Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
S.V.H. says:
June 14, 2013 at 7:38 am
To, že je výrok o zbavení se majetku třeba brát jako metaforu nebo “přehánění”, je celkem obvyklé tvrzení. Na druhou stranu ale na výroku o milování nepřátel věřící často demonstrují Ježíšův zcela revoluční a novátorský morální apel. Pokud bychom i ten vzali jako metaforu nebo přehánění, Ježíš by vlastně nic až tak neobvyklého netvrdil.
K Novému zákonu se prostě často přistupuje s předporozuměním, že Ježíš byl naprosto výjimečná osoba (dokonce Boží syn atd.), že za každým jeho výrokem (ponechme stranou jejich autenticitu) je třeba vidět nějakou geniální myšlenku. A teprve na základě tohoto předporozumění můžeme NZ interpretovat, abychom ty geniální myšlenky našli. Takže některé výroky jsou brány doslova, některé jako metafora, alegorie, přehánění – prostě aby to vždycky klaplo. Ale z čeho pramení toto předporozumění? Z interpretace NZ. A tu jsme získali na základě předporozumění. A jsme v kruhu.
Kdybychom se stejným předporozuměním přistoupili k nějakému jinému dílu, dosáhli bychom obdobných výsledků.
Myslím, že už jsem psal, že Ježíšův příběh je třeba chápat jako celek – tj. nevytrhávat z kontextu jednotlivé formulace a dělat z nich dalekosáhlé závěry. To, co činí ten příběh zcela mimořádným není to, že by ta která myšlenka či výrok byla zcela nová a geniální, ale to, co se dělo potom, a jak to nakonec všechno dopadlo. Dám příklad: Třeba Deník Anne Frankové taky není geniální literární dílo, ale to, co ho činí něčím zcela mimořádným, je celkový příběh, v jehož rámci vznikl, a to, co se nakonec s autorkou stalo.
bílej kabát.
Přiznám se, nevěděl jsem to tom, že duch svatý vede i ateisty. O tom jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Myslel jsem, že duch působí pouze vírou. Ale potom, kde je svobodná vůle, když se mnou někdo nebo něco nějakým způsobem manipuluje a já o tom ani nevím. Jinak Ježíš tedy nebyl vzkříšen fyzicky? Ale, jak je potom možné, že s učedníky jedl? A co Lazar? Je kolem toho moc zmatků a nejasností. Nerozumím tomu.
Tak si o tom něco přečti. A působení Ducha svatého není nějaká manipulace – je to prostě síla, kterou se můžeš nechat vést, pokud chceš. Bůh nikoho k ničemu nenutí.
Pelagius says:
Myslím, že už jsem psal, že Ježíšův příběh je třeba chápat jako celek – tj. nevytrhávat z kontextu jednotlivé formulace a dělat z nich dalekosáhlé závěry. To, co činí ten příběh zcela mimořádným není to, že by ta která myšlenka či výrok byla zcela nová a geniální, ale to, co se dělo potom, a jak to nakonec všechno dopadlo. Dám příklad: Třeba Deník Anne Frankové taky není geniální literární dílo, ale to, co ho činí něčím zcela mimořádným, je celkový příběh, v jehož rámci vznikl, a to, co se nakonec s autorkou stalo.
S.V.H.:
S tím bych souhlasil. Za výroky v NZ není třeba hledat nic světoborného – byly poplatné době, situaci a Ježíšovu přesvědčení (jsou-li tedy autentické). Ježíš byl přesvědčen, že Boží království přijde každou chvíli, a pouze v tomto kontextu mají výroky o vzdání se majetku, nepotřebě vydělávat si na živobytí, milování nepřátel, zpřetrhání rodinných vazeb apod. smysl. Dělat z nich jakékoli morální či jiné závěry pro dnešní dobu nemá žádný význam.
Věřící si z příběhu jako celku odnese to podstatné – tedy že byl Ježíš vzkříšen a i člověk může doufat ve vzkříšení, nevěřící si patrně odnese nanejvýš porozumění věřícímu.
