Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Slávek: ”Neznám žádnou současnou vědeckou teorii, která by vysvětlila, proč se organismy vyvíjejí od jednoduchých ke složitějším …“
Slávek, neblázni, však evolučná teória to krásne vysvetľuje. Replikácia DNA predsa nie je bezchybný proces, ale objavujú sa pri ňom náhodné odchýlky od pôvodného vzoru – mutácie. (1) Negatívne alebo dokonca zhubné mutácie, nedajú mutantovi šancu preniesť svoje gény (cez životaschopných a plodných potomkov) do nasledujúcich generácií, (2) rozšírenie neutrálnych alebo len mierne znevýhodňujúcich mutácií v populácií je vec náhody a (3) pozitívne mutácie zvýhodňujú svojich nositeľov, teda týmto spôsobom uľahčujú svoje šírenie v populácii. Neutrálne a pozitívne mutácie sa v priebehu generácií kumulujú a potomkovia sa v genetickom priestore stále viac geneticky vzdaľujú od prarodičov. Zastúpenie génov v populácii teda nie je konštantné, ale mení sa s časom a to nielen ich pomerné zastúpenie, ale vďaka mutáciám sa objavujú aj úplne nové alely. Druh je premenlivá entita.
A prečo sa organizmy vyvíjajú od jednoduchých k zložitejším?
Mutácie v genetickom priestore nie sú orientované smerom k zložitosti, ale z času na čas blúdenie v genetickom priestore mutácií zvýši komplexitu nejakého organizmu a nejaká spätná genetická “deevolúcia” organizmov, po opačnej trajektórii (postupné “odmutovanie” potomkov :D), ktorou sa už mutácie uberali, je veľmi nepravdepodobná.
V ľudskej spoločnosti prebieha memetická, kultúrna evolúcia, ktorá je omnoho rýchlejšia, než tá darvinovská na úrovni génov. Súčasní ľudia sa biologicky nijak výrazne nelíšia od maliarov z Altamiry, ale majú atomové bomby a lietajú na Mesiac, odlišujú sa teda hlavne kultúrou. A kultúra môže mať, na rozdiel od darvinovskej evolúcie, zámerné nasmerovanie, teda memetická evolúcia je často teleologická záležitosť.
Michal: ”Mimochodem, Jardo, jaký máš názor na hypotézu mytologického Ježíše? Myslíš, že je možné, že v základech Křesťanství nestál žádný reálný člověk jménem Ježíš?“
Možné to je, ale rýchle sformovanie fungujúcej sekty okolo charizmatickej postavy, sa mi zdá pravdepodobnejšie, než rýchle sformovanie fungujúcej sekty okolo vymyslenej postavy 😉
No podle mě to bylo trochu jinak, Ježíše si na začátku nikdo nevymyslel.
Ale každopádně, já zas nepovažuji za moc pravděpodobné, že učedníci vcelku bezvýznamného člověka Ježíše, člověka který nekonal zázraky, a předpovídal to co x dalších v jeho době i před ním (např. Jan Křtitel), v něm po jeho smrti (PŘEDTÍM než začali věřit v jeho zmrtvýchvstání!) začali vidět bytost s naprosto unikátním Kosmickým významem, sedící po pravici Boží, která přijde soudit svět jako Syn Člověka v nadcházející apokalypse. A tohle všechno se mělo stát jako úplně první krok, v bodě (1) Fundova modelu.
A nejenže oni tomu uvěřili – ale navíc jim o tomtéž nedělalo problémy přesvědčit spoustu lidí napříč celým Římským impériem, a to v podstatě během pár let!!!
Prostě, tohle se nezdá pravděpodobné zase mě 😉
K tej darwinovskej evolúcii:
Pekný internetový kurz evolučnej teórie: http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/evo_14
A tu sú korigované chybné predstavy o evolučnej teórii: http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/misconceptions_teacherfaq.php
Medea: ono je to už tím, že zajistit, aby ti něco fungovalo, když něco přidáš, je mnohem jednodužší než to samé, když něco ubereš.
