Potopa světa

Proč je téma potopy důležité?

Příběh o potopě zabírá v knize Genesis čtyři kapitoly (6-9). Jsou na něj odkazy napříč celou Biblí (Isaiáš, Ezechiel, Matouš, Lukáš, Židům, 1. Petr, 2. Petr, atd.). Není proto možné ho jen tak smést se stolu. O potopě jako historické události mluvil sám Ježíš (např. Mt 24:37). Přitom ale máme naprosto drtivou evidenci, že k celosvětové nikdy nedošlo. Dnes chci doložit svá tvrzení, a zamyslet se nad tím, co to pro křesťanství znamená.

Potopa jako metafora

Chtěl bych věřit tomu, že nejběžnější vysvětlení mezi křesťany dnes je, že příběh o potopě je jen metaforou. Pak se ale musíme ptát, metaforou ČEHO je? Umí mi na to někdo ze zastánců tohoto názoru odpovědět? Co v té metaforické intepretaci znamená, že se Bůh rozhodl vyhubit všechny lidi na světě, novorozence, malé děti, ženy, bez ohledu na míru jejich provinění – s výjimkou jediné rodiny? Zaslechl jsem názor, že potopa je metaforou Božího soudu. Zajímavé, pokud má být u Božího soudu úspěšnost lidí podobná… Ale OK, i tak: proč všechny ty detaily o zachraňování zvířat? Proč stavba archy? Jak tuto část té metafory přeložit? Proč zaplavené vrcholky hor, proč líčení rozměrů Archy, typu dřeva ze kterého byla postavena? Proč čistá a nečistá zvířata a rozdílné počty kusů, proč holubice a olivová ratolest – vážně je metafora „Božího soudu“ uspokojivým vysvětlením?

Mnohem závažnější je ovšem toto:

Ježíš řekl: „Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.“
(Mt 24:37-39).

Je-li příběh o potopě metaforou, lhostejno jakou (!), a říká-li Ježíš „jak bylo za dnů Noemových, tak bude i pří příchodu Syna člověka“ – není tedy logicky i příchod Syna člověka jen metaforou? Není pak i Ježíšovo zmrtvýchvstání jen metaforou? Není metaforou samotný příběh o Ježíši?

Kdo z křesťanů je ochoten se k některé z metaforických intepretací přihlásit? Nebo je pohodlnější o tom raději nepřemýšlet?

Lokální potopa

S lokální potopou by nemusel mít žádný ateista problém – takové potopy nastávají v posledních letech i v ČR prakticky každý rok. Je dokonce docela pravděpodobné, že určitá mimořádná lokální záplava mýty o potopě inspirovala – spekuluje se o katastrofickém zaplavení Rudého moře a zničení zatopených civilizací… proč ne.

Bohužel však toto nedává smysl teologicky, ani v kontextu biblického příběhu. Při lokální potopě by nedávala žádný smysl stavba Archy. Noemu by prostě stačilo sebrat se s rodinou, a vydat se na několikadenní pouť do bezpečí. Hospodin, jehož role je v příběhu klíčová, přece o lokálnosti potopy musel vědět, a Noe nestavěl Archu sám od sebe.

Nedávalo by smysl ani zachraňování párů zvířat za účelem jejich nevyhynutí. Zvířata by přežila sama v nezatopených oblastech. Případně by Hospodinovi stačilo dát zvířátkům vědět, aby sama odhopkala místo do Archy tak o pár desítek kilometrů dál. Nedávalo by žádný smysl, aby Hospodin chtěl po Noem v případě lokální potopy stavět Archu a zachraňovat zvířata.

Zejména by tím ale Hospodin nesplnil svůj deklarovaný cíl: totiž zničit celé hříšné stvoření kromě obsahu Archy. Rozhodně by neplatilo, co je psáno:

Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. (Gen 7:21-23)

Rovněž tak by nemohla být pravda, že byly zatopeny vrcholky nejvyšších hor – a to ani kdyby tyhle „hory“ byly jen malé kopečky. Pokud by kdekoliv na světě, kde teče alespoň jedna řeka (jelikož její hladina se postupně svažuje až do moře, a moře jsou propojeny) zatopila voda byť i jen pár desítek metrů vysoký kopeček, a nejednalo se o přívalovou vlnu, která během pár hodin opadne (Biblická potopa měla svět zaplavit na více než půl roku!), pak by logicky hladina celosvětového oceánu musela stoupnout minimálně o těchto pár desítek metrů! I v tomto případě by se tedy jednalo byť o „mírnější“ ale přesto globální kataklyzmatickou událost, po níž však nenacházíme žádné stopy.

Globální potopa

Původně jsem vůbec nechtěl argumenty proti globální potopě rozebírat. Považoval jsem její nereálnost za natolik evidentní, že mezi inteligentními lidmi toto nemá smysl zdůvodňovat. Bohužel se ukazuje býti smutnou skutečností, že v globální potopu věří pozoruhodně mnoho křesťanů. Z rozhovorů, které jsem s křesťany vedl po internetu i v reálném světě, mám dokonce podezření, že v globální potopu věří většina z těch, kteří berou svou víru vážně. Proto mě prosím nekamenujte za to, že se trefuji do snadného terče: spousta našich věřících přátel globální potopu bere smrtelně vážně, a proto MÁ SMYSL se o tom bavit.

Potopa je nereálná v mnoha rovinách. Možná by nebyla nadsázka říci – v každé. Specielně problematické jsou:

1) fyzikální okolnosti potopy
2) stopy po potopě a konfrontace s geologií
3) samotná Archa
4) život na Arše
5) popotopní ekologie a důsledky potopy
6) repopulace Země

Fyzikální okolnosti potopy

První problém je se samotnou vodou. Kde se jí vzalo tolik, aby zatopila “nejvyšší hory pode vším nebem” a ještě 15 loktů nad to?

Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. (Gen 7:19,20)

Ze vzduchu tato voda pocházet nemohla: schopnost vzduchu pojmout vodní páru vzrůstá s teplotou. I za teploty 40 stupňů Celsia se do krychlového metru vzduchu vejde max. 50 gramů vodních par (za 100% relativní vlhkosti). Atmosférický sloupec do výšky 20 km by tak pojal množství vody, které, kdyby napršel na zem, by vytvořilo vrstvu silnou pouhý jeden metr. To jsme ovšem silně nadhodnotili: schopnost vzduchu absorbovat vodní páru s klesajícím tlakem (ve vyšších výškách) klesá, a vzduch o 100% relativní vlhkosti na celé Zemi, který v tomto výpočtu předpokládáme, by byl prakticky nedýchatelný.

Voda mohla pocházet z podzemí. Jenže uvážíme-li potopu do výše pouhý 1 km, tj. 8x níže, než je třeba na zatopení Himalájí, a 1,5x níže než by bylo třeba na zatopení pouhé České Sněžky, nebo 5x níže než je hora Arrarat, kde měl přistát Noe s Archou, mluvíme i tak o 500 milionech krychlových kilometrů vody. To by si žádalo gigantickou podzemní jeskyni o průměru cca 1000 kilometrů, zasahující hluboko do Zemského pláště, kde je hornina ve stavu magmatu. Kontakt tak gigantického množství vody s magmatem by zřejmě znamenal ohromnou explozi, a celé aranžmá by tak nemohlo vydržet do potopy – a kdyby přece ano, pak by byl Noe takovou potopou uvařen.

Kdyby byl podzemní rezervoár vody rozprostřen do co největší plochy, a minimální výšky, aby se zabránilo přehřátí vody (uvažme, že už jen v hloubce 4 km dosahuje teplota v Zemské kůře 100 stupňů Celsia!) pak by musel být prakticky pod celým Zemským povrchem. To bychom samozřejmě za prvé dnes nemohli přehlédnout, za druhé by se Zemská kůra nemohla udržet na vrstvě vody, prolomila by se, a voda by unikla dávno před potopou, a za třetí by uniknuvší vodu muselo něco nahradit – ale CO? Magma? A co by přišlo na jeho místo? Tento scénář by nutně vedl ke zhroucení podstatné části zemské kůry.

Zajímavé cvičení je i spočítat si, jakou rychlostí by voda musela z podzemí vytékat, aby jí za 40 dní vyteklo potřebné množství. Při potopě o výši 1 km by musela vytékat rychlostí cca 144 krychlových kilometrů za sekundu, což by si vyžádalo naprosto gigantický kráter a/nebo gejzír stříkající vysoko nad Zemskou atmosféru, až do Vesmíru… Např. ústí kráteru o ploše 144 kilometrů čtverečních by si stále ještě vyžádalo rychlost tryskající vody 1 km/s, který by tryskal až nad stratosféru, do výše cca 51 km. Kromě toho, jaký fyzikální mechanismus by vodu takto stlačil? A hlavně udržel ji stlačenou? Prostě, čirý nesmysl.

Problém představuje i odtok vody z kontinentů po potopě: proč po ničem podobném nepozorujeme stopy? Odtok takového množství vody by přece musel zanechat na všech kontinentech nepřehlédnutelné a charakteristické útvary z extra-sedimentů…

Dalším zásadním fyzikálním problémem je teplo. Zemská kůra je tvořena z velké části nejen sedimenty (které kreacionisté připisují právě potopě), ale i magmatem a vyvřelými horninami. V geologickém záznamu je tolik ztuhlého magmatu, že při jeho chladnutí v průběhu potopy by se uvolnilo víc tepla, než by bylo potřeba na zahřátí celého potopního oceánu k varu. Dále by se uvolnilo ohromné množství skupenského tepla při tuhnutí magmatu – a jen tohoto tepla by bylo tolik, že by celý potopní oceán vypařilo. Samozřejmě tím spíše, čím by byl menší, čím do nižší výše by potopa sahala. Miliardy let geologické historie k dispozici tvoří bohatě prostoru k vyzáření tepla, ale mělo-li se vše odehrát během roční potopy, je to problém.

Kreacionisté navíc tvrdí, že Země byla v dobách před potopou mnohem plošší než dnes (aby nebylo potřeba tolik vody), ovšem vyzdvižení masivních horstev a související deformace Zemské kůry by představovaly další gigantický zdroj tepla.

Stopy po potopě

Mocnost sedimentů po celém Zemském povrchu dosahuje místy až 11 km a jen Grand Canyon (který je celý vyhloubený v sedimentech) dosahuje místy hloubky až 1800 metrů.
Do jaké výše by musela sahat potopa, aby uložila takové vrstvy sedimentů? A kde se tyto horniny vzaly? Vysoustružila nejdřív potopa Zemský povrch do několikakilometrové hloubky, aby takto vzniklé sedimenty později opět uložila? A jaký mechanismus způsobil tak gigantickou energii vody na ploše celého Zemského povrchu?

A co tyto naprosto nereálně dravé vody, které rozbily na prach skály tvořící půl miliardy čtverečních kilometrů předpotopního povrchu Země do hloubky několika kilometrů, udělaly s Noeho Archou? Ovšemže nic, ta přežila – zázrakem, jak jinak…

Otázkou také je, jak se sedimenty vůbec mohly uložit: v turbulentní vodě se sedimenty neukládají, a v klidné vodě se ukládají známou rychlostí, závislou na typu ukládaného materiálu, zejména na velikosti a typu zrnek, ale rozhodně nesrovnatelně nižší, než potřebných 11 metrů sedimentů denně (2 km sedimentů / 180 dní potopy), viz nejbližší bahnitý rybník.

