Zde nabízím volný prostor k diskuzi o tomto webu, připomínky k němu, náměty na vylepšení, a nebo obecné komentáře které se nehodí k žádnému z článků.
Zde nabízím volný prostor k diskuzi o tomto webu, připomínky k němu, náměty na vylepšení, a nebo obecné komentáře které se nehodí k žádnému z článků.
Nemůžu, byla to jen jedna věta. Můžu hádat, že tím mysleli, že u vás prostě povídáte dětem jiné pohádky, než povídáme my v ČR.
Tak u nás jsou třeba takové “národní pohádky”, já nevím, O perníkové chaloupce, O sněhurce a sedmi trpaslících, O Šípkové růžence, O Smolíčkovi pacholíčkovi a (sedmi?) jeskyňkách, O červené karkulce, O dvanácti měsíčkách, O Budulínkovi, … další mě teď nenapadá.
Pokud měli v TV pravdu, tak pro vás by tyhle pohádky měly být spíš okrajové, a měli byste mít pohádky jiné, kterou jsou zas spíš okrajové, ne-li neznámé pro nás.
Michal says:
October 14, 2012 at 6:53 pm
Protestante, co si myslíš o tom masakru Františkánů? Četl jsem, že kolaborovali s nepřátelským vojskem, a to že bylo důvodem proč na ně ten dav protestantů zaútočil. Je to pravda?
Ve zprávách v ČT o nějakých motivacích toho davu BTW nezaznělo ani půl slova. Podle vysoce objektivní ČT na ně asi šli jen tak z plezíru…
protestant:
Neví o tom skoro nic. Vymýšlel bych si.
Michal: “Tak u nás jsou třeba takové “národní pohádky” “
No, tak ja, by som slovenské “národní pohádky” malým deťom veľmi nečítala 🙂 Niektoré Dobšinského rozprávky z 19. storočia boli dosť brutálne. Napr. macocha rozsekala Janíčka na kusy a uvarila ho na večeru v kyslej omáčke 😀 Tá brutalita mi pripadá explicitnejšia, ako v Perníkovej chalúpke alebo v Červenej čiapočke.
To nie sú rozprávky, ale povesti … Dobšinský ich len zozbieral. Tie rozprávky, ktoré máte na mysli, majú korene v predkresťanských časoch. Dnes deti nepotrebujú rozprávky, stačí im nejaká strieľačka na PC namiesto sprostredkovania prirodzenosti smrti aj násilia prostredníctvom rozprávok. Ak sa však na rozprávky a to násilie v nich pozriete cez pomery tej doby, napr. aj detskú úmrtnosť a nielen detskú úmrtnosť, dá Vám to, čo nazývate násilím v rozprávkach, zmysel.
Češi majú vynikajúcich hercov a celý filmový priemysel a od toho sa odvíjajú aj vynikajúce rozprávky.
V skutočnosti sú tie “povesti” rozprávky: “Spolu s A. H. Škultétym zostavili a v roku 1858 – 1861 vydali súbor 64 rozprávok v šiestich zošitoch pod názvom Slovenské povesti. Krátko pred smrťou vydal 90 rozprávok v ôsmich zošitoch pod názvom Prostonárodné slovenské povesti (1880 – 1883). Tieto zbierky sú základným a dodnes reprezentatívnym dielom slovenskej folkloristiky.” Uvedený citát je z sk.wikipedia.org/wiki/Pavol_Dobšinský
Inak tie zozbierané príbehy boli často pôvodne určené dospelým, ale po Dobšinského cenzúre, keď ich zbavil erotiky 🙂 boli určené deťom.
http://www.martinus.sk/?uItem=125170
Slovo “povesť” malo u Dobšinského iný význam ako má dnes.
Nečítate pozorne. Napísal som aj: Tie rozprávky, ktoré máte na mysli, majú korene v predkresťanských časoch. Ano, Dobšinský má na svedomí aj zbierku rozprávok upravených pre deti http://www.klasici.sk/old/rozpravky/dobsinsky/modernizacie/index.html
Ale nepresvedčíte ma, že poveť o Ctiborovi je rozprávka. A spomínam si, že ako dieťa som ich čítal len jedným okom. Aby som tú hrôzu nevidel obomi očami 😀
Prípadne Sitno, Salaš na Čertovici. To sú tiež povesti a nie rozprávky aj podľa dnešných kritérií.
TvojOponent: “Ale nepresvedčíte ma, že poveť o Ctiborovi je rozprávka.”
Prečo, by som Vás presviedčala? Ja len hovorím, že slovo “povesť” malo u Dobšinského iný (širší) význam, než aký má dnes. Ctibora alebo Sitno, by sme dnes samozrejme zaradili medzi povesti. Ale ja som predsa hneď na začiatku písala Michalovi o Dobšinského rozprávkach, takže táto diskusia je zbytočná.
