
V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
protestant says:
February 3, 2014 at 12:35 pm
Tak už konečně tou vlastní hlavou začni myslet a nepiš takové blbosti….
Jarda:
Treebearde, máš to marný!
treebeard says:
February 3, 2014 at 12:38 pm
Petr, Boh Jóba neliečil, Jób bol predsa najzdravší zo všetkých ľudí na svete.
Jarda:
Když čtu tuto diskuzi tak vidím, že zdejší věřící argumentují naprosto shodně jako věřící na Christnetu. Reagují na vedlejší a nepodstatné detaily, základním myšlenkám se vyhýbají, absenci argumentů nahrazují nesmyslnými tvrzeními.
S.V.H.:
Přesně tak – kdy jsme byli, když tvořil svět? Jak víme, že Bůh nemohl postupovat jinak? Každý z nás si lepší postup (bez zbytečných obětí) vedoucí ke stejným výsledkům umíme celkem bez problémů představit. Samozřejmě si můžeme i představit, že existuje “něco” (i když nevíme co), co Bohu brání v použití tohoto lepšího postupu, takže neměl jinou možnost, než jít přes mrtvoly. Ale to je už jen ad hoc hypotéza, abychom Boží jednání ospravedlnili.
Jarda:
A přidej k tomu tvrzení věřících – a učení Církve – že Pán Bůh je Vševědoucí, Všemohoucí, Absolutně Inteligentní a Dobrotivý, Láska sama …… zkus to někde v diskuzi nadhodit, a jak jsou na to věřící alergičtí!
S.V.H.:
Jinými slovy – Job, já, Vy ani žádný jiný člověk nedokáže Boží jednání pochopit. Zdá se nám nelogické nebo nemorální, ale protože máme apriorní předsudek, že Bůh je dobrý, musí za tím existovat něco, čemu nerozumíme a co může Boží skutky ospravedlnit.
Jarda:
Máš to v Katechismu: “Božímu jednání nerozumíme, ale pevnou vírou věříme, že Bůh i to, co se v našich očích zdá být zlem, používá k (našemu) dobru!”
S.V.H.:
K tomu zbytku nemám příliš co dodat.
Bůh Vás přesvědčil o pravdivosti svého Slova tím, že se sám obětoval. To, že se obětoval, víme výhradně z jeho Slova. Takže jsme v kruhu.
Jarda:
A navíc všechny okolnosti které vedly k jeho sebeobětování sám naplánoval a vytvořil!
petr says:
February 3, 2014 at 4:51 pm
medea:
no tak to už nechám andělu fantazie a modifikuji svůj pohled tak, že tomu “bohu”, který by v “roce 3448, podľa vášho letopočtu, čo sa stane rozumnou pavúkovitou bytosťou, žijúcou v sústave 55 Cancri a vo veku 323 rokov podstúpi mučenícku smrť, ktorá bude spásonosnou obeťou, za všetky rozumné bytosti vášho vesmíru..” bych šanci dal
Jarda:
Petře, také by ses mohl Boha zeptat, proč on, duch (co to vlastně je??) udělal lidi hmotné a přišpendlil je do 5 km biosféry na zanedbatelné Zemi kdesi v koutku Vesmíru. Proč nás též neudělal jako duchy a my bychom si nyní mohli poletovat Vesmírem, podívat se na Mars, ochladit se na Neptunu, ohřát ve Slunci, poveselit se v černé díře či v supernově ……..
Co ty na to? Halík ani Vácha mně neodpověděli. A co ty?
Jarda: Máš to v Katechismu: “Božímu jednání nerozumíme, ale pevnou vírou věříme, že Bůh i to, co se v našich očích zdá být zlem, používá k (našemu) dobru!”
Proč by vůbec víra měla být “pevná”? 🙂 Protestante?
Jarda:
Petře, také by ses mohl Boha zeptat, proč on, duch (co to vlastně je??) udělal lidi hmotné a přišpendlil je do 5 km biosféry na zanedbatelné Zemi kdesi v koutku Vesmíru. Proč nás též neudělal jako duchy a my bychom si nyní mohli poletovat Vesmírem, podívat se na Mars, ochladit se na Neptunu, ohřát ve Slunci, poveselit se v černé díře či v supernově ……..