Geologický sloupec je ovšem sám o sobě velice zajímavý, a naprosto jasně svědčí o tom, že nemohl vzniknout jednorázovou ani kataklyzmatickou událostí, jako je potopa.

Zastánci potopy se většinou spokojí s povrchním povšimnutím si, že v sedimentárních horninách jsou fosílie, a v tom vidí podporu pro svou víru, že jde o živočichy zahynuvší při potopě. Jenže na rozmístění fosílií ve fosilním záznamu je cosi velice pozoruhodného: jsou perfektně setříděné, jak jsem o tom psal ve svém článku o evoluci na osacr.cz To je něco dramaticky odlišného od toho, co bychom očekávali v případě, že by fosílie byly organizmy zahynulé při jednorázové události jako potopa. Nikdy nebyla nalezena žádná fosílie kytovce v nižších vrstvách, než řekněme fosílie kteréhokoliv dinosaura. Žádná kočkovitá šelma nebyla nikdy nalezena ve vrstvách společně s dinosaury, nebo dokonce níže, ačkoliv žijí/žili s některými dinosaury poměrně podobným způsobem života, včetně predace, rychlosti pohybu, atd. Existují neuvěřitelné spousty mořských mlžů, vizuálně i velikostně velice podobných, jejichž fosílie jsou také precizně setříděny – zcela kompatibilně s evolucí. Podobných vztahů jsou tisíce a tisíce – vlastně pro celou živou přírodu. Jaký mechanismus při potopě způsobil, že fosílie po celém světě se ukládaly tímto způsobem, predikovaným evolucí?

Před pár měsíci mi jeden kreacionista řekl, že trilobiti lezli na dně moře – a ejhle, jsou v nejnižších vrstvách. Jenže mořští mlži a řada dalších na mořském dně žijících živočichů jsou ve fosilním záznamu v mnohem vyšších vrstvách, a to, s ohledem na jejich evoluční stáří, až do těch nejvrchnějších vrstev! Přitom nižší vrstvy obsahují zpravidla fosílie drobných mořských organismů, u nichž by bylo logické předpokládat, že budou sedimentovat pomaleji než velké kostry, a budou tedy ve vyšších vrstvách.

Proč nenacházíme žádného (létajícího) pterodaktyla ani jiného létajícího dinosaura ve vyšších vrstvách?

Ve fosilním záznamu nacházíme dokonce fosilizovaný pyl, a pozor – i ten je setříděný v souladu s evoluční teorií…

Problémem je také množství fosílií. Jen odhadované zásoby uhlí jsou cca 1,16*10^12 tun – to je cca 2x tolik, jako kdyby veškeré souše na Zemi byly pokryty tropickým deštným pralesem. Ve fosilním záznamu je však minimálně stokrát víc dalšího fosilního organického materiálu. Ten tedy nemůže pocházet z potopy, protože na něj prostě na Zemi nebylo místo.

Ve fosilním záznamu nacházíme řadu struktur, které mohly vzniknout jen na souši – oproti předpokladu, že fosilní záznam vznikal sedimentací na dně potopního moře. Namátkou zmiňme:

– Dešťové kapky
– Kanály řek (!)
– Větrem naváté písečné duny
– Pláže
– Struktury vytvořené ledovci
– Nory
– Stromy včetně kořenů v zemi
– Orná půda
– Vysušená země
– Stopy suchozemských zvířat

Jak se ve fosilním záznamu mohou nácházet desítky metrů silné vrstvy křídy? Křída je tvořena mikroskopickými mrtvými tělíčky planktonu, a sedimentuje jen v naprosto klidné vodě známou rychlostí 0.0000154 mm/s. I kdyby se tedy celý rok potopy neukládalo nic jiného než křídové ložisko, uložilo by se cca půl metru křídy.

Jak se během potopy uložily ložiska pevné soli? Ložiska soli jsou na náhodných místech geologického záznamu, silná až jeden metr. Vznikají tak, že do jezera se slanou vodou přestane přitékat voda, a to během dlouhé doby vyschne. Solná naleziště mají v souladu s tím na svých okrajích charakteristické fosílie. Jak toto vzniklo v průběhu potopní sedimentace?

Jak během potopy vznikly úhlové unkonformity? Úhlová unkonformita je goelogický útvar, vzniklý tak, že jedna vrstva sedimentárních hornin je pohyby litosférických desek natočena, případně zdeformována, pak erodována, a poté přijde další vrstva sedimentace. Jak k tomuto došlo v průběhu potopy?

V Grónsku jakož i v Antarktidě jsou vrstvy ledu, obsahující roční vrstvičky, podle kterých se dají snadno datovat pouhým jejich spočítáním. Jen v Grónsku jsou 40.000 let staré vrstvy ledu – a není v nich „překvapivě“ ani stopy po potopě.

Jak vysvětlit sedimentaci tenoučkých a extrémně pomalu se ukládajících vrstviček sedimentů, známých v angličtině jako „varves“? http://www.ibri.org/Tracts/varvetct.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Varve
Formace v Bell kaňonu v Texasu obsahuje 260.000 těchto vrstviček na ploše mnoha čtverečních kilometrů, tvořených rozdílnou rychlostí ukládání v létě a v zimě. Kdyby opravdu vznikly během potopy, musely by se tyto vrstvičky ukládat na takto velké ploše rychlostí jeden pár (léto-zima) za dvě minuty! Jaký mechanismus během potopy by zvládal na tak velké ploše tak precizní, jemňoučké a přitom rychlé střídání vrstviček? A jaký mechanismus vůbec způsobil, že se v jedné části zatopené plochy ukládaly tyto vrstvičky, zatímco jinde, vedle, “běžnější” sedimenty?

