Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:43 pm
Tak to si nemyslím. Poselství a smysl nějakého textu lze, myslím, objektivně určit. Jiná otázka je, zda toto poselství a smysl někdo považuje za výraz božího působení nebo ne.
jack:
A to je právě to o čem tady měsíce dikutujeme,smysl a poselství je sice také diskutabilní,ale hlavní otázka je,jestli je to všechno výraz božího působení.
Právě jste opět potvrdil,že k tomu neexistuje žádný objektivní důvod,ale je to zase jen a pouze bezdůvodná víra.
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:43 pm
Tak to si nemyslím. Poselství a smysl nějakého textu lze, myslím, objektivně určit. Jiná otázka je, zda toto poselství a smysl někdo považuje za výraz božího působení nebo ne.
jack:
A to je právě to o čem tady měsíce dikutujeme,smysl a poselství je sice také diskutabilní,ale hlavní otázka je,jestli je to všechno výraz božího působení.
Právě jste opět potvrdil,že k tomu neexistuje žádný objektivní důvod,ale je to zase jen a pouze bezdůvodná víra.
Jarda:
Odkud se vzal Pán Bůh, který měl stvořit “velký třesk”?
bílej kabát:
Velký třesk stvořil Pána Boha. 😀
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:50 pm
Pravda podle vaší definice je shoda tvrzení s realitou. V tomto smyslu lze pravdivost posuzovat pouze u konkrétního výroku. Ale jde o to, že podle mě existují otázky, které jsou neverifikovatelné, a o jejichž pravdivosti tudíž nelze rozhodnout. Typickou otázkou tohoto typu je, zda existuje nebo neexistuje Bůh.
jack:
Za prvé to není moje definice,ale obecná definice.
Otázka zda existuje či neexistuje jakýkoliv bůh je naprosto stejná,jako otázka,jestli existuje vodník. K těmto otázkám máme objektivní stanovisko a to zní,že pokud nebyla existence vodníků objektivně doložena,tak považujeme vodníky z objektivního pohledu za neexistující.
Takto to funguje u všech ostatních objektivních tvrzení,nevím proč by měli být bohové vyjímkou. Bohové NEMAJÍ žádnou vyjímku v posuzování z objektivního hlediska.
Pokud by jsme se zabývali absolutní pravdou,tak můžeme říci,že nevíme jestli jakýkoliv bůh existuje,nevíme jestli existují vodníci,třeba se pouze před námi dokonale schovávají,ale z tohoto pohledu také vůbec nevíme,jestli existuje vše co považujeme za hmotné,třeba žijeme v matrixu.
Pokud budeme k existenci bohů přistupovat vaším principem,tedy že nelze rozhodnout,tak potom nemůžeme rozhodnout ani to,jestli existujeme my a vesmír tak,jak se nám jeví. Na takové úrovni potom nemá cenu diskutovat o ničem a nemá žádný význam cokoliv vědecky zkoumat.Všechno může být z pohledu absolutní pravdy klam!!
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:52 pm
To už se tu probíralo. A odkud se vzala ta černá díra, z níž vznikl náš vesmír? Z jiné černé díry? A ta se vzala odkud? Zase ze jiné. A tak pořád dokolečka… A odkud se vzal celý tenhle kolotoč?
jack:
A přesně takto dokolečka to máte i se svým Bohem. Vyměňte díru za Boha a jste na tom stejně,tak co jste vlastně s pomocí Boha vyřešil? Nic!
A odkud se vzal ten Bůh, který stvořil náš vesmír? Z jiného Boha? A ten se vzal odkud? Zase z jiného. A tak pořád dokolečka… A odkud se vzal celý tenhle kolotoč?
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:55 pm
To už jsem tady vysvětloval. Pravost a nepravost působení DS se pozná podle toho, nakolik je kompatibilní s tím, co víme o historickém Ježíšovi. Tak to alespoň chápou křesťané.
jack:
A to je právě ten problém,protože zatím se lidé neshodnou na tom co ví o historickém Ježíši. Takže pravost a nepravost působení DS je zase pořád otázkou subjektivního názoru!!
Pelagius:
Tak Bůh v obecně náboženském smyslu je synonymem pro onu jinou realitu, o které jsem psal. A ta je jen jedna (pokud je tedy člověk ochoten uznat její existenci).