S.V.H.:
S tím bych souhlasil. Za výroky v NZ není třeba hledat nic světoborného – byly poplatné době, situaci a Ježíšovu přesvědčení (jsou-li tedy autentické). Ježíš byl přesvědčen, že Boží království přijde každou chvíli, a pouze v tomto kontextu mají výroky o vzdání se majetku, nepotřebě vydělávat si na živobytí, milování nepřátel, zpřetrhání rodinných vazeb apod. smysl. Dělat z nich jakékoli morální či jiné závěry pro dnešní dobu nemá žádný význam.
Věřící si z příběhu jako celku odnese to podstatné – tedy že byl Ježíš vzkříšen a i člověk může doufat ve vzkříšení, nevěřící si patrně odnese nanejvýš porozumění věřícímu.
Nemám zásadní námitky, ale jednu připomínku ano. Jak jste si možná všiml, žijeme v docela nebezpečném a nejistém světě, kde se člověku mohou z ničehonic přihodit ty nejneočekávanější věci. Z tohoto hlediska se mi Ježíšovy výroky varující před tím, aby se člověk přehnaně upínal na věci tohoto světa, zdají i jako praktická rada rozumné a aktuální. V dnešním světě může člověk snadno přijít o majetek, stejně snadno se hroutí partnerské vztahy, takže vědomí, že hodnota těchto věcí není absolutní, se mi jeví jako rozumné.
Pelagius says:
Nemám zásadní námitky, ale jednu připomínku ano. Jak jste si možná všiml, žijeme v docela nebezpečném a nejistém světě, kde se člověku mohou z ničehonic přihodit ty nejneočekávanější věci. Z tohoto hlediska se mi Ježíšovy výroky varující před tím, aby se člověk přehnaně upínal na věci tohoto světa, zdají i jako praktická rada rozumné a aktuální. V dnešním světě může člověk snadno přijít o majetek, stejně snadno se hroutí partnerské vztahy, takže vědomí, že hodnota těchto věcí není absolutní, se mi jeví jako rozumné.
S.V.H.:
Souhlas, to je právě ta naděje vzkříšení. Ztráta majetku, blízkých nebo života není vlastně nic až tak tragického, jelikož je tady ta naděje, že to nakonec nějak dobře dopadne.
Pelagius says:
Duch svatý vede i ateisty (respektive je může vést, pokud se nechají), to jsi pořád ještě nepochopil? A myslím, že tam nikde není, že Ježíš byl “dokonalý” (co je to vůbec “dokonalost”?) – určitě ne v tom smyslu, že by všechno věděl, všude byl, atd. O tom vzkříšení už jsem tady taky psal x-krát – je to metafora v tom smyslu, že Ježíšovo “vzkříšení” nebyla nějaká resuscitace, ale přechod do nové formy existence. Ale dokázat to samozřejmě nemohu – prostě jde o to, zda budeš důvěřovat svědectví těch, kdo se se vzkříšeným Ježíšem setkali, nebo ne.
Jarda:
Tak to už je pokrok; ještě poměrně nedávno Duch sv. našeptával věřícím, že ateisty zatracuje.
Pokud Ježíš byl Bůh, pak nutně musel být dokonalý, ať už pod tím myslíme cokoliv. Nedokonalý Bůh nemůže existovat.
Už se tady hafo času bavíme o tom, do jaké míry jsou svědectví evangelistů hodnověrná.
S.V.H. says:
June 14, 2013 at 7:38 am
To, že je výrok o zbavení se majetku třeba brát jako metaforu nebo “přehánění”, je celkem obvyklé tvrzení. Na druhou stranu ale na výroku o milování nepřátel věřící často demonstrují Ježíšův zcela revoluční a novátorský morální apel. Pokud bychom i ten vzali jako metaforu nebo přehánění, Ježíš by vlastně nic až tak neobvyklého netvrdil.
