V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Příteli, víra je dar od Boha ( mohli by jsme říct, že je to talent) Je to něco podobného co dostál do vínku hudební skladatel, básník, malíř, zpěvák, vědec……..tohle má jen pár lidí na světě. Nemůžeš se to naučit, nemůžeš si to koupit, máš to v sobě od narození.
Pokud píšeš o slepé víře, tak to už není víra, ale je to jen obyčejná naděje.
” Naděje je matka hloupých ” taky ” Kdo žije z naděje, zemře hlady ů
Neviditelná says:
Příteli, víra je dar od Boha ( mohli by jsme říct, že je to talent) Je to něco podobného co dostál do vínku hudební skladatel, básník, malíř, zpěvák, vědec……..tohle má jen pár lidí na světě. Nemůžeš se to naučit, nemůžeš si to koupit, máš to v sobě od narození.
S.V.H.:
Jelikož náboženská víra jednotlivce silně koreluje s náboženskou vírou jeho rodičů (případně jiných autorit na něj působících), je tedy možné Boha ve věci udílení tohoto daru ovládat?
Stačí dát dítě vychovat do křesťanské rodiny/prostředí a s největší pravděpodobností od Boha dostane dar křesťanské víry. Stačí ho dát do hinduistické rodiny/prostředí, dostane pak pravděpodobně víru hinduistickou, v muslimské rodině/prostředí pak muslimskou atd.
Skutečnost spíše ukazuje, že je to opravdu něco, co je možné daného jedince “naučit”.
BTW, ešte som nevidel nikoho pohnúť horou, takže viera všetkých ľudí žijúcich od Ježišových čias až dodnes bola zrejme menšia ako horčičné semienko.
Pokud budete číst Bibli jen v tom smyslu : a + b = c tak se nikdy nedostanete k výsledku.
Musíte do rovnice dosadit zadání. Pokud budete pořád opakovat, že a + b = c, a + b = c, a + b = c ( tak jste na tom v matematice moc špatně 🙂 )
Kdo čte Bibli, Nový Zákon, musel zaznamenat, že Ježíš hovoří v podobenstvích. Podobenství na něco ukazují, něco znázorńují, něco vysvětlují…. v překladu je to najednou jinak. Jen ten kdo je toho součástí to pochopí. Pokud je citováno ” pohnout horou ” tak samozřejmě i tohle by Boží víra dokázala ( ale proč by jsme k životu potřebovali hejbat horami ? ) Jde tady o horu v tvém životě. Může to být nějaký problém neřešitelný, nemoc…….
Ano s tím souhlasím, že lze někoho víru naučit. Máme tři druhý víry. Víra právě naučená, předávání z generace na generací. Víra prospěšná, mám z ní zisk, něco s ní vytěžím a ta poslední, je pravě dar, čistá, nefalšovaná, vítězí v ní láska, dobro……..
Ano my víme, že bible se neřídí logikou a neplatí v ní že 2+2 jsou 4, však my jí čteme jako pohádku/metaforu, proto si myslíme, že Ježíš je jen metafora pro “lásku” a bůh je metafora “pro lidské touhy a strachy” a že je to celé jen jako a není to pravda. Vždyť ano, to vy to čtete moc podrobně, něco jako metaforu, co už vyvrátila věda (stvoření v 6 dnech) něco ale čtete jako skutečnost a doslovně (bůh je, Ježíš je…) – my to bereme jako metaforu a pohádku celé a ne jen některé části co se vám již dnes nehodí 😀
Moc pěkné…
Neviditelná says: “…Pokud čteš pozorně v Bibli o stvoření světa, tak musíš zaznamenat, že nejdřív Bůh tvořil duchovní svět, to je svět neviditelný…”
Ony mají staré pověsti Hebrejské nějakou relevanci? A ten biblický bůh… máš sebemenší důkaz o jeho reálné existenci? Já jsem krajně skeptický co se jeho existence týče, dosud jsem neshledal sebemenší důvod předpokládat, že cosi jako bůh (biblický či jiný) reálně existuje.
Takže co píše ausgerechnet bible o stvoření světa je mi pumpička. Je to jen další pohádka bez jakékoliv opory v realitě.
Dál píšeš: “…víra je dar od Boha … tohle má jen pár lidí na světě. Nemůžeš se to naučit, nemůžeš si to koupit, máš to v sobě od narození.”
Tedy něco jako vrozená mentální odchylka, která je v populaci (naštěstí) minoritní.
Tvé tvrzení : “Nikdy nepoznáš vraha podle těla…” se mi jeví jako ne zcela smyslné. Kriminalisté naopak často právě takto vraha identifikují – ať již dle jeho otisků prstů či jiných tělesných stop.
