Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Oceňuji tvoji snahu, ale stále nechápu. Proti zúžení dotazu pouze na křesťanství nic nemám. Ale vyvstává tady otázka, proč nepovažuješ křesťanství za náboženství? To mi přijde dost matoucí. Jistě, záleží opět na definici pojmů ale… Je islám náboženství, je judaismus náboženství, je mormonismus náboženství? V případě, že ano, co přesně je v křesťanství jinak, že jej za náboženství nepovažuješ ?
Jako zpětnou vazbu uvádím, jak jsem si pro sebe přeložil, cos napsal. Jistě to bude výživným zdrojem další diskuse :-). Nicméně věřím, že během několika iterací bychom mohli dojít k vzájemnému pochopení 🙂
Tvrzení: věřím Bibli. věřím, že jsme dnes schopni vejít do jejich příběhů a tím se stát součástí té řady božích svědků jejich svědectví tam čteme
Překlad: Věřím textu knihy, která se jmenuje Bible. Věřím, že jsme schopni se vcítit do postav, které v Bibli vystupují a porovnávat jejich zkušenosti s našimi.Poznámka: překlad „stát se součástí řady božích svědků“ jsem si opravdu jenom tipnul, nejsem schopný to rozluštit- tady by to chtělo zjednodušit.
Tvrzení: Věřím, že když se setkávám se svými spolubratry ve jménu Krista, tak on je mezi námi.
Překlad: věřím, že když se setkávám s lidmi, kteří se vciťují do biblických příběhů, pak je Kristus(?) mezi námi. Poznámka: „Kristus mezi námi“ – další adept na zjednodušení. Tady si neodvážím ani tipovat. Napadají mě například následující překlady: „Biblická postava Kristus je fyzicky mezi námi“, „Biblická postava Kristus je v našich myslích- myšleno ve smyslu jako když říkáme o někom zesnulém, že tu zůstává s námi v našich vzpomínkách“.
Tvrzení: A věřím, že to vše nakonec dobře dopadne, přestože se my lidé snažíme všemožně zhatit Boží plán.
Překlad: Věřím, že existuje nějaký záměr, který s námi má jistá „vyšší entita“. Naplnění tohoto záměru považuji za dobrý konec. Věřím, že my lidé nejsme schopni tento dobrý konec nijak zvrátit, ačkoliv se o to snažíme.Poznámka: A jaký je tedy ten boží plán? Pokud tvrdíš, že se jej lidé snaží sabotovat, tak máš o něm jistě nějakou představu. Jak konkrétně lidé hatí tento plán? Myslíš tím, že se zabíjejí, lžou a kradou a přitom boží plán je absolutní mír a harmonie (opět pouze tipuju)? O úskalí překladu pojmu „bůh“ pojednává Michalův článek. Můžeš alespoň v hrubých obrysech nastínit, co myslíš tím pojmem?
mira:
Já protestantovi rozumím velmi dobře. Dokonce si myslím, že i poměrně dobře rozumím tomu, jak pojímá Boha a mám to za plně souladné s biblickou tradicí, evangeliem a kompatibilní s živou vírou v katolické církvi.
Zajímalo by mne naopak, čemu Vy na tom nerozumíte 🙂 ?
petr: Zajímalo by mne naopak, čemu Vy na tom nerozumíte ?
Čemu nerozumím jsem se snažil sepsat v komentáři výše. Já zase nerozumím tomu, že nerozumíte, že nerozumím:-) Petře, klidně se zapojte do diskuze a zkuste zformulovat svoji verzi odpovědi!
No, a ja zase považujem Protestantovu vieru len za vyblednutý, a postmodernisticky zmätený, prízrak kresťanstva. Nezlučiteľný s oficiálnym učením RKC, ale aj s tradičnejšou protestantskou teológiou 🙂
Nehovorím o tomto príspevku, ale o celej diskusii s Protestantom na tému kresťanská viera.
medea:
No medeo, jestli ono to není tím, že se snažíte dostat celý svět do své vlastní hlavy, (což nemá dle mého názoru nic společného ani tak s touhou po pravdě, jako spíš s touhou po moci) a proto v křesťanské víře odmítáte vidět to, co se Vám nelíbí (kdy ta nelibost pramení ze snahy ne o její očištění, ale o její redukci na to, co můžete vyvrátit, což zase souvisí s touhou po moci) 🙂
Jinak samozřejmě nemáte pravdu.
mira: on ten problém spočívá v tom, že já protestantovi rozumím, protože hovoří o víře, kterou zakoušíme zdá se společně. Stejně jako ji shodně, byť bez těch intelektuálních nánosů zakouší katolické babičky s nimiž se o víře bavíme někdy na naší katolické faře u bábovky a čínští křesťané kdovíjaké denominace, o kterých dávali pořad před tuším týdnem na televizi Noe a kteří mají k intelektuální dispozici tak maximálně odrbaný a nekvalitní překlad evangelií 🙂
Pokud ji nezakoušíte, potom se bavíme každý jiným jazykem a proto se mýjíme. Nikdy by mne ale nenapadlo považovat vstřícný rozhovor s někým za ztrátu času. To je specialitka jiných.
To, že se míjíme je evidentní:-) Otázkou je, jestli bych se míjel i s tou katolickou babičkou.