K Novému zákonu se prostě často přistupuje s předporozuměním, že Ježíš byl naprosto výjimečná osoba (dokonce Boží syn atd.), že za každým jeho výrokem (ponechme stranou jejich autenticitu) je třeba vidět nějakou geniální myšlenku. A teprve na základě tohoto předporozumění můžeme NZ interpretovat, abychom ty geniální myšlenky našli. Takže některé výroky jsou brány doslova, některé jako metafora, alegorie, přehánění – prostě aby to vždycky klaplo. Ale z čeho pramení toto předporozumění? Z interpretace NZ. A tu jsme získali na základě předporozumění. A jsme v kruhu.
Kdybychom se stejným předporozuměním přistoupili k nějakému jinému dílu, dosáhli bychom obdobných výsledků.
Jarda:
No, křesťané tak musejí přistupovat i ke SZ. Jinak by museli uznat, že to je jen snůška mýtů.
Ale co si chudáci mají počít s Ježíšovým kategorickým výrokem, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit! A že nepomine ani písmenko ze Zákona!
bílej kabát.
Přiznám se, nevěděl jsem to tom, že duch svatý vede i ateisty. O tom jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Myslel jsem, že duch působí pouze vírou. Ale potom, kde je svobodná vůle, když se mnou někdo nebo něco nějakým způsobem manipuluje a já o tom ani nevím. Jinak Ježíš tedy nebyl vzkříšen fyzicky? Ale, jak je potom možné, že s učedníky jedl? A co Lazar? Je kolem toho moc zmatků a nejasností. Nerozumím tomu.
Jarda:
Když Ježíš po vzkříšení, tedy již s oslaveným tělem, které už mohlo procházet hmotou (dveřmi) s učedníky jedl, vyměšoval potom? Věrní křesťané se dohadují, zda vůbec, jako Bůh, vyměšoval během svého života. Ale co potom to jeho “oslavené” tělo? Jak fungovalo?
Jarda:
Tak to už je pokrok; ještě poměrně nedávno Duch sv. našeptával věřícím, že ateisty zatracuje.
Pokud Ježíš byl Bůh, pak nutně musel být dokonalý, ať už pod tím myslíme cokoliv. Nedokonalý Bůh nemůže existovat.
Už se tady hafo času bavíme o tom, do jaké míry jsou svědectví evangelistů hodnověrná.
Tak u mě o žádný “pokrok” nejde – já jsem si nikdy nic jiného nemyslel. Jinak pokud chcete vědět, jak se pozná skutečné působení Ducha svatého, to je jednoduché. Měřítkem je historický Ježíš z Nazareta, respektive to, co o něm víme (o jeho výrocích, jednání, atd.). Jinak Ježíš byl Bůh i člověk v jedné osobě, tzn. byl člověkem se vším všudy (i s lidskou nedokonalostí, která se projevovala např. tím, že nebyl vševědoucí). Jeho božská stránka se projevila až po ukřižování. No, a jestli vás zajímá věrohodnost evangelií, tak si o tom něco přečtěte, ale to tady píšu furt dokolečka.
Jarda:
No, křesťané tak musejí přistupovat i ke SZ. Jinak by museli uznat, že to je jen snůška mýtů.
Ale co si chudáci mají počít s Ježíšovým kategorickým výrokem, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit! A že nepomine ani písmenko ze Zákona!
To jste jako nikdy neslyšel, že “nerozhoduje litera, ale duch zákona”? Jinak pokud jde o SZ, tak jako obvykle – můžete si o tom něco přečíst. Abych vám ušetřil cestu do knihovny, tak třeba odsud
http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/index.html
Jarda:
Když Ježíš po vzkříšení, tedy již s oslaveným tělem, které už mohlo procházet hmotou (dveřmi) s učedníky jedl, vyměšoval potom? Věrní křesťané se dohadují, zda vůbec, jako Bůh, vyměšoval během svého života. Ale co potom to jeho “oslavené” tělo? Jak fungovalo?
