Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
protestante, ani ty nedokážeš obecně specifikovat věřícího, sám nemůžeš určit co je správná víra. Jde o individuální záležitost. (píši o náboženství)
Mimo to pokládám jakoukoli debatu s tebou za zbytečnou, neproduktivní. (na téma víry)
Dá-li se s tebou diskutovat něco jiného, netuším.
Život ateisty je v hledání pravdy, principů a sebe sama. Když něco nevěřící objeví, tak se toho chytne. Přijde však najednou faktor X, který mu veškeré poznání zhatí a on upadá do deprese (což je taková demoverze pekla). Kdo věří a zejména ve vtěleného syna Boha nepotřebuje hledat pravdy. Pravda přijde sama. Zatímco ateisté ztrácejí čas hledáním štěstí (vymýšlejí a publikují kdejaké přitroublé publikace, jak nalézt štěstí), tak křesťané už žijí ve stavu pokoje a radují se z Boha.
transformer says:
July 12, 2013 at 9:33 am
protestante, ani ty nedokážeš obecně specifikovat věřícího, sám nemůžeš určit co je správná víra. Jde o individuální záležitost. (píši o náboženství)
Mimo to pokládám jakoukoli debatu s tebou za zbytečnou, neproduktivní. (na téma víry)
Dá-li se s tebou diskutovat něco jiného, netuším.
protestant:
Já také nechápu proč se na ateistickém webu diskutuje o víře. 🙂
Pánové (a dámo), s jakou definicí ateisty pracujete?
To Hermes: Pro mě je ateista něco jako zvon … ukovaný dle požadavků a kdokoli si na něj zazvoní svoji melodii. Ať si to tenhle Zvon uvědomuje nebo ne. Někdy je ještě rád, že na něj někdo zvoní, protože splnil svůj účel. Vevnitř je prázdný a jediné, co může rozhýbat jeho těžké jádro je vnější vliv. Kdežto kdo věří, je jako kapka vody – drží pohromadě, protože uvnitř ho drží neviditelná síla, takže jeho povrch je pevný a stejnoměrný. Tato kapka si žije svobodným životem a teče si kam chce, po kterémkoliv povrchu. Je nesmrtelná. I když je proměněna v páru, po ochlazení zas padá na zem jako kapka.
to Mára:
Těm přirovnáním nerozumím.
to Hermes:
Má definice ateisty, na základě které se tak identifikuji, se zakládá na přesvědčení, že pro vysvětlení existence světa-vesmíru, všeho v něm včetně probíhajích dějů (ve všech časech), není třeba entity nadřazené síly-moci-inteligence (boha).
Michal says:
Nevíte někdo o nějaké křesťanské apologetice, která by stála za přečtení? Nad kterou by se člověk musel zamyslet, která by byla inspirativní?
S.V.H.:
Z toho co má v Kindlu v kolekci “apologetika náboženství” (dosti nepřesný výraz pro to panoptikum):
Z toho, co jsem četl:
Deem, Rich: Evidence for the Fine Tuning of the Universe (webová stránka)
D’Souza, Denish: Křesťanství a ateismus úplně jinak
Hanuš, Jiří; Vybíral, Jan (eds.): Dawkins pod mikroskopem
Johnson, Phillip E.: Spor o Darwina
McDowell, Josh: Více než tesař
McGrath, Alister: The Dawkins Delusion? Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine
Naik, Zakir: The Qur’aan and Modern Science: Compatible or Incompatible?
Pokorný, Petr: Ježíš Nazaretský: Historický obraz a jeho interpretace
Strobel, Lee: Kauza Stvořitel
Wiker, Benjamin: Darwinův mýtus: Život a lži Charlese Darwina
Zacharias, Ravi: Skutečná tvář ateismu
Z toho, co jsem ještě nečetl:
Arnold, Thomas: Christian Life: Its Hopes, its Fears, and its Close
Behe, Michael: Darwinova černá skříňka
Dembski, William A.; Ruse, Michael (eds.): Debating Design: From Darwin to DNA
Lewis, C. S.: K jádru křesťanství
Morison, Frank: Who Moved the Stone?
Pokorný, Petr: Literární a teologický úvod do Nového zákona
Strobel, Lee: Kauza Kristus
Strobel, Lee: Kauza viera
Strobel, Lee: The Case for the Real Jesus
Zacharias, Ravi: The End of Reason
Ale těžko říct, jestli se tam dá něco označit za inspirativní. A je to samozřejmě dost různorodé – od třeba toho Pokorného, jehož argumentace potřebuje k relevantnosti tu nezbytnou injekci víry (je to přecejen teologická práce), až po McDowella nebo Naika, u kterých se člověk upřímně zasměje (což pochopitelně nebyl záměr autorů). Docela zajímavá by mohl být ta Debating Design, kde jsou i příspěvky protistrany (i když v minimální míře, podobně jako v Dawkinsovi pod mikroskopem).
