Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Pretože definovať Boha s veľkým B (t.j. majúceho nejaké superiórne vlastnosti) je oveľa ľahšie ako definovať boha. Hranica medzi nadľudskými bytosťami, ktorých vlastnosti sú zlučiteľné s naturalizmom, a bytosťami “supernaturálnym”, môže byť fuzzy 🙂 Mne osobne sa celkom páči návrh SVH, ale mám voči nemu aj nejaké výhrady:
Viem si totiž celkom dobre predstaviť, že by udalosť vynorenia sa nejakej superbytosti z vákua, mohla mať vysokú pravdepodobnosť v nekonečnom vesmíre, teda takéto vynorenie by nemuselo byť v rozpore s naturalistickým pohľadom na svet 😉
(Pokiaľ máme totiž nekonečne veľa nezávislých náhodných generátorov, a pravdepodobnosť vygenerovania konkrétneho javu A na ľubovoľnom z nich, nie je menšia než pevné kladné číslo p, tak potom pravdepodobnosť, že nekonečne mnoho týchto generátorov vygeneruje jav A, sa rovná 1.)
Mira, keby ste chceli (ale je mi jasné, že nechcete :)), tak ten eternalistický blok môžete chápať aj “bezčasovo”, ako blok na seba uložených 3-rozmerných variet (fyzikálnych priestorov) 🙂
Medea:Mira, tak prečo zastávate toto kategorické(?) stanovisko: “Jistěže vesmír existoval i v minulosti ale “minulý” vesmír už neexistuje. S událostmi je to stejné”?
Medeo, to nebylo kategorické tvrzení ale odpověď na váš dotaz, zda podle mě existuje minulost budoucnost, události. Je to tedy vyjádření mého momentálního názoru. Navíc, jsem i psal, že mám pro to i ryze estetické důvody atd. Rozhodně to nepovažuju za kategorické tvrzení. Myslím, že byste mě dřív nebo později přesvědčila i o těch abstraktních objektech:-) Opravdu v tom nemám jasno a tím spíš mi přijde „nařčení“ z kategorických soudů nespravedlivé.
Medea:vyplýva z ADM existencia jedinečnej privilegovanej foliácie časopriestoru?
Ne, to nevyplývá. V teoriích kvantové gravitace ale (prý) ano. Což může do budoucna znamenat comeback presentismu (a dlouhé přednášky W.L.Craiga na téma „já jsem vám to říkal :-)). Ale máte pravdu, že z ADM formalismu GTR to nevyplývá.
Jsem presentista ve slabém smyslu- já si prostě nemyslím (nelíbí se mi), že minulost a budoucnost jsou nějaké série předpřipravených přihrádek mezi kterými pozorovatel přeskakuje. Lépe se mi uvažuje v rámci ADM formalismu. Ačkoliv nemám žádnou privilegovanou foliaci, vyberu si jednu libovolnou a celá GTR bude fungovat úplně stejně jako v modelu s předem připravenými přihrádkami minulost/budoucnost.
Privilegované „teraz“ pro svou verzi „presentismu“ nepotřebuju.
Medea:Mira, keby ste chceli (ale je mi jasné, že nechcete ), tak ten eternalistický blok môžete chápať aj “bezčasovo”, ako blok na seba uložených 3-rozmerných variet (fyzikálnych priestorov)
Ano, s tím nemám problém.
Nemám ani tak problém s tím to chápat, jako spíš smířit se s tím:-)
Jestli existuje čas, to je podle mě zcela korektní a dosti zásadní otázka… V.J.Stenger v knize Timeless reality zastává podložený názor, že nikoliv…
mira: to se vzdáváte rychle…
medea: sice už diskuse pokročila, ale pokud se vrátím k těm pravdivostním soudům. Ty výroky mají s nějakými básničkami společného to, že ptát se po jejich pravdivostní hodnotě ve smyslu formální logiky nemá žádný smysl (navíc, přestože jste je formulovala preskriptivně, nemůžete ani z hlediska korespondenční teorie pravdy nikdy zjistit jejich reálnou pravdivostní hodnotu). Přesto takové výroky (stejně jako ty básničky) mají velmi vysokou informační hodnotu. Lidé jim obdivuhodně shodně rozumí a jsou jimi formováni mnohem významnějším způsobem, než většina výroků, kterým lze nějakou pravdivostní hodnotu smysluplně připsat.
