Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.

Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.

Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.

1) Rozpory se Svatými texty

Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?

2) Stvořitel

Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.

3) Výjimečné postavení člověka

Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.

4) Smrt v Božím plánu

Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).

5) Cíl stvoření

Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).

6) Budoucí vývoj

Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.

7) Důkazy

Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.

8 ) Morální důsledky

Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.

Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?

Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)

Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?

— S.V.H

6,381 thoughts on “Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

  1. Skeptik

    treebeard – doporučuji knihu “NULA” – ta mimo jiné popisuje problémy lidí co by žili věčně – co třeba taková paměť? ať už by byla omezená či neomezená tak by věčný život způsoboval problémy – a to je jen jeden z mnoha problémů věčného života…

  2. martiXXX

    skeptik zvířata myslí? Prosím odkaz? Pokud jsou tam zárodky myšlen, to mohou být, tak takové, které neumožní hypertrofování myšlení ve smyslu psychologickém, ve smyslu neuroticismu. Myšlení je velmi důležité, ale je to poměrně mladá věc a z velké většiny člověku neuroticky, psychologicky, ztrpčuje život.

  3. S.V.H.

    Skeptik says:
    S.V.H.: ty máš takové dobré imaginativní schopnosti – proč by bezhříšní lidé nevyprodukovali technickou civilizaci? Jasně když jsi v rajské zahradě a nemusíš robit aby jsi se najedl tak to přece ještě neznamená že nejsi zvídavý ne?

    S.V.H.:
    Já se obávám, že prvotním hříchem mohla být ta zvídavost. Dokud lidé patřili na Boha a přitrouble se usmívali, bylo všechno v nejlepším pořádku, ale jakmile začali ve věcech šťourat a zjišťovat, jak co funguje, byl oheň na střeše.
    Z toho by plynulo, že bezhříšná vědeckotechnická civilizace je nemožná. 🙂

  4. Skeptik

    martine co ty si představuješ pod pojmem myšlení – je plánování budoucích akcí na základě zkušeností a aktuálního stavu myšlením – podle mně ano – to dělá spousta zvířat – a nikdy jsi neviděl neurotická zvířata? – ať už psy nebo zvířata v ZOO? pravda – nejsou to zvířata v přírodě – ale už jsem viděl třeba v přírodovědném filmu frustrované divoké zvíře ve volné přírodě které se projevovalo neuroticky

  5. martiXXX

    Colombo, ty jsi skutečně dost omezený. Mluvím o negativech myšlení, o hypertrofovaném myšlení ! (což se v psychologickém slova smyslu jeví jako jasné negativum) a ty mi dáváš odkaz na něco, co s tím nesouvisí.

  6. Skeptik

    S.V.H.: super řešení – zvídavost jako prvotní hřích a z toho plynoucí důsledek – tedy že civilizace zvídavá (technická) je už ze své podstaty hříšná…

  7. martiXXX

    Neurotismus vzniká i z jiných podnětů jako je neustálé trýznění. Ale činnost mozku – myšlení, lidské myšlení a emoce, působí daleko hůře. Stačí se sledovat.

  8. martiXXX

    Mluvím o hypertrofovaném myšlení ve smyslu psychologickém, ne ve smyslu technickém či vědeckém. Pokrok myšlení s s sebou nese pozitivní jevy (technický a vědecký pokrok) i negativní jevy – hypertrofovanost myšlení, emocí atd. v psychologickém vědomém i podvědomém smyslu.

  9. S.V.H.

    martiXXX says:
    Je cílem života myšlení nebo spokojenost, štěstí, radost? Vede myšlení vždy ke štěstí, spokojenosti, radosti? Étos vědy je, že ano. A co když ne? Co když jeho struktura působí podvědomé komplikace v mozku, které štěstí do značné míry blokují, i když se zdá, že tomu tak není? Je skutečně jasně prokázáno, že myšlení vede ke štěstí? Je to návyk, jako droga.