Bible = Řecké báje = pohádka o karkulce = Bratři Grimmové
Ještě něco, když je víra dar, tak když dáš dítě do ateistické rodiny, nejspíš bude ateista, když do hinduistické, tak bude hinduista, není to spíš výchova než dar, jak už zmínili předřečníci? Takže je dar se narodit šílenýmu islamistovi spíš než do rodiny průměrný český nevěřící rodiny?
Upřímně – nevím zda se mám smát, či jen němě kroutit hlavou:
“motivace,rozvoj a cesta umístění do bodu A.Článek je zajímavý a zálibný.Jen nějaká ta drobnost…a taky, že třeba něco důležitého ušlo.Článku dávám palec nahoru,(líbí).Jen drobný doplňek,pro případné jinak ještě-jdoucí čtenáře.
Pokud chceš SKUTEČNĚ uvidět,pochopit Boží světlo…Boha, dám ti radu.Zapomeň na rozum! Tím ho nikdy nepochopíš….neuvidíš a ani se s ním nespojíš.
Rozum je jen podřadný a scestný nástroj na chápání.Je dobrý tak pro Ďábla… pro jeho ,tento ,složitý svět! Myšleno ryze v kontextu těch ,kteří SKUTEČNĚ CHTĚJÍ A PRAHNOU POZNAT!Rozum je jen omezený.
Musíš DUCHEM! Čím hlouběji budeš schopný se dostat…tím pevněji se spojíš,budeš lépe vidět,získávat čistotu a z ní plynoucí světlo.
Ti co mají vyspělejšího Ducha,mohou zastávat náročnější pozici zde na Zemi.Otroctví v Pánu totiž,nebo pro něj ,vlastně znamená.., a je důkazem nesmírné vnitřní lásky k němu!A tak většina otroků…(až na vyjímky),byli Bohem velmi milováni,(ne však lidmi)…a podle toho také vypadala jejich identita ducha.Osud otroka bylo výsostným posláním.
Když Bůh stvořil ADAMA A EVU, tak byli dokonalí ,čistí ,zářiví a božští..vyvrženi z Božího lůna.To až právě to POZNÁNÍ…,počátkem aktivace a vzniku rozumu,” najednou vědeli že jsou nazí” bylo a je jaksi součástí hříchu a zkázy.
Vyspělejší duše toto ale ví.
U Boha ,utíká čas jinak. Vše souvisí také s nárůstem počtu lidí na Zemi.To Bůh ale přeci věděl! Proto Bible ,byla napsaná ” hlavně” pro DNEŠNÍ DOBU!Její existence..takže i její studium a četba je hozeným kruhem pro topící se… NA KONCI ČASU.
Pro Boha nemá vzdělanost moc vysokou hodnotu…jen tak střední.ON má raději prostotu,nebo jak vy nazýváte primitivitu hodící se tak akorát na vyrábění cihel….ale takovou ,kterou řídí upřímná a intenzivní láska k němu,čistota,pravda,bezelstnost…a hlavně nulová ctižádost.
V konečném kontextu nejde ani tak o znalosti Bible! A už vůbec ne o terminologii…ale o to jak kdo dokáže podle ní SKUTEČNĚ žít…..a jaké má skutky.”
http://www.christnet.cz/clanky/5216/ja_jsem_hospodin_tvuj_buh_nebudes_mit_jineho_boha_mimo_mne.url#
Neviditelná says:
February 4, 2014 at 3:35 pm
Koukám, že zde potřebujete ženskou, aby Vám tu udělala pořádek, všechno srovnala a uložila do šuplíku 🙂
Pokud čteš pozorně v Bibli o stvoření světa, tak musíš zaznamenat, že nejdřív Bůh tvořil duchovní svět, to je svět neviditelný, kterého se nemůžeš dotýkat svými smysly ( čich, hmat, sluch, zrak, chuť) Ale můžeš být s ním v kontaktu se svou paměti, citem, svědomím, představivostí, myšlenkou (duchovní svět neviditelný u člověka ) A tohle duchovní tělo je uděláno na obraz Boha.
Jarda:
Pokud čteš pozorně Bibli tak se dozvíš, že Jahve udělal člověka (tedy Adama) z prachu země a vdechl do jeho chřípí dech života a člověk se stal živým tvorem. Jenže: V původním textu je: “a člověk se stal “nefeš”, to jest “živou duší”. V původních textech není nic o nějaké zvláštní duši. Prostě do těla z “prachu země” Jahve vdechl dech života. Podle biblistů si tehdy “ducha” představovali něco jako vítr, a ne nějakou extra entitu. Hebrejci také neměli ánung o tom, že by ta “nefeš” měla po smrti trpět v nějakém pekle či očistci.