Jarda:
Teda, ty máš fakt štěstí, že není středověk. To by byla vatra!
Pelagius says:
V tom je právě ten vtip. Bůh je ta první příčina všech věcí, která jediná nemá žádný počátek ani příčinu.
Jarda:
No, pokud budeme tvrdit, že prvotní příčinou je hmota, vtip se nezmění.
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:57 pm
Tak Bůh v obecně náboženském smyslu je synonymem pro onu jinou realitu, o které jsem psal. A ta je jen jedna (pokud je tedy člověk ochoten uznat její existenci).
jack:
Ale křesťané a Ježíš nemluví o nějaké jiné realitě. Mluví o bytosti,která miluje a má spoustu jiných vlastností. I antičtí bohové jsou bytosti. Bytosti s určitými vlastnostmi.
To nemá nic společného z tím co píšete a pod čím si stejně nedovedu nic představit.
Jack:
Pokud budeme k existenci bohů přistupovat vaším principem,tedy že nelze rozhodnout,tak potom nemůžeme rozhodnout ani to,jestli existujeme my a vesmír tak,jak se nám jeví. Na takové úrovni potom nemá cenu diskutovat o ničem a nemá žádný význam cokoliv vědecky zkoumat.Všechno může být z pohledu absolutní pravdy klam!!
Jarda:
Také v případě, zjistíme-li, že nějaký Bůh existuje, nebo pokuď tomu pevně věříme, nemá žádný význam cokoliv vědecky zkoumat. Nejdůležitější je pořádně věřit a modlit se. Vždyť náš život zde v “slzavém údolí” je pouze předstupeň k věčnému životu v nebi, kde ti, kteří se tam díky své víře (kterou jim ovšem podle svého rozhodnutí dá Pán Bůh) a modlitbám dostanou, budou zdraví, žít věčně, budou neskonale blažení a budou všechno vědět. A tak se divím, proč Vatikán má svoji vědeckou akademii.
Pelagius says:
June 27, 2013 at 8:33 pm
V tom je právě ten vtip. Bůh je ta první příčina všech věcí, která jediná nemá žádný počátek ani příčinu.
jack:
To mohu říci zrovna tak o “velkém třesku” a nepotřebuji žádného Boha!!
Nebo mohu řící,že “velký třesk” je Bůh,ale to prostě není představa Boha podle křesťanství.
2 S.V.H.
imho, pořád si myslím, že neschopnost porozumět je primární příčina odpírání evoluce, aj keď to tak zvonka nevyzerá 😉 proč? protože mít schopnost chápat souvislosti kolem sebe, člověk relativně snadno dojde k laplace’ovské tezi o bohu: “tuto hypotézu nepotřebuji” a voilà, padnout tím i ty zdánlivě primární příčiny odpírání (vše spojené s náboženstvím), které nutně jsou jen důsledkem oné neschopnosti kritické skepse. bez přítomnosti kritické skepse, selský rozum nás utěšuje tolika vějičkami (o naší důležitosti, jedinečnosti, nenáhodnosti světa atp.), že tím skutečně zatemňuje často i jen možnost vidět za hranice, které nám vytyčí. tahle útěcha bez přítomnosti kritické skepse je nutná, protože jinak by byla mysl a společnost silně destabilizované (podle kognitivních neurovědců je to příčinou úzkostných stavů, které podvědomě prožívají věřící všeho druhu, kterým je jakýmkoliv způsobem zpochybňována jejich víra a de facto způsobuje její utvrzení; btw, z toho plyne i nesmyslnost “ateistické evangelizace” à la dawkins, je to bezpředmětné a možná i škodlivé), ale skepse umožní tento bludný kořen překročit a být schopen nahlížet svět bez růžových brýlí božského patronátu, aniž by to nutně znamenalo pohromu.
jack says:
June 27, 2013 at 9:10 pm
Pelagius says:
June 27, 2013 at 7:52 pm
To už se tu probíralo. A odkud se vzala ta černá díra, z níž vznikl náš vesmír? Z jiné černé díry? A ta se vzala odkud? Zase ze jiné. A tak pořád dokolečka… A odkud se vzal celý tenhle kolotoč?
jack:
A přesně takto dokolečka to máte i se svým Bohem. Vyměňte díru za Boha a jste na tom stejně,tak co jste vlastně s pomocí Boha vyřešil? Nic!