Mira, keď som použila sloveso “chápať”, nemyslela som to ako poukaz na Vašu nechápavosť, ale bolo to mienené v zmysle “poňať” alebo “ponímať”, teda v zmysle, že keby ste chceli, tak by ste mohli to a to, poňať tak a tak 🙂
Priestor a čas sa modelujú 4-rozmernou varietou a prezentista, pokiaľ berie fyziku vážne, by mal vedieť povedať, aká množina bodov na tejto variete, zodpovedá “teraz”. Podľa prezentistu je reálne len aktuálne “teraz”, teda množiny korešpondujúce s jednotlivými “teraz” by sa nemali pretínať, teda mali by tvoriť disjunktný rozklad tejto variety. Mohla by to byť foliácia Minkovského variety, prípadne aj nejaké iné množiny, invariantné vzhľadom na relevantné transformácie. Pokiaľ toto nevie prezentista nejako rozumne urobiť, tak potom nevie čomu fyzikálne zodpovedá jeho “teraz”.
Samozrejme, prezentista by mohol ad hoc postulovať, že existuje privilegovaná vzťažná sústava, pevne spojená, povedzme, s Kristovým hrobom v Jeruzaleme a absolútna súčasnosť je jednoznačne daná touto sústavou. Podľa mňa by však takéto neprirodzené vyzdvihnutie jednej vzťažnej sústavy, bolo principiálnym znásilnením TR 🙂
V klasickej fyzike bola súčasnosť udalostí absolútna a prezentista mal k dispozícii jednoduchú interpretáciu svojho “teraz”. Samozrejme, čas a priestor klasickej fyziky boli zlučiteľné aj s posibilizmom a eternalizmom. Posibilista mohol jednoducho vyhlásiť, že existujú minulosť aj prítomnosť a 4-rozmerný blok času a priestoru postupne narastá a eternalista mohol povedať, že všetky udalosti existujú paralelne. Teda klasická fyzika sa mi javí voči prezentizmu, posibilizmu a eternalizmu metafyzicky neutrálna 🙂
Eternalizmus je mimoriadne jednoduché a elegantné stanovisko a je podľa mňa ľahko zlučiteľný s hocijakou fyzikou 🙂 Plynutie času neexistuje, nie je žiadne bolo a bude, existuje len večné JE, teda všetky udalosti existujú naraz. Plynutie času je len ilúzia, večne prítomná vo vedomiach cítiacich bytostí.
Elegantný názor, ale aj napriek tomu nie som eternalistka 🙂 Moja filozofická intuícia mi našepkáva, že správna je nejaká forma posibilizmu. Aj keby som žila v dobách klasickej fyziky, zdal by sa mi prezentistický predpoklad o už-neexistencii minulosti veľmi divný. Ak som včera zavraždila 100 ľudí a minulosť neexistuje, môžem byť vrahyňa? 🙂 Ako sa líši (podľa prezentizmu) už neexistujúci cisár Nero, od neexistujúceho cisára Ubu? Dúfam teda, že nejaká úžasná budúca fyzika objaví prirodzene privilegovanú foliáciu časopriestoru a ja bude mať svoj posibilizmus o čo oprieť 🙂
Medea says:
… Mne osobne sa celkom páči návrh SVH, ale mám voči nemu aj nejaké výhrady:
S.V.H.:
Mně se také líbí návrh SVH. 😀
Medea says:
Viem si totiž celkom dobre predstaviť, že by udalosť vynorenia sa nejakej superbytosti z vákua, mohla mať vysokú pravdepodobnosť v nekonečnom vesmíre, teda takéto vynorenie by nemuselo byť v rozpore s naturalistickým pohľadom na svet 😉
(Pokiaľ máme totiž nekonečne veľa nezávislých náhodných generátorov, a pravdepodobnosť vygenerovania konkrétneho javu A na ľubovoľnom z nich, nie je menšia než pevné kladné číslo p, tak potom pravdepodobnosť, že nekonečne mnoho týchto generátorov vygeneruje jav A, sa rovná 1.)