Jak se vytvořila pohoří tvořené sedimentárními horninami? Tak třeba Himaláje jsou z velké části tvořeny zkamenělými hlubokomořskými sedimenty. Potopní scénář by vyžadoval, aby se tyto vrstvy uložily, po potopě během dostatečně dlouhé doby vyschly, pod velkým tlakem a během dlouhé doby zkameněly, mnohdy byly i nataveny v zemském plášti – a poté vyzdviženy do 8 km pohoří… Kde se na toto vzal dostatek času?

Jak vůbec vysvětlit rozdílnou erodovanost pohoří? Proč jsou vysokohorské štíty Himalájí mnohem méně erodované, než třeba Krkonoše? A jak to, že pyramidy z pískovce, tedy velmi měkké horniny (!!!), údajně srovnatelného stáří, jsou erodované oproti např. Krkonoším nebo Šumavě skoro vůbec? Proč Český Ráj, také z pískovce, je tak hluboce erodovaný, že většina materiálu mezi věžemi (z původní pískovcové plošiny) je už zcela pryč?

Takto bych mohl pokračovat ještě docela dlouho, pojďme proto raději dál.

Někdo by mohl namítnout, že při potopě nevznikl celý fosilní záznam, ale jen jeho část. To by ovšem znamenalo, že bychom měly v určitém místě sedimentů, napříč celou Zemí, najít charakteristickou vrstvu, připsatelnou potopě. Bohužel, ŽÁDNÁ taková vrstva ve fosilním záznamu neexistuje.

Archa

Nikdo nikdy nepostavil ani zdaleka tak velkou plavbyschopnou dřevěnou loď, jako měla být Noemova Archa.
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_longest_wooden_ships
Ty největší většinou nebyly vodotěsné, a musely být vystuženy železnými svorníky, které však Noe použít nemohl. Archa měla navíc přežít kataklyzmatickou potopu. Jak by toto bylo možné?

Zajímavý problém představují parazité. Paraziticky žijících druhů je podle některých údajů víc, než těch neparazitických. Mnoho parazitů je pro svého nositele smrtících. Smrt každého jedince je ovšem poněkud problém, když zvířata byla na Arše většinou po párech, navíc mladých jedinců (mnoho dospělých slonů, mamutů, žiraf či brontosaurů by se na Archu asi nevešlo).

I Noeho rodina musela být promořena parazity, specializujícími se na člověka. Kdo z Noeho rodiny měl asi malárii? Kdo AIDS? Kdo měl spalničky, a kdo příušnice? Kdo pravé neštovice, a kdo spálu? Kdopak měl chřipku, a kdo běžnou virózu desítek různých druhů? Kdo měl střevní chřipku a kdo tasemnici? Kdo měl tuberkulózu? Kdopak měl roupy a kdo hlístice? Kdo z Noeho rodinky trpěl zarděnkami, a kdo měl šestou dětskou nemoc? Kdopak měl v játrech jaterní motolici? A kde všude Noe s rodinou jezdil, aby všechny tyhle nemoci pochytali a aby tak původci všech těchto a mnoha dalších nemocí mohli přežít?

Podle popisu v Bibli měla Archa jen pár vikířů: jak byla tedy odvětrávána? Tisíce zvířat samozřejmě potřebovaly dýchat, a vzduch musel mnoha podlažími ohromné archy nějak cirkulovat: čerstvý musel být přiváděn, a vydýchaný odváděn. Jak toho Noe docílil?

Popotopní ekologie

Když Archa spočinula na Zemi, měla být Země dle předpokladu pokryta kilometrovými vrstvami sedimentů (které dnes pozorujeme, a jejichž existence má být potopou vysvětlena). Tyto sedimenty byly samozřejmě mokré, a musely vyschnout. Jak dlouho asi vysychala celá planeta pokrytá kilometrovými nánosy bahna?


A jak asi vypadala půda poté, co vyschla? Jak se v takové půdě dařilo semínkům? Kolik jich asi přežilo mnohaměsíční máčení v rozbouřené potopní vodě, kolik jich nenasálo vodu a nekleslo po krátké době ke dnu, a kolik jich zvládlo v popotopní půdě vyklíčit? Navíc – nešlo o půdu, ale o rozemletou horninu. Písek. Jak se v takovém prostředí dařilo semínkům? Jak se vůbec vytvořila úrodná půda a jak dlouho to trvalo?

Co mezitím dělali vyhládlí býložravci z Archy? Čím se živili? A čím se živili masožravci? Šelmy? Každé sežrané zvíře = další vyhynulý druh – ať už ten nešťastný byl samec nebo samice přeživšího páru…

A co paraziti a nemoci, kteří se v novém světě nepochybně chtěli šířit?

Jak asi hospodařil na bahnivé planetě Noe? Do čeho zasel? Jak vytvořil ornici? Z čeho byl živ on i jeho rodina?

Pokud zvířata po vystoupení z Archy osídlila svět, neměli bychom v současném rozmístění živočišných i rostliných druhů pozorovat nějakou kruhovou strukturu se středem v místě přistání Archy? Proč klokani zamířili výhradně směrem k mořem obklopené Austrálii a usídlili se i s ostatními vačnatými Australskými endemity výhradně tam? Proč je nenásledoval žádný z modernějších savců? Proč Lemuři zamířili zrovna na Madagaskar a nikam jinam? Proč si ježury vybrali zrovna Jižní Ameriku? Proč semena všech 700 druhů blahovičníku dolétla z Blízkého východu zrovna do Austrálie a ne jinam?

