Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Foxy: na tohle ještě reagovat musím. Zeptejte se na to Michala, který první v diskusi použil číslo 99,999 999 999 999 999 999 999 367 %
🙂
Ještě k tomu vyladění fyzikálních konstant- ta čísla jsou evidentně nesmyslná, jak už upozornili ostatní. Nicméně i kdyby nebyla, tak by implikace designu stále nebyla odůvodněná. Já se už od dětství s touto argumentací vypořádávám s pomocí antropického principu: Svět je jaký je, kdyby byl jiný, byl by jiný:-) Jak se k tomu stavíte vy?
Mimochodem, měl jsem čas na nějakou beletrii, tak jsem si řekl, že se vyzbrojím do diskuse a šáhnul jsem po Dialogy o přirozeném náboženství, David Hume . S argumentem z designu se vypořádal už před 250 lety, tak je skoro až s podivem, že to tu musíme znovu rozebírat 🙂
Svět je jaký je, kdyby byl jiný, byl by jiný 🙂 Jak se k tomu stavíte vy?
Existuje li multiversum, tak život našeho typu mohl vzniknout právě v těch světech, kde pro to byly vhodné podmínky. 😀 Náš vesmír je holt jeden z nich.
S argumentem z designu se (David Hume) vypořádal už před 250 lety, tak je skoro až s podivem, že to tu musíme znovu rozebírat 🙂
Jestli to není tím, že kreativní kreacionisti prostě nic lepšího nedokázali nadyzajnovat… jsou holt materiály, z nichž je obtížné uplést bič.
petr says:
S.V.H. – já ale netvrdím, že to Hawking tvrdí. Je to prostě fakt, který má ve světě nějaké vysvětlení a který nás každého dle životních zkušeností a postojů vede k nějakým interpretacím.
S.V.H.:
Jasně, když přirozené vysvětlení interpretujeme dle svých životních zkušeností a postojů, dojdeme k očividnému designu. 😉
Tak existuje jedno vědomí společné všem jak tvrdila medea nebo existují různá vědomí. když někomu zkopírujeme mozek a zastřelíme ho, přežije???????
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/55317/jan-jandourek-referendum-o-cirkevnim-majetku-komunistum-a-okamurovi-neproslo-nova-kradez-nebude.html
Chystám článek o Ježíšově etice. Myslím že je to super téma, úplně mě to nadchlo. Musím ale ještě pár dní studovat… 🙂
Tak existuje jedno vědomí společné všem jak tvrdila medea?
Nedomnívám se, že by tomu tak bylo. Každý holt má to své a tak se lidské mládě všechno musí učit znova.
Kdyby bylo společné vědomí a na něj se stačilo napojit…
ale ono vlastně začíná existovat!
Ve zkratce by se dalo říci, že společným vědomím je internet, společnými vědomosti Wikipedie a společnou pamětí Google!
…když někomu zkopírujeme mozek a zastřelíme ho, přežije??? …
Ne.
Dokonale přesnou kopii mozku neuděláš, stejně jako neuděláš identickou kopii úplně obyčejné sněhové vločky.
Sebedokonalejším klonováním jedince získáš v nejlepším případě jeho dvojče, ale nikdy ne zcela identického dvojníka. Princip neurčitosti ti to neumožní.
Chystám článek o Ježíšově etice. Myslím že je to super téma, úplně mě to nadchlo. Musím ale ještě pár dní studovat… 🙂
Ale článek to bude o etice mythické postavy, kterou si lidi na základě svých představ vybájili. Historický Jošua ha Nocri by se asi převelice divil, co si z něj lidi vytvořili!
Foxy, podle mě žádný historický Ježíš neexistoval. Mě se zdá přesvědčivá teorie mytického Krista. Podle mě Ježíš nebyl zbožštělý člověk, ale zlidštělý bůh.
Pojem “Ježíšova etika” chápu jako zkratku “etika literární postavy Ježíše z evangelií”, ale pro účely toho článku to nehodlám nijak rozpitvávat. Hrejme si na to, že Ježíš byl reálnou postavou.
Tak.