A odkud se vzal ten Bůh, který stvořil náš vesmír? Z jiného Boha? A ten se vzal odkud? Zase z jiného. A tak pořád dokolečka… A odkud se vzal celý tenhle kolotoč?
Otázka je, co je logičtější předpokládat – nekonečný kolotoč, nebo absolutní počátek? Vy si myslíte to první, já to druhé.
jack:
A to je právě ten problém,protože zatím se lidé neshodnou na tom co ví o historickém Ježíši. Takže pravost a nepravost působení DS je zase pořád otázkou subjektivního názoru!!
Už jsem tady psal, že o Ježíšovi toho zase tak málo nevíme. Ale pokud byste se chtěl něco dozvědět, tak byste si k tomu musel něco přečíst.
Jarda:
No, pokud budeme tvrdit, že prvotní příčinou je hmota, vtip se nezmění.
Pokud vím, tak před velkým třeskem hmota neexistovala, nemohla existovat – neexistoval čas, prostor, neexistovalo nic.
jack:
Ale křesťané a Ježíš nemluví o nějaké jiné realitě. Mluví o bytosti,která miluje a má spoustu jiných vlastností. I antičtí bohové jsou bytosti. Bytosti s určitými vlastnostmi.
To nemá nic společného z tím co píšete a pod čím si stejně nedovedu nic představit.
Ježíš je podobenstvím Boha – tj. skrze něj se můžeme dozvědět víc o charakteru oné jiné reality (Boha)
Pelagius says:
Pravda podle vaší definice je shoda tvrzení s realitou. V tomto smyslu lze pravdivost posuzovat pouze u konkrétního výroku. Ale jde o to, že podle mě existují otázky, které jsou neverifikovatelné, a o jejichž pravdivosti tudíž nelze rozhodnout. Typickou otázkou tohoto typu je, zda existuje nebo neexistuje Bůh.
S.V.H.:
Nevidím důvod, proč by otázku Boží existence nebylo z principu možné verifikovat. Nemusíme na to v současné době mít nástroje, to ale neznamená, že je z principu jednou mít nemůžeme. Je to stejné jako třeba s jinými dimenzemi nebo vesmíry. Otázka existence jiných vesmírů už se úspěšně verifikuje.
Existenci některých Bohů zkoumat již bez potíží dokážeme. Například klasický křesťanský Bůh by měl poslouchat a plnit modlitby. Tato jeho vlastnost je testovatelná, byla testována a neprokázalo se, že by modlitby fungovaly. Z toho lze učinit podložený závěr, že Bůh s touto vlastností neexistuje.
neruda says:
June 27, 2013 at 5:54 pm
Protestante,
nedávno jste se někde holedbal, že jste technik a že prý Vás zajímají fakta.
Říkal jsem si, že je to zase nějaký Váš třeskutý žert – a vidím, že jsem se nemýlil.
protestant:
Jak kdy. Když poslouchám Bachovu kantátu nebo Mozartovu symfonii, nebo když se dívám na obraz Renoira či Breughla tak mne fakta nezajímají.
Vše v lidském životě na faktech nestojí.
A ti co v těch obrazech či té hudbě hledají fakta jsou směšní. 🙂
Pelagius says:
June 27, 2013 at 8:33 pm
V tom je právě ten vtip. Bůh je ta první příčina všech věcí, která jediná nemá žádný počátek ani příčinu.
jack:
To mohu říci zrovna tak o “velkém třesku” a nepotřebuji žádného Boha!!
Nebo mohu řící,že “velký třesk” je Bůh,ale to prostě není představa Boha podle křesťanství.
Ano, a to je to, co právě píšu – zda je logičtější předpokládat nějaký záměr a smysl ve vzniku našeho vesmíru (a to znamená předpokládat nějakého jeho autora), nebo ne.
Pelagius says:
Už jsem vysvětloval, že základem křesťanství je Ježíšův příběh – to je to boží učení. Ježíš je podobenstvím Boha.
S.V.H.:
Ježíšův příběh pro nás sepsali evangelisté dlouho po Ježíšově smrti. Pokud Bůh pouze zařídil, že učedníci uvěřili v Ježíšovo vzkříšení, jak došlo k tomu, že je v Ježíšově příběhu evangelistů Boží učení?