Závěr

Jak si umírnění křesťané vysvětlují fakt, že I POTÉ co si zastánci potopy tuto argumentaci přečtou, STEJNĚ budou v globální potopu věřit dál? Co to s nimi náboženství – vaše náboženství, křesťanství! – udělalo?

A jak se tedy „rozumné křesťanství“ s problémem potopy má vypořádat? Předpokládám, že pokusem svést to na metaforu – jenomže jak? Jak přesně – viz úvod mého článku? A co pak znamenají ty odkazy na potopu napříč Biblí, a co všechno v Bibli je v takovém případě metafora? Proč si myslet, že v případě že je metaforou příběh o potopě, není metaforou i Ježíšovo zmrtvýchvstání? A naše spása?

Přeji mým křesťanským přátelům otevřenou mysl k zamyšlení nad těmito otázkami, a v rámci možností i klidné spaní 🙂

4,415 thoughts on “Potopa světa

  1. bílej kabát

    Láska z biochemického pohledu[editovat | editovat zdroj]

    Biologické modely nazírají na lásku jako na zvířecí pud, sloužící k reprodukci a vychovávání potomků.[21] Helen Fisherová, americká profesorka antropologie studující mezilidské vztahy, rozděluje lásku do tří fází, které se částečně překrývají:
    Žádostivost (lust) je základní sexuální potřeba, která nutí člověka vyhledávat partnery. Tato fáze se vyznačuje zvýšenou hladinou testosteronu u mužů a estrogenů u žen. Působí od několika málo sekund, a v navázaném vztahu málokdy trvá déle než několik týdnů nebo měsíců.
    Přitažlivost (attraction) je intenzivnější emoce zaměřená na určitého člověka, která se vyvine z žádostivosti jako prostředek věrnosti ke konkrétnímu partnerovi. Tato fáze většinou trvá půl roku až tři roky. Nedávné neurologické studie prokázaly, že v průběhu zamilovanosti mozek pravidelně uvolňuje specifické skupiny hormonů, z nichž největší roli hrají:
    feromony, chemické látky vylučované z těla, sloužící k vyvolávání určitých reakcí u příjemců.
    dopamin, hormon zodpovědný za vnitřní motivaci, který způsobuje šťastné pocity při dosažení cíle a zároveň může vyvolávat určitou závislost. Tento hormon působí přímo na vegetativní nervovou soustavu, při jeho zvýšené hladině jsou tedy znatelné fyziologické příznaky jako např. zrychlený srdeční tep nebo zvýšení krevní tlak. Kromě jeho přirozené výroby může být také ve velkém množství uvolňován drogami (hlavně amfetaminy), kvůli čemuž se pocit zamilovanosti často přirovnává k drogovému opojení.
    noradrenalin, hormon umožňující tělu překonávat krátkodobou zátěž a zvýšenou aktivitu
    serotonin, hormon podílející se na vzniku nálad. Jeho zvýšená hladina vyvolává šťastné pocity, zatímco při jeho nedostatku se projevuje podrážděnost a deprese. Zároveň ale také ovlivňuje příjem potravy a cyklus spánku a bdění, jeho zvýšená či naopak snížená hladina proto může způsobovat poruchy spánku a příjmu potravy.
    Oddanost (attachment) je na rozdíl od předchozích dvou fází dlouhodobá. Z evolučního hlediska je tato fáze důležitá pro výchovu potomků. V této fázi je obvyklá zvýšená hladina oxytocinu (tzv. hormonu lásky) a antidiuretického hormonu, které se v předchozích fázích příliš neprojevují.[22]
    Italská práce E. Emanueleho se svými spolupracovníky se zabývala zvýšenou hladinou tzv. nervového růstového faktoru (NGF) v prvních několika měsících vztahu. Bylo zjištěno, že zhruba po jednom roce se hladina toho hormonu vrací do normálu.[2

  2. Anonymous

    no jo, škoda jen, že mezi milencema ty fáze otupí a z 90 % zbyde většinou jen břečka, ale mezi rodičema a dítětem je to naštěstí většinou jiný (hlavně od rodičů směrem k dětem)

  3. protestant

    Láska z biochemického pohledu

    Ovšem biochemický pohled na lásku není jediný existující ani jediný možný.

  4. Anonymous

    ale je jediný, který vysvětluje vznik a fungování 😀 – ostatní jsou jen neprověřené kecy 😀

  5. jack

    protestant says:
    October 15, 2013 at 7:42 am
    protestant:
    Láska k dětem není žádný pocit.
    Láska je dělat s nimi úkoly, krmit je, hrát si s nimi, chodit s nimi na výlety, rozveselovat je když jsou smutné, být jim oporou.

    jack:
    To všechno mohu dělat jako učitel v družině a přesto to ještě neznamená,že cítím lásku ke všem těm dětem. Podle definice je láska EMOCE.
    Ale mě vaše vyjádření ani moc nepřekvapuje, člověk který čte zvuk,může klidně považovat rozveselování lidí za lásku. 🙂

  6. jack

    protestant says:
    October 15, 2013 at 11:59 am

    mateřská (příbuzenská) láska: Láska bez sexuálního podtextu, vyznačující se pečováním o druhého a plnění jeho potřeb. Staří Řekové tento druh lásky pojmenovali storgé.

    jack:
    V tom případě jste nepochopil význam slova ” vyznačující se”. Jste vážně hloupější než jsem očekával. 🙂

