Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn
Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Pokračovat ve čtení →
V článku Racionalita křesťanství jsem hned v několika bodech vycházel z neexistence duše. Neexistuje-li duše, pak už jenom z tohoto důvodu stojí celé křesťanství na vodě – protože pak by neexistovala žádná naše “část”, který by mohla být po smrti spasena. Dnes chci pečlivěji rozebrat, proč máme všechny důvody k přesvědčení, že lidská duše v reálném světě neexistuje. Pokračovat ve čtení →
Napadlo mě uvážit, jak by vypadala data ze sčítání, kdyby se skupina lidí, kteří se rozhodli nevyplnit kolonku víry, rozdělila ve stejném poměru, v jakém se dělí ti, kteří tu kolonku vyplnili. Uvažujeme tedy, že ta skupina je rozvrstvena stejně, jako zbytek populace. Výsledky jsou velmi zajímavé! Pokračovat ve čtení →
Částečné výsledky sčítání obyvatel 2011 se mi zdají velmi pozoruhodné, jako asi každému, kdo se o náboženství zajímá. Dovolím si pár krátkých postřehů. Pokračovat ve čtení →
V dnešním článku chci připomenout některá pozoruhodná fakta plynoucí ze srovnání Janova evangelia s evangelii Synoptickými, a chci se zamyslet nad některými jejich důsledky.
Synoptická evangelia, tedy evangelium Markovo, Matoušovo a Lukášovo, jsou velmi úzce svázána (což reflektuje i samotné slovo “synoptický”). Matouš i Lukáš používají jako svůj nejdůležitější pramen Marka, a v menší míře i pramen Q Ježíšových výroků. Odlišnostmi mezi synoptiky se budu zabývat později. Pro účely dnešního článku ale považuji za podstatné, že z hlediska výpovědi o Ježíšovi se synoptici do značné míry shodují, čemuž se netřeba divit, když mají stejný hlavní zdroj (Marka).
O to zajímavější jsou ale rozdíly mezi Synoptiky a Janem. Pokračovat ve čtení →
Už asi tři týdny chci sepsat pár postřehů k Novému Zákonu. To je ovšem téma značně obsáhlé a nelehké, a pojmout ho korektně se mi jeví dost nesnadné. Od začátku se mi protiví jen lacině poukazovat na rozpory v NZ. Mým cílem je pojmout to téma nějak šířeji, obecněji a robustněji. Snahou vymyslet optimální způsob, jak k tomu přistoupit, jsem ale už vyplýtval opravdu dost času, a myslím, že je nejvyšší čas alespoň nějak začít. Pokračovat ve čtení →
Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant: Pokračovat ve čtení →
Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje. Pokračovat ve čtení →
Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně. Pokračovat ve čtení →
Asi před čtrnácti dny mi poslal pěknou úvahu na téma posmrtného života Vít Skalický. Vítkovi se omlouvám, že ji zveřejňuji až teď, a předávám mu slovo. Pokračovat ve čtení →