Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
protestant: Je to podle mne jediné měřítko kvality života….
To není vůbec žádné měřítko, protože je založeno na sebehodnocení. Když se zeptáš otroka, jehož pán se o něj dobře stará a bije ho, pouze výjimečně, odpoví ti, že je spokojený.
Pokud chceš srovnávat, musíš mít nějaké objektivní ukazatele, jinak to nemá cenu. Objektivní kritéria asi těžko hledat, ale například “Quality-of-life Index”, který je tak na půl cesty může lecos napovědět. Nigérie se tam umisťuje skoro na konci.
Ale zpátky k mé otázce…
Jarda says:
April 4, 2014 at 10:24 am
protestant:
Pro mne je nejpravděpodobnější, že se mýlí Pavel…
Jarda:
Jak by se mohl Pavel mýlit, když psal z inspirace Ducha sv. Sám to ve svých listech tvrdí, takže to musí být pravda.
protestant:
Pavel není člověk?
mira says:
April 4, 2014 at 10:25 am
protestant: Je to podle mne jediné měřítko kvality života….
To není vůbec žádné měřítko, protože je založeno na sebehodnocení.
protestant:
Kvalita života je měřitelná jen a pouze sebehodnocením…
Protestant, “nešťastný” Čech môže byť v skutočnosti oveľa šťastnejší než “šťastný” Nigérijčan 🙂 Pretože tie jednoduché nálepky môžu označovať veľmi rozdielne situácie 🙂
mira says:
A teď zkus popsat, jak zlepšuje život náboženství.
protestant:
Takto:
http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1581994/Believers-are-happier-than-atheists.html
http://www.novinky.cz/kariera/324089-verici-lide-maji-mene-absenci-v-praci-a-jsou-zdravejsi-psychicky-i-fyzicky.html
http://www.topleky.cz/clanky/156-verici-lide-jsou-zdravejsi
http://jaro.krivohlavy.cz/node/98
http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1581994/Believers-are-happier-than-atheists.html
http://www.novinky.cz/kariera/324089-verici-lide-maji-mene-absenci-v-praci-a-jsou-zdravejsi-psychicky-i-fyzicky.html
http://www.topleky.cz/clanky/156-verici-lide-jsou-zdravejsi
http://jaro.krivohlavy.cz/node/98
Neverím 😀
Medea says:
April 4, 2014 at 10:27 am
“Je to podle mne jediné měřítko kvality života….”
Protestant, “nešťastný” Čech môže byť v skutočnosti oveľa šťastnejší než “šťastný” Nigérijčan 🙂 Pretože tie jednoduché nálepky môžu označovať veľmi rozdielne situácie 🙂
protestant:
Samozřejmě může. Jenže kvalitu svého života poměřujeme jen a pouze sami se sebou.
protestant:
A proto jsou Češi daleko nespokojenější a nešťastnější než lidé z Fiji či Nigerie????
Jarda:
Zde bych si dovolil osobní vzpomínku, snad i Protestant pochopí.
Před mnoha léty se staly velice populárními, zvláště mezi venkovany, mrazáky. Bylo jich málo, sháněly se obtížně. Také my jsme mrazák chtěli, ale chtěli jsme 100 l, a pultový. Po pár měsících volala neteř z Prahy, že nám mrazák zamluvila u známého vedoucího obchodního domu Diamant na Václavském nám. Jak ale mrazák dostat z Prahy na jižní Moravu? Na štěstí jsem pracoval u ČSD. Nalezl jsem vhodné rychlíkové spojení z Prahy do Břeclavi, odjel do Prahy, na smíchovské nádraží za dozorčím provozu domluvit uskladnění mrazáku v tranzitu a pak naložení do rychlíku, s neteří do obchodu, ona už měla domluveného kamaráda taxíkáře, mrazák jsem koupil (neteř řekla, ať vedoucímu ještě “šoupnu” stovku), na nádraží do Smíchova (“dej taxikářovi taky stovku!”), pak dvě hodiny v Praze volna – když jsem se vrátil, už byl mrazák ve služebním voze, zavolal jsem tedy do Břeclavi posunovačům, že mrazák bude v tom a tom rychlíku. Než jsem v Břeclavi stačil vystoupit, už chlapi měli mrazák na “ještěrce”, uložili ho v tranzitu a já ještě musel sehnak souseda, aby mně ho převezl domů. A pak jsme po této akci “kulový blesk” šťastně a spokojeně hleděli na nový přírůstek.