Tak kdysi jsem četl, že v čítankách pro děti v Severní Koreji se píše, že jejich milovaný vůdce Kim Čong-il je tak svatý a čistý, že nekadí ani nečůrá. Já vůbec nepochybuju o tom, že v době svého pozemského pobytu fungoval Ježíš jako člověk se vším všudy. Jestli při některém ze svých povelikonočních zjevení Kristus něco jedl nebo ne, to nevím, ale myslím, že spíš ne – takže tuhle zmínku v evangeliu považuju spíš za nějakou literární figuru. Hlavně mi ale tohle přijde jako naprosto nepodstatné a poněkud nevkusné téma.
Pelagius
Tak kdysi jsem četl, že v čítankách pro děti v Severní Koreji se píše, že jejich milovaný vůdce Kim Čong-il je tak svatý a čistý, že nekadí ani nečůrá. Já vůbec nepochybuju o tom, že v době svého pozemského pobytu fungoval Ježíš jako člověk se vším všudy. Jestli při některém ze svých povelikonočních zjevení Kristus něco jedl nebo ne, to nevím, ale myslím, že spíš ne – takže tuhle zmínku v evangeliu považuju spíš za nějakou literární figuru. Hlavně mi ale tohle přijde jako naprosto nepodstatné a poněkud nevkusné téma.
Jarda:
Ano, také jsem byl vychován v katolickém duchu, že vyměšování, nahota a sexualita jsou záležitosti nevkusné a nechutné. Zvláště nevkusné a nechutné byly sexuální výměšky, ejakulát a mimořádně nechutné byly výměšky vaginální . Fuj! Fuj! Fuj!
Když jsem pak dospěl a pudy převládly nad výchovou, musel jsem se s tím nějak srovnat, ale ty pocity odporu až hnusu přetrvávaly. Jako katolík jsem nedovedl pochopit, jak to, že Dobrotivý Pán Bůh, který za ty sexuální prohřešky své ovečky zatracoval, si něco tak hnusného a nechutného vymyslel.
Když pak proběhla sexuální revoluce a i církev připustila, že na sex se nemusíme nutně dívat jako na něco odporného, a když církev Bibli a Tradici nově vyložila – ve smyslu, že lidské tělo je nádherný Boží výtvor a sexualita báječný Boží dar lidem, kladu pak věřícím otázku, zda ten báječný výtvor a dar možno lůbat?
Tak já jsem v katolickém duchu vychován nebyl a katolík nejsem. Se sexualitou jsem nikdy žádné problémy neměl a jako nevkusné mi to téma přijde pouze v tom smyslu, že mám pocit, že je to zcela podružné. Asi tak, jakoby třeba na T. G. Masarykovi někoho ze všeho nejvíc zajímalo, kam chodil na záchod…
Pelagius says:
June 13, 2013 at 7:16 am
Tak jde o to, že mě prostě argumenty, jakými křesťanství dokládá svůj vznik přesvědčily.
jack:
To už víme. Ale jiné lidi zase přesvědčily jiné “argumenty” pro jiné náboženství a já pozoruji,že vypovídající hodnota všech těchto “argumentů” je na stejné úrovni.
To ve mě opravdu nevyvolává přesvědčení,že by někdo z vás všech mluvil o reálné skutečnosti. Ani to nedokážete pochopit?
Pelagius says:
June 13, 2013 at 7:19 am
Tak mě to přijde jako naprosto logické a konsistentní vyjádření. A nevím, co je vám na tom tak nepochopitelné.
jack:
Vám přijde logické a konzistentní vyjádření,že vás miluje shoda tvrzení se skutečností (pravda)?
Pelagius says:
June 13, 2013 at 1:09 pm
Dovolím si odpovědět za Martina: Jde o to, zda jsme ochotni připustit, že za naším smysly vnímatelným, pozorovatelným, měřitelným, “spočítatelným” světem, existuje ještě nějaká jiná realita. Jestli této jiné realitě budeme říkat transcendence, duchovno nebo Bůh, není tak důležité. Je to prostě další rozměr skutečnosti (odlišný od našeho čtyřrozměrného světa).
jack:
Já jsem klidně ochoten připustit,že vše co vnímáme jako realitu reálně neexistuje,protože “žijeme” v matrixu. Jste ochoten to také připustit? Není to totiž teoreticky nic nemožného!
