Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
Vidím, žes musel ve své křesťanské epizodě věnovat hodně úsilí tomu, aby sis upevnil své cíťácké pojetí. Já na těchto věcech nestavím, protože emoce jsou prchavé a zrádné (víme, že duch je silný, ale tělo je slabé). Kdybych něco takového někdy prožil, určitě bych to pokládal za veliký dar. A kdybych ho měl, rozhodně bych ho nepředhazoval jako perly sviním na nějakém ateistickém fóru (Určitě sis přitom myslel, že je to argument, ne? Vysmáli se ti hodně? 😉 ).
Aniryba: zdravím!
Řeč jde o tom, že Karel, který se tu s námi asi rok bavil jako věřící, si postupem času uvědomil některé věci a věřit přestal. No a Hermes a Protestant se mu snaží dokázat, že ve skutečnosti nikdy ani nevěřil, respektive věřil vadně, a nebo případě je celkově morálně pochybná osobnost. Např. Hermes mu vysekává poklony typu že je onanista, cíťa, atd. Prostě, věcná diskuze jak má být.
Takže tak 🙂
Teda, Herme, z vás přímo číší ta křesťanská morálka, to pochopení, ta láska.
Co se takhle pochlubit se svými důvody, proč věříš?
Hermes says: Vidím, žes musel ve své křesťanské epizodě věnovat hodně úsilí tomu, aby sis upevnil své cíťácké pojetí.
Karel: Nemusel jsem vynakládat žádné úsilí. Prostě jsem věřil Bohu. Nemohu za to, že ty nevěříš.
Colombo, chcete-li uvěřit, objednejte se na katechezi pro dospělé v nějakém kostele a nechtějte ji po mně. – Krom toho Karel tvrdí, že nevěřím, takže bacha.
Proč bych měl chtít uvěřit?
Jo aha. Takže tvé důvody, proč věříš, jsou správné, nejsou dětinské… ale neřekneš nám je.
No ty si ale frajer….
Colombo, už jsem je tu párkrát psal. Chcete to masochisticky číst znova? Uspokojivá pravděpodobnost, že existuje transcendentní Bůh a že vzkřísil Krista z mrtvých cca v roce 31, nebo 33 n. l.
Hermes says: ….Krom toho Karel tvrdí, že nevěřím, takže bacha.
Karel: Ty věříš Bohu? Pokud ano, co mu věříš? A co ti tato víra přináší?
herme, me zaujaly ty tvoje dotazy na karlovi viru, co to vlastne bylo. Myslim, ze to je skutecne klicove. Ale jeste predtim zminim, jak tento pribeh chapu ja.
beru to jako karlovo osobni svedectvi o tom, co prozival, jak to citil a proc a jak se rozhodoval. Nevidel bych v tom az tak nejake zasadni teologicke presahy, ale ta sila tam podle me je, protoze karel jde s kuzi na trh. Je to aktualni stav a zprava o hledani jednoho cloveka, ktereho se navic muzes live zeptat. V karlove pripade asi navic nelze cekat, ze to je stav konecny a predpoklada, ze karel bude patrat dal. Muzes mu mozna vycitat hodne veci, ale rozhodne ne povrchnost, nezajem nebo nepoctivy pristup.
Karel ani ja navic ai vubec nepredpokladame, ze jeho krestanska vira byla ta jedina spravna, mozna nebo nejlepsi. Nakonec se podivej na tuto diskusi, kdy vira a motivace tva, Protestanta, Jirky a treba Dannera jsou vzajemne tak rozlicne, ze ta byvala Karlova do toho panoptika vpohode zapada.
ty jo, ale tady to je fakt maso. Ctu si to pri skoro uplnku na autobusove zastavce v utechovskych lesich, lehce spolecensky unaven a na tvari mam zamysleny usmev, co to vsechno znamena.
🙂
panove ateiste, co vam konkretne vadi na tom rozhovoru se sokolem? Podle me ateisty vystihl vecne celkem dobre. Ten lehce negativni ton je u katolika pochopitelny. Kdyz se teda soustredime na tu cast o ateismu a vynechame ty akomodacionisticky reci, tak co je tam spatne? Podle toho, co jste rikali u beranka, tak jsem cekal daleko horsi vymejvarnu.
Hermes: Napiš to bez pravděpodobnosti. Ta se poslední dobou stává moje parketa a na té bych tě rozcupoval a ukázal, že si to všecko jen cucáš z prstu.
colombo, jak chces Herma nachytat na nejake pravdepodobnosti, kdyz on nenapsal, jaka pravdepodobnost je pro nej uspokojiva. To jeho vyjadreni bych naopak ocenil. Je strucne a jasne. Zadne vytacky.
