a jistě se nebudete ptát na přepočítání členů domácnosti, či to co měli zrovna k snídani a jiné věci které znáte i bez dopisu) !
PS: děkuji vám za odkazy, velmi posilují mou víru… když vidím jaké nesmysly a vzdušné zámky plné sofizmat a hypotéz je možné tvořit k podkopání evangelní víry, začíná vedle toho vzkříšení vypadat jako něco naprosto všedního a materialisticky přízemního .
http://www.christnet.cz/clanky/5257/cirkevni_formy_a_reformy.url#
RNDr. Peter Vajda PhD. – Bez Adama není Krista
Kreacionista nesmí říkat něco jiného….
Mě stále fascinují tato a podobná, tvrzení:
“Zlaté tele dneška = evoluční teorie (darwinismus)!!
Každý člověk si jistě někdy kladl otázky na smysl našeho života i původ všeho kolem nás. A protože, zhruba po osmnácti stoletích, měli někteří lidé pocit, že se Kristus dlouho nevrací, cítili potřebu vymyslet něco „lepšího“, než biblické podání o stvoření člověka a přírody Bohem. Odpovědí na tuto potřebu se stala Darwinova evoluční teorie a spíše než její opora ve faktech, činí její všeobecné a nekritické přijetí spíše potřeba lidí si nějak vysvětlit náš původ, ale hlavně bez Boha. Vzniká tak potřeba stvořitele nahradit podobným zlatým teletem. ”
“Je třeba uvést, že fanatičtí darwinisté jsou velmi zákeřní, co se diskuze s nimi týká.”
“Bohužel i někteří křesťané se snaží ďábelskou evoluční teorii napasovat na křesťanství a biblické podání našeho bytí a původu, ale při bližším zkoumání musíte nutně dospět k názoru, že je to z křesťanského a biblického hlediska naprosto neslučitelné.”
Díky Bohu za kreacionismus!
Kreacionismus je však snaha, fakta a poznatky, které máme k dispozici, vidět v souladu s biblickou zprávou a interpretovat tato fakta v souladu se zprávou o stvoření.”
Až se vrátí Kristus….. V táboře evolucionistů bude slyšet pláč a skřípění zubů.”
http://tomaspeter.blog.idnes.cz/c/304725/Pozor-na-zlate-tele-DARWINISTU.html
Že ti autoři nejsou schopni pochopit, že tu evoluční teorii si Darwin nevycucal z prstu, ale že ji formuloval na základě svých pozorování. Nebyl sám a nebyl první, jen tu myšlenku první napsal a zveřejnil. A (pred)vědecká pozorování, a rozpory výsledků s Biblí, zaznamenávali mniši v katolických klášterech už někdy ve 12. stol., když začínali s prvním zkoumáním přírody. Samozřejmě ne první, přírodu sledovali již starověcí učenci.
Podobně zakladatel genetiky G. Mendel žádné “genetické zákony” nedefinoval, to je až pozdější pojem. On udělal nějaké pokusy s rostlinami, hlavně s hrachem (s jestřábníky mu nevyšly) a výsledky zveřejnil v útlem spisku. Pravděpodobně si vůbec nebyl vědom, co vlastně zjistil. Samotná, hmotná podstata dědičnosti bylo objevena až v r. 1953.
Fantastická je pro mně ta zaslepená natvrdlost jinak inteligentně vyhlížejích lidí.
Ale Tomáš Peter je HMC, neboli Hrabě monte christo. Nikoli inteligentně vyhlížející člověk. Ve skutečnosti, i průměrný šimpanz učenlivý má vyšší IQ než on :-D.
Slušné chování ti nic neříká Samain? Opravdu je nutné takto dehonestovat protivníka?
Není nutno, on se dehonestuje sám 😀
Můžeš být v klidu Protestante, s HMC si povídáme na kreácyjo a on mně dehonestuje vždy a velmi ochotně.
Dokonce mně chtěl nakopat do p.dele. Když byl upozorněn, že nejde o moc křesťanské chování, opravil to, že by mně chtěl po p.deli plácat 😀
Ale já nepsal o jeho, ale o tvé reakci. ….
Dneska se mi rozbil telefon … byla to souhra nejdůležitějších tvůrčích sil – světla, tepla, tlaku, kyslíku, energie, vody a gravitace. Né nemůžu za to já, protože jsem do něj pustil moc velkej nabíjecí proud. Byla to zvůle faktorů z ničeho nic. Příčina neexistuje. Jdu ho sledovat, jestli mu ty proradné faktory netvoří párové oční orgány nebo cecíky pro kojení potomstva.
Evoluce hmoty je totiž chaos … entropie jak cyp
To není uhlíková evoluce, ale křemíková devoluce 🙂
Všechno je chaos a nikdo to neřídí … raději nejezdím k moři, protože se bojím, že za mnou na pláž vyleze nějaká ryba s klokaní kapsou a pěti chapadýlkama, třema ušima a devíti očima.