Učení o hmotném těle a nehmotné duši která tím tělem hýbe, křesťané převzali od Platóna. A vida, jak ta idea rozkvetla.
Anonymus = Jarda
Pro studium. Je to dlouhé, tak jsem alespoň vypíchl:
“Člověk byl tedy již od okamžiku svého stvoření povolán k nadpřirozenému životu. Jedná se o jeho povolání či určení, nikoliv o pouhé pozvání, které je možné beztrestně nepřijmout, jak vyplývá ze slov Ježíšových: „Pak jim řekl: ´Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření! Kdo uvěří a dá se pokřtíti, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen´.“ (Mar 16,15-16).
Dodejme ještě, že není na libovůli člověka, zda přijme nebo nepřijme Boží nabídku dosíci svého nadpřirozeného cíle nebo zda se spokojí jen s dosažením cíle přirozeného. Nejde tedy jen o Boží pozvání, ale o povinnost usilovat s pomocí Boží milosti o dosažení nadpřirozeného cíle a vést tomu odpovídající život. Z toho vyplývá, že pro člověka přirozený řád je podřízen jako prostředek k dosažení jeho nadpřirozeného cíle. Neexistuje tedy nějaký dvojí cíl člověka: jeden přirozený, jiný nadpřirozený, nýbrž přirozený je obsažen v nadpřirozeném. To vyplývá i z pojmu konečného cíle, který může být jen jeden. Přísně vzato přirozené činnosti člověka ho nemohou přivést k nadpřirozenému životu ani mu zasloužit Boží milost, která je k tomu nutná. Dekretem Svatého Officia z roku 1690 bylo odmítnuto jako mylné mínění, že lze uvažovat o filosofickém hříchu, jímž je lidský čin odporující rozumové přirozenosti a správnému rozumu, jako o něčem, co není urážkou Boha a nezasluhuje si věčný trest jako theologický hřích, jímž je svobodné přestoupení Božího zákona.”
http://cirkev.wordpress.com/2014/02/03/prirozeny-rad-jako-zaklad-nadprirozeneho-radu-1/
A další:
“V dogmatické konstituci Dei Filius I. vatikánského sněmu stojí: „Víra a rozum nemohou si navzájem odporovati, ale ještě sobě vespolek pomáhají, tím, že správný rozum dokazuje základy víry, a jejím světlem osvícen vědění božských věcí vzdělává; víra pak zbavuje a chrání rozum bludů, a mnohostranným poznáním jej obdařuje. Pročež daleko jest Církev toho, by bránila pěstění umění a věd lidských, ale právě je podporuje a šíří“ (hlava čtvrtá, online k disposici zde). – See more at: http://www.stjoseph.cz/#sthash.K38DWeaB.dpuf
Pokud čteš pozorně v Bibli o stvoření světa, tak musíš zaznamenat, že nejdřív Bůh tvořil duchovní svět, to je svět neviditelný, kterého se nemůžeš dotýkat svými smysly ( čich, hmat, sluch, zrak, chuť)
Myslím, že som čítal Bibliu dosť pozorne, a stvorenie nijakého “duchovného sveta” tam nevidím. Ale rád sa nechám poučiť, kde ho mám vidieť 🙂
Podľa mňa obe verzie stvorenia v Genezis opisujú výlučne hmotné veci vnímateľné zmyslami.
4 Antitheista
Samain : teď si urazila jeho náboženskou identitu, podle Bible bychom tě měli ukamenovat, ale “my” dnešní věřící jsme liberální, takže dostaneš jen přes zadek
Dík za upozornění, vrazím s do gatí polštář.
Nebudu odpovídat všem osobně, bylo by to na dlouho a dlouhé příspěvky se špatně čtou, taky nemůžu vše na rychlo rozepsat.
Nejdřív se vrátím ke stvoření světa. Věda je blízka k pravdě, pravě že potřebuje jen par kroku a mohla by mít celek. Taky Darwin to moc nepřestřelil. Pokud známe jeho životopis, víme, že studoval teologii, to znamená, že informace z Bible pro něho nebyla neznáma. Pět let mapoval pobřeží Jižní Ameriky, jeho plavba na lodí Beagle změnila jeho náhled. Poté co se Darwin setkal s místními domorodci, zaznamenal si, že šlo o nejhorší a nejbídnější bytosti, jaké kdy viděl. Píše, že „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa.“ Jenže něco mu uniklo a právě proto ten chybný názor.
Teď už jen k věcí. Duchovní svět byl tvořen v 1. Genesis v 1 – 2. kapitola do 4. verše. Pak 5 verš a dále, nasleduje další fáze. Verš pátý a dál cituji:
Na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostlý žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl člověk, který by obdělával půdu…………………………………Hospodin pak z prachu země zformoval člověka…………….můžete číst dál, ale ještě 18 verš píše : Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo…….