Myslím, že na väčšinu kresťanov by Protestantova viera pôsobila “nekresťansky” 🙂
Protestant, nie je ochotný, alebo schopný, potvrdiť, že verí obsahu hlavných kresťanských vyznaní viery. Nepotvrdí, že verí v Božiu všemohúcnosť, nepotvrdí, že Ježiš Kristus je Boh, nepotvrdí, že Mária panensky počala Ježiša, … Jeho kresťanstvo je len rozmazaná machuľa.
Odpovedá otázkami alebo dvojzmyselne alebo irelevantnými citátmi.
Machuľa – česky kaňka 🙂
… Jeho kresťanstvo je len rozmazaná machuľa.
Medeo,
myslím, že je to ještě trochu jinak:
protestantovo “křesťanství” je jen intelektuálská póza, do které se usilovně stylizuje. Snaží se mít ji dobře “nastudovanou”, a tady pak argumentuje tím, co si kde načetl – hesla, poučky, a hlavně fráze, stále dokola.
Benjamin Kučera P.S.: “Patrik Patrik Machala Cce uz ani neni cirkev tedy ne krestanska.Nazory na rodinu jsou spise prevzate od homosexualu,propagace nahoty na verejnost,snizovani ulohy manzelstvi,liberalismus ohledne mariuhany vse v casopise Nota bene.Obrovsky pokles navstevnosti,odchod vice nez 60 000 evangeliku.” Proč vás trápí pořád dokola zrovna jen ty vnější věci? počet členů a liberalismus je jistě věc možné debaty, ale jestli to je to nejhorší, co se dá čce vytknout, tak sme na tom dost dobře eště. Daleko závažnější je láska k Bohu a k bližnímu. Pokud by se církve měly měřit takovými prkotinami, jaké neustále melete, tak nemá cenu být v církvi žádné. To je úplně mimo toho, oč přece běží! Jestli máte rád drápala, ks, cb apod jen kvůli kázni, tak mi je vás líto, očekával bych, že budete spíše oceňovat jejich bezprostřední zbožnost tam rovněž přítomnou a případně důraz na Písmo (byť se s nimi občas neshodneme na výkladu).
17 únor v 17:28 · To se mi líbí · 4
Josef Sanitrák ono ho to netrápí, ale vy se na to furt dobře chytáte
17 únor v 19:32 · To se mi líbí · 5
Patrik Machala Ne vubec,obrovske kostely jak katolicke a otviraji se jen na vanoce.
17 únor v 19:34 · To se mi líbí
Luděk Hájek Ke? Obrovske kostely jak katolicke? Aha, pan si spletl skupinu, on si zrejme mysli, ze jsme pravoslavni Jinak je to samozrejme troll, ale ja vzdycky chtel krmit zviratka v zoo, takze ani krmeni trolla mi nevadi
17 únor v 22:00 · To se mi líbí · 1
Patrik Machala Nemyslim.Nekur porad travu a pojd na zem a zajimej se o svoji cirkev.
17 únor v 22:16 · To se mi líbí
Luděk Hájek To neni moje cirkev. Nepatri mi
A psal jsem tu uz mnohokrat: me vyhovuje CCE takova jaka je, kdyby byla jina, nebyl bych krestanem (nenechal bych se pokrtit). Evangelikalni (letnicni a charismaticke) bludy stejne jako katolicke uprednostneni “tradice” pred Pismem a hierarchicke episkopalni rizeni cirkve mne opravdu neoslovuji.
Medea says:
March 7, 2014 at 8:08 pm
Protestant, nie je ochotný, alebo schopný, potvrdiť, že verí obsahu hlavných kresťanských vyznaní viery. Nepotvrdí, že verí v Božiu všemohúcnosť, nepotvrdí, že Ježiš Kristus je Boh, nepotvrdí, že Mária panensky počala Ježiša, … Jeho kresťanstvo je len rozmazaná machuľa.
protestant:
Připomínáš mi zákoníky Medeo….
Petře moc děkuji. Už jsem si myslel, že to co píši je opravdu k nepochopení.
Ale asi je pochopitelné, že mi nerozumí ti co sebe označují za ateisty.
Protestant, vyjasnime si to teda raz a navždy: dole je Apoštolské a potom Athanasiovo krédo. Čomu vlastne z jedného aj druhého kréda (ne)veríš (t.j. čo z neho (ne)považuješ za pravdivé)?
A prosím Ťa, žiadne úhybné manévre. Áno, zásada “Sola Scriptura” je protestantská, ale tiež je potrebný kresťanský výklad Písma, a ten má svoje mantinely vymedzené základnými vierovyznaniami (aby bolo jasné o čom hovorím: aj Svedkovia Jehovovi považujú samých seba za kresťanov, a ich hlavnou autoritou je Biblia, ale podľa ich výkladu Písma, neexistuje Trojica a Kristus je, podľa nich, Božie stvorenie – najvyšší a prvý spomedzi anjelov – archanjel Michael :)).
Pre istotu, “katolícky” v Athanasiovom kréde, znamená “všeobecný” 🙂
Protestant sa v jednom zo svojich príspevkov dištancoval od luteránstva, preto odcitujem ako sa k základným krédam stavia II. helvétske vyznanie:
Ano. Apoštolské vyznání je vyznáním mé víry.
Jenže ono, stejně jako Písmo, potřebuje výklad:
http://www.ikarmel.cz/kniha/Apostolske-vyznani_MLN0008.html