  7. martiXXX

    antiteisto je strašlivé a děsivé jak tady blábolíš…to je naprosto neuvěřitelné…příroda používá jak slast tak utrpení za určitým cílem, je předpoklad, že použije utrpení tam, kde je to užitečné a a slast tam kde je to užitečné…předpoklad je, že to je celkově v přibližné rovnováze…vše v přírodě je v rovnováze….kladný a záporný pol….kdyby to nebylo v rovnováze, tak lidé páchají sebevraždy, protože tam je rovnováha –ve smrti…není tam ani bolest ani slast…takže myslím, že slast celkově mírně převažuje nad bolestí..sebevraždu spáchá jen mizivý díl lidí, o zvířatech ani nemluvím…..takže psychologické a fyzické utrpení není argument pro nastolení rovnováhy, pro smrt, kde není ani bolest ani slast

  8. Antitheista

    Žádná rovnováha ve smyslu utrpení/štěstí neexistuje 😀 – rovnováha je dynamická, stále se narušuje (viz. hlad a nasycení) a je jen přiblížná, ale neplatí to o všem v přírodě. Není žádná metafyzická rovnováha slasti a utrpení nebo něco podobného 😀 – někdo se narodí s bolestí a za pár let umře a někdo je celý život šťastný, ale z pohledu daného jedince ani z pohledu přírody jako takový to rovnováha není 😀 – kdyby byla, nemusela by probíhat evoluce – evoluce je věčný souboj, žádná rovnováha…

    Proč se čím dál tim více vědců přiklání k ateismu? Protože roste naše vědění (možná bude jednou absolutní, viz. Medea a matematické zdůvodnění, že je to možné i v případě “nekonečnosti” vesmíru 😀 ). Čim více toho přesně víme a méně spoléháme na nepřesnou intuici (evolučně vyvinuté rychlo-myšlení a primitivnější, ale potřebnější v jeskyni) a více spoléháme na kritický rozum (též evoluce, ale pozdější a složitější systém), tim více je jasné, že slepá evoluce nás modulovala a není zapotřebí žádných nadpřirozených sil, vesmír mohl vziknout z ničeho (Krauss) i z něčeho, jsou různé kvantové fluktuace o podobně, stejně tak zde jsou takové a takové zákony, protože jinde mohou být jiné a prostě zde sou takové, které nepřekáží vývoji komplexních struktur, toť vše 😀 – nic jako inteligentní energie není potřeba a není to prokázáno , ba naopak, vše svědčí o opaku 😀 . Occamova břitva, kámo 😀

    Věda ví stále více přesných informací a více se ATEIZUJE 😀 vývoj směřuje k ateistickým světonázorům, které se sice obmněňují podle nových poznatků, ale zůstávájí nenáboženské, ani ty tvoje “temné energie” nejsou inteligentní, jen neznáme ještě všechny parametry, jako sme je neznali dříve u elektřiny, a dnes známe a žádné bohy tam nemáme 😀 😀 – tvůj prostor pro mystický blbiny a “duchovno” se zmenšuje 😀

    Ano, zůstane i nějaké “spirituálno”, ale je to součást evoluce mozku, nic nadpřirozeného a zažívají to lidé i u nenáboženských událostech (politika, třeba když mluvit ten tvůj něcista Hitler, tak to lidé zažívali), zažívají to lidé co sportují, berou drogy,… duchovno je odpad v mozku, sekret 😀 😀 😀 chemikálie 😀 (viz. výzkumy mozku) 😀

    zatím a zase někdy 😀

  9. martiXXX

    To je drsné, mně to připadá antiteisto, že máš snad jen základní vzdělání? kdoví jestli……evoluce věčný souboj, no já jsem nedávno četl, že evoluce je především o přizpůsobení……..no nic …hitler byl asi dle tebe zastánce evoluce….

  10. Colombo

    Marti: Dawkins použil sobecký gen, tak jako Schrödinger použil svoji kočku. Je to zjednodušení ve snaze vysvětlit. Ale každá metafora má hranici užitečnosti. Sobecký gen je o genocentritě evoluce. Ta jednotka, která se snaží zachovat není jedinec (který se navíc blbě definuje), ale gen. Možná by se dalo jít dál a mluvit o informaci jako takové.

  11. Čestmír Berka

    Vo svojej reči v Koblenzi dňa 26. augusta 1934 Hitler povedal: “Národný socializmus nie je proti Cirkvi ani nie je protináboženský, ale naopak stojí na základoch pozitívneho, reálneho kresťanstva . . . Pretože ich záujmy sa nedajú oddeliť s našími v našom boji proti symptómom úpadku v dnešnom svete, v našom boji proti bolševistickej kultúre, PROTI ATEISTICKÉMU HNUTIU, proti kriminalite a v našom zápase o svedomitosť spoločenstva v našom národnom živote . . . Toto všetko nie sú antikresťanské, ale sú to kresťanské princípy!”

    Spolu s tým, čo je napísané vyššie v článku “Náboženstvo” v knihe The Oxford Companion to World War II sa poznamenáva, že už na začiatku svojej politickej kariéry Hitler podporoval niečo, čo nazýval “praktickým kresťanstvom” a toto “Objavili sa nemeckí kresťania, ktorí tvrdili, že dokážu prevziať to najlepšie z nacionálneho socializmu [nacizmu] a najlepšie z kresťanstva a dať to dokopy. Mnohí kresťania ako sa zdá sami dokázali uzmieriť prinajmenšom určité aspekty antisemitskej legislatívy. Tí, ktorí tak urobiť nemohli . . . často končili v koncentračných táboroch . . . Mnoho úzkostlivých kresťanov vo Wehrmachte sa začalo cítiť oveľa voľnejšie pri podpore vojny, ktorá teraz zahrňovala zvrhnutie bezbožného komunizmu.”

    Ak sa vrátime späť k citátom dňa 24. októbra 1933 pri prejave v Berlíne Hitler povedal: “Sme presvedčení, že ľudia potrebujú vyžadujú túto vieru. My preto podstúpime boj proti ateistickému hnutiu a nielen s niekoľkými teoretickými vyhláseniami: vyhladíme ho.”