S.V.H.:
To je určitě pravda, ale v nekonečném vesmíru pak neexistují supernaturální jevy. Jakýkoliv jev s nenulovou pravděpodobností určitě nastane, takže je možné ho zařadit mezi jevy naturální. Mezi supernaturálními jevy tudíž zůstanou pouze jevy s nulovou pravděpodobností, tedy jevy, které nemohou nastat.
Navrhuji tedy buď vesmír nebrat jako nekonečný, nebo za supernaturální jev označit vše s dostatečně nízkou pravděpodobností výskytu v konečném počtu pokusů.
Medeo, naše diskuse mě přiměla revidovat svoje závěry a musím uznat, že eternalismus je nakonec taky OK:-) Momentálně jsem tedy ten „bezčasový“ eternalista ovšem s výhradou, že jakmile někdo přijde s možností privilegované vztažné soustavy (například v rámci teorie kvantové gravitace), okamžitě měním tým a stávám se presentistou:-)
Medea: Ak som včera zavraždila 100 ľudí a minulosť neexistuje, môžem byť vrahyňa? Ako sa líši (podľa prezentizmu) už neexistujúci cisár Nero, od neexistujúceho cisára Ubu?
1) Ale důkazy a důsledky vašeho činu existují i v přítomnosti.
2) Ubu nikdy v minulosti neexistoVAL, Nero existoVAL.
Pokud to dobře chápu, tak z pohledu eternalismu Nero existuJE a Ubu neexistuJE? Jak tomu bude v případě posibilismu?
petr:mira: to se vzdáváte rychle…
Neválčím, tedy nemám co vzdávat.
Áno, v prípade platnosti eternalizmu: Nero večne existuJE (je lokalizovaný na Zemi v rokoch 37-68 n.l.) a cisár Ubu neexistuJE
V prípade platnosti posibilizmu: Nero existuJE (je lokalizovaný na Zemi v rokoch 37-68 n.l.) a cisár Ubu neexistuje. 🙂
Slnko premenené na červeného obra a pohlcujúce Zem, v prípade posibilizmu ešte neexistuje, ale v prípade eternalizmu existuje večne 🙂
Pobavilo: Existence: A Guide
To “ešte neexistuje”, je trochu zamotaná záležitosť. Tu by sa už ku slovu mohla dostať aj modálna logika … Posibilizmus totiž predpokladá dorastajúci blok časopriestoru, teda to vyhlásenie Medeie o premenenom slnku, bude pravdivé len v blokoch, ktoré ešte nedorástli do obdobia, v ktorom sa slnko mení na červeného obra a pohlcuje Zem, ale v blokoch, ktoré už túto udalosť obsahujú, to neplatí 🙂
Teda rozumnejšie (vo všetkých blokoch obsahujúcich Medeu platné) je povedať, že slnko v oblasti časopriestoru, v ktorej je lokalizovaná Medea, nie je červeným obrom 🙂
Samozrejme, pokiaľ sa Medea, nejakým zázrakom (unesená mimozemšťanmi?), tej udalosti nedožije 😀
Toto je super seriál, ta postava filosofujího detektiva mne dostává, je mi to blízké. A ta atmosféra
http://www.csfd.cz/film/328992-temny-pripad/
Nietzsche…a co když se náš jednotlivý život opakuje od nekonečna k nekonečnu……narodíme se, zemřeme, zapomeneme a pak znovu úplně stejný život. modifikace prezentismu? medea tady bude psát stejný comment někonečněkrát v budoucnu
Protestant, to, čo hovoríš, je nelogické. Ak Boh nezodpovedá popisu P, potom je Božím popisom ¬P. Ak ja poviem, že Boh je všemohúci a vševedúci, a Ty povieš, že taký nie je, tak vlastne tvrdíš, že Boh nie je všemohúci alebo nie je vševedúci, a to je tiež nejaký (nekresťanský) popis Boha 🙂
Michal, netreba strácať čas dohadovaním sa s iracionálnym veriacim. Pokiaľ si Ty zvolíš nejaký popis boha P a veriaci tvrdí, že popis P jeho boha nepopisuje, tak potom je automaticky popisom jeho boha ¬P, a vec je vyriešená 🙂
Já bych byl pro ten dotazník- prostě sebrat reálná data z populace věřících. Nebo myslíte, že by to nemělo cenu?