Co ty na to? Halík ani Vácha mně neodpověděli. A co ty?
Ja rád kladiem otázku, aká je pravdepodobnosť, že sa všemocná, nesmrteľná, vševedúca nehmotná bytosť rozhodne stvoriť bytosti natoľko od nej odlišné a ešte jej potom bude záležať na tom, koľkokrát, s kým a za akých podmienok tie bytosti mali sex 🙂
Michal says:
February 4, 2014 at 6:47 am
Jarda: Máš to v Katechismu: “Božímu jednání nerozumíme, ale pevnou vírou věříme, že Bůh i to, co se v našich očích zdá být zlem, používá k (našemu) dobru!”
Proč by vůbec víra měla být “pevná”? 🙂 Protestante?
protestant:
Nevím co může znamenat PEVNÁ víra…
To se musíš zeptat římských katolíků. Je to jejich katechismus. 🙂
pro Michala:
Petr i s tou svou malou vírou po té vodě skutečně šel. Není tedy třeba, abychom se již dopředu strachovali a vymlouvali, jak malá a slabá je naše víra. I malá víra dokáže divy. Její problém je v tom, že dlouho nevydrží. Ale ani to nevadí. Je tu Ježíš, který nás zachytí a podepře. Jinými slovy, každý z nás může mít alespoň tolik víry, aby po těch nebezpečných vodách vykročil a udělal pár kroků. Stěžovat si na nedostatek víry nemá smysl. Učedníci ji měli velmi málo a Ježíš jim to mnohokrát připomněl. Ale i ta nejmenší víra stačí na to, aby se pohnuly hory a v našich životech se začaly dít změny. A když se naše víra zalekne, Ježíš ji podepře a povzbudí. Ježíš nežádá dokonalé lidi, počítá s naší slabostí. Naše víra nemusí být pevná a neochvějná. Stačí docela malá, jen taková, aby dokázala vykročit za Ježíšem.
http://brno1.evangnet.cz/node/171
Protestant, a tá malá viera, keď ju ten Ježiš podoprie, je stále malá, či potom už narastie?
Lebo ak áno, tak predsa len treba pevnú vieru, akurát nie celkom hneď, ale až po pár sekundách 😉
Dobré…
treebeard says: Protestant, a tá malá viera, keď ju ten Ježiš podoprie, je stále malá, či potom už narastie?
Ježíš jako viagra víry… taky dobrý úlet 🙂 Po aplikaci Ježíše (v množství větším než malém?) víra vzroste a stane se pevnou.
Takže je to fajn. I s malou vírou lze hrát velké divadlo. .
treebeard says:
February 4, 2014 at 8:27 am
Protestant, a tá malá viera, keď ju ten Ježiš podoprie, je stále malá, či potom už narastie?
Víra je právě proto vírou, že je spojena s pochybností a nejistotou. Lépe řečeno víra se z pochybností a otázek rodí. Křesťanská víra není setrvalý stav mysli, kdy člověk o ničem nepochybuje a jde neochvějně za svým cílem. Víra je krok do neznáma. Svým způsobem musíme každý den uvěřit znovu. Můžeme se přitom sice opřít o předchozí zkušenosti, ale v každé situaci je důvěra v Boha něčím novým, nesamozřejmým a nevyzkoušeným.
http://brno1.evangnet.cz/node/334
Protestant, je mi jasné, prečo je viera vierou. Riešime však otázku pevnosti či veľkosti tej viery. Ježiš tú pevnosť/veľkosť vyzdvihoval, čiže ju považoval za pozitívnu.
No a tvoj predchádzajúci príspevok tvrdil, že ak Ježiš nájde aspoň malú vieru (smola, som zatratený :-)), tak ju podoprie. Súčasne beriem, že Ježiš je Boh a teda ak on niečo podoprie, tak to asi musí mať efekt. takže po jeho podopretí by už tá viera nemala byť malá. Bez podopretia malá byť môže, otázka je, nakoľko malá Bohu bude stačiť.
Stačí taká bežná agnostická, že raz za čas si niekto povie, že môžno ten Ježiš predsa len je, a potom si týždeň alebo mesiac hovorí, že zrejme nie je?
Tohle je taky záhada.