    Hitler napísal v Mein Kampf: “Som presvedčený že konám ako nástroj nášho Stvoriteľa. Bojom proti židom konám dielo Pánovo.” V roku 1938 cituje tie isté slová vo svojom prejave v Reichstagu.

    V reči konanej dňa 12. apríla 1922 uverejnenej v “Môj nový poriadok” a citovanej v časopise Freethought Today (apríl 1990) Hitler povedal:

    Moje city ako kresťana ma pobádajú vzhliadať na môjho Pána a Spasiteľa ako na bojovníka. Tiahne ma to k mužovi, ktorý raz vo svojej osamelosti, obklopený len hŕstkou nasledovníkov, spoznal tých Židov takých akí boli a povolal mužov na boj proti nim a bol to On, Boh mi je svedkom! bol najväčším nie ako trpiteľ ale ako bojovník.

    V bezhraničnej láske ako kresťan a ako človek čítam pasáž, ktorá nám hovorí ako Pán napokon povstal vo Svojej moci a zobral korbáč aby vyhnal z Chrámu plemeno vreteníc a zmijí. Ako ohromný bol jeho boj proti židovskej otrave.

    Dnes po dvoch tisíckach rokov s najhlbším pohnutím som spoznal ešte hlbšie než kedykoľvek predtým skutočnosť, že to bola tento dôvod prečo prelial svoju krv na kríži.

    Ako kresťan nemám žiadnu povinnosť dovoliť sebe, aby som sa klamal, ale mojou povinnosťou je byť bojovníkom za pravdu a spravodlivosť . . .

    A ak existuje niečo, čo môže demonštrovať, že konáme správne, je to tieseň, ktorá dennodenne rastie. Preto ako kresťan mám rovnako povinnosť voči svojmu vlastnému ľudu. A keď pozriem na svojich ľudí vidím neustále pracovať a lopotiť sa a namáhať a na konci týždňa majú za svoje mzdy iba chudobu a mizériu.

    Ale keď ráno výjdem von a vidím týchto mužov stáť vo dlhých frontách a pozerám sa do ich skľúčených tvárí potom verím, že by som nebol žiadny kresťan, ale samotný diabol, ak by som kvôli nim necítil žiadnu ľútosť, ak by som sa, ako to urobil náš Pán pred dvomi tisíckami rokov, neobrátil proti tým, ktorými sú dnes títo úbohí ľudia plundrovaní a vykorisťovaní.””

    Mohol by som pravdepodobne nájsť aj viac prejavov, v ktorých Hitler sám tvrdí, že je kresťan, ale myslím si, že podstata už bola povedaná. Povedal to. Teraz je otázkou, čo to všetko znamená?

    Zdá sa, že Hitler, podobne ako mnohí súčasní politici, hovoril na obe strany svojich úst. A keď on nie, tak jeho lokaji áno. Nakoniec, mohlo to byť len také politické ponúkanie sa, podobne ako mnoho našich súčasných politikov, ktorí spomínajú meno Božie, aby tým získali podporu.

    Taktiež sa zdá pravdepodobné, že Hitler ako veľký manipulátor, vedel že nemôže bojovať proti kresťanským cirkvám a ich členom otvorene a natvrdo. Takže robil vyhlásenia aby cirkev upokojil a mohol podporovať náboženstvo ako spôsob ako zabrániť v boji kresťanstve založeným cirkvám.

    Naozaj Anton Gil poznamenáva vo svojej knihe An Honourable Defeat: A History of German Resistance to Hitler, 1933-1945: “Hitler zo svojej strany prirodzene chcel priviesť cirkev do šíku so všetkým ďalším vo svojom pláne. Vedel, že sa nemôže odvážiť jednoducho jú vyhladiť: že by to s takou medzinárodnou organizáciou nebolo ani možné a bol by stratil mnohých kresťanských podporovateľov, ktorých si prial mať. Jeho hlavným cieľom bolo zjednotiť nemeckú evanjelickú cirkev pod pronacistickým práporom a dôjsť k vyrovnaniu s katolíkmi.”

    Inými slovami i keď bol určite zlom, rovnako tak zrejme vedel, aké vojny dokáže vyhrať (prinajmenšom až do roku 1941) a bojoval len v nich. Vedel, že dokáže poraziť poľské, francúzske a britské armády a údajne odrádzal Japoncov od útoku na USA; taktiež požadoval, aby otvorili front proti Rusku. Nedokázal by poraziť cirkev v otvorenom boji–tak prevzal riadenie a potom na ňu útočil kúsok po kúsku zatiaľčo robil vyhlásenia, aby ich uchlácholil. Zamyslite sa nad tým–koľkokrát už Hitler porušil svoje slovo alebo ignoroval dohodu? Povedal hocičo čo mu veci čo najviac uľačilo a potom to neskôr ignoroval.

    Autor Doug Krueger poznamenal, že “tak veľa Nemcov bolo náboženských veriacich, že Hitler, ak aj nebol sám nábožensky založený, prinajmenšom predstieral, že je veriaci za tým účelom, aby získal podporu.” Dodáva, že “Ak kresťanské posolstvo získalo konvertitov, bolo teda jasné že väčšina nacistov boli pravdepodobne tiež kresťania. Napokon mohol by apel na božský mandát nacistom získať viac teistov alebo ateistov?” Taktiež poukazuje na to, že “Aj keď Hitler nebol [kresťan], mohol byť stále teistom. Alebo deistom” (www.infidels.org/library/modern/doug_krueger/copin.html). Pripomínam, že byť nekresťanom nerovná sa byť ateistom.

