Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Flanker.27 napsal:
“…Ostatně jestli je Ježíš přítomen, asi není pro něj nic jednoduššího, než to rozhodnout sám :)”
Pavel píše:
Dělá to. Bližší vysvělení např. Jan 3:
16„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. 18Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. 19Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
mira napsal:
“To se ale trochu bije s běžným významem pojmu “pravda”, ne? Nepokrývá tuto vlastnost atribut všemohoucnosti? Tedy Bůh je pravdivý = Bůh je všemocný? Pokud je to tak, přimlouval bych se za používání pojmu pravda v běžném smyslu- jinak je to skutečně matoucí. Pokud ne, prosím o bližší vysvětlení.”
Pavel píše:
Nejen že všemocný, ale že nelže. Co je tedy podle Vás pravda? Jak byste to definoval?
Kde je mezera mezi vědomím a smrtí, ta mezera nemůže existovat nebo je nekonečně malá…Medea by se na to mohla podívat z hlediska matematiky..je tam něco špatně?
tedy z hlediska času, třeba jsou tam jiné dimenze
Cestmir Berka napsal:
Dlouhý příspěvek se spoustou otázek.
Pavel píše:
Nejlépe když si prostudujete Bibli. Rychlé vysvětlení, které však může být pokroucené, se dá najít například na nějakém křesťanském webu či návštěvou církve.
Pavle, děláš si legraci? Myslíš, že najdu bez Ducha Svatého odpověď v Bibli? 😀 Věříte a nevíte v co! Nedokážete říct, co je Bůh, Peklo, Nebe, Satan…nedokážete rozeznat u neznámého, jestli je to Bůh či Satan, protože i Satan může být pravdivý, když se mu bude chtít… Bůh dokáže utopit celé lidstvo a Satan je zachránit, když se mu bude chtít 😀
Cestmir Berka napsal:
“Pavle, děláš si legraci? Myslíš, že najdu bez Ducha Svatého odpověď v Bibli? 😀 ”
Pavel píše:
To je asi pravda, takže ješte zkuste poprosit Ducha svatého ať Vám dá pochopení.
Pavel píše:
Podle mě v něčem mají vědci pravdu, v něčem nemají, některé poznatky jsou správné, ale nesprávně interpretované. Hlavně vychází z toho že Bůh není.
S.V.H.:
1) Abych připomněl: bavíme se o tom, zda vznikla nejdříve Země a pak Slunce (jak tvrdí Bible) nebo naopak (jak tvrdí naše veškeré důkazy). Vy opravdu považujete za pravděpodobnější, že se v této věci všichni vědci mýlí, než že se mýlí Bible?
2) Při zkoumání vzniku a vývoje Sluneční soustavy vědci nevycházejí z toho, že Bůh není. Existence či neexistence Boží je jim zcela ukradená.
Pavel píše:
Po staletích bádání dospěla věda k tomu, že ve ve vesmíru je jenom asi 4% hmoty o které o jejíž podstatě má nějaké tušení, zbytek je prý skrytá či temná hmota a energie, o které neví témeř nic. Tím se veškeré bádání vesmíru znovu postavilo na start. Čím více člověk ví znalostí, tím více otazníků vznikne.
S.V.H.:
Jak píše Flanker – nejedná se o návrat na start, ale naše znalosti o vesmíru stále narůstají a logicky při tom objevujeme nové oblasti své neznalosti (o kterých se nám dříve ani nezdálo).
Někdo zde nedávno citoval Richarda Feynmana, možná to byl přímo tento citát:
“I think it’s much more interesting to live not knowing than to have answers which might be wrong. I have approximate answers and possible beliefs and different degrees of uncertainty about different things, but I am not absolutely sure of anything and there are many things I don’t know anything about, such as whether it means anything to ask why we’re here. I don’t have to know an answer. I don’t feel frightened not knowing things, by being lost in a mysterious universe without any purpose, which is the way it really is as far as I can tell.”
Pavel napsal:
Prostě jsou to různé alternativy čemu věřit. Každý vědecký důkaz je založen víře k vědci a vědci se opírají o víru ve výsledky kolegů. Vědecká teorie je něco, co se předpokládá, že odpovídá pravdě, ale může se to změnit, jak se už mnohkrát stalo.