Jaká je situace nyní? Chcete něco koupit – cokoliv. Přijdete do obchodu – tam tolik zboží, že nevíte co dříve. Vybíráte, přebíráte, hodnotíte parametry, nevíte, co bude lepší. Pak něco koupíte a doma vás hlodá podvědomí, že jste měli koupit něco jiného. A za 14 dnů přijdete do obchodu – a zboží je v akci, o třetinu i polovinu levnější!!
Když je něčeho, čehokoliv nadbytek, nejen že to nepřináši vyšší pocit štěstí, ale právě naopak. Proto jsou chudí lidé podstatně spokojenější než bohatí. K intenzivnímu pocitu štěstí jim stačí maličkosti.
antitheista says:
April 4, 2014 at 10:11 am
od státu …
Jo, s tim že v Bhútánu nebo kde jsou nejsťastnější lidi to byl fejk, už sem to četl v jedný studii, nejšťastnější byli lidé v bohatém sekulárním Dánsku a Norsku,… ne v chudym Bhútánu
Jarda:
Důležité je, jakou metodikou se to štěstí zjišťuje.
Protestant, ja naznačujem, že sa môže jednať o rozdielne “kalibrácie” šťastia.
Pripomína mi to situáciu, ako keby niekto tvrdil, že Američania sú oveľa teplejší než Európania, pretože priemerný Američan má telesnú teplotu takmer 100 (stupňov Fahrenheita), zatiaľ čo chladný Európan len 36 (stupňov Celsia) 🙂
Dánsko
2. Norsko
3. Švýcarsko
4. Nizozemsko
5. Švédsko
Převážně SEKULÁRNÍ A ATEISTICKÉ STÁTY (KROMĚ ČR JE TO JAPONSKO, NORSKO, ŠVÉDSKO, CANADA = NEJVĚTŠÍ PODÍL ATEISTŮ V POPULACI)
😀 😀 😀 😀
protestant:
A proto jsou Češi daleko nespokojenější a nešťastnější než lidé z Fiji či Nigerie????
S.V.H.:
Je zajímavé, že když se ti Nigerijci nebo jiní Afričané dostanou do Evropy a mohou zde žít, už se jaksi k tomu svému spokojenému a šťastnému životu v Africe nechtějí vracet. A naopak jsem si nějak nevšiml, že by se Evropané za tím šťastnějším životem nějak hrnuli do Afriky. Migrační vlny míří poměrně jednoznačným směrem.
Ano, sekulární státy s odumírajícím křesťanstvím = nejvíce šťastné
protestantský jih USA = méně šťastný než Dánsko či Norsko, kde je silný sekularismus na poměry ve světě 🙂
Treba teda určiť vzťah medzi “jednotkami” šťastia v Čechách a “jednotkami” šťastia v Nigérii 🙂
takže to není protestantismem, ale sekularismem, bohatstvím, ateismem a svobodou 😀 😀
Jupííííííííííííííííííííí 😀 😀 😀
věda to konečně prověřila, sekulárnější a ateističtější státy jsou na tom lépe než protestanské státy (jih USA) 😀 😀 – jsou šťastnější
protestant:
Lepší formální protestantství než ateismus – jak ukazuje pozice ČR 🙂
S.V.H.:
Nedělejte, že nevíte, že míra religiozity, víry v Boha nebo jak to nazveme, je v těchto zemích jednou z nejnižších na světě (podobně jako v ČR).
mira (April 4, 2014 at 9:48 am) says:
“A nezakecávej tu moji otázku! 🙂 ”
Medea (April 4, 2014 at 9:50 am) says:
“Ale najprv odpovedz na Mirovu otázku 🙂 ”
Tak co, zakecal protestant tu otázku? 😛
Red herring funguje – vše přehlušil prázdný plk o spokojených Nigerijcích.
Já su tak šťastný z těchto výsledků, že mam chuť tančit, Medeo, pojď tančit ! A já, s písničkou jdu jako ptááááááááááááááááááááááááček tudududutududu tududůůůůůůůů
Jarda says:
Když je něčeho, čehokoliv nadbytek, nejen že to nepřináši vyšší pocit štěstí, ale právě naopak. Proto jsou chudí lidé podstatně spokojenější než bohatí. K intenzivnímu pocitu štěstí jim stačí maličkosti.
protestant:
V Holandsku, Dánsku, Švédsku a Německu nemají mrazáky?