Já bych akorát ( na rozdíl od vás) počkal až budeme mít pro vyslovení myšlenky o matrixu nějaké objektivní důvody. Zatím prostě nemáme žádné OBJEKTIVNÍ informace,že by to co jste vypsal,mělo být dalším rozměrem skutečnosti. Proš bych to tedy měl připouštět? To že vy to připouštíte,protože jste se do této představy zamiloval,není pro mě žádným důvodem!
Pelagius says:
June 14, 2013 at 7:16 am
Duch svatý vede i ateisty (respektive je může vést, pokud se nechají), to jsi pořád ještě nepochopil?
jack:
Nebyl jste to právě vy,kdo psal,že napřed musím uvěřit a teprve potom mohu mít kontakt s Duchem svatým? V takovém případě nemůže nastat případ,že by ateisty vedl Duch svatý. Kromě toho je to zase pouze výkřik do tmy,protože toto vaše tvrzení nedokážete objektivně doložit! Je to naprosto stejné,jako kdybych já tvrdil,že vás vede Apatalon!
Pelagius says:
June 14, 2013 at 8:54 pm
Tak já jsem v katolickém duchu vychován nebyl a katolík nejsem. Se sexualitou jsem nikdy žádné problémy neměl a jako nevkusné mi to téma přijde pouze v tom smyslu, že mám pocit, že je to zcela podružné. Asi tak, jakoby třeba na T. G. Masarykovi někoho ze všeho nejvíc zajímalo, kam chodil na záchod…
jack:
Nikdo také netvrdí,že Masaryk byl bůh! Jestliže byl tedy člověk jako já,tak mohu u podobných otázek vycházet z vlastní zkušenosti. Ale vy tvrdíte,že Ježíš byl také bohem,tak to naprosto mění situaci a vyvolává spoustu otázek. Srovnáváte tedy nesrovnatelné.
Michal Hanko na FB
Je tu nějaký křesťan, který NEvěří v celosvětovou potopu dle Biblického popisu?
Zatím se nenašel jediný, který by se přiznal! :-O
Nejen Bůh umí zázraky:
Jiří Šrom K bodu B bych je poznamenal, že se v minulosti podařilo lidem postavit Věž dosahující až k nebi, Boha tím ale z trůnu rozhodně nesesadili. Člověk je tvůrčí, inteligentní, svobodný ve svém rozhodování a cílevědomý, bohužel tyto dary díky svému pokřivenému charakteru nepoužívá vždy k nejlepším cílům.
jack:
Nebyl jste to právě vy,kdo psal,že napřed musím uvěřit a teprve potom mohu mít kontakt s Duchem svatým? V takovém případě nemůže nastat případ,že by ateisty vedl Duch svatý. Kromě toho je to zase pouze výkřik do tmy,protože toto vaše tvrzení nedokážete objektivně doložit!
protestant:
A vy můžete doložit, že Duch Svatý ateisty nevede? Nebo je to od vás jen výkřik do tmy?
jack:
To už víme. Ale jiné lidi zase přesvědčily jiné “argumenty” pro jiné náboženství a já pozoruji,že vypovídající hodnota všech těchto “argumentů” je na stejné úrovni.
protestant:
Argumenty pro ateismus jsou také na stejné úrovni.
S.V.H. says:
June 14, 2013 at 5:53 am
protestant:
Patrně vám uniklo, že:
[2] Přestože uvádíme tento výzkum jako ISSP 1998, upozorňujeme čtenáře, že sběr dat proběhl v ČR v roce 1999.
http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm
S.V.H.:
Četl jste ten článek vůbec? Tabulka 4 vychází z výzkumů EVS 1991 a EVS 1999. A i kdyby vycházela z výzkumu ISSP, je přece úplně jedno jestli ho autoři v článku označují jako “ISSP 1998″ nebo “ISSP 1999″ – vždyť je to jen označení.
protestant:
Četl. Včetně textu pod tabulkou, který ukazuje, že data v tabulce jsou pouze z českých dat EVS.