Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Dík za odkaz, skvělé.
Tento článek je dost zajímavý a nejspíš pravdivý. Děkuji za něj.
Tak jde tedy o víru nebo o důkazy, Suomynone ? 😀
Ona není víra jako víra 😀
Antitheista says:
September 6, 2013 at 7:50 am
Ona není víra jako víra 😀
Souhlasím, také kdo by nesouhlasil:-)))
Antitheista says:
September 6, 2013 at 7:49 am
Tak jde tedy o víru nebo o důkazy, Suomynone ? 😀
Víra nebo důkazy? Ono důkazům netřeba VĚŘIT???:D:D:D
Suomyno, je to velmi prosté: věřit je opravdu třeba v zásadě všemu, ale přesto není víra jako víra. Jistě uznáš, že víra, že když před sebou vidíš stůl, můžeš se ho dotknout, můžeš ho olíznout, člověk vedle tebe vidí to samé, vyfotíš ho foťákem a vidíš ho i na té fotce, tak že tento stůl tam opravdu reálně je, taková víra je něco naprosto jiného, než když věřím např. že na oběžné dráze kolem Země je neviditelná Hvězdná flotila Aštara Šerana.
Napadla mě teď následující myšlenka:
Podle mě jeden ze zásadních rozdílů mezi různými vírami tvoří schopnost předvídat. Když vidím před sebou ten stůl z minulého příspěvku, tak vím, co se stane když k němu přijdu a dotknu se ho. Co ucítím, jaký pocit budu mít z toho materiálu, kde budou rohy a kde hrany, atd. Jdu, udělám to – a skutečnost souhlasí s tím, co jsem odhadl předem. Vím co se stane, když ho zvednu, když mu zvednu jednu nohu, co se stane když ho pustím, co se stane když do něj praštím kladivem – a všechno to mohu ověřit realizací těch pokusů.
To samé je mnohem abstraktnější situace ve fyzice, kdy mluvíme o různých neviditelných a nehmatatelných entitách, jako např. elektromagnetické záření o vlnové délce mimo viditelné světlo. Opět mohu dopředu říct, že když zapnu oscilátor, pustím to do nějakého dipólu, a kus dál postavím příjmací zařízení, tak co naměřím, a to dokonce kvantitativně (!) (mimořádně silný druh předpovědi). Tyto věci fungují tak extrémně dobře, že na základě porozumění jim jsme zkonstruovali přístroje jako televizi apod., u kterých denně vidíme a znovu a znovu se přesvědčujeme, jak fungují. PROTO je dosti odůvodněné soudit, že naše víry ohledně neviditelných fyzikálních entit, které za tím vším stojí, mají jistý obraz v realitě.
Naproti tomu, když jednorázově uvidím něco – třeba zjevení Panny Marie – a nemůžu k tomu jít, a osahat si to, a za okamžik to zmizí a zůstane mi jen vzpomínka v mém tak snadno ošálitelném mozku – tak zde jsou velice pádné důvody k pochybnostem.
Pořád jsem ale něco viděl. Když mi ale řekne Franta, že viděl Pannu Marii, měl v prvé řadě pochybovat už samotný Franta – a já mám pak důvody k pochybnostem ještě mnohem větší. Franta může mít kromě faktu, že on sám mohl být ošálen, navíc tucet důvodů, aby si to celé vymyslel. (chtěl být zajímavý, sjel se trávou a něco se mu zdálo, vsadil se v hospodě že si ze mě udělá legraci, nebo mu jednoduše hráblo, atd. atd.)
Když zaslechnu příběh o tom, že anonymní Anežka na nejmenovaném místě viděla panenku Marii za barvitě vylíčených okolností – mohu se tomu leda tak pousmát.
Víra v boha Ježíše Krista, který vstal před 2000 lety z mrtvých když předtím zemřel za naše hříchy je pak IMHO ještě nepravděpodobnější a problematičtější, než uvěření příběhu o Anežce z minulého odstavce.
