Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. petr

    nemusíte jej nazvat Bytím, ale třeba ve smyslu Kusánského filosofie “Absolutním maximem”…

  2. petr

    Nezpochybnitelný problém je, jak se tento “bůh filosofů” stává osobním Bohem, Bohem Izáka, Jacoba a Abrahama. Zda je možné skutečně dospět k osobnímu Bohu jinak než prožitkem a vlastním vyznáním víry…

    Zatím dobrou noc.

  3. martiXXX

    Jaksi mi tam schází náboženská motivace jako největší zlo pod sluncem, vidím tam nacionální motivaci max. a to ještě pokryteckou 🙁

  4. Cestmir Berka

    transnacionální humanismus Tymošenkové, která je členkou ukrajinské pravoslavné církve?

  5. martiXXX

    Aha, to jsem nevěděl, ta za to může ukrajinská pravoslavná církev…..ta církev může za všecko zlo….i Médea má podivné myšlenky, byla vychovávána v rodině protestantského kněze. i antitheista byl prý věřící….že se to ve zpravodajství víc nezdůrazní, že Tymošenková je členkou ukrajinské pravoslavné církve…to by bylo odhalení …Reagan i Obama jsou taky členové církve, myslím, že i merkelová…určitě Kalousek, Schwarzenberg, možná i Sobotka, Babiš prohlásil, že věří v Boha……..všude je zakuklená církev..ateistu nevidět….

  6. martiXXX

    Většina amerických prezidentů ale myslím, že všichni byli členové církve, kolik z evropských šéfů je členů církve, kde jsi transnacionální ateistický humanisto 🙁

  7. martiXXX

    A jak rozeznám kdo je pravý člen církve a kdo je členem církve pro prachy a moc….a kdo je lepší? 🙂

  8. martiXXX

    Berko najdi mi poctivýho ateistu jehož rodiče byli minimálně dvě pokolení předem ateisti, nebyli vychováváni v náboženském duchu, nejsou či nebyli členy církve a jsou zastánci transnacionálního humanismu

  9. martiXXX

    Ale tohle mě nenapdlo, že ta tymošenkvá to řekla z náboženských důvodů, že je členkou ukrajinské pravoslavné církve…řekl bych, že to nenapadlo ani žádného novináře či analytika, proč to tedy neřekla na rovinu, když to byl skrytý motiv?

  10. Cestmir Berka

    pro pejska by to bylo týrání..radši morče..nebo něco bezobratlého- pro jistotu. Já teď četl na scienceworld o chobotnicích- že jsou chytrý- tak chobotnici taky ne…

  11. antitheista

    Co má společného Tymošenková s transhumanismem a proč se nepeskuješ proruské pravoslavné fašisty a nacionalisty ? Tymošenková možná kecá, ruská armáda zabíjí…

  12. flanker.27

    Hrdě se hlásím k části: “Berko najdi mi poctivýho ateistu jehož rodiče byli minimálně dvě pokolení předem ateisti, nebyli vychováváni v náboženském duchu”.

    Transnacionální humanismus za prvně nevim co je a za druhý mě to uráží. 🙂

  13. antitheista

    K ateismu musí člověk dospět, když ho tak nevychovají v rodině, proto každý, kdo nepochází z ateistické rodiny a věřil na ježíška co nosí dárky, tak věřil, dospělost se pozná tak, že už víš, že to není ježíšek, ale maminka, co nosila dárky 😀 😀

  14. antitheista

    I k náboženství museli lidi dospět, zvířecí předci byli ateisté 😀 – jestli se ptáš, co bylo dřív 😀 😀 nebo nechápu tvou otázky na 2 předky co nebyli věřící …

  15. antitheista

    Respektive byli to apateisté (ti předci), ateismus jde dál než apateismus či víra…

Comments are closed.