Chtěl bych si také přečíst něco od Williama Lane Craiga nebo Richarda Swinburna (což by snad mohl být trochu jiný level), ale zatím jsem od nich nic nesehnal.
Hermes says:
Pánové (a dámo), s jakou definicí ateisty pracujete?
S.V.H.:
Pro mě je ateista jednoduše člověk, který nevěří v existenci boha/bohů.
Ateisty ještě můžeme rozdělit na dvě podmnožiny:
1) Člověk, který se o bohy nezajímá a o dané problematice nepřemýšlí. Je ateistou jednoduše proto, že je to implicitní postoj každého člověka, a on se ještě nesetkal s ničím, co by ho přimělo tento postoj změnit.
2) Člověk, který se o danou problematiku zajímá a přemýšlí o ní a na základě toho dospěl k názoru, že bůh/bohové pravděpodobně neexistují. Tací se budou pravděpodobně vyskytovat i zde. 😉
transformer says:
to Mára:
Těm přirovnáním nerozumím.
S.V.H.:
Ta přirovnání jsou k nám ještě značně shovívavá. Mára mohl jako metaforu pro věřící použít paprsek světla, duhu nebo rozvíjející se květ a pro ateisty psí výkaly, sněť nebo ropnou skrvnu na hladině oceánu. Dokud trochu nerozvede, proč si myslí, že jsou jeho přirovnání platná, bude to jen pokus o dehonestaci.
transformer: “Má definice ateisty, na základě které se tak identifikuji, se zakládá na přesvědčení, že pro vysvětlení existence světa-vesmíru, všeho v něm včetně probíhajích dějů (ve všech časech), není třeba entity nadřazené síly-moci-inteligence (boha).”
Hermes: V takovém smyslu bych mohl být ateistou taky.
Hermes: V takovém smyslu bych mohl být ateistou taky.
transformer: Proč “mohl”?
Mohl bych být v tomto smyslu ateistou, kdybych nebyl křesťanem. Myslím si, že Boha není “třeba” pro uspokojení fyzikálního poznání. Mě tyto úvahy v posleních dvou desetiletích spíš nudí. I když uznávám, že jsem nikdy neslyšel přesvědčivější výklad stvoření světa z ničeho, než podává Stephen Hawking v onom známém ateistickém videu. Byl jsem přitom vyloženě v duchovní extázi.
to Hermes:
ok
Takhle bych také klidně mohl být ateistou. 🙂
Transformer: “Má definice ateisty, na základě které se tak identifikuji, se zakládá na přesvědčení, že pro vysvětlení existence světa-vesmíru, všeho v něm včetně probíhajích dějů (ve všech časech), není třeba entity nadřazené síly-moci-inteligence (boha).”
Transformer, podľa tej definície, by ateistom mohol byť hoci aj nejaký kresťan, ktorý uznáva, že (v rámci jeho pozemského života) pre existenciu sveta a v ňom pozorovateľných dejov, existuje uspokojivé naturalistické vysvetlenie. Boh (Najvyššia bytosť), by totiž mohol pokojne stvoriť svet, ktorý by sa ľudským pozorovateľom javil ako naturalistický svet bez Boha, ovládaný len neosobnými prírodnými zákonmi 😉
To, čo Vy uvádzate ako definíciu, by som ja považovala za epistemické zdôvodnenie ateizmu.
Moje definície:
Ateizmus – filozofické stanovisko predpokladajúce neexistenciu Boha/boha.
Ateista – stúpenec ateizmu, teda osoba, ktorá považuje ateizmus za pravdivý.
Ja človeka, ktorý ešte nič nevie o teizme/ateizme, za ateistu nepovažujem, podobne ako nepovažujem za heliocentristu niekoho, kto nevie nič o geocentrizme/heliocentrizme, ale nikomu svoje definície nevnucujem. Dôležité je však, aby sme sa v rámci prípadnej diskusie na túto tému dorozumeli.
Medea says:
Moje definície:
Ateizmus – filozofické stanovisko predpokladajúce neexistenciu Boha/boha.
Ateista – stúpenec ateizmu, teda osoba, ktorá považuje ateizmus za pravdivý.
protestant:
Tato definice stojí a padá na definici boha/Boha.
Mára: “Pro mě je ateista něco jako zvon … ukovaný dle požadavků a kdokoli si na něj zazvoní svoji melodii.”
Mára, pokiaľ je svet naturalistický a Boh (Najvyššia bytosť) neexistuje, tak sa môžete postaviť hoci aj na hlavu, Vaša viera je len mam a klam, droga 😉 a pokiaľ Najvyššia bytosť existuje, tak sa zase na hlavu môžu postaviť ateisti, ich ateizmus, by bol, v takom prípade, len mylnou hypotézou.