    Keď už všetko bolo povedané a vykonané, Krueger vraví, že nepriame dôkazy od tých, ktorí boli blízko pri ňom na sklonku jeho života naznačujú, že bol prinajlepšom deistom, ak nie teistom. Krueger v závere píše: “Tak toto sú dôkazy, ktoré máme. Existuje tu istý svetonázor, nacizmus. Jeho vodca, Hitler, sa vyznáva pri mnohých príležitostiach, že je nábožensky založený a často hovorí, že koná božiu vôľu. Väčšina jeho stúpencov bolo otvorene veriacich. Nikde neexistuje dôkaz, že tento vodca sa niekedy niekomu priznal, že je ateista. On a jeho nasledovníci aktívne vystupovali proti ateizmu, dokonca až pomocou fyzického násilia a jeho vodca sa spájal s náboženskými organizáciami a cirkvami. Toto sú dôkazy. Tak ako do toho zapadá ateizmus?” Ako poznamenáva Krueger, nezdá sa, že existujú nejaké skutočné dôkazy, že Hitler bol ateista. Na druhú stranu, keďže si nik nemôže byť istý kedy prejavoval svoje skutočné myšlienky a kedy jednoducho len chcel nabudiť masy, je to ťažké povedať s istotou.

    Zaujímavá poznámka na okraj: Dva z mojich prameňov, z ktorých obidva sú dobre oboznámení s dejinami II. svetovej vojny, hovoria niečo také, že Hitler sa prejavoval tak akoby mal mať mesiášsky komplex a pravdepodobne sám veril že je v podstate bohom alebo mesiášom. Ako to jeden nadhodil, určite by ste mohli argumentovať, že bol pevným veriacim v Boha, ak pod pojmom “Boh” máte na mysli “Adolfa Hitlera”.
    Čo nesporne dokladajú aj nasledujúce riadky. V roku 1985 rakúsky autor Wilfried Daim publikoval fotografiu údajného dokumentu podpísaného Hitlerom v roku 1943, ktorý navrhoval:
    “Okamžité a bezpodmienečné zrušenie všetkých náboženstiev po konečnom víťazstve (tzv. ‘Endsieg’) nielen na teritóriu Veľkonemeckej Ríše, ale taktiež pre všetky oslobodené, okupované a pripojené krajiny …, prehlasujúce v tom istom čase Hitlera za nového mesiáša. Kvôli politickým dôvodom budú zatiaľ ušetrené náboženstvá moslimov, budhistov a šintoistov. ‘Führer’ mal byť predstavovaný niečo ako prostredník medzi vykupiteľom a osloboditeľom, konečne ako poslaný Bohom, ktorému sa má dostávať božskej úcty. Existujúce kostoly, kaplnky, chrámy a kultové miesta odlišných náboženstiev majú byť premenené na ‘posvätné miesta Adolfa Hitlera’. Teologické fakulty univerzít sa mali pretvoriť na strediská novej viery. Špeciálny dôraz mal byť kladený na výuku misionárov a putovných kazateľov, ktorí mali hlásať učenie vo Veľkonemeckej Ríši a vo zvyšku sveta a mať podobu náboženských telies, ktoré by sa mali dať využívať ako strediská pre ďalšie rozšírenie. (Vďaka tomuto problémy so zrušením monogamie zmiznú, pretože polygamia bude zahrnutá do nového učenia ako jedno z článkov viery)”.

  12. treebeard

    protestant:
    A jen naprostou náhodou se jeho slova shodovala se slovy žalmu 22, že?

    treebeard: V prvom rade si treba uvedomiť, čo to boli žalmy – šlo len o dobovú poéziu, resp. popmusic. Neexistuje teda nijaký vznešený dôvod,pre ktorý by mal zomierajúci Ježiš onen žalm “citovať”. Existuje však veľmi prozaický dôvod pre ich použitie: tie slová vyjadrovali to, čo Ježiš cítil. Asi ako keď ja poviem, že “toto bolo moje Waterloo”, tak tým myslím porážku a nie historický odkaz na Napoleona či dokonca Wellingtona a jeho víťazstvo…

    Na tom žalme nie je nič tak významné, že by práve to bolo treba citovať kvôli odkazu budúcim generáciám. Zato ten žalm pekne vyjadruje pocity beznádeje v okamihu porážky.

    BTW: Kresťania používajú aj opačnú fintu a tvrdia, že ten žalm 22 bol proroctvom toho, čo Ježiš povie na kríži a že si vojaci budú o jeho odev metať lós. 😀 Treba si teda vybrať – buď proroctvo alebo Ježišova snaha povedať zašifrovane čosi významé, pričom to významno nemá, samozrejme, nič spoločné s obsahom toho žalmu (opis vojenskej porážky kráľa v bohatej výstroji vs. opis metania lósu o kus handry, ktorý nosil Ježiš, ktorého Boh nemohol opustiť keďže on sám bol údajne Bohom).

    A pokiaľ ide o pravdepodobnosť, tak Ježišove slová na kríži pravedepodobne len vymyslel len evanjelista alebo jeho zdroj, pretože pod krížom nebol z Ježišových blízkych nikto. Ten citát teda dokazuje len to, že ktosi ten žalm poznal a jeho slová vložil do úst Ježišovi. Je aj krajne nepravdepodobné, že by sa vojaci ulakomili na kus zakrvavenej handry,ktorú mal na sebe ježiš, ak ju vôbec mal. Načo by ho po zbičovaní mali znova obliekať? Nahota sa vtedy ešte nechápala ako niečo zlé, resp. chápala sa tak medzi židmi, takže nahý Ježiš by pre nich predstavoval ešte väčšie poníženie, o čo hádam Pilátovi šlo, či vari nie?

Comments are closed.