S.V.H.:
Ty alternativy jsou ovšem různě podpořeny důkazy. A není pravda, že abyste přijal nějaký důkaz, musíte věřit vědci, a že jeden vědec musí věřit ve výsledky jiných vědců. Ve vědě jsou všechny výsledky, výpočty, data atd. k dispozici a každý je může zkontrolovat, pokusy zopakovat, metody prověřit atd. A vědci to také neustále činí – prověřují práci svých kolegů. Je to jeden z důvodů, proč je věda ten nejúspěšnější nástroj k poznávání světa, jaký máme.
Pavel napsal:
Když někdo zapíše, že přišel Boží Syn, obětoval se a byl vzkříšen z mrtvých, Jeho učení zapadá do logiky světa a zkušeností lidí, rozšíří se církve, je to přece také důkaz.
S.V.H.:
Obdobných “zápisků” o různých bozích, synech božích, hrdinech apod. ať už popravených, vzkříšených nebo třeba vykastrovaných máme ovšem nepřeberné množství. A z mnohých z nich vznikla náboženství a rozšířila se. Třeba v USA se momentálně nejvíce šíří mormonství – čeho je to důkaz?
Cestmit Berka napsal:
“Nedokážete říct, co je Bůh, Peklo, Nebe, Satan…nedokážete rozeznat u neznámého, jestli je to Bůh či Satan, protože i Satan může být pravdivý, když se mu bude chtít…”
Pavel napsal:
Říci to dokážu, ale je to na dlouhý rozbor a prostě se mi teď nechce. 🙂 Jestli Vás to zajímá můžete vyvinout vlastní iniciativu.
Satan je podřízený Bohu.
Cestmir Berka says:
… A od starověku už se ani Otec, ani Syn nezjevuje- ani v hořícím keři, ani nesesílá upgrade Desatera…
S.V.H.:
On úplně stačí ten první upgrade: Exodus 34:14-26. Bez přikázání “Nevař kůzle v mléce jeho matky.” bych si lidský život a fungování společnosti vůbec nedokázal představit.
http://zpravy.idnes.cz/le-penova-a-zakaz-pokrmu-pro-zidy-a-muslimy-ve-skolach-pd9-/zahranicni.aspx?c=A140405_182037_zahranicni_ert
Pavle, napsal jste: “Myslím tím to, že mluví, činí, vytváří, určuje a je pravda. Prostě to co (si) řekne se stane a proto je to pravda např. vnikne svět.
Nikdy nelže.”
Jak může být čin pravdivý? Hlava mi to nebere 🙂 Pravdivé mohou být výroky, názory… ale činy? Výrok je pravdivý, pokud koresponduje s realitou. Kdy je pravdivý čin?
Je hraní na kytaru pravdivé nebo nepravdivé?
Proč si věřící libují v obskurních pojmech, zmatečných definicích a komplikovaném jazyce? Vždyť to musí být nepohodlené i vám, ne?
Martix, už som svoj názor na túto téme vyjadrila. Martixovo vedomie je asociované s nejakou obmedzenou oblasťou časopriestoru, a okrem toho je tu nejaká obrovská oblasť časopriestoru, s ktorou asociované nie je. Smrť, podľa mňa, nie je žiadne tajomné metafyzické nič, ale len rozľahlé oblasti bez Martixa, v Martixovom budúcom svetelnom kuželi 🙂
Chcete si něco přečíst:
Stojí zato přečíst si pozorně text trojího exorcismu, který kněz po staletí pronášel nad každým křtěncem:
Vyjdi z něho, nečistý duchu, a udělej místo Duchu Svatému; vymítám tě, zlý duchu ve jménu Otce i Syna i Duch Svatého, abys vyšel a odešel od tohoto Božího služebníka.
Poroučí ti to, ty zlořečený a zavržený, ten, který kráčel po moří a podal pravici tonoucímu Petrovi.
Proto, zlořečený ďáble, poznej své smýšlení a ke cti živého Boha a ke cti Ježíše Krista jeho Syna a Ducha Svatého odstup od tohoto Božího služebníka, protože si ho povolal náš Bůh a Pán Ježíš Kristus ke své svaté milosti a požehnání a ke křestnímu prameni.