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
Takže – (bůh si buďto onikal, nebo nebyl jeden). Ta podoba – bůh tedy byl primát? Nebo byl tak hloupý a omezený jako jeho “vrchol” stvoření?
Asi ano, protože jinak by těžko mohl vyřknout následující věty o panování.
My jako lidé jen velmi omezeně umíme panovat pár domestikovaným druhům.
Jak panujeme mravencům? Tasemnicím? Sardinkám?
Ty dokážeme občas likvidovat (v případě švábů štěnic nebo blech a virů neůspěšně), nebo je lovit a zabíjet.
Jestli existuje jediný člověk, který přijde k mraveništi , řekne mravencům budete to stavět takhle, protože vám panuji a nařizuji vám to – a mravenci ho poslechnou, budu uvažovat o tom, dát se na víru. 😀
treebeard says:
February 4, 2014 at 9:48 am
Protestant, je mi jasné, prečo je viera vierou. Riešime však otázku pevnosti či veľkosti tej viery. Ježiš tú pevnosť/veľkosť vyzdvihoval, čiže ju považoval za pozitívnu.
Ježíš poslal kázat i ty, kteří pochybovali
Učedníci, kteří se setkali se vzkříšeným Ježíšem, nebyli jen nadšenými obdivovateli. Někteří z nich měli v srdci pochybnosti a nejistotu. Přesto jsou i oni vyslání jako apoštolé do světa. To znamená, že pochybnosti není třeba skrývat. Není to ostuda ani něco zakázaného. S otázkami a nejistotou je třeba počítat a naučit se s ní žít a věřit.
Možná si klademe otázku, jak můžeme někoho získat pro Krista, když naše víra není dost silná. V našem srdci se mísí naděje i bezradnost, odhodlání i otázky, předsevzetí i úzkost. Zdálo by se, že s takovou nedokonalou vírou bude lepší se schovat, mlčet a neztrapňovat se. Tak jako nebudu učit matematiku, když nerozumím množinám, nebudu mluvil o víře, když je opatrná, poloviční a nehotová. Pak by ale o křesťanské víře nemohl mluvit nikdo! Ani učitel matematiky nezná všechno, co by vědět mohl a měl a přece nás může mnohému naučit. Naše víra nikdy nebude dokonalá, úplná a bez pochybností. Svou povahou je víra vždycky něco nehotového. Je to směr cesty, ne dosažení jejího cíle. K tomu, aby člověk mohl svědčit, nemůže čekat, až jeho víra bude bez všech pochybností. Jestliže nám na někom záleží, chceme se s ním podělit o to nejlepší, co známe. Pán Ježíš řekl, že k tomu, aby se pohnula hora, stačí víra tak malá a křehká jako zrnko hořčičné. Právě lidé, kteří všechno neví a mnohé teprve hledají, mohou být pro druhé inspirací, protože hledající si řeknou – vždyť on má stejné otázky jako já a přece věří a modlí se. Může to tedy být cesta i pro mě! Příliš pevná a jasná víra možná imponuje, ale současně odrazuje. Mnohý to vzdá, protože si na takovou víru netroufá.
http://brno1.evangnet.cz/node/216
Samain says:
February 4, 2014 at 9:54 am
Tohle je taky záhada.
protestant:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskavlna/_zprava/491367
Protestant, ty zapieraš niektoré slová Ježiša? Ježiš vyzdvihoval vieru, čím väčšiu, tým lepšie 😀
A neodpovedal si na otázku, či malá viera ostáva po podopretí Kristom malá.
BTW, ešte som nevidel nikoho pohnúť horou, takže viera všetkých ľudí žijúcich od Ježišových čias až dodnes bola zrejme menšia ako horčičné semienko.
treebeard says:
February 4, 2014 at 10:21 am
Protestant, ty zapieraš niektoré slová Ježiša? Ježiš vyzdvihoval vieru, čím väčšiu, tým lepšie 😀
A neodpovedal si na otázku, či malá viera ostáva po podopretí Kristom malá.
protestant:
Odpověděl zde: http://www.i-ateismus.cz/2013/12/co-mi-vadi-na-krestanstvi/comment-page-129/#comment-91408
Mám tomu rozumieť, že ostáva malá? To teda ten Ježiš nie veľmi schopný.