V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Hermes says:
October 18, 2012 at 6:20 pm
Já jsem na důkaz neexistence odkázal. Najděte si to v té knize.
jack:
Nedokážete to říci svými slovy??
Najděte boha, roztřískejte boha na kousky, máte důkaz neexistence boha.
Jack: “To asi nestačí,protože logicky neslučitelné vlastnosti má i křesťanský Bůh,ale přesto to nikdo za prokázanou neexistenci nepovažuje!”
Každý logicky uvažujúci človek to za dôkaz považovať bude.
Jack, Hermes uznáva tzv. negatívnu teológiu a zrejme predpokladá, že Božie atribúty sú len neadekvátne vyjadrené, ak vedú k logickému sporu.
To jsme se zas dostali od Apokalypsy dost jinam- ale k tomu tématu už není asi co dodat. Asi všechna témata nakonec skončí jako “chat” .
Áno, to sme už poriadne ďaleko od pôvodnej témy. V Michalovom článku išlo o apokalyptockú vieru Ježiša a kresťanov v 1. storočí a my sme sa už presunuli niekam do filozofie a teológie.
Ale začal s tým dnes ráno Michal 🙂
apokalyptickú
Medeo, podle mého názoru nejen stoupenci negativní teologie, ale všichni teologové včetně Tomáše Akvinského uznávají, že vyjadřování o Bohu je pouze analogické. Atributy se Bohu nutně připisují jiným způsobem než stvořeným věcem.
A jakým způsobem, Herme? Jakým způsobem se Bohu připisují atributy? A jak vůbec víme, jakým způsobem to “jde” a jakým ne?
Já, jakožto naivní a hlubin teologie neznalý ateista, bych totiž řekl, že o Bohu nevíme a nemůžeme vědět nic – a proto ani nemůžeme vědět ani jaké má atributy, ani jakým způsobem mu je lze “připisovat” a jakým ne.
Už je tato diskuze dlouhá, ale kam dát svoji poznámku? Takže sem, i když se tématicky nehodí.
Na webu tradičních katolíků Institut sv. Josefa vyšel článek a já k němu napsal poznámku. Vzhledem k tomu, že bude brzy smazána, dávám ji, pro informaci zdejšího čtenářstva, pro poučení, i sem:
Před časem jsem na podobné téma napsal názor na web Ignáce Pospíšila Duše a hvězdy. Briskně mě vymazal – odlišné názory jsou u pravověrných katolíků zapovězeny, co kdyby nějakého člena toho “malého stádce” napadla nějaká “všetečná” myšlenka.
Jediní praví katolíci si neustále stěžují, že je někdo pronásleduje. Opak je pravdou – nikdo si jich nevšímá. Mohou se svobodně sdružovat, pochodovat po Praze s transparenty a svobodně hlásat své názory. Mohou vydávat tiskoviny, zakládat si webové stránky. Tak jako kdokoliv jiný. Oni ale požadují, aby ostatní přijali, bez výhrad a “všetečných” otázek, jejich názory, jejich hodnotové postuláty. Opírajíce se o texty starých knih a názory dávno zemřelých myslitelů prohlašují, že jedině ty staré názory jsou jedině správné a spásonosné. Odváží-li se někdo otázat, jak mohou pravdivost těch starých názorů prokázat, zatratí tazatele do horoucích pekel a mohou-li, briskně jej vymažou.
Pokud se podívám na uvedený text: Z čeho autor vychází tvrdíc, že staré názory na manželství a soužití v něm je jedině správné? Co je to “objektivní mravní řád” a jak může doložit, že je božího původu? Proto, že jakési jeho principy jsou uvedeny v jedné staré Boží knize? A co jiné staré Boží knihy? Podle čeho rozhodne, že ty nejsou platné? No jistě – podle textu té jediné pravé staré Boží knihy.
Není pochyb o tom, že všechny ty “objektivní mravní řády” jsou výsledkem domluv mezi lidmi, reflexí společenských systémů, zvyklostí, tradic, historických společenských zkušeností. A změní-li se společnost, změní si pochopitelně i “objektivní mravní řád”, tak, aby vyhovoval novým podmínkám a potřebám.
Věřící, katolíci zvláště, odmítají závěry výzkumů ve společenských vědách. Odmítají, že by církví posvěcené postavení ženy ve společnosti a rodině bylo výsledkem pohybu společenských sil a odvolávají se na Boží řád. Samozřejmě ten katolický. To, že v nedávné minulsti, v té “šťasné a spokojené katolické minulosti si ženy vařily všelijaké dryáky aby potratily, že kvetlo “řemeslo” andělíčkářek a že tedy uzákonění umělých potratů mělo těmto případům zabránit, to je nechává sebejistě klidnými.
Tehdy, na webu I. Pospíšila jsem položil otázku – položím ji i zde: “Když Vševědoucí ví, že žena nechce dítě a že poletí za andělíčkářkou či na potrat, proč jí ten “dárek” vnucuje? Proč lidem vnucuje “dárky” postižené – a když už není schopen zajistit dítě zdravé, proč to postižené nedává pouze katolíkům, kteří se cítí být velice obdarováni postiženým dítětem? Proč vnucuje děti heretikům, ateistům, komunistům i, ó ta hrůza, bolševikům, když ti se mu, dle názoru jediných pravých katolíků, tak eklují?”
Zásadně se autor i magisterium mýlí v tradiční pohledu na cíl manželství, totiž že prvotním účelem manželství je potomstvo a jeho výchova, účelem druhotným, prvnímu účelu podřízeným, je pak vzájemná pomoc manželů a utišení žádostivosti. Omyl; ať si každý zdejší čtenář (i čtenářka, přizná-li to) přizná, že když se zakoukal na sexuální protějšek, vůbec nemyslel na potomstvo, ale kdy a jak si bude moci sexuálně zašpásovat. Jenže sex je mezi katolíky “nečisté” slovo a proto ty obezličky se “vznešeným účelem manželství”.