Toto svaté znamení kříže, které děláme na jeho čele, se neodvažuj, zlořečený ďáble, nikdy urážet. Skrze Krista našeho Pána;
Vyháním tě, nečistý duchu, ve jménu všemohoucího Boha, ve jménu Ježíše Krista jeho Syna a ve jménu Duch Svatého, aby ses vzdálil od tohoto Božího díla, které náš Pán povolal, aby se stalo chrámem živého Boha a přebýval v něm Duch Svatý. Skrze téhož Krista, našeho Pána, který přijde soudit živé i mrtvé a svět ohněm.
Není to jistě náhoda, že tyto modlitby už nenašly v nové liturgii místo, stejně jako je nenašly původní účinné exorcismy.
Pokud se někomu zdá, že dnes na ďábla nenarážíme jako dříve, pak je to jen proto, že jsme uvěřili jeho rafinovanému převleku a přijali ho za svého společníka a vítaného druha. Stal se velkodušným a vynalézavým dodavatelem nejrůznějších potěšení, která nám nepřející Bůh odpírá.
http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=ustavucny-souboj
Nová hvězda na rockovém nebi: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=nova-hvezda-na-rockovem-nebi
Pavel:
Moje argumetace byla, že exitující Bůh může udělat, to co jste psal. Ne však jen proto, že je to psáno v Bibli.
Flanker.27:
Buď to tvrdí bible nebo níboženský spis z ní čerpající nebo člověk z ní čerpající. To bludný argumentační kruh nenarušuje. Je to jako historka, na počátku jednoduchá, pak si k ní něko něco přidá, jiný ji obohatí filosofickým rozborem a tak dále. Stále s jedním základem.
Pavel:
Dělá to. Bližší vysvělení např. Jan 3:
16„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. 18Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. 19Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Flanker.27:
Stále totéž, to je psáno, ale že by sem JK přišel a řekl “hoši, jsem tu, myslel jsem to tak a tak a vůbec, neberte si mě do huby nadarmo,” to ne.
A vážně má být někdo souzen, protože nevěří, a nesouzen, kdo věří? Nemělo by rozhodovat, jak kdo žije a ne k čemu se po večerech modlí?
Ještě k té všemohoucnosti. Vždycky mě zajímalo, jestli může všemohoucí stvořit kámen, který neuzvedne.
S.V.H. napsal:
“1) Abych připomněl: bavíme se o tom, zda vznikla nejdříve Země a pak Slunce (jak tvrdí Bible) nebo naopak (jak tvrdí naše veškeré důkazy). Vy opravdu považujete za pravděpodobnější, že se v této věci všichni vědci mýlí, než že se mýlí Bible?
2) Při zkoumání vzniku a vývoje Sluneční soustavy vědci nevycházejí z toho, že Bůh není. Existence či neexistence Boží je jim zcela ukradená”
Pavel píše:
Ach jo. Nějaké vědecké teorie, přece nejsou žádné nezvratitelné důkazy.
S.V.H. napsal:
“Jak píše Flanker – nejedná se o návrat na start, ale naše znalosti o vesmíru stále narůstají a logicky při tom objevujeme nové oblasti své neznalosti (o kterých se nám dříve ani nezdálo).”
Pavel píše:
No to je jedno. Ta podstata byla v tom, že toho vědci vědí o vesmíru pramálo.
S.V.H napsal:
“Ty alternativy jsou ovšem různě podpořeny důkazy. A není pravda, že abyste přijal nějaký důkaz, musíte věřit vědci, a že jeden vědec musí věřit ve výsledky jiných vědců. Ve vědě jsou všechny výsledky, výpočty, data atd. k dispozici a každý je může zkontrolovat, pokusy zopakovat, metody prověřit atd. A vědci to také neustále činí – prověřují práci svých kolegů. Je to jeden z důvodů, proč je věda ten nejúspěšnější nástroj k poznávání světa, jaký máme.”
Pavel píše:
Ježíše Krista si přece také může ověřit a udělalo to hodně lidí.