Nesmyslných hovadin můžeš přidávat do aleluja a semtam se náhodou jejich funkce objeví. Ostatně, taky tak náš genom vypadá.
Médeo! Představ si, že jsi apoštol, který krátce po Ježíšově smrti vyrazil do světa obracet lidi na novou víru. Přijdeš do naší vesnice, kde nikdo o Ježíšovi neslyšel. Co nám řekneš?
Michal: ”Ale každopádně, já zas nepovažuji za moc pravděpodobné, že učedníci člověka Ježíše v něm po jeho smrti (PŘEDTÍM než začali věřit v jeho zmrtvýchvstání!) začali vidět bytost s naprosto unikátním Kosmickým významem, sedící po pravici Boží, která přijde soudit svět jako Syn Člověka v nadcházející apokalypse.“
Čo je na tom divné, keď je vodca apokalyptickej sekty svojimi prívržencami stotožnený s apokalyptickým mesiášom? Stalo sa to Koreshovi aj iným.
Michal: ”A nejenže oni tomu uvěřili – ale navíc jim o tomtéž nedělalo problémy přesvědčit spoustu lidí napříč celým Římským impériem, a to v podstatě během pár let!!!“
“Během pár let” presvedčili len veľmi málo ľudí! Počet kresťanov v 70 miliónovom Rímskom impériu okolo roku 100, sa odhaduje rádovo len na niekoľko 1000. Okolo roku 300 bolo v Rímskej ríši cca 5-10 % kresťanov.
Colombo, Slávek, by sa mohol opýtať, prečo sa vôbec niečo pridáva, keď sa nič pridávať nemusí, prečo sme navždy neostali baktériami alebo rybami 🙂 a keď sa už pridalo prečo, by nemohla prebehnúť postupnosť mutácii, ktorá by vrátila genóm do pôvodného stavu (keď sa dá ísť náhodne jedným smerom, dá sa ísť náhodne aj opačným smerom) a odpoveďou je náhodné blúdenie genómu v genetickom priestore, spôsobené náhodnými mutáciami. Pri tomto blúdení sa objavujú aj nové štruktúry a pravdepodobnosť postupnosti spätných mutácií vracajúca genóm do pôvodného stavu, je veľmi malá, pretože nevracajúcich sa trajektórií je omnoho viac. No a ak sa pre novú štruktúru objaví funkcia, ako si už spomínal, tak s touto štruktúrou sa začne hrať prirodzený výber.
Samozrejme, my celé to blúdenie v genetickom priestore nevidíme, my vidíme len tie neutrálne alebo pozitívne mutácie, pretože tie negatívne, ako som už spomínala, sa eliminujú.
S Colombem se o evoluci hádat nebudu 🙂 Pro mě je to nová informace, že evoluce je jednosměrka. To jsem nevěděl.
Michal, keby som bola apoštol, tak by som sa zamerala hlavne na židovské komunity roztrúsené po Rímskej ríši. A tam, by som svojím poslucháčom rozprávala príbeh o svätom mužovi, prorokovi a divotvorcovi, ohlasujúcom skorý Koniec vekov, ktorý zomrel mučeníckou smrťou. Hovorila by som im, že po jeho smrti mnohí videli jeho zjavenia. A že už čoskoro sa Ježiš ako sudca vráti s prorokmi a anjelmi a na zemi bude nastolené Božie kráľovstvo.
Zajímavé je toto. Slyším stále, že někdy (za 6 miliard let?) Slunce pohltí zemi atd. A prý lidstvo do té doby může expandovat jinam. No, evoluce začala někdy (před 4 miliardami let?). Je tedy před zemí větší část její existence. Vy si myslíte, že za nějaký 6 miliard let bude nějaký člověk existovat? Podívejte se co udělala evoluce za 4 miliardy let z primitivních jednobuněčných organismů? A co udělá za dalších 6 miliard let? Je pravda, že v evoluci nevyhrávají spíše ti nejsilnější či nejinteligentnější ale ti nejpřizpůsobivější. To znamená, že za 6 miliard let tady mohou být daleko inteligentnější organismy nebo daleko méně inteligentní ale přizpůsobení? ‘Clocvěk je přeci jedním ze skoro nekonečných článků evoluce. Může se změnit v něco jiného nebo vyhynout, ne?