Ale ani prípadná existencia Boha sama osebe, ešte neimplikuje Jeho negatívny postoj k ateistom. Mmm, je celkom ľahké predstaviť si Boha, ktorého napr. kresťanstvo uráža a ktorý určil kresťanom záhrobné tresty za urážku Jeho Božstva 🙂
Protestant: “Tato definice stojí a padá na definici boha/Boha.”
Každá definícia “stojí a padá” na význame elementárnejších pojmov, ktoré sú v nej použité 😀
Jenže pojem bůh/Bůh je tak těžké, možná i nemožné definovat.
@ Hermes: Ateismus je odmítnutí teze, že bůh existuje. Nejsem přesvědčen o existenci Boha. Čím více jsem jako křesťan studoval Bibli, tím více jsem spěl k odmítnutí křesťanské víry, a to jsem v ní vyrostl. Bible pro mě od určitého momentu přestala být posvátným textem a stala se obyčejnou, dost blbě napsanou fikcí, ve které je pár dobrých kousků textu mezi hromadou škváry.
Můžeme se dohadovat o teistickém případně deistickém bohu, ale myslím si, že není a nebude možné o ní podat důkaz. A pakliže o něčem nejsem přesvědčen, nebudu na to spoléhat.
@ Mára: Vaše představa o ateistovi je celkem divná. Předně, je založena na naivní víře v konečný stav věcí. Je to ta víra, která zapřičiňuje, že člověka neustále pronásleduje zklamání. Žádná konečná pravda nikdy nepřijde, stejně, jako nikdy nepřijde v této zemi politik, který tady všechno napraví, všechno dá do pořádku a my si budeme žít šťastně až do smrti, jak si stále ještě dost lidí myslí, když jdou k volbám. Žádné “a žili šťastně až do smrti” není. O svobodu, spravedlnost a pravdu je třeba usilovat neustále. Nikdy nebude žádná “trvalá svoboda”. Pravda nikdy nepřichází sama, je ji potřeba nacházet, vědět ji a uchovávat ji. Nikdy se nestane, že někdo zmáčkne knoflík a nastane věčná spravedlnost a dobro. Člověk o to všechno musí neustále bojovat a neustále to všechno vymáhat.
Víra akorát člověka ohlupuje. Izoluje ho od světa. Říká mu, že když konečný stav věcí nenastane v tomhle životě, pak jistě nastane v tom posmrtném. O posmrtném životě nikdo neví ani ň. Nikdo a nic mě nepřesvědčilo o jeho existenci. A je mi to celkem jedno, protože teď žiju tenhle život. A vidím, jak si touhle stupidní vírou v konečný stav věcí lidé zbytečně komplikují život. “Až udělám to a to, pak mi bude dobře.” Jenomže potom vyvstanou jiné překážky, které je třeba překonat. “Až je překonám, tak už se budu mít dobře.” A zase se objeví něco dalšího. Až nakonec člověk jenom věří, že až zdechne, tak se konečně bude mít dobře.
Jako ateista se nemusím touhle vírou neustále klamat. Můžu svému životu dát smysl, jaký chci a můžu se mít dobře, kdy chci. Můžu dělat dobré věci, abych byl ostatním prospěšný, nikoliv, abych se líbil nějakému bohu. Můžu ukázat fakáč nějakému prelátovi, který na mě bude řvát, že bůh chce, abych šel a vraždil muslimy a že to je povinnost každého dobrého křesťana. Že na takového člověka nenarazím? Víra má schopnost udělat z lidí takové hlupáky, že se to klidně může stát v příštích 5-10ti letech.
To, že teď komunikujeme přes internet, jezdíme v automobilech, máme léky na dříve neléčitelné nemoci, většina z nás umí číst a psát, máme stroje schopné vykonávat práci kterou by dříve žádný člověk nesvedl, to všechno je zásluha těch lidí, kteří hledali pravdu a nespokojili se s tím, že k nim přijde sama. A mohli to udělat, mohli prostě věřit, že země je placatá, že komáři se množí samoplozením, že mor je boží trest za lidskou hříšnost, že hvězdy jsou lampy na nebeské báni, nebo že američtí indiáni jsou potomci židů, kteří tam přišli v 6. století před kristem a protože žili v hříchu tak jim ztmavla kůže a vlasy.
Pokud jako ateista občas klesám na mysli, pak to není z útrap při hledání pravdy a překonávání překážek, ale z fiktivních konstruktů, které si lidé kladou před oči, aby je nějaká pravda nemusela zneklidňovat a s vážnou tváří je pak říkají jako ty nejvznešenější myšlenky. Právě proto, že žijou pod pokličkou různých věr a pověr, které jim prostě někdo řekl a oni je slepě bez jakýchkoli otázek přijali.