Věda může být na něco dobrá, ale těžko dá odpovědi na všechno.
S.V.H. napsal:
“Obdobných “zápisků” o různých bozích, synech božích, hrdinech apod. ať už popravených, vzkříšených nebo třeba vykastrovaných máme ovšem nepřeberné množství. A z mnohých z nich vznikla náboženství a rozšířila se. Třeba v USA se momentálně nejvíce šíří mormonství – čeho je to důkaz?”
Pavel píše:
To jsou samozřejmě také důkazy. Jednak existují důkazy pravdivé a nepravdivé, a jednak dost záleží na člověku, jak důkazy interpretuje. Prvada je však jenom jedna.
Různých forem křesťanství je samozřemě také hodně, ale pravdivé ve všem nejsou.
O mormonech píšou zde: http://odkrytepravdy.cz/mormoni-cirkev-jezise-krista-svatych-poslednich-dnu/
Flanker.27 napsal:
“Stále totéž, to je psáno, ale že by sem JK přišel a řekl “hoši, jsem tu, myslel jsem to tak a tak a vůbec, neberte si mě do huby nadarmo,” to ne.
A vážně má být někdo souzen, protože nevěří, a nesouzen, kdo věří? Nemělo by rozhodovat, jak kdo žije a ne k čemu se po večerech modlí?”
Pavel píše:
Jestli někdo věří nebo něvěří je spojené s tím, jak žije.
Viz ta poslední část:
“19Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Flanker.27 napsal:
“Ještě k té všemohoucnosti. Vždycky mě zajímalo, jestli může všemohoucí stvořit kámen, který neuzvedne.”
Pavel píše:
Já to chápu tak, že je sice Všemohoucí, ale je omezen logikou, takže kámen který neuzvedne asi stvořit nemůže, stejně jako člověka se svobodnou vůlí, který by se bez prožití života stal křesťanem a začal milovat Boha. To nejde nařídit.
Foxy napsal:
“No, vypadá to asi takhle:
Atheista přijde do pekla.. Na bráně pekelné dostane vizitku a pošlou ho dál. Nikdo si ho nevšímá..
Tak se prochází a nestačí se divit… Kasína, bary, striptýzové podniky, slunné pláže s úžasně azurovou vodou, stoly plné kaviáru a šampaňského, všude nádherné, spoře oděné kočky a šarmantní, krásně rostlí gigolíci… prostě to tam žije.”
Pavel píše:
Jestli jsem to správně četl, že v principu něco podobného je Ráj podle koránu.
Vidíte, těšíte se na podobné věci. 🙂
Kam se hrabou komunisté:
Papež Klement XIII. (1758–1769) sice nevydal žádný dokument, který by se týkal přímo svobodného zednářství, ale ve své encyklice Christianae reipublicae (1766) barvitými slovy odsoudil mj. deismus v knihách „filosofů“, jenž bývá se zednáři spojován.
„Jistí ničemní lidé, kteří se oddali báchorkám a nedrží se pevnosti víry Siónu, zvracejí ze všech stran ze svých srdcí hadí jed, aby nakažlivou záplavou knih zničili křesťanský lid; znečišťují čirá zřídla víry a podkopávají základy náboženství. Ve svém díle si počínají zavrženíhodně. Číhajíce v úkrytu vytahují ze svého toulce šípy, jež v temnotě vystřelují do srdcí spravedlivých. Jejich bezbožná mysl se nezastaví před ničím božským, svatým a posvěceným zbožností všech věků; naopak, ve svých útocích si brousí své jazyky jako meče. Ve své pýše se nejprve vrhají na Boha. Vyzbrojeni dostatkem lží sami sebe posílili proti Všemohoucímu. Z popela znovu vytahují nesmysly bezbožníků, které byly už častokráte potřeny. Nikoli z otupělosti rozumu, nýbrž toliko z nutkání své zvrácené mysli popírají Boha, třebaže ten všude o sobě vypravuje a denně se ukazuje jejich zrakům; nebo Boha představují jako nemohoucího a nečinného, nemajíce úctu k jeho Prozřetelnosti a nebojíce se jeho spravedlnosti.“