V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Áno.
Protestant: “Já myslím, že oba ty atributy mohou platit současně, protože kuší nelze dost dobře vystřelit sám na sebe… :-)”
Protestant, atribúty A a B boha vojny Bélpeóra vedú k logicky nemožnej situácii.
Dôkaz:
(1) Bélpeórova kuša prestrelí každé brnenie, teda tvrdenie: „Bélpeórova kuša prestrelí Bélpeórovo brnenie“ je pravdivé. Označme si tvrdenie „Bélpeórova kuša prestrelí Bélpeórovo brnenie“ ako T. Zopakujem, že T je pravdivé.
(2) Tvrdenie „Bélpeórova kuša neprestrelí Bélpeórovo brnenie“ je ekvivalentné tvrdeniu non „Bélpeórova kuša prestrelí Bélpeórovo brnenie“, teda tvrdeniu non T.
(3) Ale Bélpeórovo brnenie neprestrelí žiadna kuša, teda tvrdenie: „Bélpeórova kuša neprestrelí Bélpeórovo brnenie“ je pravdivé, teda nonT je pravdivé.
(4) T a non T sú pravdivé a to je spor.
Teda boh s uvedenými atribútmi nemôže existovať.
Hermes: “Proto se dle mne u Boha i tyto atributy (označující Tomášovy “absolutní dokonalosti”) užívají v přeneseném slova smyslu.”
Mmm, moja gymnaziálna latinčina je mizerná 😀 tak teda nebudem robiť svoj vlastný preklad z STh, len porovnám hotový český preklad textu STh s anglickým prekladom:
Avšak některá jména označují samy dokonalosti naprostě, aniž by v jejich významu byl obsažen nějaký způsob podílu, jako jsoucno, dobro, živé a taková, a ta se o Bohu vypovídají vlastně.
Other names, however, express these perfections absolutely, without any such mode of participation being part of their signification as the words “being,” “good,” “living,” and the like, and such names can be literally applied to God.
Quaedam vero nomina significant ipsas perfectiones absolute, absque hoc quod aliquis modus participandi claudatur in eorum significatione, ut ens, bonum vivens, et huiusmodi, et talia proprie dicuntur de Deo.
Upozorňujem, že nehovoríme o nejakom dokonalom poznaní Boha, len o vhodnom opise Boha.
to Medea:
Chybí vám tam :
Bélpeórova kuš nemůže vystřelit na Bélpeórovo brnění.
to Medea:
Jak je definován VHODNÝ popis Boha?
Michal, čo si chcel s tými Goodsteinovými postupnosťami?
Protestant: “Jak je definován VHODNÝ popis Boha?”
VHODNÝ popis musí, byť logicky konzitentný. Pretože logicky nekonzistentnému popisu nezodpovedá žiaden existujúci objekt. Teda logická konzistentnosť je nutnou podmienkou “vhodnosti” 🙂
Takže logičnost je jediné kriterium “vhodnosti” popisu?
Protestant: “Chybí vám tam: Bélpeórova kuš nemůže vystřelit na Bélpeórovo brnění.”
Protestant, ale to Vaše tvrdenie nie je získané logickou dedukciou z A a B 😀
Ja som riešila otázku, či Belpeórovo brnenie je prestreliteľné Belpeórovou kušou a z A a B som dokázala, že je prestreliteľné a súčasne nie je prestreliteľné. Teda oba atribúty A aj B súčasne, sú logicky nezlučiteľné, teda ich nositeľ, Bélpeór je logicky nemožný objekt, teda neexistuje.
THIS IS THE END.
Protestant: “Takže logičnost je jediné kriterium “vhodnosti” popisu?”
Nie, je to NUTNÉ kritérium.
Tú “vhodnosť” som nedefinovala, len som napísala, čo musí nutne spĺňať.
OK, pár dní budem zaneprázdnená.
Tak všetkým prajem príjemný víkend 🙂
Čestmír Berka says:
October 18, 2012 at 6:26 pm
jack:
No vidíte,co člověk to jiný názor. Já bych zrovna řekl,že člověk NENÍ principiálně nespolehlivý,ale naopak potenciálně!!!
Ano, pak mluvíme o “sovětském člověku”. Dostal jsi mě.
jack:
V tom nevidím žádnou souvislost. Ale pokud je každý člověk už z principu nespolehlivý(tedy podle vás),tak asi těžko můžeme mluvit o člověku spolehlivém!
Jedině snad,že by jste považoval spolehlivost lidí za vyjímku,která potvrzuje vaše pravidlo. To by ovšem znamenalo,že převážná většina lidí na Zemi je podle vás nespolehlivých. Nedomnívám se,že to odpovídá skutečnosti.
Proto se domnívám,že skutečnost vypadá tak,že někteří lidé mají potenciál být nespolehlivými a jiní mají potenciál být spolehlivými.
Pouvažujte nad tím znova!
Hermes says:
October 18, 2012 at 6:27 pm
Najděte boha, roztřískejte boha na kousky, máte důkaz neexistence boha.
jack:
No vidíte,a už tu máme základní problém. ZATÍM jsme o bozích pouze slyšeli od jiných lidí,ale ještě jsme ŽÁDNÉHO boha REÁLNĚ nenašli. Jestli tedy chápete,tak reálně nenalezeného boha NEMOHU ROZTŘÍSKAT na kousky.