Čili uzavírám – ano, všechno jsou sice striktně vzato víry, ale opravdu není víra jako víra. Mezi různými vírami mohou být zásadní rozdíly.
Ano, všichni jsme VĚŘÍCÍ, a že není víra jako víra, o tom jistě nepochybuje ani jakýkoliv náboženský fanatik, prostě VĚŘÍ svým “faktům”, “svým pravdám”. Ale souhlasím s tebou Michale, že bojovat proti lidské blbosti jest třeba:-).
Michal:
Když mi ale řekne Franta, že viděl Pannu Marii, měl v prvé řadě pochybovat už samotný Franta – a já mám pak důvody k pochybnostem ještě mnohem větší. Franta může mít kromě faktu, že on sám mohl být ošálen, navíc tucet důvodů, aby si to celé vymyslel. (chtěl být zajímavý, sjel se trávou a něco se mu zdálo, vsadil se v hospodě že si ze mě udělá legraci, nebo mu jednoduše hráblo, atd. atd.)
Jarda:
Táta občas vyprávěl, jak kdysi dávno si v naší vesnici chlapi v hospodě dobírali jednoho souseda, zda se nebojí, když v noci jde domů kolem hřbitova. A on furiatsky prohlásil, že se nebojí, a že až půjde domů, že přes zídku křikne: “Mrtví, vstávejte”. A tak, když se před půlnocí chytal domů, jeden soused se vytratil a ostatní “hrdinu” doprovázeli. Na jednom místě mu řekli – tak tady bys mohl křiknout a on skutečně, nahnul se přes zídku a zavolal: “Mrtví vstávejte!” A chlap za zídkou mu dal takovou přes hubu, že s té zídky spadl.
A on se potom svěřoval: “Na mrtvé nevěřím, ale přes hubu jsem od něj dostal!”
protestant says:
August 27, 2013 at 2:26 pm
S.V.H.:
To je jen Vaše soukromá víra, že je třeba vše nechat na Bohu. Hitler a Putin měli/mají v této souvislosti asi víru jinou.
protestant:
Nenapsal jsem VŠE. Chtěl bych alespoň JEDINOU takovou záležitost. Bez ní je totiž Johnson oprávněn napsat, že tyto říše byly vybudovány BEZ BOHA. Tedy a-theos.
Jarda:
Protestante, mohl bys vyjmenovaj jednu záležitost, kterou ty necháváš plně na svém Bohu?
Není víra jako víra není myšleno křesťanství X islám nebo nebo soutěž ve spekulacích, ale je tím myšleno, že některá víra je podložená fakty a jiná ne 😀
proto je vědecká víra důvěryhodnější než jakékoliv náboženství či rozum je důvěryhodnější než intuice…
Jestliže Naše Paní v La Salettě předpověděla, že se Řím v nepříliš vzdálené budoucnosti
„stane sídlem Antikrista“, pak o půl století později již papež Pius X.
vznesl otevřeně otázku, „zda se už zde na Zemi neobjevil člověk hříchu, syn záhuby,
o němž mluví apoštol (2 Te 2,3)“.
Své podezření odůvodnil Svatý Otec následovně:
„Vždyť se dnes všude útočí na náboženství, zbožnost i na učení zjevené víry
s takovou opovážlivostí a zuřivostí, a stejně tak tvrdošíjně se usiluje o odstranění a
zrušení všech závazků, které má člověk vůči Bohu! Na druhé straně vizme, co je
podle téhož apoštola charakteristickým znamením Antikrista: Člověk nanejvýš
opovážlivě na sebe strhává i samotnou důstojnost Boží tím, že se sám povyšuje nad
všechno, co nazýváme Bohem. Ačkoliv není schopen v sobě udusit vědomí o Bohu,
zachází tak daleko, že po zhrdnutí Božím Majestátem si tento viditelný svět dělá
svým chrámem, v němž ho ostatní musí vzývat. Posadí se dokonce v chrámě Božím
a b ude si počínati, jako by byl Bohem (2 Te 2,4).“
Jak vidno, v roce 1903 svatý Pius X. sice citované proroctví apoštola Pavla ještě
nepokládal za naplněné do písmene, přesto však již v hlubokém a nadpřirozeně
osvíceném pohledu tohoto světce vykazovaly tehdejší poměry nepopiratelné znamení
konce času a Antikrista, falešného mesiáše z milosti Satana.