Ze stejného důvodu nenavštěvuji křesťanské semináře… 🙂
ha ha 😀 na křesťanské semináře chodí jáhnové, aby se stali knězi… já si vystačím se mší
To někdy zkusím jako lék na nespavost 🙂
Zdalipak víte, jaký poiklad máme ve Svatovítské katedrále? Koho by mto napadlo, dodnes jsem o tom neslyšel, nečetl:
Lebka evangelisty Lukáše v Praze
Benátky jsou významné nejen svými kanály, ale i svatým Markem. Ve velkolepém chrámu svatého Marka na proslulém stejnojmenném benátském náměstí jsou uchovávány jeho ostatky. Lev, který je symbolem svatého Marka, autora druhého evangelia, se stal i symbolem Benátek. Itálie se pyšní hrobem dalšího evangelisty:
svatého Matouše. Jeho tělesné ostatky jsou uloženy v kryptě katedrály v Salernu. Hrob svatého Jana, autora čtvrtého evangelia, je ukazován v tureckém Efesu. A kde se nachází ostatky evangelisty svatého Lukáše? V Padově – a v Praze!
Emeritní děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze prof. ThDr. Jan Matějka se účastnil výzkumů, které nám dávají odpověď na otázku: Jakou máme jistotu, že Lukášovy ostatky uložené v Praze jsou pravé?
Pane profesore, je známo, jakým způsobem se dostala lebka svatého Lukáše do Prahy?
Z Padovy. Už po staletí přicházejí poutníci z křesťanského Západu i Východu do kostela sv. Justiny v benediktinském opatství v Padově, aby uctili hrob svatého Lukáše. Jeho kosterní pozůstatky jsou uloženy v olověné rakvi, pro kterou nechal v roce 1313 Gualpertino Musssato, opat tohoto kláštera, zhotovit mramorový sarkofág. Z Padovy získal v roce 1354 císař Karel IV. hlavu svatého Lukáše pro pražskou katedrálu (viz str. 14 – darovací listina s pečetí akvilejského patriarchy z roku 1354 a notářsky ověřený zápis o otevření hrobu v Padově a předání lebky s čelistmi a patnácti zuby).
Co myslíte, přidou také zvířata do nebe? Nebo tam budeme jásat sami?
Jeden starý kněz se obrátil na salcburského světícího biskupaDr. Andrease Launa s otázkou, jestli mají také zvířata naději na příští slávu – na nebe, věčný život… Tíží ho myšlenka, že se jednoduše propadnou do nicoty. Podle biskupa Launa směřuje tato otázka vlastně k Bohu. Jedná se – v odborné řeči – o problém teodiceje (z řeckého „theos“ – „Bůh“ a „diké“ – „spravedlnost“; teodicea řeší závažné otázky související s porozuměním Boží spravedlnosti a s tzv. „problémem zla ve světě“, s existencí utrpení). Celý problém zní: „Zvířata nemají nesmrtelnou duši a nebudou spasena. Jejich cenný život je vlastně ztracený! Je tomu tak?“
Když někdo nevidí rozdíl mezi člověkem a zvířetem… Bylo by nejenom nelaskavé, ale i nevěcnéa nespravedlivé odbýt otázku na věčný život zvířat jako dětinskou nebo také zbytečnou! Taková otázka by mohla a měla napadnout každého věřícího člověka.
http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2014-29.pdf
Úchvatné: http://trcalek.bigbloger.lidovky.cz/c/406971/Svatoreceni-stareho-nicemy-Wojtyly-I.html
http://trcalek.bigbloger.lidovky.cz/c/406973/Svatoreceni-stareho-nicemy-Wojtyly-II.html
Tato žena tedy prosí Jana Pavla II., aby se přimluvil u boha za její vyléčení, tedy prosí jej o to, aby bůh jejím vyléčením popřel sám sebe. Ostatně sám konstrukt přímluvy je nelogický, neboť tím připouštíme, že člověk, byť světec může mít na boha vliv, že může ovlivňovat jeho rozhodnutí.
Není tato modlitba tím nejohavnějším rouháním?
Vzpomněl jsem si při čtení toho blogu, jak jsem nedávno viděl setkání papeže s britskou královnou. Královna je hlavou anglikánské církve. Ta církev vznikla tak, že Jindřich VIII., chca se rozvést, zrušil v zemi katolickou církev, vyhlásil anglikánskou, prohlásil se za její hlavu a nechal povraždit všechny, kdo s tím nesouhlasili.
Hlava cirkve vzniklé vražděním – jestli to není to nejhrubší rouhání proti všemocnému Pánu Bohu. A vadí mu to nějak? Není vidět. Jeho náměstek se s veliklou úctou setkává s hlavou této církve. Divné to poměry. Rozvedení katolíci se mohou jen divit. O homosexuálech ani nemluvě.
http://www.youtube.com/watch?v=b48OBhkwH9g
Když jsem na skutečnosti ve videu upozornil mé zbožné příbuzné, překvapila mě jeji veliká a víra a důvěra, že přece (skoro svatý) JP II. to jistě myslel dobře.
http://www.youtube.com/watch?v=b48OBhkwH9g
Hmm, Jan Pavel II. dělal tzv. mezináboženský dialog. Konzervativní katolíci (papežštější než papež) s tím mohli mít problém.
Jak už jsem dříve naznačil, existence mnoha různých náboženství je pro každého sebevzdělanějšího katolíka oříšek jako prase.
Jan Pavel II. se pokusil k tomu nějak postavit, odvaha se cení. Jo, jeho kroky byly určitě bezprecedentní.