Takže bohužel,ale u ŽÁDNÉHO boha,o kterém se kdy lidé zmínili NEMŮŽEME prokázat NEEXISTENCI! Otázkou zůstává co z toho vy vyvozujete. Znamená to tedy,že všichni tito bohové reálně existují?? Co myslíte?
Medea says:
October 18, 2012 at 6:35 pm
Jack: “To asi nestačí,protože logicky neslučitelné vlastnosti má i křesťanský Bůh,ale přesto to nikdo za prokázanou neexistenci nepovažuje!”
Každý logicky uvažujúci človek to za dôkaz považovať bude.
jack:
Napřed se musím opravit. Samozřejmě jsem myslel,že nikdo z věřících to nepovažuje za prokázanou neexistenci. I já raději mluvím o velmi vysoké pravděpodobnosti neexistence. Nechci si dělat nárok na znalost absolutní pravdy.
Ale souhlasím s vámi. Problém,kterého jste si už mohla všimnout je ten,že věřící v souvislostech s náboženstvím logické úvahy NEPOUŽÍVAJÍ!
@Médea, ad goodstainovy posloupnosti: No nic, že mi to přijde zajímavé. Trošku jsem si s nimi hrál – je zajímavé jak to funguje. Prostě je na tom pěkně vidět, jak je možné, že to dosahuje už pro malá čísla až tak vysokých hodnot, a že se to k nule dostane až po tak extrémním počtu kroků.
Např. označíme-li G(n) počet členů goodstainovy posloupnosti začínající číslem n, než spadne do nuly, pak G(12) je vyšší než Grahamovo číslo, o kterém jsme se tu minule bavili! To je neuvěřitelné – ale zároveň je moc pěkně vidět, JAK TO. Dá se to snadno dokázat.
No, co já třeba nevidím, a nechápu, je, jak to že je v Peanově aritmetice nedokazatelné to základní tvrzení, že to vždycky spadne na nulu.
Prostě celé mi to přijde jako zajímavá věc 🙂
Medea says:
October 19, 2012 at 2:00 am
Jack: “Za prvé,chtěl jsem aby jste prokazoval neexistenci VY. Já jsem totiž netvrdil,že se dá u některého boha prokázat.”
Atribút A: byť vlastníkom brnenia, ktoré neprestrelí žiadna kuša.
Atribút B: byť vlastníkom kuše, ktorá prestrelí každé brnenie.
Jack, predstavte si boha vojny, nazvyme ho Bélpeór, ktorý má súčasne atribúty A a B.
Jack, je Vám jasné, že boh Bélpeór neexistuje?
jack:
Já s vámi naprosto souhlasím,ale o logické nekonzistenci veškerých tvrzení o Bohu už tady bylo napsáno spousta,ale věřící prostě na logiku nereagují,takže s logikou prostě u věřících neuspějeme. Samozřejmě zůstává otázka,jestli v takovém případě máme vůbec nějakou platformu na které bychom mohli diskutovat. Zatím je to totiž jako bychom diskutovali s lidmi se sníženým IQ,kteří nejsou logické úvahy schopni.
Ale pouze jako,já si samozřejmě nemyslím,že to je náš příklad,já se domnívám,že lidé zde jsou schopni logické úvahy,ale prostě v souvislostech s náboženstvím to NECHTĚJÍ dělat. Výsledek je samozřejmě stejný,snad jen s tím rozdílem,že u idiota se jedná o neschopnost (logicky uvažovat),ale u inteligentního člověka o úmysl (logicky neuvažovat). Neschopnost je v takovém případě omluvitelná, úmysl nikoliv!
protestant says:
October 19, 2012 at 7:52 am
to Medea:
Já myslím, že oba ty atributy mohou platit současně, protože kuší nelze dost dobře vystřelit sám na sebe… 🙂
jack:
🙂 Asi tak, jako nikdo nedokáže vyfotit sám sebe,že?? 🙂
To Medea:
Snad jen malou poznámku. Řekl bych,že váš příklad poukazuje spíše na pravděpodobnost neexistence Bélpeora,než na důkaz jeho neexistence.
To co opravdu nemůže existovat SOUČASNĚ je ta kuše a to brnění,ale postava,která má tyto věci vlastnit,by teoreticky existovat mohla.
A jak jsem došel k té pravděpodobnosti neexistence. Když je v jedné větě evidentní lež,tak nemám důvod věřit ani tomu zbytku,samozřejmě pokud nemám žádné informace,které bych mohl vyhodnotit.
Ale chápu co jste chtěla vyjádřit a v zásadě s vámi souhlasím.
jack:
V tom nevidím žádnou souvislost. Ale pokud je každý člověk už z principu nespolehlivý(tedy podle vás),tak asi těžko můžeme mluvit o člověku spolehlivém!
Jedině snad,že by jste považoval spolehlivost lidí za vyjímku,která potvrzuje vaše pravidlo. To by ovšem znamenalo,že převážná většina lidí na Zemi je podle vás nespolehlivých. Nedomnívám se,že to odpovídá skutečnosti.
Proto se domnívám,že skutečnost vypadá tak,že někteří lidé mají potenciál být nespolehlivými a jiní mají potenciál být spolehlivými.
Pouvažujte nad tím znova!
No, pojal jsem to trochu nevážně. Prostě principiálně je člověk nádoba křehká 🙂 Někdo je při 293 °K a 1019 hPa spolehlivý, ale při 220°K už je značně nespolehlivý. Při určitých podmínkách už jsou nespolehliví všichni lidé.