O dalších 95 let později a 150 let od zjevení Panny Marie v La Salettě si již
opravdově věřící katolíci nemohou dále zastírat, že konec času v tom nejpřesnějším
a nejvlastnějším smyslu slova nastal, a že ani osobní vystoupení Antikrista není
příliš vzdáleno.
Je to dobře patrné ze znamení pro konec času, předpovídaná Písmem. Římský
katechismus koncilu Tridentského, poprvé vydaný papežem Piem V. roku 1566,
nás o tom poučuje následovně:
„Ale že tři tyto hlavní znamení soud předcházeti budou, oznamují písma svatá:
Hlásání evangelia po veškerém světě, od Církve odstoupení, Antikrist. Praví zajisté
Pán: ‚A bude kázáno toto evangelium o království po všem světě na svědectví
všem národům, a tehdáž přijde skonání,’ a apoštol nás napomíná, abychom se od
nikoho svésti nedali, ‚jakoby nastával den Páně,’ neboť soudu nebude, ‚leč prvé
při jde o dstoupení, a zjeven bude člověk hříchu’.“3
Až do poloviny 20. století a ještě i po ní bylo evangelium opravdu kázáno všem
národům. Veškerý obývaný svět byl rozdělen do diecézí nebo jiných církevních
oblastí, v nichž kněží a biskupové hlásali katolickou víru.
Po roce 1965 nastal prudký odpad od víry. Je totiž věčně platným církevním
dogmatem, že každý katolík, který by veřejně, úmyslně a tvrdošíjně popíral nebo
zpochybňoval třeba jen jedinou z neomylně předkládaných zjevených pravd, naprosto
tím ve vší formě a se všemi důsledky odpadl od katolické víry a katolické
Církve. Podle toho je v současné době 98 nebo 99 procent všech takzvaných „katolíků“
světa ve skutečnosti odpadlými heretiky! Takový „podíl“ odpadu od víry je
v celých církevních dějinách absolutně neslýchaný, a nebyl zdaleka tak hrozný ani
při vrcholící krizi ariánství ve 4. století, ani během schisma východní Církve ve
století 10. či při nejvyšším vzepětí protestantské reformace 16. století!
A nyní, na sotva již stupňovatelném vrcholku tohoto celosvětového odpadu od
víry bez jakýchkoli známek naděje na obrat, stojíme také bezprostředně před zavedením
systému, jaký předpovídá 13. kapitola Apokalypsy pro dobu otevřeného panství
Antikrista ve vlastní osobě: Druhá „šelma“, tj. „falešný prorok“, bude nutit
všechny lidi, aby na pravé ruce nebo na čele nosili (jak už dnes víme elektronické)
znamení první „šelmy“, Antikrista, tj. číslo 666. Bez toho ďábelského znamení
nebude po odstranění hotových peněz ve prospěch „peněz elektronických“ už nikdo
moci cokoli kupovat nebo prodávat!
Co tedy svatý Pius X. roku 1903 pouze tušil, stalo se o 95 let později jistotou:
Antikrist je již zde na Zemi, ba dokonce stojí doslova za dveřmi. Podle smyslu velkého
poselství Královny nebes již také musel k této době ztratit víru i Řím!
Pamatuj: Svatý Pius X. počítal už začátkem 20. století s tím, že se Antikrist již
narodil – dnes nám bezprostředně hrozí jeho otevřené vystoupení.