Slávek: uspokojivá pravděpodobnost nutně musí být v případě dvou možností větší než 0.5. Zajímalo by mne, z jaké teorie pravděpodobnosti ovšem Hermes vychází? Z frekventistické? To jako testoval, kolikrát Bůh vzkřísil jazyka a podle toho získal tu pravděpodobnost?
proc by musela byt vetsi nez 0.5? Treba je pro Herma uspokojiva 0,1 nebo i mensi.
Hermes says: Colombo, už jsem je tu párkrát psal. Chcete to masochisticky číst znova? Uspokojivá pravděpodobnost, že existuje transcendentní Bůh a že vzkřísil Krista z mrtvých cca v roce 31, nebo 33 n. l.
Karel: Co mne vlastně přivedlo zpět ke křesťanské víře? V článku to příliš nerozebírám, tak aspoň tady. Někdo kdysi řekl, že my lide jsme stvořeni pro život s Bohem. Pokud s ním nežijeme, něco nám chybí. Možná i já se tak tenkrát viděl, hledal jsem pevný bod v tomto světě a nenalézal. To na dně v článku, to bylo poznání, že jej nikdy nenajdu. Na druhou stranu jsem se stále zabýval křesťanstvím a něco mi tak neštimovalo. Ti lide, mám na mysli pisatele NZ, psali o pokoji, který svět nedává, o Duchu svatém po kterém poznají, že patři Bohu. Co to bylo, kde se to vzalo? Že by si to vymysleli? Přišlo jako nepravděpodobné. A pak tady byla ještě Pavlová konverze. Co se to stalo, že tento člověk zahodil svůj dřívější život a pustil se do života, který mu přinášel útrapy? Tohle vše bylo něco co mi znovu dovolilo uvěřit. Tak jak ty píšeš, že pravděpodobnost vzkříšení Krista je pro vznik tvé víry uspokojivá, tak pro vznik mé víry bylo uspokojivé to co jsem výše napsal.
Byla to víra v plenkách, v podstatě nedlouho udržitelná, nebýt toho, že byla funkční. Pokoj o kterém jsem jen četl, jsem prožíval na vlastní kůži. Naplnění Božím Duchem taktéž. Řekl bych, že došlo k tomu, co v NZ popisuji znovuzrození, vstup do nového života. Má důvěra v texty NZ proto vzrostla: “Ano, to co oni píšou, to je pravda, vždyť to zažívám na vlastní kůži!” Byl jsem opět křesťanem, byl jsem chycen.
Proč jsem to vše zahodil? Jak už jsem psal výše: Protože tenkrát mi nedocházelo, že vše co jsem prožíval je výsledek mé víry, stejně tak vše co prožívali první křestané bylo výsledkem jejích víry a jednota pro to, že objekt víry – ideu – jsme měli společný – milujícího Boha, jenž nám odpouští a přijímá nás za své děti…..
Jak se dnes dívám na Pavlovou konverzi? Viděl bych to tak, že Pavel byl velice horlivý pro Boha, ale stále nebyl schopen dojít pokoje s Bohem. Ať dělal co dělal, stále se cítil nedostatečný před Svatým. V horlivosti pro Boha pronásledoval i křesťany, znal tedy i jejích učení. Možná mu prostě docvaklo, (ten pocit snad znáš, že stále nemůžeš na něco přijít, a najednou to přijde, tedy pochopení, jako blesk z čistého nebe), co je podstatou křesťanského učení (je docela možné, že to bylo nové i pro tehdejší křesťany, prostě Pavel v Kristu tohle mohl zahlédnout, něco co tam ani první křesťane tak jasně neviděli), tedy Boží milost jenž se ukázala v Kristu: “Ne ty ke mně půjdeš, ale já jdu k tobě”. Mohl žít s Bohem bez toho, aby přesně plnil Mojžíšův zákon. Byl osvobozen od pout tohoto zákona: “Budeš-li tyto věci činit, budeš mít život.” Najednou se to obrátilo. Dostal život s Bohem zdarma: “Haleluja Bože, já tě miluji, udělám pro tebe cokoliv. Haleluja!”. Skutky tedy ne jíž pro život, ale ze života. Skutky ne proto, abych byl spasen, ale skutky protože byl spasen. Pointou na tom je, že on se se vzkříšeným Kristem vůbec nemusel setkat. To osvobození od pout zákona pro něj mohlo být tak silné, že prostě o Kristu nepochyboval.
to mne karle nikdy nedoslo, ze to mohlo byt takto
slavek says: to mne karle nikdy nedoslo, ze to mohlo byt takto
Karel: Myslíš s tím Pavlem?
jo, s pavlem. I kdyz kdovi, jak to ve skutecnosti bylo.