Michal: dořešíme nejprve ty body a-c ?
mira: Liší se nějak antropický princip od argumentace náhodou ? Tedy, pouze náhoda způsobila, že tu dnes je vysoce organizovaná hmota, která je schopna reflexe dnešního světa a vlastní sebereflexe, pokud by se vyvíjel vesmír jinak, mohlo tu být stejnou náhodou něco jiného ? Je to tak o.k. ?
ale: dnešního/vnějšího
Podle mě Ježíš nebyl zbožštělý člověk, ale zlidštělý bůh….
Jo, to sedí. Hodně zdaru!
Jenže mluvilo se o tom, že nesmrtelnosti lze dosáhnou zkopírováním mozku do stroje…jenže asi to nejde kvůli principu neurčitosti…..ale co je to vlastně vědomí, že říkám já já a foxy já bez ohledu na typ myšlení, emocí, pocitů, atd.
Proč neříkám my, co mě spojuje, proč neumírám a nerodím se znovu ve stejném těle—nejsem stejný, neustále se mění moje pocity, myšlení, paměť…ale je tam něco jako provázek….na které to je navěšeno……..já………není to smrt…nebo vlastně je…ale pak smrt není smrt
Petře, OK.
a) není co dodat
b) shodujeme se na tom, že dokázat nelze ani jednu z těch dvou možností, neshodujeme se však na tom, pro kterou z nich argumenty převažují. Podle mě pro NEdesignovaný Vesmír – a ano, co je designované je věcí našeho osobního názoru – chcete-li, našich pocitů. Pokud chcete vidět jako designovaný i kámen u cesty, pak logicky vidíte evidenci božího designu opravdu všude.
c) zde se neshodujeme asi zásadně. Definujme Všehomír jako souhrn všech jsoucen. Podle vás se Všehomír rozpadá na dvě diametrálně odlišné domény: jsoucno Bůh, a všechna ostatní jsoucna. Tvrdíte, že z pozorování zákonitostí mezi stvořenými jsoucny nelze nic usoudit o Stvořiteli.
Zazněla zde nějaká paralela s kuchařem. Přitom, z jídla lze o kuchaři usoudit mnohé. Obé se řídí těmi stejnými fyzikálními a chemickými zákony, obé se skládá z molekul, molekuly z atomů, organická hmota v obém má velice podobnou stavbu…
Vaše tvrzení o nemožnosti extrapolovat ze stvoření na stvořitele VŮBEC není samozřejmé. Je to nové tvrzení, nezávislé jak na existenci Boha, tak na tvrzení, že stvořil svět.
Vy vlastně tvrdíte, že
1) existuje Bůh
2) Bůh stvořil svět
3) Bůh je něco diametrálně odlišného, než to, co stvořil, a ze stvoření nelze o Bohu nic moc usoudit.
Já tvrdím, že z (1) neplyne (2) a z (1) ani (2) neplyne (3). Vy jste neukázal ani (1), ani (2), ani (3).
Dále, považuji za zásadní, že platí-li (3), pak byste dle předpokladu neměl být schopen z poznání dosažitelného v našem světě odvodit nic o božích vlastnostech, tj. zejména ani to, že existuje, jaký je, a neměl byste být ani schopen nic moc o něm usoudit z Bible. Vy tyto závěry ovšem ochotně činíte, v čemž já vidím dosti zásadní nekonzistenci.
Čili závěrem k bodu (c): vršíte jedno smělé nepodložené tvrzení za druhým, a navíc jste nekonzistentní v tom, co z těch vašich vlastních tvrzení plyne.
Foxy, nepotrebujem absolútne presnú kópiu Tvojho PC na to, aby som mohla spúšťať softvér a súbory, ktoré máš v Tvojom PC 🙂
Zde souhlas s Médeou, říkal jsem si to samé: paměť a mysl podle mě funguje na mnohem vyšších úrovních, než je kvantový svět. Kvantové jevy se projevují primárně na úrovni elementárních částic, a atomových jader, daleko méně už celých atomů – zatímco paměť funguje až na škálách celých buněk (neuronů) nebo řekněme buněčných struktur, které určují jisté jejich vlastnosti (jak reagují na signály z jednotlivých synapsí).