V tom případě musel Řím již dávno „ztratit svou víru“.
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Vernost_papezi-Johannes_Rothkranz.pdf
Když tedy papež Pius IX. ve své encyklice „Quanta cura“ zavrhl blud o všeobecném
lidském právu na svobodu svědomí, resp. náboženství, byly tím vzorně
splněny všechny podmínky pro neomylné učení všeobecného a řádného učitelského
úřadu.
a) Půl roku poté, co papež tuto encykliku 8. prosince 1864 zveřejnil, podepsalo
kolem pěti set v Římě shromážděných biskupů z celého světa pozdravné
poselství papeži, které mu bylo 1. července 1865 slavnostně předáno. Říká se
v něm doslova: „V pevné víře, že Petr mluví ústy Piovými, říkáme, potvrzu20
jeme a prohlašujeme i my to, co jsi Ty v jistotě svěřeného pokladu víry řekl,
potvrdil a vyhlásil. Rovněž i my jednomyslně a jednohlasně zavrhujeme všechno
to, co Tvůj soud shledal zavržení a odsouzení hodným.“ – Zmíněných
pět set prelátů tehdy představovalo pět šestin, tedy obrovskou většinu všech
biskupů světa.
b) Papež v encyklice mj. předložil k věření, že se jistí liberálové neostýchají
„tvrdit proti učení Písem svatých a svatých Otců, ‚že by obecné dobro bylo
nejlépe zajištěno tam, kde se vladařské moci nepřiznává povinnost trestat rušitele
katolického náboženství tresty, stanovenými zákonem, leč pokud toho
žádá veřejný pokoj’.“ Tím jasně označil za blud princip laického státu, který
je prakticky identický s principem údajného lidského práva na náboženskou
svobodu. V závěru své encykliky pak papež ještě výslovně prohlašuje: „Pročež
všechny i jednotlivé falešné domněnky a učení, v tomto listu zvláště zmíněné,
mocí svou apoštolskou odmítáme, zavrhujeme a odsuzujeme, přikazujíce,
aby je všechna dítka katolické Církve najisto pokládala za odmítnuté, zavržené
a odsouzené.“7
c) Pius IX. precizně definoval a odsoudil blud o laickém státu, resp. principu
všeobecné náboženské svobody jako „zaměřené „proti učení Svatého písma“.
Svaté písmo je však Božím zjevením, a kdo takový blud prohlašuje za
příčící se Božímu zjevení, hlásá tím podle nezvratného zákona logiky současně
i striktní (kontradiktorický) opak toho za slučitelný se zjevením, tj. za Boh
em zvěstovaný.
Jarda:
Může někdo doložit, že v dobách a státech, kdy katolická církev vládla, se lidem, pod vládou pravého Pána Boha žilo lépe?
Jak posílit víru?
http://b5.tv-mis.cz/tv-mis/v340/pekarek90/pekarek-jak-zesili-nase-vira-128kb.mp3
Jste tady z tohoto někdo moudrý?
Viz 22-1321:
cchma.cz/docs/Divinum_illud_munus.pdf
Myslíte, že před těmi více než 100 lety mohl té encyklice “prostý” katolík porozumět?
protestant says:
August 27, 2013 at 1:11 pm
to Medea:
Nacistické ani komunistické totality na existenci Boha postaveny nebyly a základní práce na kterých stály se o Boha neopíraly.
jack:
O Boha se neopírá ani žádná současná sekulární společnost,to je dokonce principen sekularity společnosti.
petr says:
August 27, 2013 at 4:17 pm
„Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují.“ (Lk 6,27-28)
jack:
A to už jsou ty hovadiny,které mohl vyslovit pouze člověk,který ztratil kontakt s realitou.
“Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.” – tohle se téměř potvrdilo, že? A teď čekám na toho Skota. 😀