    S.V.H.:
    To mi připomnělo pohádku “Nesmrtelná teta”. Pohádka nic moc, ale na konci je hezká scéna, kdy Rozum předá svůj rozum králi a pak Rozum (již bez rozumu) sedí na klandru, kývá si nohama, šťastně se směje a říká: “to se mi ulevilo…”

  10. Skeptik

    martine – zdá se že měníš své názory – původně jsi tady naznačoval že zvířata nemyslí a nejsou neurotická – když jsem ti ukázal že to není pravda tak už to zaonačuješ
    souhlasím s tím že když máš něčeho více tak ti to může způsobit více problémů – tedy člověk má abstraktnější myšlení a tak mu může způsobit více problémů než zvířatům které mají méně abstraktnější myšlení – ale rozhodně to neznamená že to méně abstraktnější myšlení žádné problémy nezpůsobuje (např. neurózy u zvířat) – tedy pokud chceš dosáhnout pro tebe asi ideálního stavu tak nesmíš vůbec přemýšlet – a to ani na takové úrovni jako zvířata – spíše bys musel vegetovat jako člověk v kómatu nebo rostlina

  11. martiXXX

    Já jen říkám, že jsou zde pozitiva a negativa myšlení. Že tedy neexistuje korelace mezi myšlením a štěstím

  12. Skeptik

    navíc jsi jaksi zapoměl že myšlení taky problémy řeší – je to vidět třeba na mentálně retardovaných lidech jak se nedokážou s něčím vyrovnat a ani nedokážou pochopit proč to tak je – ještě bych ti doporučoval shlédnout dokument o člověku co si nic nepamatuje a tedy žije stále v přítomnosti – moc spokojený s tím nebyl – přitom je to cíl různých mystiků…

  13. treebeard

    To martiXXX , Colombo:
    Trochu je otázkou, ako zadefinujeme myslenie, dá sa asi stvoriť definícia, ktorá potom zvieratá s myslenia vylúči. Ale pri nepredpojatom pohľade každý vidí, že (aspoň niektoré) zvieratá myslia, prejavujú emócie, určitý zmysel pre spravodlivosť, majú určitú hierarchiu, v prípade potreby vedia zmeniť svoje zvyky a to občas na základe toho, že riešenie objaví len jeden člen skupiny. U šimpanzov sa dokonca zdá, že majú akési náboženstvo – napr. prvý dážď po období sucha vítali osobitým tancom, ďalšie dažde už nie. A podobný tanec predviedli aj pred majestátnym vodopádom. Viaceré druhy dokážu riešiť celkom zložité hlavolamy, a to aj vtáky (Nestor kea, krkavec) či dokonca chobotnice. Nikdy sa, zrejme, nedozvieme, čo sa im deje v hlave (u tej chobotnice ani o hlavu nejde), ale nejakým spôsobom myslia. A taký šimpanz asi dosť podobne ako my. Predstaviť si nedokážeme ani ako myslí človek, ktorý nás intelektom prevyšuje alebo naopak výrazne zaostáva.

    Pokiaľ ide o neurózy, zvieratá nimi trpia, stačí si pozrieť nejaký program o problémových psoch. Ale zdá sa, že sa ich vedia zbaviť omnoho rýchlejšie a ľahšie než my. Majú asi slabšiu pamäť na emócie. Taký pes sa môže cítiť vodcom celej ľudskej svorky a keď ho odborník spacifikuje, zmieri sa s tým behom pár hodín či dní a zaradí sa ochotne na spodok hierarchie.

  14. martiXXX

    Vědecký a technický pokrok – jednoznačné pozitivum myšlení. Psychologicky je ale myšlení negativum. proč člověk nemá klid, proč je nervozní, proč si musí čistit hlavu a odreagovávat se běháním, drogami. proč musí mít neustálý podvědomý strach i mezi událostmi? Zvíře ve volné přírodě, když odpočívá, tak odpočívá. Jenže člověk myslí podvědomě i vědomě neustále se strachem na zítřek i včerejšek

  15. Medea

    Martix, ohľadom toho zvieracieho myslenia, mal by si si niečo prečítať o šimpanzoch, delfínoch, vranách, papagájoch, … .

Comments are closed.