Médeo, a co si vlastně myslíš o tom procesu s Ježíšem, který předcházel ukřižování? V prvé řadě, za co ho vlastně Římané ukřižovali? Za druhé, myslíš že byl opravdu předveden před Piláta? Myslíš, že davy Židů žádaly jeho smrt? Pokud ano, tak proč? Jaký k tomu měli důvod?
Médeo, a myslíš že Ježíš sám o sobě tvrdil, že on bude Synem Člověka, který přijde soudit svět? Nebo on to o sobě neříkal, a začali to o něm říkat až jeho učedníci po jeho smrti? Připomínám, že např. tebou citovaný Koresha to o sobě říkal sám (že bude hlavní postava v apokalypse), a já ani nevím, nakolik mu to jeho “věřící” baštili…
Pozor, už prichádza vízia!
V 22. storočí prebehne nanotechnologická a robotická revolúcia. Ľudstvo pevne uchopí svoju biológiu do vlastných rúk a začne umelé zdokonaľovanie človeka. Svet zaplavia roboty, kyborgovia a mikroskopické stroje. Nanotechnológie spôsobia prevrat vo všetkých odvetviach. Ľudstvo bude disponovať obrovskými zdrojmi energie a ľahko využiteľných surovín, to čo sa nám dnes javí ako bezcenné, bude ľahko a veľmi efektívne využiteľné. Zrodí sa prekrásny nový svet.
V priebehu nasledujúcich storočí sa ľudstvo pretransformuje na rasu dlhovekých a superinteligentných bytostí. O 1000 rokov už bude prirodzená smrť úplne neprirodzená, starnúť sa už nebude. Slnečná sústava bude osídlená a kozmické lode, ako spóry, začnú infikovať našou civilizáciou Galaxiu.
Budeme mať tisíc Zemí a všetok nekonečný čas!
to jako medea znamená, že se lidstvo vymaní ze spár evoluce.myslím, že spíš vymřeme …a proč ne? dneska lidi ve vyspělých zemích už skoro nechtějí děti..k čemu? je to zvířecí přežitek, genetické naprogramování..a kultura to dovede odstínit.co je na tom špatného? byli jsme náhodný záblesk; někdo si to možná užil…a co?
@Médea: Ještě k tomu co jsi psala: jo, ztotožnění Ježíše s hlavní postavou apokalypsy, to bych ještě pochopil. JENŽE ve skutečnosti i velmi ranné dokumenty ukazují, že Ježíš byl považován za “stejné podstaty jako Bůh” (Filipským 2:6), skrze něj bylo všechno stvořeno (Koloským 1:15-17), sedí po pravici Boží (Židům 8:1), atd.
Jak Ježíšovi učedníci došli k tomuhle?
Slávek: ona není jednosměrná. Ale jak Medea napsala, je to čistě věcí pravděpodobnosti.
Jasněže evoluce není jednosměrná.
Médea: O 1000 rokov už bude prirodzená smrť úplne neprirodzená, starnúť sa už nebude. Slnečná sústava bude osídlená a kozmické lode, ako spóry, začnú infikovať našou civilizáciou Galaxiu. Budeme mať tisíc Zemí a všetok nekonečný čas!
Myslím, že tohle jen tak nenastane 🙂 Konkrétně nevěřím tomu, že technologie přemůže smrt. Resp. jsem přesvědčen, že možné to snad bude, ale nebude se k tomu masově přistupovat, páč by to bylo dost kontraproduktivní. Smrt je totiž nakonec dost zásadně užitečná.