Představa, že Bůh stvořil svět za 6 dni a jako mávnutím proutkem je mylná. Bůh žije v jiném časovém období než my v jiné dimenzi. To znamená že u něho jeden den se rovná, tisíc let zde na zemi ( čteme v Bibli )
Bůh v první fází tvořil nejdřív ” zárodek života ” Co je to zárodek života ? semena, vajíčka
Citují znovu verš: Hospodin Bůh na zem ještě neseslal déšť…..proč země potřebuje déšť ? Až v poslední fází Bůh tvoří tělo člověku, zvířatům, v zahradě Eden umísťuje řeky……..
Ještě poznámka k Darwinovi k nejbídnějším bytostem. Darwin, nezaznamenal, že v zahradě Eden se nacházelo polní zvíře, které bylo nejchytřejší, dokonce mluvilo. A taky mu uniklo, že Kain nikdy nebyl synem Adama.
Omlouvám se pokud hned neodpovím na dotazy, ale momentálně jsem na cestách a můj čas je teď omezený.
Teda, chápu, jak jsou lidi schopní vzít větu z bibe, interpretovat si ji podle sebe a zapomenout na hromadu dalšího textu, který je s tou větou v rozporu.
Ale jak někdo dokáže cucat věci z prstu a tvrdit, že v bibli jsou?!
Hle, vyznání katolíka. A znáte nějakého “morového” katolíka?
“Pohan, ten může předstírat, že neví, že slovo palladium znamená záštitu (ochranu); abychom si rozuměli – posvátnou ochranu. Od pohana se dokonce očekává, co očekává – když jde o pohana ateistu, tak ten je povinen alespoň zatajit, alespoň zpochybnit nebo alespoň rozmlžit úmysl, se kterým je přistupováno k obdarování Ochránkyně naší země. Ateista sice v tom svém trvalém úsilí nemůže přijít s ničím novým, s ničím, co by nebylo možno očekávat, předvídat, ale i to stačí morovým katolíkům k tomu, aby mu kývali jak osli, když prezentuje své dojmy. Je to pro morové katolíky daleko jednodušší než porozjímat nad tím, co jim vlastně český primas – oděný do purpuru a se zkušeností kriminálu darovaného mu ateistickým režimem – sděluje: „Považoval bych za velmi významné, kdyby tyto korunky byly opravdovým darem Ochránkyni naší země, vězněné v době komunistické diktatury. Myslím, že symbolika tohoto kroku je více než výmluvná a říká nám, že Čechy nejsou jen mariánskou zahradou, ale mohly se v době totalitních režimů stát vězením.“
Dovolím si opět poděsit pana Matouška: Církev bude malým stádcem a bude to stádce silné.”
http://www.christnet.cz/zpravy/26035/papez_pozehna_dve_nove_korunky_pro_staroboleslavske_palladium.url#
Inu dobré… ale k čemu vlastně? .
Neviditelná (February 5, 2014 at 12:27 pm) says:
“Duchovní svět byl tvořen v 1. Genesis v 1 – 2. kapitola do 4. verše…” atd atd.
Z čeho usuzuješ, že tomu tak bylo? Citát z bible? To bys napřed musela nade vší pochybnost dokázat, že staré pověsti Hebrejské, též Bible zvané, mají universální platnost coby takzvané slovo boží.
Též bys musela přinést relevantní důkaz reálné existence biblického boha.
– – –
Ad: “Představa, že Bůh stvořil svět za 6 dni a jako mávnutím proutkem je mylná. Bůh žije v jiném časovém období než my v jiné dimenzi. To znamená že u něho jeden den se rovná, tisíc let zde na zemi ( čteme v Bibli )”.
Fajn. Takže svět byl stvořen za 6000 let. To je ovšem stejně nehorázný nesmysl, jako oněch šest dní. Informační hodnota bible je zde, obávám se, mnohem menší než hodnota papíru (či pergamenu), na kterém je sepsána.
Zde bych použil citaci (Anonymous, February 5, 2014 at 12:04 am): “Rozum je jen podřadný a scestný nástroj na chápání.Je dobrý tak pro Ďábla… pro jeho ,tento ,složitý svět! … Pokud chceš SKUTEČNĚ uvidět,pochopit Boží světlo…Boha, dám ti radu.Zapomeň na rozum! Tím ho nikdy nepochopíš….neuvidíš a ani se s ním nespojíš.”
Ano. Uvěřit tomu všemu lze skutečně pouze tehdy, když člověk potlačí to, co jej člověkem činí – totiž rozum.
Takovou víru si můžeš strčit do míst, kde záda ztrácí slušné pojmenování. Děkuji pěkně, ale takovou víru odmítám.