Já si myslím, spíše jsem přesvědčen, že katolíci, zvláště tradiční, a muži, mají jeden zásadní problém – jejich manželky a zvláště dcery, až na výjimky, kašlou na jejich názory ohledně jedině správného způsobu manželského života, počtu dětí, antikoncepce, potratů a všech těch věcí okolo. Nežijeme v islámu, kde by muž doprovázel ženu na gyndu a kontroloval, co tam s ní lékař dělá. Katolička si prostě sama zařídí antikoncepci, příp. i potrat, a manžel, natož otec, nemá nárok se něco dozvědět. A proto muži tradiční katolíci požadují od ateistického státu aby to jejich ženám zatrhl.
Omlouvám se – ještě odkaz:
http://www.stjoseph.cz/manzelstvi-a-rodina-po-ii-vatikanskem-koncilu/
A už mě vymazali!
Hermes: “Medeo, podle mého názoru nejen stoupenci negativní teologie, ale všichni teologové včetně Tomáše Akvinského uznávají, že vyjadřování o Bohu je pouze analogické. Atributy se Bohu nutně připisují jiným způsobem než stvořeným věcem.”
Nepochopili sme sa. Vy môžete hovoriť o Bohu formálne, schematicky a nemusíte presne vedieť, čo daná Božia vlastnosť znamená. Teda popíšete ako, by sa (ne)mali jednotlivé Božie atribúty v niektorých situáciách prejavovať, k akému svetu by (ne)mali dané atribúty viesť alebo k akým situáciám, by (ne)mali viesť. Boh ako čierna skrinka. Ak by z Vašich atribútov nutne vyplývali logicky nemožné situácie alebo stavy sveta, potom Boh o ktorom hovoríte je logicky nemožný objekt, teda neexistuje.
Hermes: “Medeo, podle mého názoru nejen stoupenci negativní teologie, ale všichni teologové včetně Tomáše Akvinského uznávají, že vyjadřování o Bohu je pouze analogické.”
Ako kedy:
STh: I ot. 13 čl. 3 arg. 1
Při třetí se postupuje takto: Zdá se, že žádné jméno se o Bohu nevypovídá vlastně. Neboť všechna jména, která o Bohu vypovídáme, jsou vzata od tvorů, jak bylo řečeno. Ale jména tvorů se o Bohu vypovídají metaforicky, jako když se řekne Bůh je kámen nebo lev nebo něco takového. Tedy o Bohu řečená jména se vypovídají metaforicky.
A Tomáš Akvinský odpovedá:
STh: I ot. 13 čl. 3 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že ony dokonalosti, vycházející z Boha do tvorů, některá jména označují tím způsobem, že ve významu jména je obsažen nedokonale způsob, jímž tvor má podíl na Boží dokonalosti, jako kámen znamená něco jsoucí hmotně; a tato jména se nemohou dávat Bohu, leč metaforicky. Avšak některá jména označují samy dokonalosti naprostě, aniž by v jejich významu byl obsažen nějaký způsob podílu, jako jsoucno, dobro, živé a taková, a ta se o Bohu vypovídají vlastně.
Tu je ten článok z Teologickej sumy z ktorého som citovala: http://www.newadvent.org/summa/1013.htm#article3
Michal: “Já, jakožto naivní a hlubin teologie neznalý ateista, bych totiž řekl, že o Bohu nevíme a nemůžeme vědět nic – a proto ani nemůžeme vědět ani jaké má atributy, ani jakým způsobem mu je lze “připisovat” a jakým ne.”
Áno, Pán môže byť pre biedneho ľudského červa nedostupný 😀
ale konkrétne teologické doktríny, tie sú človeku dostupné a pokiaľ majú dostatočne jasnú formuláciu, tak sú ich tvrdenia logicky analyzovateľné. Teda neskúmame logicky priamo Pána, ale doktríny, ktoré sa tvária, že správne popisujú Pána 😉
Jack: “Za prvé,chtěl jsem aby jste prokazoval neexistenci VY. Já jsem totiž netvrdil,že se dá u některého boha prokázat.”
Atribút A: byť vlastníkom brnenia, ktoré neprestrelí žiadna kuša.
Atribút B: byť vlastníkom kuše, ktorá prestrelí každé brnenie.
Jack, predstavte si boha vojny, nazvyme ho Bélpeór, ktorý má súčasne atribúty A a B.
Jack, je Vám jasné, že boh Bélpeór neexistuje?
to Medea:
Já myslím, že oba ty atributy mohou platit současně, protože kuší nelze dost dobře vystřelit sám na sebe… 🙂
Medeo, dík za opravu. Tento tomistický pohled na jazyk je něco, co je mi tak vzdálené, že mne to ani nenapadlo. Obsah atributu “živý”, nebo “dobrý” se dle mého stanoviska neodvozuje od Boha, ve kterém by měla být tato vlastnost skutečně a v plnosti, nýbrž od svých protikladů “mrtvý” a “zlý”. Ve vlastním smyslu se tedy tyto atributy používají pro třídění prvků v takové množině, kde mohou nastat obě hodnoty (pozitivní i negativní). U Boha však jaksi “z definice” může platit jen jejich pozitivní hodnota. Proto se dle mne u Boha i tyto atributy (označující Tomášovy “absolutní dokonalosti”) užívají v přeneseném slova smyslu.
Médeo, slyšelas někdy o Goodsteinových posloupnostech?