To nepopieram, ale rozprávky a povesti sa líšia práve (aj) intenzitou zobrazovania či opisovania násilia. Tak neviem, čo je také zlé na rozprávke “Ako šlo vajce na vandrovku”. Ale letiaci Pauko pod beckovské bralo viac zaberie. Preto treba rozlišovať, že to, čo sa vtedy radilo pod prostonárodné povesti neboli len rozprávky, ale rôzne druhy, vrátane toho, čo dnes nazývate povesťami. Medzi tými 90 rozprávkami boli aj povesti . A to ste spomínali, citujem “Krátko pred smrťou vydal 90 rozprávok v ôsmich zošitoch pod názvom Prostonárodné slovenské povesti”
Ale už to neriešte.
Hovorila som o brutálnych ROZPRÁVKACH (niektorých): macocha zabije a uvarí svojmu manželovi drevorubačovi jedno z jeho detí, alebo Loktibrada jednu dievčinu odmení a druhú zožerie a jej hlavu strčí do oblôčika, alebo ľudožrútsky čert, … . Podľa niektorých Dobšinského rozprávok, by mohol byť natočený horor 🙂 ale samozrejme to sú len extrémy.
A čo šteklivá pedofília? 🙂 Kúpili by ste deťom také CD? To je tak trochu aj odpoveď na otázku Michala na rozdiely medzi ich rozprávkami a tými slovenskými.Citujem:
Keď sa kráľ vrátil domov, privítala ho jeho vlastná dcéra – pôvabná princezná Lada. Ďalej budem radšej citovať. „Kráľ úplne stŕpol nad jej krásou a podobou s mŕtvou matkou. Lada mu natoľko pripomínala jeho ženu, že sa do nej zamiloval a rozhodol sa, že si svoju dcéru zoberie za ženu. Keď to princeznej Lade povedal, zhrozila sa nad jeho nápadom, ale po chvíli, ako keby nič povedala: „Zoberiem si Ťa milý otec, keď mi kúpiš šaty, ktoré budú ušité z krídiel zlatohlávka.” Kráľ odpovedá: „Vieš, že Ti ich kúpim duša moja. Splním všetky tvoje želania. Len si ma zober za muža.”
Čítajte viac: http://chuguryan.blog.sme.sk/c/260207/Je-incest-v-rozpravkach-povoleny.html#ixzz29JjBmXMB
TvojOponent: “A čo šteklivá pedofília?”
No, v tom, čo ste citovali, som nenašla vek kráľovej dcéry, takže neviem, či sa jedná o pedofíliu. Na základe Vašich informácií môžem povedať len to, že sa jedná o incest.
Deťom, by som to nekúpila.
Ano, iste, malo ísť o incest. Ospravedlňujem sa. Čítali ste aj ten článok?
Na prvý pohľad to vyzerá ako rozprávka podporujúca sex medzi otcom a dcérou, ale jej posolstvo je opačné. Je to pôvodný text v podobe, akú mali rozprávky v časoch dávnych.
Áno, čítala som aj ten text. Bizarná záležitosť.
Protestante, Herme, právě čtu rozhovor z vězení s doktorem “Čuně” Bartákem.
Doktor píše: “Se svým kolegou denně čteme Bibli, modlíme se, a rozjímáme. … Ano, vím že jsem hřešil, kaji se a sypu si popel na hlavu, ale už je tomu konec. Věřím, že mi milosrdný Pán Ježíš odpustí.”
Tak co, odpustí mu?
Co kdyby se takto kál Hitler, měl by i on naději na odpuštění?
Protestante, přemýšlel jsem o naší diskuzi.
Vzpomínáš si, že bych se někdy vyhýbal odpovědi na nějakou tvou otázku? Pamatuješ si, že bys měl někdy z mých odpovědí pocit, že mlžím? Uhýbám? Vytáčím se? Odpovídal jsem ti někdy ironicky, ABYCH se vyhnul vážné odpovědi? Pokračoval jsem v tom i po tvé případné námitce? Pokud si na něco takového vzpomeneš, tak zkus uvést konkrétní příklad.
Naproti tomu, co bys řekl v této souvislosti o sobě? Podle mě ty všechno tohle děláš, a to docela často.
Co si o tom myslíš?
Podle mne se nevyhýbáš.
Ale i já mám pocit, že jsem ti na vše odpověděl.
Problém je, že jinak, než bys chtěl.
Snažím se tě vždy k výsledku dovést tak, abys pochopil, že to není jen můj soukromý názor. Protože, přiznejme si, naše soukromé názory nejsou vůbec důležité.
Michal says:
October 23, 2012 at 3:38 pm
Protestante, Herme, právě čtu rozhovor z vězení s doktorem “Čuně” Bartákem.
Doktor píše: “Se svým kolegou denně čteme Bibli, modlíme se, a rozjímáme. … Ano, vím že jsem hřešil, kaji se a sypu si popel na hlavu, ale už je tomu konec. Věřím, že mi milosrdný Pán Ježíš odpustí.”
Tak co, odpustí mu?
Co kdyby se takto kál Hitler, měl by i on naději na odpuštění?
protestant:
Doufám že ano.
Doufáš u Bartáka, nebo i u Hitlera?